Nibiru komentáře u knih
Další ze série knih o Bratrstvu meče, jehož členové si prošli peklem saracénského zajetí, přežili a zavázali se navždy pomáhat všem,které stihl podobný osud anebo potřebují zastání v boji proti bezpráví. Hlavním protagonistou je rytíř Stryder, hrabě z Blackmooru, charakterově silný, krásný a charismatický muž, který si však nechce dovolit sám sobě být šťastný. To samé v ženském provedení je lady Rowena, která naštěstí nemá hlavu jen na okrasu,ale umí používat i rozum. Vadí jí role, která je ženě její doby přisouzena a snaží se hájit své právo na nezávislost. To jejich sebezapírání vzájemného citu mi poněkud lezlo při čtení na nervy, ale příběh je jinak čtivý, i dost napínavý, nechybí detektivní zápletka a zajímavé zakončení. Dobře je vykreslená tajemstvím zahalená postava prince Damiana, jehož úloha v příběhu není plně odhalená, což ponechává prostor pro další otázky... Trochu mi vadily retrospektivy, kterými autorka často prokládala plynoucí děj příběhu, aby objasnila důvody či motivy jednání postav v "současnosti". Ale jinak příběhu nelze nic vytknout,má silný etický náboj a rozhodně není tuctový.
Tato kniha byla první od J Quinnové, kterou jsem četla, a zanechala ve mně krásný čtenářský zážitek. Romantická, jiskřivá a plná svěžího humoru, který provází knihu od začátku (snad s výjimkou úvodní kapitoly) až do samotného konce. Je zajímavé, že ač dějově není moc bohatá, přesto je zde působivě vykresleno psychické trauma,které může mít na život jednoho jedince fatální vliv, pokud do něj ovšem nezasáhne láska ..... Nehledě na mistrné vykreslení citového vztahu mezi Simonem a Daphne, se mi neméně líbily postavy jejích tří bratrů a nezdolné Violett, jejich matky..... Určitě si přečtu i další díly z této série.
Knihu jsem četla jako jak by se řeklo dneska teenager, ale vím, že mě úplně uchvátila, a to jsem tehdy přelouskala kdejakou sci-fi,co byla k mání. Četla se jedním dechem a do dnešního dne mi utkvěla v paměti, a to je co říct, vždyť už mi dávno není sladkých sedmnáct.:-))
Tato kniha mi byla doporučena, jak jinak, než "finančním poradcem". Tak jsem si ji zakoupila a přečetla, ale asi jsem vadná, na mě žádný velký dojem tedy neučinila. Komentáře níže popsané se zde rozplývají nad tím, jak je kniha čtivá a inspirativní - ano, to tedy je, ale to je asi tak všechno. Za to jsem jí dala ty dvě hvězdy. Je psaná pro nějakého imaginárního, nereálného čtenáře, který teď může všeho nechat a zgruntu převrátit svůj život. Ale aby člověk mohl začít dělat to, co je v knize popisováno, musí být především nezávislý, a to časově a jak jinak, i finančně. Takže žádný návod pro chudé, jak zbohatnout, ale pro bohaté, jak být ještě bohatší.
A rovněž nesouhlasím s tím, že vzdělání není pro život důležité. Určité vědomosti a informace nijak jinak než vzděláním člověk nezíská, ale myslím opravdickým studiem, ne tím "koupeným", jak tomu je u nás např. na Plzeňské univerzitě. To je právě rozdíl mezi naším "českým" kapitalismem a tím "západním". Tam by pan starosta na své narozeniny takového "kontroverzního" (rozuměj mafiánského podnikatele - jako je např. Pitr, Bakala nebo byl Mrázek,) nepozval. U nás se zvou na tyto "společenské" akce právě takové týpky. A společnost se tváří, že je vše v pořádku. Protože je u nás vše naruby, nedá se žádná rada z této knížky v našem českém prostředí aplikovat.
Opravdu nádherná knížka, čte se jedním dechem vůbec jsem se nemohla odtrhnout a je v ní tolik humorných dialogů, vtipných invektiv a vůbec, smála jsem se opravdu hodně, ta kniha má jiskru jako málokterá, a přitom tam nechybí vášeň, romantika, napětí a výborné vystižení charakterů hlavních hrdinů.
