Neri komentáře u knih
Román Zásnuby mě nadchl, oslovil a líbil se mi natolik, že jsem na konci knihy čtení záměrně protahovala, jen abych si ho mohla ještě chviličku užívat, ještě chvilku prožívat příběhy hlavních hrdinů.
Kniha je souborem pěti samostatných příběhů s časovým záběrem více než 60 let. Jeden z nich je příběhem pravdivým, životní osud Frances Geretyové, ženy, která se dokázala prosadit v tehdy ryze mužském světě reklamy, která s grácií dovedla přijmout pravidla doby a jejímž "manželstvím" se stala kariéra - zásadním způsobem se podílela na vytvoření trhu pro diamantový zásnubní prsten.
I další příběhy jsou silným příkladem doby ve které se odehrávají a i ony mě vtáhly do děje. Vše plyne zdánlivě poklidně, pomalým tempem, ale přitom jsou vlastně jednotlivé kapitoly plné velkých životních rozhodnutí a zásadních historických momentů.
Zásnuby jsou úžasný román, který stojí za to číst. A i po přečtení zůstává v paměti.
Pro mě trochu zklamání. Místo dobrého románu pro ženy jakým byla autorčina kniha Stalo se včera v noci , tady to byla už moc červená knihovna. Vše se nese v duchu báječných mužů, skvělého sexu, zázračných proměn hlavních hrdinek, šťastných konců. Jednoduché, oddechové čtení, které neurazí, ale ani nenadchne.
Do čtení této knihy se mi moc nechtělo, přece jen 21-letá studentka s rakovinou a ne příliš optimistickou prognózou, to není právě lehké čtení. Překvapivě ale kniha nebyla tak depresivní, bylo v ní velké množství opravdu vtipných pasáží, autorka dokázala bojovat s nemocí a pocitem beznaděje originálním způsobem. Mně na knize ale něco vadilo nebo něco scházelo, nevím, nebyla to zkrátka ta pravá kniha pro mě. Při čtení si ale uvědomíte, jaký dar je zdraví a možnost žít život takový, jaký máte. Velmi obdivuji autorku, že o svém boji s nemocí dokázala napsat a pomohla svou sílou a odhodláním mnoha lidem, kteří se ocitli v podobné situaci.
Knihy Pavly Smetanové mám moc ráda, její zápisky ze života na Korfu i její blog. Ze Sonjina deníku jsem byla zpočátku trochu na rozpacích, vadilo mi chaotické vyprávění, zjednodušené vyjadřování i "neučesaný" styl. Zvykla jsem si a pak už jsem knížku četla s plným zaujetím a obdivem k autorce, k tomu, že ona své sny jen nesnila, ale dokázala si je splnit. Hezké čtení na léto, dovolenou a prázdniny.
Zpočátku jsem byla trochu zděšená drsným vyjadřováním hlavního hrdiny, místy jsem se i párkrát začervenala, ale bavilo mě to. Od začátku do konce. Hodně příjemnou změnou byl pohled na milostné peripetie očima muže, v tom u mě Spalding velmi zabodoval, přece jen jsme u podobného druhu literatury zvyklí na převážně ženský pohled. Ráda si přečtu volně navazující pokračování.
Pokaždé, když dávám nějaké knize nízké hodnocení, cítím se trochu provinile a nepatřičně, jako kdybych znevažovala práci a snahu autora. Ale k některým knihám si člověk cestu nenajde a svému vkusu také neporučí. A tohle prostě není kniha pro mě.
Základní motiv je určitě zajímavý, odložené děvčátko, jeho putování mezi pěstouny, trvalý nedostatek lásky a pocit osamělosti, touha najít biologickou matku. Zpočátku jsem byla nadšená i stylem, kterým autorka příběh vypráví.
Nadšení mi bohužel vydrželo jen několik stránek. Čím dál víc mě začalo ubíjet jednotvárné vyprávění plynoucí v monotónní šedé, ponuré a depresivní, že jsem dočítala jen s vypětím všech sil. Nikde žádná naděje, žádný pozitivní bod, žádný zvrat. Celé vyprávění je velmi odosobněné, vlastně jen 350 stran popisného děje.
Kniha dočtena, ale mě neoslovila.
Kniha pro mě byla jedním z nejpříjemnějších knižních překvapení poslední doby. O to větší, že jsem se nechala trochu zmást obálkou knihy, která ve mně vzbudila dojem lehkého a sladkého ženského románu a nebýt pozitivních komentářů zde na Databázi, asi bych ji nečetla.
Rozhodně to není žádná červená knihovna, je to krásný, vřelý a upřímný příběh, plný hledání a nalézání, dojemný, smutný a zároveň velmi povzbudivý. Je to přesně ten druh knihy, který mi po přečtení bude ještě dlouho ležet v hlavě a určitě se k ní ráda vrátím. A teď si půjdu pustit nějaký film s Meryl Streep........
Přiznávám, že vlastně nevím, co si mám o knize myslet a jak ji hodnotit. První novelka se snad ani nedá brát vážně, nuda a navíc nuda nedotažená k nějaké pointě. Druhý příběh, ač poněkud ujetý a zcela nereálný, byl možná alespoň zábavný, ale chvílemi jsem si nebyla jistá, zda autorka už neparoduje sebe samu. A poslední příběh připomínal vše, na co jsem byla zvyklá u předchozích knih autorky, ale bohužel jen vzdáleně, opět se naprosto míjel s realitou a do nadsázky mu hodně scházelo. Paní Váňová paří k mým oblíbencům, ale touto knihou si mě rozhodně nezískala.
