mysce
komentáře u knih

Příběh, ve kterém se Jack Reacher stává tajným agentem, aby se mohl pomstít, je skvělým návratem k první knize série: „Jatka“.
Reacherova posedlost a jeho osobní výklad spravedlnosti ho přivedou až za hranici fyzické i psychické odolnosti. Prožila jsem s ním chvíle mimořádného napětí a všem milovníkům detektivní četby vřele doporučuji!


Harry Bosch se vrací z výslužby k policejní jednotce na oddělení nevyřešených případů. Harry a jeho staronová parťačka Kiz se po hlavě vrhají do odloženého případu vraždy šestnáctileté středoškolačky Rebeccy a pomalu mu začínají přicházet na kloub.
Zajímavý příběh, Harry opět naráží na svého odvěkého nepřítele Irvinga, což děj jaksepatří okoření.
Odtrhnout se od čtení je téměř nemožné a dávám pět spokojených hvězd.


Další napínavá detektivka s Harry Boschem se točí kolem třináct let starého případu vraždy mladé dívky. ALE! Vrah se hned na začátku přizná k vraždě. Navíc detektivům popíše detaily a ukáže, kde pohřbil oběť. Zdá se, že nebude o čem psát. Nakonec se ovšem všechno parádně zvrhne a Harry musí obrátit vyšetřování vzhůru nohama a "střílet" do vlastních řad, aby dokázal, že všechno je úplně jinak.
Výborné od začátku do konce!


Desátou knihu s detektivem Hieronymem "Harrym" Boschem v hlavní roli jsem přečetla jedním dechem. Román navazuje na nedořešené dějové linie z knih Básník, Obranná reakce a Temnější než noc a Harry se opět ocitá v Las Vegas a opět se dostává do kontaktu s FBI.
Pobavil mě odkaz na film s Clintem Eastwoodem, který vznikl podle jedné z předchozích knížek.
Těším se na to, jak se Harry v příštím díle vrátí do policejních řad. Autor totiž v knize pootevřel vrátka k Harryho návratu do losangeleského policejního sboru.
Výborné čtení!


Michaela Connellyho čtu vždycky s velikou chutí. Svérázný detektiv Harry Bosch je sympatický srdcař se silným smyslem pro rozlišování dobra a zla, který při pátrání nikdy nelpí na vlastní kariéře.
Na konci předchozího románu odchází do výslužby a ve Ztraceném světle získává licenci soukromého vyšetřovatele.
Na odchodu z hollywoodského oddělení vražd si s sebou odnesl spisy všech svých nevyřešených případů. Pro začátek se pouští do případu vraždy filmové asistentky, Angelly Bentonové. Případ nikdy nevyřešil, protože dřív, než to mohl udělat, sebraly mu ho velké ryby. Při pátrání se musí vyrovnávat s arogancí „třípísmenkové“ federální bezpečnostní agentury, které jeho vyšetřování není po chuti.
Mimo jiné se Harry v knize dostane do kontaktu se svou bývalou ženou Eleanor Wishovou, dříve také agentkou FBI, která je teď úspěšnou profesionální pokerovou hráčkou v Las Vegas.
Na závěr příběhu připravil autor Harry Boschovi pořádné překvapení, takové, jaké by mu mohlo přinést ztracené světlo, které mu v životě tolik chybí.


Harry Bosch se dostává k případu, který mu oživuje vzpomínky na dětství a nedá mu spát. V Hollywoodu jsou totiž nalezeny kosti asi dvanáctiletého chlapce, evidentně drasticky týraného. Přestože se jedná o dost zamotaný, dvacet let starý případ, ovládá Harryho nezlomná touha jej objasnit.
Vyšetřování není jednoduché a je provázeno několika tragickými událostmi, které vážně ohrožují jeho policejní kariéru. Náčelník Irving má jasno, Harry je „průseromagnet“. Harry zkrátka přitahuje průšvihy jako malinovka hejno vos. Je to tvrdá hlava a způsoby, kterými se vrhá do řešení svých případů, bývají opravdu nekonvenční.
Ovšem Harry se tradičně nenechá zastrašit a pokračuje v započaté práci – aby dospěl k závěru tak nečekanému, že jsem na chvíli oněměla úžasem…


Chvíli jsem vstřebávala zvláštní pocit, že hlavní postavou v sedmém románu s mým oblíbeným losangeleským detektivem Hieronymem "Harrym" Boschem je někdo jiný, a to bývalý agent FBI Terry McCaleb, zabývající se psychologickými profily pachatelů. V úvodu knihy se Terry seznamuje s případem a s hrůzou v srdci označuje svého podezřelého. Poznání ho vrhá to temnoty pachatelovy mysli, kde sám bloudí a není si jistý ani sám sebou.
Mezitím se Harry Bosch věnuje významnému soudnímu přelíčení, jelikož je součástí obžaloby v procesu s věhlasným filmovým režisérem. Velká část knihy se odehrává v soudní síni.
Obě dějové linky se pomalu ale jistě prolínají a nakonec je to „náš Harry“, kdo ke konci příběhu zachrání přítele, sebe a zároveň s tím i celé soudní přelíčení.
Už teď se těším na další díl!