PS. Knihu jsem po pár letech znovu přečetla a bez nadsázky musím říct, že je to jedna z nejlepších knih vyhlášené autorky. Postava emancipované a svéhlavé Lily Lawsonové, která svým nekonvenčním jednáním zvedá ze židlí všechny mravokárce oné doby , je prototypem ženy, jež představuje boj za pokrok a rovnoprávnost ve světě, kterému vládnou muži, a který trvá od dob zániku matriarchátu. A nic na tom nemění ani fakt, že za jejím chováním se skrývá bolestná citová osobní zkušenost v minulosti.
Postava šlechtice Alexe Rainforda je ztvárněná tak, že o něm prostě nelze nesnít:-). Takového muže by si přála každá žena. Bohužel, obálka knihy ho opět líčí zcela proti popisu v knize, kde má blond vlasy!
Vynikající román, napínavý od začátku do konce, několik dějových linií, které se navzájem prolínají, a musím říct, že mě nejvíce oslovila ta temná, z raného středověku.
Autor studoval dějiny náboženství a tak se určitě dostal i k různým dokumentům a spisům, které jsou pro veřejnost zapovězeny. Protože dějová linie, kolem které se celý příběh hlavních protagonistů točí, až příliš přesně připomíná dnešní svět. A ten, kdo není slepý a hloupý, tak si klade ty správné otázky a chápe, že skutečná historie musela být o dost jiná, než jak hlásá oficiální mainstreamový narativ. Nakonec, znaky tajných spolků jsou všude doslova na očích, pouze když tomu nerozumíte, neumíte je přečíst. Jeden příklad za všechny: Jednodolarová americká bankovka. Další příklad: celosvětová propaganda multikulti a zvrácených, amorálních aktivit, které dříve byly trestné a dnes jsou považovány za "normální". Změny pohlaví na denním pořádku, propagace satanismu jako "oproštění se od kultu upjatosti a pokání". NWO chce prosadit satanismus jako ofiko náboženství pro masy. A jeho hlavní heslo: "Dělej si co chceš, neneseš za to žádnou zodpovědnost!". Tento proces už začal a je jen na nás, kdo se probudili, zda se ho podaří zastavit. Autor tudíž psal s nadčasovým předstihem, je to stejné, jako s produkcí Holywoodu: vše, co nám ukazovali ve sci-fi, už je dnes pravda. Odkud to jen mohli vědět??? Náhody neexistují.
Knihu jsem si přečetla na doporučení. Jistě, obsahuje filosofické myšlenky a bazální teorie o fungování světa a společnosti, ale do hloubky nejde. Autor tvrdí, že tzv. "elita" , vychovávaná účelově jako "nadlidé" v mravní dekadenci, absenci empatie a s naprosto žádným sociálním či naturalistickým cítěním, se chová tak proto, že je motivovaná penězi, mocí a "vědomím si lepších lidí". To ale není úplně správně. Celý společenský a politicko-ekonomický systém na planetě dlouhodobě směřuje k otrockému NWO, protože lidem vládnou psychopati a vlastizrádci, zaplacení za to, aby zničili národní státy a vlastenectví, a MSM k tomu zaprodaná cíleně lidem vymývají mozky a dělají z nich bezduché loutky, neschopné rozhodovat samy za sebe. Je tu ovšem ještě jeden veledůležitý aspekt, o kterém ne každý ví, anebo ho považuje za natolik šílený, že o něm odmítá otevřeně publikovat. Právě ale tento aspekt je pro stav, v němž se planeta Země a její obyvatelé nyní nacházejí, rozhodující. Je to aspekt exopolitiky, protože ta je stěžejní v tom, jak se tzv. "elity" na Zemi ke svým "otrokům" a k přírodě chovají. Dualita Vesmíru, Světlo a Temnota mají své fyzické zastánce v podobě různých mimozemských ras, které jsou na planetě Zemi přítomny po desítky, ne li stovky tisíc let. V současné době vrcholí boj za osvobození lidí z otrocké nadvlády satanských mocností, které si zvolily čerpat zkušenosti z temné strany Vesmíru. To, že si zotročili lidskou rasu pro své účely, věděli velmi dobře již učenci starobylých civilizací, a