nero 13 komentáře u knih
Macro a Cato se účastní tažení s cílem zlikvidovat centrum druidů na ostrově Mona, výsledek výborně vyjádřil Macro. Budu citovat. Takže je všechno při starým. Ať už se vrtneme kamkoliv, vždycky se ocitneme až po uši v bryndě. Přísahal bych, že nás někdo proklel skrz naskrz.
Musím se přidat k chvále. Železo a rez je velmi kvalitní historický román z římské říše, z období velké krize třetího století. Je to vlastně reálná Hra o trůny, protože v tomto období se na římském trůnu střídaly Caésarové až neskutečně často. Jenom v roce 238. n.l se jich vystřídalo na trůnu šest, ale o tom by měly pojednávat další dva díly této série. Už se na ně těším.
Výborné pokračování už tak dobrého prvního dílu.
Velmi zajímavé zpracování legendy o svatém Prokopovi, pro většinu Čechů nejméně známém, ale pro mne nejvíce zajímavém národním světci.
Třicetihlavá saň, je román vyprávěný z pohledu Filipa Procka Cetenského z Cetna, který se v posledních letech vlády Rudolfa II. stal jedním z jeho pážat a jeho prostřednictvím nás provede bouřlivým obdobím který vrcholí bitvou na Bílé hoře, příští neděli od ní uplyne 400 let, a následnou popravou 27 stavovských povstalců na Staroměstském náměstí.
K osobě Rudolfa II. musím říct že jako vladař nestál za nic, ale kdyby žil dnes byl by z něj výborný ministr kultury, nebo ředitel nějakého muzea.
Autor Josef Bernard Prokop bude doufám pokračovat v osudech Filipa Procka a ukáže nám jeho očima temnou dobu třicetileté války.
Osoba Františka Ferdinanda d'Este mne vždy zajímala už z toho důvodu že můj prapraděda byl zaměstnancem konopišťského panství jako vrchní nadlesní, při známé vášni následníka trůnu v lovu zvěře musel mít prapraděda mraky práce.
Doufal jsem že se z této knihy dozvím něco nového ale až na výčet nemocí Františka Ferdinanda jsem se nic moc nového nedozvěděl, budu si muset sehnat nějaké další knihy.
Už hodně dlouho jsem nečetl nějaký western, a Laredo Kid byl proto takovým pěkným připomenutím tohoto žánru. A i když je to napsaný v takovým lehce naivním stylu, tak to je příjemná oddechovka o době kdy se spravedlnost uplatňovala rychlým tasením koltů, a ne zdlouhavými soudy.
Tak asi do půlky to byl jak píše autor docela uvěřitelný kriminální román, ale v okamžiku kdy hlavní hrdina, o kterém mimochodem v celé knize není ani zmínka jak se vlastně jmenuje, příjme bluetooth hovor uprostřed hospodské rvačky kdy na něm visí dva protivníci a na jeho kolegovi další tři a on si v klidu klábosí s volajícím a mezitím zpacifikují všech pět rváčů, tak to není kriminálka ale sci-fi.
Výživná byla i historka z posilovny, nevím jestli si autor někdy zkusil benchpress ale pochybuji o tom jinak by asi nenapsal to co napsal. Další díl zkoušet nebudu.
Autorka se snaží napodobit styl Roberta van Gulika a jeho soudce Ti, ale Gulik je jen jeden a paní Parkerová si měla najít svůj styl psaní, mně to od ní nějak nesedělo a moc té knize, která má podtitul Tajuplné příběhy ze starobylého Japonska neprospělo ani používání moderních slov jako policie, konstábl, policejní stanice, koroner nebo kostel.
Nevím jestli to je takhle napsáno v originále nebo je to práce překladatele, ale v 11. století policie natož koroner neexistovali ani v Evropě natož v Japonsku, stačilo by použít místo toho třeba soudní stráž a ohledávač mrtvol jako v soudci Ti a hned to jinak vyzní, a kostely se ve starobylém Japonsku také nevyskytovaly, ale určitě tam bylo plno chrámů.
Z druhého dílu De Vere Smith mám rozporuplné pocity, pozitivum je čtivost knihy a humorný tón ve kterém je to psané.
To že autor byl příznivcem genderového hnutí, protože zatímco v prvním díle Baltská spojka se vyskytovaly Rudé Amazonky což byla celá letka sovětských lesbických pilotek, a zde v druhém díle se zase vyskytla celá tlupa homosexuálních mnichů z mnišské republiky na poloostrově Athos je mi lhostejná, i když mi to přišlo trochu přehnané.