Detektiv Harry Bosch je povolán k obtížnému vyšetřování vraždy kontroverzního právníka černé pleti Howarda Eliase. Elias se specializoval na právní žaloby v případech policejní brutality, rasismu a korupce. Nenáviděl ho snad každý policista, což Harrymu a jeho parťákům pátrání maximálně komplikuje. Navíc se vražda stala v předvečer velkého soudního procesu, kde se Elias chystal obvinit losangeleský policejní sbor z násilných praktik při výslechu jeho klienta.
Tento příběh, ostatně jako všechny předešlé, je plný zvratů a nečekaných odhalení. Harry Bosch se mi znovu postaral o výborný čtenářský požitek. Doporučuji!


Našeho oblíbeného dobrodruha Jacka Reachera, bývalého špičkového vojenského policistu, požádá o pomoc velitelka ochranky viceprezidenta Spojených států. Kdosi mu totiž vyhrožuje vraždou. Mary Ellen Froelichová je krásná agentka tajné služby a zároveň bývalá přítelkyně jeho dnes již mrtvého bratra. Prolínání současnosti s přízraky Jackovy minulosti povyšuje tento díl nad obvyklý průměr.
Reacher se spolu s někdejší kolegyní z armády pokusí najít podezřelé dřív, než provedou atentát. Vypadá to, že se brutální útočníci nezastaví před ničím, ale netuší, že narazili na velice silné protivníky...
Dávám opět plný počet!


V páté knize Connellyho „boschovské série" přichází Harryho první případ od přeložení na oddělení vražd, kdy se opět ocitá v centru vnitřního vyšetřování. Stopy zločinu vedou do Las Vegas, kde se Harry potká s dávnou láskou. Zajímavé zvraty, dobrý příběh, sympatické nové postavy, tentokrát se vážně zadařilo.
Falešní hráči pro mě byli vynikajícím čtenářským zážitkem. Bosch byl ve formě, skvěle hláškoval, za mě si jednoznačně zaslouží pětihvězdičkové hodnocení.


Kniha „Vedra“ s Jackem Reacherem, sympatickým tulákem a novodobým mstitelem, mi připadala reálná a s dobrou zápletkou.
V senzačně napínavém příběhu se objevují klamy, jejichž odhalování komplikují spletité vztahy mezi jednotlivými postavami. U Carmen jsem dlouho váhala, zda jí můžu nebo nemůžu věřit. Child mě napínal až do extrému, aby finále rozjel jaksepatří a přesně podle mého vkusu… jo, a to vedro jsem úplně cítila!
Hezká pětka!


Connellyho detektiva Harryho Bosche prostě miluju. Čtvrtý díl je opět hodně napínavý a není v něm nouze o překvapivá odhalení a nejpřekvapivější čeká v samém závěru.
Harry je v tomto příběhu zapleten do incidentu s napadením nadřízeného, ocitá se na nucené dovolené a musí v rámci policejního sboru navštěvovat psychoterapeutická sezení. Dospívá do chvíle hledání smyslu svého vlastního dalšího života a pouští se do dlouho odkládaného pátrání na vlastní pěst.
„Minulost je taková, jakou si ji uděláš. Můžeš ji využít, abys ublížil sobě nebo druhým, anebo z ní můžeš čerpat sílu.“
Kniha „Poslední kojot“ mě nadchla dramatičností, poutavou zápletkou i dokonalou znalostí poměrů uvnitř policie.
Za mě pět hvězdiček a rozhodně doporučení pro četbu dalších pokračování!


Případ, jehož součástí se stane Jack Reacher, má zásadní spojitost s armádou a on je okolnostmi donucen k pátrání spolu s FBI.
Child využívá dva prvky, které knihu výrazně odlišují od šedivého průměru: zajímavou hádanku, která zaměstná náš mozek, a kterou před námi rafinovaně skládá dohromady kousek po kousku, a ústřední postavu ve stylu Robina Hooda s poněkud výstředním přístupem k životu.
Líbí se mi Reacher, který je v tomto příběhu dost hodný. Za celou dobu zabije jen jednoho člověka a to ještě nechtěně :-)
Hodně čtivé!


