Murphy722 komentáře u knih

Jako přehledný katalog Tiepolových děl je tato kniha perfektní. Vzhledem k jejímu vydání v roce 1968, pravděpodobně přibyly další nově připsaná díla. Úvodní slovo mi přijde vyloženě umělecko-historicky sebestředné, nereflektující celek Tiepolova díla. Dává nám jen náhled toho, co zajímá autora článku, bez hlubšího pohledu na celé umělcovo oeuvre. Výňatky kritiky Tiepolova díla, od různých autorů, mi zde přijdou zhola zbytečné.

1 26.12.2020

Na počátku toho všeho, byl Miroslav Donutil, který ve svých vyprávěních, nám klukům v osmé třídě, vyprávěl z CD nosičů o Frantovi Kocourkovi. My jsme si tyhle vzpomínky ihned zamilovali a žili jsme jimi po celou dobu. Některé hlášky natolik zlidověli, že se jima častujeme dodnes. Střední škola dovršila Donutilovy historky tím, že vyprávění o Frantovi s námi prožíval i jeden kantor, u kterého hláška: "...bratře plukovníku!", byla na denním pořádku. A pak po tom všem jsem se přestěhoval do Brna, kde Franta žil celý svůj život a vzpomínky na něj tu přetrvávají dodnes. A já neustále hltám celé tohle město se svojí historií, neopakovatelným barokním uměním, brněnskou bohémou a neustále žijícím odkazem Franty Kocourka. Časem jsem se dověděl o této knize a skoro jsem sprintoval do knihkupectví, abych si ji koupil. Franta Kocourek byl velikán a osobnost, v dnešním měřítku, takřka nadčasová. Ale bohužel i velké srdce tohoto muže, který by se pro všechny rozdal, jednoho dne puklo. Legendami se stávají lidé až po svém životě, ale Franta tohle dokázal již za života svého. Ač jsem Frantu Kocourka nikdy osobně nepotkal, tak mi vzpomínka na něj vykouzlí pokaždé úsměv. Nikdy nezapomenu!

1 28.11.2018

Neskutečně poutavý příběh, který se odehrál před 65 lety, má svůj důstojný konec. Postava pátera Toufara musela být v kraji Vysočina opravdu jako Boží zjevení. Zajímalo by mne, kdyby Toufar tyto hrůzné činy přežil, jak by se na tento monstr-proces díval a jestli by těm parchantům dokázal odpustil. Inu, Boží muž už je konečně v Království nebeském i se všemi poctami, které se mu patřilo udělit. Kniha je dovětek božského zázraku mezi lidmi a je krásným důkazem toho, že když se lidé dobré vůle dokáží spojit, dokáží učinit vše co je možné i nemožné. Všem, kdo se o rehabilitaci těchto procesů i postavy pátera Toufara zasloužili, mají můj upřímný dík.

1 25.03.2018

Napadá mne jedna věc, a to ta, jestli náhodou neudělal mistr Meyrink chybu v názvu knihy? S židovstvím se to tak nějak proplétalo, i nějaký ten židovský obchodník tam byl, o rusovlasé židovce ani nemluvě. Nu a že by mne ta kniha nějak strhla? V žádném případě! Doslova jsem se propletl a protrpěl začátek, kdy člověk vůbec netuší o co jde a rovnýma nohama spadne do příběhu, který nějak postrádá logiku a chtě-nechtě si připadá ztracen. Moje tetička má pravidlo, pokud ji kniha nestrhne do 100-té stránky, knihu odkládá a už ji nechce v životě vidět. V tomto bohužel, pane Meyrinku, jste mne zklamal. Nebo asi nejsem takový vysoký intelektuál, pro kterého jste to psal. Je mi líto...

