nai.ivka komentáře u knih
Knížku jsem četla asi ve dvaceti a líbila se mi moc. Vracím se k ní jako ke starému příteli.
V prvním díle jsem zaokrouhlila o půl bodíku nahoru a dala 4*, teď ten půlbodík uberu a dám 3*. Jsem ve třetině a nebere mě to. Snad se to zlepší. První díl mi trochu připomínal Zaklínače a tenhle druhý trochu Píseň ledu a ohně ... Dočetla jsem. Poslední třetina už byla zajímavější. Pro mě to knihu nezachránilo. Hodně \"cizích\" slov, myslím si, že zbytečně. Těžko zapamatovatelná jména. Něco jako magie a čárymáry a divné krvácení, takový mišmaš. Přitom jsou tam zajímavé momenty. Těžko uvěřitelná nepolapitelná neporazitelná Reva. Třetí díl už ani nemám chuť číst.
Vzpomínky na dětství, první láska, psáno krásným jazykem. Mládež by to asi nebavilo, je to spíš pro starší ročníky.
Tři a půl hvězdičky za divné věci, třeba že ačkoli to celé vypadá středověce, najednou použijí injekční stříkačku. Ta je sice docela stará, ale to už by taky museli používat palné zbraně a dokonce parní stroje a nic. Bojovým akcím a rvačkám nerozumím, ovšem nejde mi na rozum, jak může někdo kdo je zezadu škrcen naplocho mečem kopnout protivníka do hlavy. A Jako holku by mě na tom štvala pohádka o čarodějnici.
Jelikož panu Kingovi sežeru úplně všechno, dávám plný počet bodů. Je tam ale pár pasáží kvůli kterým bych knihu nedoporučovala číst někomu kdo je citlivější a nebo jako seznámení s Kingem. Zasejřený super náhradní slovo a je tam toho víc co mě bavilo. Překladatelka si s tím určitě vyhrála, ty hvězdičky patří i Lindě Bartoškové.
Kniha pro ty co už zapomněli nebo se teprve zajímají o to, jací lidé zastupují ČR, tedy nás a jakou nám tím dělají reputaci.
Chvílemi bavilo, chvílemi nebavilo, zvykla jsem si asi na tu rozvleklost. Teoreticky to mohlo skončit. No tak zkusím třetí díl. Ale už to má šest dílů a budou všechny převážně o tom co jedl, pil a kam chtěl jít a došel jinam?
Po téměř nezničitelném chlapovi nastoupila nezničitelná ženská, ale už mi to místy přišlo moc a Kotletovy vlhké sny mě hodně otravovaly.
Nelíbilo, nebylo to pro mě, téhle sérii se raději vyhnu.
Druhý můj pokus číst Kotletu a konečně. Spad mě drapnul a nepustil.
Moc mě baví postava inspektora Prévita, jako by byl líznutý inspektorem Clouseauem.
Musím si to dávkovat a dát si to ještě jednou. Přeskakování v čase mi nevadí, popis vazeb lidí kolem něho mi nevadí, vždyť je to určující a čím dál víc bude v jejich vleku. Dozvím se co mi uteklo a co jsem už zapomněla. Když to člověk žije je to kousek po kousku, pomalu se otupuje, pomalu si zvyká a doufá, že do švestek ...
Jsou i horší knihy, ale víc případů a ještě k tomu popisy hrátek ... kříženec červené knihovny s detektivkou a co bude příště, co do toho přihodí ... když už jsem si je pořídila, tak si je přečtu.
O téma jsem se zajímala dřív, díky tomu to pro mě nebyla taková hrůza. I tak mě to zasáhlo podobně jako když jsem prvně viděla film natočený z vyhlazovacích táborů. Způsobil to příběh, do kterého jsem se začetla.