všichni tzv. heretici v jednotlivých náboženstvích, která mají jeden účel: manipulovat a vymývat lidským otrokům mozky, podsouváním jim uměle vytvořeného Matrixu, ve kterém žijeme. Genetickými zásahy byl okleštěn lidský duchovní vývoj, stali jsme se vězni na této planetě a sloužíme jako "potrava" duchovní a bohužel i fyzická (těmto satanským entitám), hlavně děti. V návaznosti na to, kdysi dávno se určití lidští jedinci, zakládající si na tom,že v jejich DNA jsou otištěny "geny dávných bohů", zaprodali těmto silám, výměnou za moc, bohatství a utajené znalosti, popř. technologie. Tato hierarchie přetrvala poslední tisíce let od starobylého Babylonu až do dneška. Otrocký finanční systém, založený na dluzích a úrocích. Zmanipulovaný systém vzdělání, založený na papouškování dogmat, a nikoli na rozvoji tvůrčího ducha, který má každý lidský jedinec od Světelného zdroje. Překroucené zdravotnictví, založené na trávení organismu a neléčení většiny nemocí, přestože na všechny nemoci jsou léčebné prostředky. A hlavně, vytváření neustálého strachu o svůj život, rozdmýchávání válek a konfliktů, aby tekla krev. Krvavá "božstva" , žijící v jiné dimenzi, se sytí strachem, krví, a čím je lidstvo v názorech roztříštěnější, tím jsou oni silnější. Jedinou zbraní, která je proti nim účinná, je procítění lásky a jasné vyjádření odvahy a rozhodnosti. Ještě není vše ztraceno, ale každý musí začít sám u sebe.
Můj komentář nebude na rozdíl od jiných zde negativní. E.v.Däniken u mě navždy zůstane prvním, kdo vůbec de facto nastínil a otevřel široké veřejnosti téma intervencí mimozemských entit do vývoje lidstva, kdy toto téma naší dávné historie bylo do té doby tabu, a také první, kdo zpochybnil Darwinovu evoluční teorii (ta je už v mnoha aspektech dnes překonaná, ačkoliv učebnice opakují stále totéž paradigma, že se člověk "evolucí" vyvinul z opice). Tato kniha má krásné barevné ilustrace a zavede člověka aspoň takto do některých z mytologických míst, kam se není možné v rámci normálních turistických destinací dostat. Navíc mě velmi zajímá historie (ale skutečná, ne ta biblická) těch dávných, předpotopních ras a národů a jejich vůdců (Abraham, atd.) a jejich dodnes nenalezených hrobů. Totéž se týká i Ježíše z Nazaretu, ačkoliv jak sám autor píše, ten prý neumřel na kříži, ale byl věrnými učedníky sňat, vyléčen a odešel do Indie, kde strávil zbytek života a kde se také nachází jeho hrob. Kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo. Jisté je jedno: ET tady byli, o tom snad už může pochybovat jenom naprostý duševní omezenec. A nakonec, operují tu stále, my ty jevy dnes nazýváme UFO a dokonce už jsou i dříve utajované materiály jednotlivými světovými mocnostmi odtajňovány. Jen to jde dost pomalu na můj vkus, ale co se dá dělat. Lidstvo je pořád příliš hloupé na jedné straně a příliš nabubřelé na druhé, aby mohlo být těmto mocným "bohům dávnověku" rovnocenným partnerem, pokud jde o duchovní úroveň. O té technologické nemluvím, to je mimo diskusi. A stále více jsem nakloněna domněnce, že život na Zemi byl pojat jako "experiment", možná ne první, a bohužel si myslím, že se blíží doba jeho "zhodnocení", a že toto hodnocení pro nás moc příznivě nevypadá.
Kniha ve mě zanechala nesmazatelnou stopu, skládající se z hnusu, zděšení, zloby na dvojí tvář dnešního světa a nenávisti vůči právnímu systému, který de facto kryje zločince a vrahy, neschopný ochránit oběti těchto hrůzných bestií, a velkou úctu ke všem, kdo se na tvorbě knihy podíleli, aby její výpověď působila jako memento pro širokou veřejnost, aby nebyla dále lhostejná k těmto hrůzným zločinům proti lidskosti.
