nevermore3
komentáře u knih
Hledej ve svém nitru
Chade-Meng Tan
Asi bych dal normálně 80%. Přiznám se, že mě kniha zaujala proto, že pojednává o meditaci a přitom ji napsal člověk z Googlu. I když to rozhodně není nejlepší kniha o meditaci, kterou jsem četl, tak tím, že ji vlastně napsal technicky zaměřený člověk, dostává téma zcela nové rozměry. Google je navíc autorita, kterou respektují i lidé duchovnem naprosto netčení. I to je důvod proč dávám max. hodnocení. Věřím, že po setkání (a pár minutách) s dalajlámou by pookřál snad každý člověk. Kniha je protkána humornými ilustracemi, které mně vtipné nepřišly, ale to je asi můj problém.
Za všechny myšlenka: "Empatie, neznamená nutně souhlas. Je možné laskavě chápat druhého člověka v intelektuální i niterné rovině, a přesto s ním zdvořile nesouhlasit."
Už Aristoteles řekl: "Schopnost zabývat se určitou myšlenkou, aniž ji přijmeme, je známkou vzdělané mysli."
Tato kniha, btw., vznikla jako dítě jednoho z četných kurzů, které Google pro své zaměstnance pořádá. Prostě úžasná společnost :)
Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
Naturalismus, ok. Forma, ok. Fabule, ok. Ale mě to nezaujalo a ani to se mnou nehlo. Rád bych, kdyby příběh ještě krátkou chvíli pokračoval. Ale dalšího Šlejhara si už asi nedám.
Misantrop
Molière (p)
Pro mě osobně je to Moliérova jednička. Alcest byl s Ortonem ve své hádce o sonet neskonale vtipný.
Lucerna
Alois Jirásek
Pro mě zcela zbytečné čtení. Ani zábavné, ani poučné nebo nedejbože vtipné. Prostě nevermore, Jirásku.
Kulhavý poutník
Josef Čapek
Další kniha, kterou nepřelouská každý, protože je naprosto bez děje a musí se spíše procítit, než dočíst. Poutník rozebírá etapy života, Duši a smrt.
Umění není, nemůže býti nástrojem, kterým se mysl vypíná, zhasíná, vyřazuje z činnosti...
Ubavit se k smrti
Neil Postman
Hlavní myšlenka je, že zatímco Orwell varoval, že přijde spolu s totalitní vládou cenzura a lidé se k informacím nedostanou, tak než tohle se spíše stane to, že bude informací tolik, že se ty dobré utopí v balastu a nikoho v podstatě nebude nic pořádně do hloubky zajímat.
Jedná se jinak samozřejmě o velmi zastaralé dílo, televizní vysílání osobně považuji za mrtvé medium, které bude postupně zcela vytlačeno online připojením. Takže v tomto už není absolutně aktuální, nicméně chápu, co chtěl Postman říct. Jenže už jsme jinde, víme. A není to ani nijak extra zábavný.
Návrat z hvězd
Stanisław Lem
Ten námět má tak úžasný potenciál... no a Lem ho využívá téměř naplno. Ale přece jen jsem čekal ještě o fous víc. Samozřejmě bereme-li v potaz rok vydání, pak jde o ohromnou záležitost i tak.
(á propos, téma odcizení nikdy nemůže zestárnout)
Brazílie - Turistický průvodce
Dilwyn Jenkins
Když jsem v roce 2015 četl, byl to jediný aktuální dobrý průvodce Brazílií a to přesto, že je originál z roku 2009. Mně na mojí pouti touto zemí pomohl nejednou, zejména s organizačními informacemi jako orientace po městě z letiští a nádraží ale i mapkami. Pozor jen na ceny, které jsou dnes již úplně jinde, co se přepočtu na brazilské Reály týče. Já doporučuju, ceny zde uvedené, násobit dvěmi. Taky bych řekl, že je zde občas přehnaně vztyčený ukazovák na různé neduhy. Mně se zaplaťpánbůh nic z toho všeho nestalo. Snad to ale ostatní neodradí od návštěvy této neskutečné krásné země.
Velká ryba
David Lynch
Kniha Velká ryba, která je především o meditaci vážně není pro každého. Vy, strýcové, co byste ji hodili pod štítek ezo, by ste byli vedle jak ta jedle. Tady to není motivačně sebezdokonalující "návod.
Lynch má můj obdiv. Veskrze nechápaný režisér, s úžasnými citem pro šíleno, v této útlé knížce popisuje, co pro něj znamená meditace a spíše popisuje, co přináší jemu. Mně četba přiměla opět zintenzivnit své duchovní úsilí o meditace a praktikovat je znovu alespoň dvakrát denně. Musím ovšem říct, že zrovna na Lynche mi meditace nepasují. O to však více mě to celé překvapilo a potěšilo.
Tesáky běsu
Steve Jackson
Musím říct, že šlo o obtížnou hru, co se týče zmapování. Není tam jasná linka, ale košaté rozvrstvení, navíc s různými postihy. Ale zase nezáleží ve finále ani na UB ani na štěstí...
Zajímavé bylo aditivum mnišské abecedy, kterou máte disponovat nebo schizofrenní džin :) Ani nás Tesáky běsu nenávidí natolik, aby každý čtvrtý odkaz končil smrtí. Sbírají se navíc černé krychle proti ohni a bílé krychle získáte podle toho, kolik jich naleznete na ilustracích. Jednoznačně jde poznat, že jde o pozdní gamebook.
