New-radus komentáře u knih
Notoricky známá kniha, a přesto se musí číst a "zažít" znovu v dospělosti. Nádhera. I po letech, kdy jsem po ni sáhla znovu, jsem dojatá až k slzám.
Poněkud moc americké, nabubřelé a přitom návody dost ošizené. Více méně je fajn prohlédnout si obrázky jako galerii a zase zavřít.
Výborná publikace mé lektorky Feng shui. Vhodná pro úplné začátečníky. Seznámíte se s nejzákladnějšími principy, ale hlavně dopřejete bytu i sobě pořádnou očistu. Je to i taková ochutnávka samotného kurzu.
Mám pocit, že jsem se nedozvěděla nic převratného, nic co bych dávno nedělala nebo nečetla jinde.
Kniha je poněkud mnohovrstevnatá a asi záleží na tom, jaký je váš osobní základ, jak na podobné nové pojetí teologie nahlížíte. Zcela určitě záleží i na správném čase, kdy tuto knihu čtete. Pro ne je něčím, nad čím budu ještě dlouho hloubat a dost možná ji budu muset přečíst znovu.
Kladné hodnocení především za nadšení, lidskost a hlavně opravdu dobré tipy na to, jaké nástroje např. využívat, abyste své podnikání na internetu zautomatizovali. Perfektní byl taky příliv motivace. Nicméně ubírám za neustále opakované myšlenky, milionkrát citovaný citát Coelha (a to ho zbožňuju). Kniha by si zaloužila dobrou korekturu stylistiky a byla by na 5 hvězd!
Knihu jsem přečetla vyloženě na sílu. Jsem milovnice "příruček jak na život", ale tohle mě absolutně zklamalo. Bohužel jsem i založením úplně jiný člověk, takže ani grafika knihy mě nebrala. Působí to na mě jako podivné retro v kombinaci s tzv. z nouze ctnost.
Tyhle Aniny články jsem milovala už když vycházely v Elle. Právě proto, že zůstaly vryty do paměti, ubírám jednu hvězdičku. Napodruhé se nedostavil "wow efekt" jako když jsem je nalistovala v mém oblíbeném časopise. Rozhodně je ale plus to, že už nemusím schovávat výstřižky z časopisu a mám to takto pěkně v knize pohromadě. Pro ty, kdo čtou poprvé, určitě doporučuju. Aňa píše s lehkostí a řeší všechny ty strasti, které nám ženám běží hlavou :-)
Škoda. Moodyho mám moc ráda. Ale tohle byla taková ta klasická snaha "hodil by se nějaký další díl". Ačkoliv jsem sama regresi podstoupila a vím o čem píše, měl by se držet svého kopyta. Oceňuji snahu přistupovat k tomu objektivně a s pro něj typickým akademickým přístupem.
Kniha, která mě vrátila do let na studiích. Znovu jsem četla něco náročného, odborného a... asi na to teď není ten pravý čas. Přikláním se k dalším komentářům, které vytýkají tučné písmo, jistou složitost textu a opakování některých věcí. Velmi často jsem měla tendenci přeskakovat text, což u knih téměř nikdy nedělám.
Trochu se bojím, že pověst knihu předchází a možná už trošku přeceňuje. Čímž nechci vůbec říct, že by tato kniha nebyla dobrá! Přikláním se k myšlence "povinné četby" pro pedagogy a rozhodně doporučuji rodičům, kteří jsou ochotni si něco nastudovat :-)
Kniha mne zklamala. Ano, je to ta jedna z mnoha o pozitivním myšlení a vizualizaci, ale tato je psaná tak nezáživně, že je prostě neuvěřitelná, nevěrohodná. I úkoly, které knihu provází jsou více méně otrocké dotazníky. Kniha jde vlastně sama proti sobě.
Řekla bych, že název je trochu zavádějící. Opravdu nehledejte 21 přesných postupů, jak zítra najít pana Dokonalého/slečnu Dokonalou. Jde o řekněme 21 zamyšlení, které nás vedou dovnitř nás samých, nutí nás přehodnocovat naučené vzroce chování a především myšlení.
Vyzkoušeno na vlastní kůži a funguje. Osvojila jsem si z knihy jen to nejjednodušší a nejzákladnější, nepatrně jsem změnila úhel pohledu a komunikaci. Rázem se dějí zázraky.