Viz. moje recenze.
Velmi dobrý námět ke zpracování, vylíčení hlavních hrdinů je úžasné, jejich vzájemný boj "kdo z koho" je místy velmi humorný, že se člověk z ničeho nic musí začít prostě chechtat, a pak zase zvážní o pár odstavců dál.... Jako obvykle titulní stránka knihy je nemožná, kdy hlavní hrdina nemá blond vlasy, ale tmavé.... Já nechápu, proč to vydavatel neumí pohlídat....
Souhlasím s názory níže, že některé scény byly přitažené za vlasy, ale tímto je autorka typická (viz. krvácení z tepny), anebo to, což podle mě knize na závěr uškodilo, že by Gabriel, tak zkušený muž a milenec, a navíc když měl namísto zraku,o který přišel, ostatní smysly mnohem citlivější, nepoznal, že v posteli má jednu a tutéž ženu?? Tomu jsem prostě neuvěřila. Ale jinak je kniha opravdu pěkně čtivá, Gabriel je vylíčený fantasticky, ať už jako morous nebo jako uzdravený hrabě, no a postava Samanty jako opatrovnice se mi taky líbila. Zápletka je zpracována dobře, protože člověk opravdu netuší, jak se věci mají, akorát ten závěr mi přišel trochu křečovitý a jakoby moc zestručnělý, což knížce uškodilo. Proto dávám čtyři hvězdy.
Třetí díl ze série o Ravenelových, tentokrát líčící proměnu dvojčete Pandory ze svérázné mladé dívky, naivní až hrůza :-), protože vyrostla zcela odloučená od běžného života, v mladou milující a milovanou novomanželku. Jejím manželem se má stát, poté, co ji na plese nechtěně kompromitoval, syn vévody St.Vincenta (který byl mimochodem hl. hrdina románu Zimní naděje) Gabriel, neskutečně hezký a hříšně bohatý mladý šlechtic. Svérázná Pandora má však jiné cíle - chce být samostatná, vydělávat si sama peníze vymýšlením a výrobou deskových her a o muže nejeví zájem. Hlavně se obává naprosté podřízenosti, jakmile by se vdala, přišla by o všechnu volnost a svá práva, jak to tehdy ze zákona bylo. Gabriel, který je hodně zkušený a má milenecký vztah s vdanou ženou, je zprvu z Pandory mírně konsternován, avšak postupně ho její bezprostřednost, nevinnost, nezkušenost hraničící až s naivitou a v neposlední řadě také její půvab, ovládají čím dál víc, až je jí úplně posedlý a za každou cenu ji chce za ženu. Je to hezké a romantické čtení, opět okořeněné jistou dávkou erotiky, jak to p. Kleypas umí, ovšem předchozí dvě knihy se mi líbily o malou trošku více. V této knize se však ve větší míře objevují i postavy z knih jiných, a tak se jejich osudy navzájem prolnou, za což jsem byla ráda. Je zde opět i postava Dr. Gibsonové a detektiva Ransoma, ale nejvíc se mi líbily postavy vévodkyně Evi a Sebastiana St. Vincenta, rodičů Gabriela. Kniha je místy hodně humorná, hlavně mě pobavily Pandořiny poznámky ohledně jejího nastávajícího možného sňatku, které si pilně zapisovala. Je tam i trochu napínavá zápletka, díky níž Gabriel "okusí" stav, kdy nemůže mít všechno pod kontrolou, a kdy prostě ani peníze nic nezmůžou. Také oceňuji, že autorka do knihy začlenila skutečná historická fakta, a že si pouze nevymýšlí. Mám na mysli popisy tehdejších lékařských zásahů a metod léčení nebo historických událostí.