Jazzový labužník, detektiv Harry Bosch, je pro mě jednou z nejvěrohodnějších a nejzajímavějších postav současného detektivního thrilleru a každý další Connellyho příběh s Boschem v hlavní roli je prostě požitek!
Případ sadistického masového vraha a nestandardní Boschův postup při zatčení ho dostane k soudu a navíc se ve stejnou dobu objeví další oběť, která je zavražděná stejným způsobem jako ty předchozí. Jak je to možné?
„Když člověk nahlédne do temnoty propasti, současně s tím propast nahlédne do něj.“


Zavírám druhou Connellyho knihu se „zdravě nedisciplinovaným“ detektivem Harry Boschem a říkám si, jak je nadčasová. Lumpové se zkrátka nemění, zlo zůstává zlem a intriky intrikami.
Případy, ke kterým se ostatní policisté raději obrací zády, jsou pro Harryho Bosche neodolatelnou výzvou. V „Černém ledu“ narazíme na pár mrtvol, drogy z Mexika a především na zajímavé vyšetřovací metody a postupy hlavního hrdiny.
Autor nám servíruje akci, napětí, čachry, strach o Bosche, ale především mnohá překvapení a několikanásobná odhalení.
Černý led je vynikající detektivka, kterou bez váhání doporučuji!


Jack Reacher je drsný chlap, který si zvykl na brutalitu světa, ale nikdy se s ní nesmířil. Bývalý vojenský policajt řeší rizikové situace svým geniálním mozkem, nebo (když už to jinak nejde), pěstmi a ručně šitými botami. „Varovný signál“ duní napětím a Child nevynechává jediný úder.
Reacher zbystří, když se po něm začnou vyptávat neznámí muži a svým šestým smyslem pochopí, že je něco špatně. Než zjistí, kdo a proč se o něj zajímá, už v tom nelítá sám. Objevuje se dcera jeho učitele, bývalého velitele, jehož si nesmírně váží. A je to právě ona, kdo se dostává do velikého nebezpečí. Reacher musí zapojit veškeré své umění, obroušené lety válečných akcí, aby ochránil nejen sám sebe, ale hlavně ji.
Baví mě, jak nám autor dávkuje informace po kouscích a nechává pro nás dostatečný prostor k vlastním úvahám. Skvělé!


Je to tvrďák každým coulem a má velmi specifický smysl pro spravedlnost. Je skvělým vyšetřovatelem, ale jeho nadřízení ho mají rádi asi jako osinu v zadku. Harry Bosch je prototypem svérázného detektiva, dívajícího se na život pohledem osamělého vlka, zbaveného veškerých iluzí.
Černá ozvěna je moderně pojatá detektivka americké drsné školy, kdy hlavní hrdina rozplétá síť dobře organizovaných zločinců, kterým pomáhají zkorumpovaní státní úředníci, a prodírá se skrz mnohá morální dilemata.
Při čtení mě dost bavila „retro“ technika, hlášení se vyplňují na psacím stroji a detektivové si všechno obíhají sami…
Pokud jste "Černou ozvěnu" ještě nečetli a s Harrym se ještě nesetkali, vrhněte se do toho po hlavě! Užijete si parádní jízdu a najdete parťáka, se kterým určitě strávíte mnoho večerů. Jestli si totiž některá literární postava zaslouží váš respekt a pozornost, je to Harry Bosch!


Nářez! Napínavé od začátku do konce. Příběh rychle ubíhá a vůbec nevadí, že hlavní postava, Jack Reacher, je v podstatě prototyp dokonalosti. Kniha nabízí zajímavou zápletku, která čtenáře umí udržet. Autora chválím za ukázku toho, že i „Terminátor“ může mít svou slabou stránku.
Parádní je Jackovo vyhodnocování situace z pohledu únosců, díky kterému vnímáme jejich chyby, plánujeme strategii a sdílíme nechuť k brutálnímu vůdci a jeho bezduchým nohsledům.
Nadchl mě Childův vypravěčský talent, gradující finále a dávám pět spokojených hvězd.


Jack Reacher, bývalý vojenský policista, hodil za hlavu skvělou kariéru a toulá se Státy, volný jako pták. Je to tvrdý chlap, se kterým se nevyplatí si zahrávat a už vůbec ne ho štvát.
Chytlavý děj člověka vtáhne a vyplivne až na konci knihy, kdy už v podstatě není o čem psát, protože žije jen Reacher a pár kladných postav. (smajlík)
Za naprostý top hodnotím souboj Reachera s pěti kousky v domě a u bazénu.
"Prokrista," opakoval. "Vy jste zabil pět lidí. To není jen tak samo sebou, Reachere. Jak se teď cítíte?"
... "Jak se cítíte vy, když odložíte sprej na šváby?"
Výborné, neváhám doporučit!


Weaver píše skvěle, jeho urputná touha po detailu, ta je prostě neopakovatelná. Styl pátrání hlavního hrdiny, hrabání se v detailech až nadnáší. Je to taková piplačka, že ačkoliv by mnohé šlo napsat v jednom odstavci, autor se v tom přehrabuje, až z toho blbneme. Ovšem v dobrém slova smyslu! Největší sílu má pro mě v tom, že s ním jednotlivé kauzy řeším. Prostě celý ten čas, kdy čtu, jsem v jeho moci.
A že se sympatický David Raker dostane ze všeho a je to chvílemi takový James Bond nového tisíciletí, to je snad jasné. Jde přeci o hrdinu, ne?!