Armády smrti
Ian Livingstone
(SPOILER) Armády smrti, se přiznám, patří k jedněm z těch opravdu těžších záležitostí. Tady se nehraje na druhé šance, snad třetina odkazů vede na smrt. Navíc musíte opravdu nalézt veškeré artefakty (bez nich se dál nedostanete), jít na správná místa a k tomu navíc porazit minimálně dva nepřítele s UB 10. Štěstí se pokouší taky velmi často, takže tady si s nízkými výchozími hodnotami vystačíte jen při velké náhodě. Já měl zrovna kliku. Ale je to docela zábavné. Novinkou je přítomnost armády, která bojuje v tzv. šarvátkách, takže se přidává nový typ boje.
Jak získat hodinu denně navíc
Ray Josephs
Dnes už zastaralá publikace, plná obecných tipů, na které přijdete sami bez nějakého velkého hloubání.
Aneb jak praví Parkinsův zákon: "Práce narůstá tak, aby vyplnila všechen čas, který pro ni máme k dispozici."
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Po Slečně Chantal a Záhiru, mám pocit, že Veronika byla lepší, nicméně... Vyústění s doktorem až trapně předvídatelné.
Navíc já tomu Coelhovi už po Alchymistovi (ten mi přišel kdysi opravdu fajn) prostě tak nějak nevěřím. On vysloví tezi, pak na to práskne nějaký příměr, přirovnání z historie, a následně si to podobností sám potvrdí. Čtenář si pak pravděpodobně má říct: aha, to už bylo i v bibli/za krále/za císaře/stalo se dozajista v latinské Americe, na tom něco bude.
Coelho není "ďábel", možná že to je jen lišácký vykuk s dobrým marketingem :) Jsou však i větší čímani.
Stříbrný vítr
Fráňa Šrámek
A co že je to ten stříbrný vítr? Takové poselství nějaké krásné, slibování mámivé odněkud zdaleka... ne říci se to nedá. Já už stříbrný vítr neslyším.
Jan Maria Plojhar
Julius Zeyer
... maturitní čtivo? Aha...
Zeyer je u mne básník prózy. Jeho větná skladba a příměry mi velmi sedí. Rád čtu výrazy jako "pravděnepodobný". No, a co se Plojhara týče. První půlka knihy je strhující a dalece před tou půlkou druhou, která už se hodně babrá v hodnocení vnímání, přesto stojí za to.
Mně zajímavé přišlo, jak se mi na mé literární pouti i v "obyčejném románu" odkryjí myšlenky typu: "Nad všechny světy duše větší jest; ta nedotknuta, neboť jsoucnost jich z ní temení, bez ní by nebyly. Kdo chtíčů nezná, strach kdo přemohl, kdo smysly vládne, pokoj ducha má, ten v klidném pravdy světel uzří ji, svou duši věčnou, jistou velebnou!" - nádherné povzbuzení k vnitřní meditaci.
Tedy (slovy jiných) - i toto "maturitní čtivo"- ve mně něco docela fajn zanechalo.
Anděl
Jáchym Topol
Anděl je literárně nasycený roztok, pumpující do nás s každou další kapitolou novou dávku černi, zmaru a to celé v jakémsi temně mlžném oparu. Chce to chvilku na strávení. Ale poučení stejně od vezdejších fetek nepřijde. Tedy "Parental Advisory".
Přežitá smrt
Olga Scheinpflugová
Kdysi jsem prohlásil, že mám radši autory než autorky, protože pro mě píší přijatelněji. Vlastně jsem si tento nesmysl i nepřímo potvrdil tím, že jsem tady žádnou knihu od ženy, vyjma jedné, neohodnotil více než 3*** aniž bych se na to zaměřoval. Samozřejmě je to hloupost a jsem rád, že Olga Scheinpflugová napsala tak tzv. "malou knihu o velkém životě" a tím mě definitivně znemožnila :) Na míru padnoucí sloh a ohromné myšlenky.
"Inu, každého baví láska, někdo na ni stále čeká a jiný už ji prožil, tak si opakuje a přirovnává své. Koneckonců city lidí jsou si podobnější než jejich osudy."
Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951 (díl I)
Tomáš Staněk
Stěžejní mnohasvazkové dílo Adriana Portmanna je biblí problematiky Odsunu/Vysídlení Němců. Statisticky, obrazovým materiálem a informacemi natřískaná edice, ke které mám úzký vztah, snad i proto, že jsem se tématem sám řadu měsíců s chutí zabýval. Tato záležitost, i s odhlédnutím od mé vnitřní kladné předpojatosti, je však, IMHO, nenapadnutelná. 100%
Kašpar Lén mstitel
Karel Matěj Čapek-Chod
Téměř až prostý příběh, podaný však náročnou formou, stylem natolik neotřelým, deskribujícím a naturálním, že mě nejednou vyvedl z míry a pozornosti. Ale znovu bych to, děcka, asi nedal. Pražské romány, pražské romány...
Lyrika lásky a života
Antonín Sova
Lyrika lásky a života je poměrně rozsáhla, mírně deprimující, sbírka plná skvělých básní. Za mě je vrcholem Autopanychida, Cena života, Život, Hymnus ušlápnutých, Kresba zimního večera a Hrdá bolest.
Podzimní noci:
"Ze slunečnic načernalých
se zrní sype a drolí.
Po častých bolestech malých
už srdce nezabolí."
No není to, nádherné?
