Nagadir komentáře u knih
Nebyla to špatná kniha, bohužel od začátku až do konce mi tady pořád něco chybělo. Akce je dobrá, postavy jsou zajímavé, nicméně, bohužel většina z nich zemře dřív než dokáží nějak vážněji zaujmout, což je škoda.
Co říct? Doylovy samostatné knihy o Holmesovy jsou prostě nejlepší. A v Psu Baskervillském se mi obzvlášť líbilo to, že měl nejvíce prostoru Watson, který bohužel většinou za Holmesem v příbězích zaostává.
Očividně, tohle není můj styl humoru a vlastně ani styl psaní, protože ani Lemův Solaris mě nijak nezaujal. Některé příběhy byly sice zajímavé, ale nebavila jsem se u toho ani trochu.
Zdá se, že tato série není nic pro mě, možná kdyby mi bylo deset let. Opět postavy jsou průhledné až běda, příběh je předvídatelný a klišoidní. Nulové napětí.
Dobře, myslím si o sobě jak moc náročná nejsem a spousty knížek hodnotím vysoce, ale tohle prostě ne.
Charaktery jsou prázdné, příběh je neuvěřitelně předvídatelný a má v sobě tolik nerozumností až je to nepochopitelné. Kdyby alespoň postavy používaly nějaký mozek.
Superman nikdy nepatřil mezi mé oblíbené superhrdiny, jenže tahle knížka postrádala napínavost, všechno bylo nemastné, neslané. Při čtení jsem se téměř nudila.
Na druhou stranu, kresba je velice pěkná.
V druhém díle je příběh zaměřen na Que-Min, dívku temperamentní povahy která si ji vybíjí mlácením kluků. Jednou takhle zachrání Yung-Wooa, prvně ho chce donutit ať o jejích eskapádách pomlčí, ale postupně si uvědomí že ho má ráda. Do toho všeho musí oba čelit gangu, kterému veli Che Ghoon-Hahm.
Rozhodně je zde víc rvaček než v díle předochozím, ale i tak se mi zdá, že si uchovává standart prvního.
Příběh dívky jménem Tae-Yeon která se vyměnila se svým bratrancem Yung-Wooem aby mohla potkat svého idola. Crossdresing mangy (nebo manhwy) příliš nečtu, ale musím uznat, že tahle měla zajímavé zpracování. A už jenom to že je to zaměřené na dívky, a přitom to není samá kytička, srdíčko a romantický blábol je mi milejší než spousta jiných shoujo mang, které jsem četla. Tae totiž dostane párkrát i pořádně do zubů.
Postavy sice nejsou kdovíjak hluboké, ale i přesto zaujmou a příběhu to nijak zvlášť neškodí.
Kresba není složitá, ale je dynamická a v panelech jsem se neztrácela.
Takže suma sumárum, i přes několik romantických klišé je to snesitelnější než kterýkoliv jiný asijský komiks zaměřený na mladé dívky.
Pomalý začátek, který mě nijak nezaujal. S postavami jsem se nedokázala ztotožnit, nicméně po půlce o dost lepší.
Ze začátku jsem se nemohla začíst. Přece jenom horda padouchů dělající si co chtějí? Nuda. Ale jakmile se jedna horda padouchů začne mlátit s ještě padouchovitějšími padouchy, nastává zábava neuvěřitelného kalibru. Charaktery jsou opravdu silným tahounem komiksu a konec? Bezvadný!
A nesmím ani opomenout dechberoucí kresbu.
Další Strašákovo dobrodružství. Po předchozí knize mě tahle trochu zklamala. Místy nepřehledné, nudnější, méně akce. Něco tomu prostě chybělo.
Zajímavé vyvrcholení, Tonička mi byla sympatická už od první knihy a líbí se mi jak vyrostla. Taky jsem ráda, že se vrátila jedna stará postava, o které jsem vždycky chtěla vědět víc.
Příběh ubíhá kvapem a nemá nijak závažné nedostatky. Jako všechny Prachettovky má svou hloubku, kterou je však nutno u některých knih objevit.
Prý se chystá pátá kniha, takže se docela těším jak to bude s touhle sympatickou čarodějkou pokračovat.
Mezi nejstrašidelnější Kingovky to zařadit nemůžu, ale bylo to dost napínavé a dokázalo si to udržet mou pozornost.
Dlouhý sprint je jednoznačně úžasná povídka a nebýt té druhé, která byla slabší, dala bych plný počet.
Musím ocenit jakým způsobem to bylo napsané. S příběhem tvořeným jen dialogy jsem se ještě nesetkala, nícméně to na mě mělo až příiš nelogičností.
Ne, tohle mi prostě nesedlo. Příběh měl sice zajímavý základ, ale ten zbytek... Překombinované, divné, místy dost nesmyslné. Princip deus ex machina, který opravdu nemusím (u antických autorů je to něco jiného). Na mě to prostě působilo jako dvě knihy zamíchané do sebe, a ještě k tomu ne příliš dobře.