myriad6533 komentáře u knih

Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak knihu hodnotit, protože z ní mám velmi rozporuplné pocity, které pramení z toho, že se mi líbil nápad, ale ne provedení. Kniha mě totiž vůbec nebavila.
"Zrcadlová říše" na mě působí jako jeden velký experiment.
Kameron Hurley se věnuje problematice genderu, sexuality a sexuální orientace, feminismu a souhlasu s nakládáním s vlastním tělem, a v téhle oblasti zdařile nastavuje zrcadlo našemu světu. Po téhle stránce se mi kniha líbila, a kéž by takových bylo víc.
Fantasy kulisy jsou velmi originální (jako někdo, kdo čte fantasy jen rekreačně, bych řekla i "extrémní"), a čtenář musí velmi rychle a "za pochodu" vstřebat velké množství názvů, hodností a jmen, a zorientovat se v prostředí. Přiznám se, že dost dlouho jsem byla v lese.
Můj problém se "Zrcadlovou říší" tkví v tom, že se autorka snažila kromě společenských předsudků zbourat i pravidla vypravování příběhů o hrdinech, což bych jindy vítala, ale v už tak složitém světě jsem to prostě nezvládala - a řekla bych, že to nezvládla ani autorka. Příběh dlouho postrádal smysl, některé kapitoly byly plné divné vaty, a postavy, i když zajímavé, se tak nějak plácaly odnikud nikam, a já jsem se musela ke čtení vyloženě nutit. Na konec většina dějových linií začala dávat smysl, ale tou dobou už jsem byla tak unuděná, že mi to bylo skoro jedno.

08.02.2017

Tak to byl fakt hustej nářez.
Ze všeho nejdříve mě samozřejmě zaujalo (naprosto božské) grafické zpracování, a i když jsem si ze začátku říkala "no, tak příběh moc originální není, tak trochu Battlestar Galactica potkává 2001 Vesmírná Odyssea v teen provedení, ale čte se to dobře, tak co", zhruba od poloviny jsem se přistihla, že stránky doslova hltám - a konec mě úplně dostal, a to rovnou dvakrát.

13.01.2017

Příjemný a čtivý úvod do filozofie.
Místy mě akorát trochu štval překlad (a poznámky překladatele) a nad některými pasážemijsem si lámala hlavu, jestli je nechápu, protože mi uniká smysl rozebíraného problému, nebo protože je ve slově chyba. V knize o filozofii docela oříšek. Např.: [Podívejme se nejprve na ironii. Dejme tomu, že přítel vás nechá sednout a vy mu řeknete: "Ty jsi můj milý přítel." Z kontextu výroku je jasné, že řečené nemůže být myšleno doslovně, protože nemáte žádný důvod svého přítele v této situaci chválit.] Bohužel nemůžu porovnat s originálem.

1 04.11.2016

Kniha by se přesněji měla jmenovat "Jak číst literaturu jako americký profesor". Jednak se autor zaměřuje hlavně na anglosaskou literaturu (pochopitelně, je to profesor anglické literatury, v českém prostředí je ale škoda, že mnoho textů, které zmiňuje, u nás nebyly přeloženy a málokdo je zná), jednak je takový "americký" i jeho vypravovací styl a humor. Což vůbec není špatně. Při čtení jsem se úplně viděla v posluchárně na Michiganské univerzitě jak poslouchám pana profesora Fostera a s ostatními studenty si lámu hlavu, jestli v téhle povídce déšť znamená prostě déšť, nebo něco jiného. A o to právě jde, nemusíte s ním souhlasit, důležité je, že vám v knize ukáže, jak si při čtení na dílo vytvořit vlastní názor, a dá vám několik užitečných rad do začátku.

Pro koho je kniha určena? V podstatě pro každého, koho její název zaujme natolik, že po ní sáhnou. Je zábavná a čtivá.
Opravdu užitečná ale bude pro studenty literatury, kteří mají pocit, že na to ještě tak docela nekápli, a nebo si chtějí rozšířit obzory.

4 01.09.2016

Českému vydání by velmi prospěla korektura. Takové množství překlepů jsem v knize dlouho neviděla. Dokonce mám pocit, že v jednom místě chybí kus odstavce (s originálem jsem ale neporovnávala).

John Cleese vypráví o svém životě od dětství až po založení "Pythonů". Čtení o jeho školních a studentských letech pro mě bylo o něco zajímavější než pozdější příhody z profesního života - ty by lépe ocenil britský pamětník, který zná všechny zmiňované osoby a televizní pořady, a nebo opravdu zarytý fanoušek - ale díky přepisům některých skečů, které v té době vznikaly, a odkazům na známé pythonovské scénky, mě kniha celou dobu bavila a nikde jsem neměla pocit, že se musím do čtení nutit.

6 17.08.2016

Příběh samotný mě docela bavil, ale kniha je velmi neuměle napsaná a připomíná spíše fan fiction z pera nadšeného grafomana. Stránky jsou plné zbytečných žvástů, neustálého opakování téhož, nelogičností, navíc se hrdinové ze všech potíží dostávají až podezřele snadno, jako kdyby se autorovi nechtělo při psaní příliš přemýšlet. Bez výčitek jsem přeskakovala celé odstavce a některé kapitoly stačilo jen přeletět očima, abych neztratila nit.

"Shea se přestal zabývat myšlenkami na to, kde jsou, a místo toho si prohlížel okolní krajinu. Strohost a pustota plání jej fascinovala. Vše kolem bylo pro něj nové a neobvyklé a Shea se rozhodl, že si musí všechno ze svého putování zapamatovat. Vždyť se mu splnil dávný sen, o kterém spolu s Flickem tajně snili: uskutečnit báječnou cestu a prožít neuvěřitelná dobrodružství. Možná že celá jejich cesta skončí špatně a na jejím konci oba najdou smrt. Nebo se jim ani nepodaří získat meč - ale jediné, co mu nikdo nevezme, budou krásné vzpomínky a zážitky."

1 24.05.2016