1 29.08.2017

Postava moravského malíře Joži Uprky byla výrazná díky slováckému temperamentu, ale hlavně díky jeho rozpoznatelnému a geniálnímu malířskému umění. Označení "Evropan slováckého venkova" si skutečně zasloužil právem, neboť spojuje ve své umělecké řeči všechny dosud využívané trendy malířství počátku 20. století. Monografie, která vyšla díky výstavě v Praze, shrnuje tak všechny poznatky o osobnosti Jožky Uprky, jeho slavných přátelích, korespondenci mezi nimi a zmiňuje také proslulou návštěvu Augusta Rodina na Moravě.
Za lásku ke svému kraji byl Uprka ochotný udělat cokoliv, což se o dnešních jedincích říct skutečně nedá a je to skutečně velká škoda. Nesmíme si plést lásku ke svému kraji s výrazem "nacionalismus". O ten nikdy Uprkovi v životě nešlo. Z pláten čiší radost, láska, pokora, víra a každodenní starosti běžných a skutečných lidí slováckého venkova, kterou naprosto zbožňuji. Identita jednotlivých lidí spočívala na venkově moravského Slovácka vždy v krojích.
Začtěte se do krásného života jednoho obyčejného člověka s neskonalým talentem.

1 10.08.2017

Bylo to mé první setkání s tvorbou Oscara Wildea. Bohužel musím říci, že bych si radši byl přečetl jinačí jeho dílo, neboť jsem se u knihy místy nudil. Kniha je poplatná své době, což ji nemám vůbec za zlé, ale pro dnešního čtenáře to může býti docela trnem v oku. Každý čeká knihu co má spád a touhu. Zde byl jen touha ověnčená zdlouhavými snobskými dialogy v klubech a salonech. Kniha má nespočet brilantních filozofických úvah a myšlenek o mladém životě a kráse. Filozofie je nejlepší vyprávěná, prodiskutovaná a podána ve své nejčistší podobě. Na každého může z těchto stránek filozofie působit jinak.
Dalším hrozným jevem tohoto vydání bylo příliš mnoho gramatických chyb, což sráželo její celkové vyznění.

1 27.02.2017

Kniha výborně a vtipně popisuje historii kapely Pink Floyd. Skupina si prošla mnohými útrapami a nesváry mezi členy, ale nakonec z toho je řízná a pohodová muzika, která oslovuje generace. Jeden z několika momentů, který jsem si zapamatoval bylo, jak do Gilmoora projel proud, že se proletěl po podiu! (Ale jen tak mezi náma, poslední album - The Endless River, je monumentální zbytečností celé kapely...)

1 02.12.2014

Kdyby všichni umělci sepsali své paměti, tak by byly známy veškerá jejich díla, život a doba. Představa je to krásná. Bohužel by nezbyl prostor kolikrát si romanticky zapřemýšlet nad neznámými fakty ohledně jejich osudů. A posléze práce historika umění by byla velice snadná a v mnoha případech ochuzená o neznámá fakta.
Jan Kryštof Handke sepsal své paměti v pokročilém věku 72 let. Dodnes ceněný archivní pramen, ze kterého vychází nejeden badatel moravského barokního umění. Paměť starého malíře se však v mnoha ohledech zde mýlí. Nejsou zde uvedeny správně datace mnoha Handkeho děl, i když jsou nám dobře známy z dochovaných smluv a tak musíme brát malířovu autobiografii s rezervou.
Soubor Handkových děl na území Českých zemí je obrovský, žel není mnoho zachovaných fresek, které malíř společně s tovaryši provedl.

30.05.2022

Každý od této knihy čekal patrně něco jiného. Jak už sám název napovídá, mohlo jít o záležitost celkem vzrušivého charakteru. Bohužel tomu tak není. Je to jedna velká žvanírna o tom, jak holka, vlastně s dobře fungující rodiny, se rozhodla před světem ukazovat rozkrok. Jedna věc mne docela zarazila. Když je paní Martina tak silná a držkatá osoba, jak o ní v knize píší, tak proč se kolikrát dostala do tak prekérních situací, jako bez peněz v cizí zemi, nebo nechat se zlákat cizákem do pofidérních míst a ještě k větší pofidérní práci. Z celé knihy ještě vyznívá, že sice je paní Martina osoba vysoce pro-erotická, ale vlastně v osobním životě ji nic z toho co dělá v práci nebere či nebaví. Ale asi každá herečka filmů pro dospělé to má jinak. No o peníze jde vždycky v prvním případě...bohužel. Hlavně je mi líto jejího dítěte. Snad se lidi nad ním nějak smilují a pochopí, že rodiče si člověk nevybírá. Hvězdičku dávám za odvahu vydavateli, který tuhle snůšku keců vypustil do éteru.

