Ubavit se k smrti přehled
Neil Postman
Autor, vedoucí katedry kultury a komunikace Newyorské univerzity, v knize vyjadřuje svůj skeptický pohled na směr vývoje mediální sféry a především na roli televize jako média, které, jak věří, negativně ovlivňuje veškeré komunikační formy současné kultury a způsoby našeho poznávání světa.... celý text
Literatura naučná Sociologie, společnost Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 1999 , Mladá frontaOriginální název:
Amusing Ourselves to Death, 1985
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ubavit se k smrti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (18)
Mám obavu, že se řada recenzentů knihy zcela plete. Ubavit se k smrti zestárlo do té míry, že nepopisuje poslední konvergenci médií. Celá řada tezí a argumentů Neila Postmana a především hlavní myšlenka díla ovšem zůstávají opodstatněné. Televize pořád patří k nejmocnějším komunikačním kanálům, přičemž se šikovně dokázala infiltrovat také do online prostředí. Díky její transformaci vznikly formáty dosud neviděné: YouTube, Netflix, Tiktok, do vysoké míry s jejím audiovizuálním formátem pracují všechny sociální sítě. Ty jsou vystavěny na základě vývoje pravidel televizního vysílání a všechny plní hlavní Postmanovu hypotézu o zábavě vytěsňující ostatní parametry informace beze zbytku stejně jako primární tezi, že přednostní je formát pořadů, u nichž není nutné znát kontext a je možné je konzumovat v kterýkoliv čas na jakémkoliv místě. Rovněž samotná proměna a devalvace tištěných médií, která vyústila v jejich vynucený přesun a přizpůsobení se online prostředí, spíš podtrhuje zkratkovitost, zmatečnost, nesystematičnost a rychlost, s nimiž jsou data předávána publikům. Ač se to tak na první pohled nemusí zdát, problémy mediálního světa se od 80. let pouze prohloubily, rozhodně se však nezměnily. I proto jsou Postmanovo dílo a Huxleyho úvahy, z nichž vychází a opisuje je, mimořádné. A rozhodně je ho i po čtyřech dekádách třeba – i když s lehkým odstupem – brát vážně. Konceptuálně odpovídá reáliím doby stejně jako jím odpovídalo v době svého vzniku, i když se problémy médií propadly ještě o něco níž, než Postman viděl.
Hlavní myšlenka je, že zatímco Orwell varoval, že přijde spolu s totalitní vládou cenzura a lidé se k informacím nedostanou, tak než tohle se spíše stane to, že bude informací tolik, že se ty dobré utopí v balastu a nikoho v podstatě nebude nic pořádně do hloubky zajímat.
Jedná se jinak samozřejmě o velmi zastaralé dílo, televizní vysílání osobně považuji za mrtvé medium, které bude postupně zcela vytlačeno online připojením. Takže v tomto už není absolutně aktuální, nicméně chápu, co chtěl Postman říct. Jenže už jsme jinde, víme. A není to ani nijak extra zábavný.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ubavit se k smrti v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 152x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 10x |
v Mé knihovně | 26x |
v Chystám se číst | 144x |
v Chci si koupit | 34x |
v dalších seznamech | 6x |
Tři skutečné revoluce: Jak změnil člověka vynález písma, vynález knihtisku a vynález televize? Žádná francouzská revoluce, žádná VŘSR. Toto jsou ty zásadní revoluční změny, přičemž v té poslední vězíme až po uši... A je absolutně nemožné se ubránit, neboť na rozdíl od uvedených příkladů tyto tři vycházejí z lidského nitra a těžko s nimi polemizovat. Chce snad někdo zrušit televizi, rozbít tiskařské stroje, či zakázat písmo?
Zřejmě nám nezbývá než se ubavit k smrti... Ale počkat, proč k smrti? Jaká smrt přišla po vynálezu abecedy? Ani s Gutenbergem to nevypadá na smrt. Co vlastně zemřelo? A byť sebe pokládám za člověka kultury tištěného slova a je mi trochu líto těch změn, jež kolem mne probíhají, věděl bych snad, jak vypadá Machu Picchu, nebýt televize?
A tak bych si možná rád počkal na tu další, posttelevizní revoluci. Jen vím, že to je dáno až nějaké jiné generaci. Budiž jí také země lehká...
[Osobně si nemyslím, že televize už je zastaralá a že ji vytlačilo online vysílání. Kdeže. To je jen televizní vývoj, asi tak, jako se zdokonaloval tiskařský stroj až po textové editory, jde o stále stejný rozměr. Tiskové editory pracují se slovem, televize i online videa pracují s obrazem. Čím dál pohyblivějším :-)]