Ale to že se autor při psaní nepodíva do mapy je pro mně teda negativum, protože jak se mohla Britská loď do prčic ocitnout při cestě z Marseille do egyptské Alexandrije u poloostrova Chalkidiki který se nachází úplně na severu Egejského moře tak to mi opravdu hlava nebere.
Šestý díl Epopeje se nám poněkud feminizoval, hlavní roli zde zaujaly ženy z už hodně rozrostlého rodu Prokopů, nebýt obsáhlých rodokmenů asi bych se v těch postavách dost motal. Je škoda že Jiří z Poděbrad zemřel v ještě ne tak vysokém věku, a že po něm neusedl na český trůn jeden z jeho synů. Kdyby v Českém království vládla po Přemyslovcích druhá domácí dynastie, mohla naše historie vypadat úplně jinak.
Jako kriminálka dobrý, co mne však překvapilo je to, že policistka v USA v roce 1974 si bez svolení mužského člena rodiny nemohla zažádat o půjčku, nemohla dostat kreditku, nebo si pronajmout byt. Ve všech formulářích bylo vždy třeba udat informace o nejbližším žijícím příbuzném mužského rodu. Takže i když u nás v té době probíhala tuhá normalizace, tak ženy měly větší práva než na tak vychvalovaném západě, a to rozhodně nejsem fanoušek komunismu.
Pro mně naprostá spokojenost, akorát jsem už začal mít trochu hokej v tom bobtnajícím Prokopově rodu a k němu přivdaným a přiženěným postavám a musel jsem si párkrát připomenout kdo je kdo.
Je to něco jiného než série o Macrovi a Catonovi, ale napsáno stejně dobře. Po přečtení už víc chápu nechuť Řeků k Němcům, což se projevilo v Řecké finanční krizi, když si EU po tlaku německých bank udělalo z Řecka svůj finanční protektorát. A to se Řekům po tom co u nich prováděli Němci za 2. světové války určitě hodně nelíbí.
Velmi reálný thriller z prostředí ruskojazyčné mafie u nás. Když si vzpomenu že to není tak dávno co se české policii podařilo jednoho z Vorů zadržet za objednávku na vraždu a on byl po výměně soudce rychle puštěn z vazby aby mohl zmizet, tak i v reálu bylo nejspíše šáhnuto hluboko do obščaku.
Je to velmi čtivě napsáno,ale trochu moc mi to přišlo inspirováno knihou Kruté moře.
Tak mám za sebou druhý díl, dohromady 1000 stran a pořád jsme se v ději ještě nedostaly do Tenochtitlánu, ne že by to bylo tak zdlouhavě napsaný, právě naopak vyprávění je doslova napěchovaný událostmi a ani na jedné z těch tisíce stran jsem se nenudil.
Upozorňuji ty kteří mají rádi zromantizované indiány z Májovek aby to raději nečetli, v tehdejším Mexiku byla úcta k lidskému životu téměř nulová a bylo jedno jestli se jednalo o Aztéky neboli Mexiky nebo jejich protivníky, dovolím si ocitovat Shikotenku vládce Tlaxcalů jak se mělo naložit s Totonackými vyslanci které poslal Cortés vyjednávat. Strčte je do výkrmné ohrady, dokud neshromáždím armádu, obětujeme je a sníme jejich maso s chilli.
I dnes je Mexiko na prvních místech v počtu vražd asi to mají potomci pořád v krvi.
Jak píše uživatel Teraka jde o thriller o mafii která se po pádu železné opony zaměřila na východní Evropu a využívala místní trhy a podnikatele k praní špinavých peněz, v této knize konkrétně v oblasti bývalé NDR.
Od té doby jsou už určitě zaháčkovaní ve všech státech východního bloku, viděli jsme to například na Slovensku kde dostali svého člověka až na pozici tajemnice bývalého Slovenského premiéra.
Slušný špionážní thriller, děj byl celkem napínavý, víc se mi líbila první část odehrávající se za Druhé světové války, akorát vyvrcholení knihy kdy bylo odhaleno tajemství které by mohlo rozložit celou křesťanskou společnost se mi moc nezdálo, už jsem slyšel šílenější teorie o Ježíši Nazaretském a myslím že věřící by se tajemství z této knihy moc nedotklo.