10.08.2021

Dřevoryty jsou fantastické! Bohužel část s moderním uměním mne ponechává úplně chladným. Dříve umění mluvilo k lidem, dnes si svůj paskvil musí každý autor náležitě okecat, aby to lidi náležitě pochopili. A to nepíši jako nezasvěcenec.

16.11.2020

Za prvé bych chtěl reagovat na komentář uživatele, který shledává knihu pro laiky nepřehlednou a nestravitelnou. Bohužel se jedná o odbornou publikaci, nikoliv o knihu populárně naučnou. Plně chápu uživatelovo zklamání a dezorientaci, nicméně celek barokního Chrudimska smrsknout na 127 stran je hrdinský čin sám o sobě a bude sloužit jako odrazový můstek pro další badatele. Pro začínající umění-milovné uživatele bych na start doporučil knihu Jaroslava Herouta – Slabikář návštěvníků památek.
Zpátky ke knize. Kniha nádherně popisuje umělecký vývoj barokního Chrudimska a jeho nejdůležitější protagonisty. V kraji se vyskytovala četná řada originálních uměleckých osobností, mezi nimiž vynikali dílna Pacáků a, pro mě osobně nejoriginálnější sochař chrudimského kraje, Jan Albert Devoty.
Tvůrcům přeji, aby své poznatky ještě více rozšířili a vložili do většího celku, podobně jako tomu bylo v případě výstavy Olomoucké baroko v roce 2010.

28.10.2020

Dojmy z knížky dělím na dvě části. Za prvé - to co jsem se dověděl o neobyčejně krásném životě paní Šulákové a za druhé - zbytečně tahané dějinné souvislosti, které autor doplňuje o svůj pohled na věc a komentáře, které se v žádném případě neshodovaly s mým přesvědčením. Bohužel to druhé této knize fatálně škodí.
Autor komentuje různé politické a společenské chvíle, kterými prošla naše zem, vkládá do toho své úvahy a poté, skoro v každé kapitole, nezapomene sdělit, že politika Jarmilu Šulákovou nikdy nezajímala. No pokud politika nezajímala Jarmilku, tak proč je tomuto vystaven čtenář, který se zajímá pouze o její život? Tyto dějinné zvraty a situace bych naťukával lehce.
Jinak abych se vrátil k samotné osobě Jarmily Šulákové. Paní Šuláková je vzor valašských ctností, osoba která byla stále pozitivně naladěná a rozdávala radost všude, kam přišla. Pokaždé když stojím nad jejím symbolickým hrobem v dřevěném městečku v Rožnově pod Radhoštěm, tak mi slza ukápne, ale hlavně mne hřeje pocit, že existoval někdo další kdo se zasadil velkou měrou o zviditelnění valašského folkloru. A to není málo.

03.09.2020

U první půle knihy jsem docela skřípěl zubama, protože se nic nedělo a dlouhatánské popisování krajiny pro dokreslení čtenářovy fantasie je u Sapkowského trochu abnormál. Za to ale vyvedeno do nejjemnějšího detailu, což může někdo akceptovat s nadšením a někdo taky ne. Byla to vskutku dlouhá overtura. Ale pak už se do toho Andrzej opřel tak, jak to mám rád. Vysoká politika, prokreslené postranní postavičky, magie, Geraltovy nálady a excelentní závěr s Ciri a Potkany, šoupl děj zase do správných kolejí. Opět jsem knihu četl s větším odstupem a znova.

O krok dále ve vědění o českých barokních malířích...