Pro mě veliké překvapení a hlavně radost z toho, jak inteligentní, čtivý, od reality neodtržený román o ženách a pro ženy autorka dokázala napsat. Ač je každá z hlavních hrdinek ve zcela jiném postavení a stojí vlastně proti sobě, fandila jsem oběma a oběma přála nesplnitelné dobré konce. Jsem nadšená a už se chystám na další knihy E. Giffin.
Mám dítko, které věkově odpovídá cílové skupině čtenářů, dítko, které nerado čte a ideálně strávený volný čas pro něj představuje internet. Po skvělých zkušenostech s předchozími knihami L. Seifertové jsem nenápadně podstrčila Hustej internet a syn zareagoval nezvykle dobře, už jen to, že ji přečetl, s úsměvem na tváři a doplňujícími otázkami, je pro mě výhra. Nevím, zda si plně uvědomuje poselství knihy, ale díky velmi jednoduché, originální a vtipné formě věřím, že mu v hlavě něco z toho co četl zůstane.
Jedna z mála knih, kdy jsem doslova hltala každou stránku a kromě toho, že jsem si nadmíru užívala zajímavý příběh a hluboce soucítila především s rodiči obou hlavních hrdinů, byla jsem hrozně zvědavá, kde je pravda a jak se celá tragédie vlastně odehrála. Příběh mě velmi zasáhl i proto, že mám sama dospívající děti a skutečnost, že se za maskou spořádaných, téměř ukázkových rodin a jejich teenagerů může skrývat tak obrovský problém. Skvělé, i když velmi smutné a emotivní čtení.
Po Provokatérovi téže autorky jsem byla přesvědčena, že ho na mém osobním žebříčku knih K. Fossum žádná jiná nepředčí. Ale této knize se to povedlo a pokud by byla možnost hodnotit knihu libovolným počtem hvězdiček, pět by určitě nestačilo.
Téma nebo spíše témata jsou neotřelá, podaná způsobem, že vás doopravdy mrazí, ale zároveň nutí přemýšlet nad motivy jednání a zda vůbec bylo nevyhnutelné, aby se vše ubíralo těmi směry, kde to skončilo. Všechny postavy jsem při čtení viděla před sebou, byli to skuteční lidé, Fossum dovede jedinečně popsat prakticky cokoliv i její líčení krajiny nebo počasí je zážitek. A tak pokud mohu nějakou knihu s čistým svědomím doporučit ke čtení, je to právě Kdo miluje jinak.
Opět velmi čtivá kniha, opět dobrá zápletka, výborná, precizní a sympatická Darby, nejde mi ale nesrovnávat s předchozí Pohřešovanou a ta, alespoň pro mě, byla prostě nepřekonatelná.
Příběh se četl krásně, nechybí mu záviděníhodná dávka upřímnosti, kterou velmi oceňuji, jistě není pro nikoho snadné změnit životní styl , zažité názory na lidi, hodnotu mezilidských vztahů. Autorovi se to nejen podařilo, ale ještě o tom napsal laskavé, úsměvné i dojemné vyprávění. Mírně rušivě na mě ale působilo to stálé vynášení Starbucksu až do nebes, ač by to autor stokrát myslel upřímně ( a věřím, že myslel ).
Po nadšení z autorčiny knihy Bereme, co je jsem se na pokračování těšila jako malá holka. A rozhodně jsem se nezklamala. Pavla se konečně octne v Praze, městě, ke kterému se upínala ve svých snech a představách, žádný happy end se ale nekoná, Praha v období tuhé normalizace nabízí jen jednu deziluzi za druhou. Tato kniha se mi zdála o něco méně osobní a o něco více depresivní než ta předchozí, každopádně atmosféra knihy a autorčin přebohatý slovník udělaly z četby opět zážitek.
Další výborná kniha J. Segherse. Je psána přímočarým a velmi čtivým stylem, postavy vypadají a jednají opravdově, zápletka je realistická a uvěřitelná. Vše je se jeví hodně reálně, autor si nemusí pomáhat hromadami mrtvol a potoky krve, aby vytvořil román, ze kterého mrazí a který neodložíte, dokud nejste na konci. Skvělé a pokud bych mohla, přidám ráda ještě hvězdičku navrch.
Vtipně, ironicky a s velkým nadhledem nás ženy pan autor vystihl. Moc pěkně se mi tahle útloučká kniha četla a jen mě mrzí, že stránek nebylo víc.
Provokatér mi bude určitě ještě nějakou dobu ležet v hlavě. Tak nezvyklé téma, výborně vykreslené prostředí, uvěřitelné postavy a ten dvojsmyslný závěr. Jsem nadšená.....skvělý psychologický román!
Nevím, zda to bylo zápletkou z kategorie neuvěřitelná a nepravděpodobná nebo chováním jednotlivých postav, ale kniha mě nebavila a měla jsem velký problém ji dočíst. Je mi to líto, ale pro mě zklamání.
Po přečtení knihy mám trochu smíšené pocity. Na jednu stranu silný příběh o přátelství, lásce, vině, zradě, víře, ale.....První dvě třetiny knihy jsou plné nádherné atmosféry, člověk snadno propadne kouzlu této knihy a chce číst dál a dál. Poslední třetina u mě ale trochu propadá, ano, je to napínavé, je to čtivé, plné zvratů a momentů překvapení, ale mně už to trochu připomíná mýdlovou operu. Ale právě pro tu atmosféru, která mě nadchla a pro autorčino umění napsat čtivý, klasický, moderní román dávám nakonec 4*.