O Anie jsem se poprvé doslechla od kamarádky. Zpočátku mi některé její citace přišly takové ploché. Nicméně postupně jsem začala sledovat blog, instagram a naprosto jí propadla. V podivném rozpoložení jsem se rozhodla knihu objednat s tím, že už jsem přišla o víc než o 300Kč. A udělala jsem dobře!
Knihu jsem se snažila si šetřit, přesto jsem ji přečetla za 3 dny. Je velmi inspirativní a je z ní cítit taková mladistvá nezávislost, což autorka uznává a několikrát naráží na to, že si můžeme myslet, že na to či ono je mladá...
Řekla bych ale, že je to čtení pro čtenáře otevřené a tolerantní. Pro čtenáře, kteří se chtějí nechat inspirovat, nechat se unášet příběhem ve své podstatě naivní snící holky, která jde vstříc čtenářům se srdcem na dlani. Ne hnidopichům, kteří očekávají propracovaný cestopis nebo všeobjímající jediný správný návod na život. Užila jsem si to, dostane čestné místo v poličce mezi podobnými knihami a budu se těšít na každý článek blogu a snad i další knihu.
Knížka mi určitě dala nahlédnout do světa mužského myšlení. Uvěřitelná je i existence pěti skupin, do nichž se ve vztazích řadíme. Docela dobře jsem i v této mužské verzi dokázala otypovat sebe. Celkový dojem trochu sráží přílišný amerikanismus.
Skvost z knižních trhů na hradě Helfštýn z roku 2016. Kniha mě naprosto oslnila. Tak trochu "animovaná"... Myslím, že každý se v ní najde ;-)
Objektivně je to jako s dobrým filmem, který se protáhne do dalších dílů... Téma mi přijde poněkud vyčerpané a kniha v podstatě nepřináší nic nového, parafrázuje předchozí dva díly. Nicméně subjektivně jsem ráda, že mi Madame Chic připomněla, jak být chic :-) Ocenila jsem zejména úroveň v oblasti pracoviště, také přiznání, že zlaté časy a ani ty nejhorší netvrají věčně a že nejtěžší je udržet si úroveń v těch nejtěžších chvílích. Fandům rozhodně doporučuji, méně nadšení čtenáři se možná obejdou.
Pro spousty čtenářů to bude jen další z příruček "pozitivního myšlení" a "zákona přitažlivosti". Jestli skutečně funguje? Tak to vám budu moci sdělit až za mnoho měsíců, možná let, možná až na sklonku života. Rozhodně mě však kniha dostala z deprese, že "na nic nemám peníze". I když budeme zastávat stanovisko, že tyhle věci nefungují, tak musíme uznat, že díky tomu pesimismu, který máme uvnitř nastavený, dost možná přehlídneme možnosti, které se nám nabízejí. A už za to popostrčení, abychom přepnuli z černé na růžovou, přečtení této knihy stojí...
Jsem ulítlá na Paříž a na příručky. Zamilovala jsem si Madame Chic a tak vyzkoušela i jinou knihu na stejné téma. Musím říct, že to bylo vcelku zklamání. Z pařížského stylu nevystihuje téměř nic. Ale co mě rozhodně bavilo, bylo provedení celé knihy. Třeba odstíny barev Paříže v létě a zimě jsem si musela vyfotit :-)
Zdeňku Jordánovou jsem zbožňovala. Všechny knihy jsem zhltla. Tuhle jsem nedočetla. Nedokážu objektivně říct proč. Najednou mi to přišlo tak moc nepodložené a tak moc "Halinovské" (tedy "Měla jsem jednu kamarádku a ta..."), že jsem ji prostě zase vrátila do knihovny.
Musím říct, že jsem milovníkem všech možných příruček a "návodů na život". Kniha je perfektní. Našla jsem v ní spoustu tipů, které mi utkvěly a kterých se držím i po několika letech. Nutno však říct, že sedmidenní debordelizaci v kuse jsem nikdy neprovedla. Nejdál jsem došla po třetí den :-) Otázkou je, jestli je to moje volní vlastnost - nedotahovat do konce nebo je to skutečně tak náročné, že to za sedm dní stihnout nejde. Někde je kniha poměrně dost radikální. Místy dost odráží americkou kulturu a my prostě smýšlíme jinak. Škoda také, že v oblasti práce počítá pouze s "kancelářinou". Systému práce s "papíry" je podle mého věnováno až moc prostoru. Celkově se ale ke knize ráda vracím a zanechala ve mně zajímavou stopu. Rozhodně doporučuji pro milovníky úklidu, milovníky příruček a chronické bordeláře :-)