16.03.2020

Kniha posouvá velký kus dopředu umělecko-historické povědomí o jednom z nejgeniálnějších českých malířů baroka. Studie jednotlivých autorů jsou propracované a velmi hodnotné na nové zjištění o tomto malíři, pohledem dnešních badatelských norem. Přišly mi docela zbytečné statě o ikonografii jednotlivých děl a kapitola historie výstav o životě a díle Brandla. Jen za tohle jsem dal hvězdu dolu.

10.07.2019

V první řadě patří neskonalý obdiv talentu a píle, které předvedla manželská restaurátorská dvojice - Šárka a Petr Bergerovi. Svého úkolu se zhostili se vším nadšením a erudicí sobě vlastní. Celá Křížová cesta (14 pláten) zabrala neuvěřitelných osm let pečlivé práce, na jejímž konci se stkví tento barokní klenot ve svém plném lesku.
Pro mnohé návštěvníky výstavy by dozajista některé výjevy vyzněly groteskně, v anatomii, ve výrazech postav na plátnech, ale zkrátka to už byla malířská manýra druhé poloviny 18. století.
Katalog obsahuje i menší medailonek umělce z pera Petra Arijčuka.

20.03.2019

Katalog se váže k první monografické výstavě díla barokního malíře Jana Kryštofa Handkeho. Publikace mapuje výběr Handkeho tvorby, která byla představena návštěvníkům v olomouckém muzeu, ale v závěru se Milan Togner zabývá nejznámější Handkeho zakázkou - kaplí Božího Těla v jezuitském konviktu v Olomouci. Bylo by třeba splatit dluh tomuto umělci a sepsat řádnou monografii s recentní fotografickou přílohou, neboť osoba jako J. K. Handke by si ji dozajista zasloužil.

18.03.2019

Kniha je napsána s láskou pro detail a je to patrné z každé stránky. Poznámkový aparát je přebohatý a není opomenuta žádná skutečnost či okolnost ohledně zmíněného fenoménu.
Náboženská bratrstva nedemonstrovala jenom svoji zbožnost, ale také okázalost a lesk, se kterými se vnějšímu světu prezentovala, jak tomu bylo v baroku zvykem. Díky těmto spolkům byly nákladně pořízeny, vyzdobeny a především vystavěny oltáře v brněnských chrámech, které si můžeme prohlédnout dodnes a u kterých se pravidelně bratrstva setkávala a sloužila mše za svoji spásu, ale hlavně za zemřelé (S vyjímkou některých dnes zaniklých oltářů ve farním kostele svatého Jakuba.). Dnešnímu člověku připadne až úsměvné, kolik času, úsilí a hlavně peněz investoval barokní člověk do náboženství.
Ale zkrátka barokní doba je kouzelný historický úsek, kdy se člověk modlil, žasl nad "božím divadlem" a žil ve společenství slibující lepší zítřky skrze církevní hodnostáře a širokou družinu náboženských řádů.

06.11.2018

Přínos této knihy je badatelsky obrovský. Pečlivost, erudice a všechny ctnosti badatelské z ní skutečně tečou ven. Jen je tu jedno velké "ALE". Badatelka se zabývala i tématy, které se zkrátka nedají číst. Hůře pro čtenáře, který Weissovo dílo nemá tak nakoukané jako ona a nemůže s ní plně souhlasit ve všech napsaných výrocích. Kapitola: "Stylový vývoj díla F. I. Weisse" je zkrátka nestravitelná a bez důležité fotografické přílohy. Posléze když se čtenář probojuje ke katalogu, tak zjistí, že je to opět text bez řádné recentní fotografické přílohy. Autorka popisuje sochy, které si zkrátka musíte domyslet. A to je u tak pečlivě vystavěné monografie hrozně málo. Je to škoda.

09.05.2018

Kniha je vzorným příkladem badatelské činnosti nad vybraným specifickým předmětem, kterým je v tomto případě bývalý skicář Dionysia Strausse. Italskou kresbou se Milan Togner zabýval celý svůj život a je to skutečně poznat.

25.04.2018