Nastyaa
komentáře u knih
Aréna smrti
Suzanne Collins
Znala jsem filmy, a tak jsem si chtěla přečíst i předlohu. A byla stejně tak super jako filmy! Drží si to tu stejnou atmosféru, Peeta je tady mnohem lepší než ve filmu, kde je takovej ňouma. Katniss je tady mnohem citlivější než ve filmu a působí, že má taky nějaký pochbnosti o sobě a tak, což je mnohem lepší. Ve filmu mi přišla až jako moc velká tvrďačka. Tak jako tak jsem si ale Hunger Games užila. U scény s Routou jsem měla na krajíčku a byly tu momenty, kdy jsem byla fakt sakra napjatá. Celej ten nápad arény a souboje na život a na smrt odstartoval celou tu vlnu distopií, kde to všichni začali kopírovat. Asi proto, že je to fakt dobrej nápad.
Všechny malé zázraky
Jennifer Niven
Na tuhle knihu nikdy nezapomenu. Kdybych mohla dát více hvězd, dala bych jí šest, klidně deset. Tahle knížka má moc změnit pohled na svět a doporučila bych ji úplně všem, aby si všímali lidí okolo sebe, aby si všímali, že když někdo říká, že je v pohodě, vůbec být nemusí. A co se stane, když je přehlížíme, když se jim nevěnujeme. V srdci mám jak Theodora, tak Violet, oba byli skvělí a nezapomenutelní, hlavně Theodor. A na konci jsem ty slzy fakt udržet nezvládla.
O hvězdách víš hovno
Petr Hanel
Číst tuhle knížku je zážitek se vším všudy. V prvé řadě bych chtěla autorovi vzdát hold za to, jak strašně reálnej svět vytvořil. Jasný, všichni chápeme, že ta knížka se odehrává v současné době a nic z fantasy tam opravdu nenajdem, já ale spíš myslím na to, že při čtení mám skoro až pocit, že zejtra ve škole nebo na ulici Markyho či Val jednoduše potkám. Vždyť já můžu poslouchat jejich oblíbený písničky z playlistů s jejich jménem anebo se dovolat do Valčiné hlasové schránky. Petr Hanel o sobě na svým @klub_psáčů občas říká, že je až chorobnej perfekcionista. Knížku psal šílených 9 let a někdo by si mohl říct, že to možná trochu přehání a ať se hodí do klidu. Jenomže (plot twist)… ono to přineslo fakt boží ovoce. Čtenáři tak v ruce drží neskutečně propracovaný dílo, který je nejen dotažený do konce, ale i daleko za něj.
V průběhu čtení mě napadaly všechny možný myšlenky - jak je vlastně až skoro smutný, že ten bizarní popis procesu přidávání fotky na instagram se (minimálně) od mejch 14 let (čti - „už deset let“) absolutně vůbec nezměnil. Směju se a vlastně i trochu trapností brečím. Nebo že některý ty myšlenky, co autor přináší, sice nejsou nový, ale sakra důležitý. Toxický vztahy a tenká hranice mezi zábavou na sockách a nebezpečím. Zbytečnej overthink a jeho schopnost zničit dobrý začátky. Jednoduše, autor přináší příběh ze světa, které známe, z toho reálnýho, bez příkras a se všema jeho chybama. A to si myslím, že v YA žánru vlastně docela vzácný.
Jestli ale mám vypíchnout jednu věc, která mě na knížce a spolu s ní na autorovi nejvíc baví, byla by to ta lehkost, se kterou autor popisuje naprosto běžný situace. Baví mě, když si někdo umí hrát se slovama a u Petra je vidět, že mu to nejen neskutečně jde, ale především baví. Schopnost uhodit hřebíček na hlavičku je jeho největší předností. A tak se směju nad slovama, který by mě nikdy nenapadlo takhle za sebe naskládat, a přesto dávaj dokonalej smysl. Takže závěrem bych už jen ráda obrovsky knížku dalším čtenářům doporučila! Přisáhám, že v ní najdete všechno a mnohem víc.