Je to moje první knížka od pana Bauera, která rozebírá záhady některých historických událostí z našich dějin. Myslím, že se autor dost drží dobových kronik, nakonec z nich i hodně cituje, a jsem nakloněna i mnohým jeho hypotézám, ačkoliv je nemůže doložit důkazy. To ovšem tradiční historici taky ne, takže i když se s nimi v názoru na věc liší, neznamená to, že nemusí mít pravdu:-). Ať si sám čtenář vybere, se kterou verzí se ztotožní. Z mých zkušeností vím, že např. tradiční archeologové (a teď mám na mysli obecně zkoumání původu lidstva, civilizace a dávných památek), pokud se jim nějaký artefakt "nehodí" do jejich akademického klišé, tváří se, že ho buď nevidí, anebo ho označí za podvrh, a skončí někde v muzejním depozitáři. Celá dávnověká historie lidstva se odehrála jinak, než jak je psáno v učebnicích, tak proč by země Koruny české měly být výjimkou?
Tato kniha mi konečně otevřela oči na středověk, ten raný středověk. Obecně jsme se ve škole učili, že středověk byla doba temna a degenerace na všech úrovních a že jej ovládala všemocná církev, v čele s inkvizicí. Likvidace všeho pokrokového, kupčení s odpustky, udržování lidu v "boží bázni", upálení M.Jana Husa (u nás, například). Ovšem po přečtení této knihy (pane Charpentiere, díky za ni!!) je mi jasné, že raný středověk na Západě se nesl v duchu pokroku ve všech oblastech života civilizace, a tento pokrok trval cca 200 let, a zásluhu na tom mají rytíři Templu, řád Templářů. Toto nám v hodinách dějepisu NIKDO neřekl, a to je velká škoda!! Jsem teď přesvědčená, že kdyby v r. 1307 nebyl řád zničen tehdejší světskou a církevní mocí, jež byla v rukách neschopných závistivců a hlupáků, ubírala by se civilizace zcela zásadně úplně jiným vývojovým směrem, a nenastaly by doby marasmu, které de facto trvají až do dneška. Co je zajímavé, Templáři nejen že do své činnosti vnášeli aspekt spravedlnosti vůči všem lidem, ale ačkoliv vlastnili nesmírné bohatství, sami členové nesměli vlastnit žádný majetek, a mohli působit jenom pro blaho ostatních. Tím de facto vytvořili základy pro utopickou, nikdy nenaplněnou, přesto však ideologicky stvořenou komunistickou společnost!! V raném středověku!! Fakt jsem ohromená!! Bohužel vše dopadlo jinak a Zlo tehdy zvítězilo, abych to uvedla na duchovní rovině. A tento proces trvá prakticky do dnešní doby. Žádná civilizace ani společnost nebude spravedlivá, pokud bude směr jejího vývoje určovat politika, která vždy bude stát nad zájmem obecného blaha a rozvoje společnosti. A kdo byl onen mnich Bernard z Clairvaux, zakladatel a první Velmistr templářského řádu, o kterém se již za jeho života říkalo, že je "divotvůrce" a velký mág? No rozhodně to musel být někdo, kdo svými schopnostmi a duchovním vhledem naprosto převyšoval tehdejší společnost a měl určitě své skryté poslání, za kterým cílevědomě šel. Možná to byl jeden z ET, nasazený na Zemi s úkolem pozvednout skomírající civilizaci (po zániku Římské říše byla civilizace asi obecně v úpadku). Kdo ví? I v českých dějinách byli v minulosti výjimeční lidé, kteří se zapsali do historie, např. sv. Vojtěch z rodu Slavníkovců (ale i zde nakonec hrubá síla a chamtivost s touhou po moci převálcovala vyšší duchovní ideály - jak dopadl rod Slavníkovců, víme z dějepisu)
Vzhledem k tomu, že doba Temna naštěstí dávno minula a nejnovější výzkumy Bible stále více dokazují, že je to kompilát, sestavený z dávných historických informací, ovšem katolickou církví v duchu "dogmatu jediného mužského Boha" umně překroucených a upravených, je možné, že pravda o Ježíši z Nazaretu je zcela jiná, než jak ji církev káže. Kdo ví, co skrývají archivy Vatikánu. Knihu hodnotím nejenom jako napínavou a čtivou, ale z hlediska nových vědeckých faktů také jako další alternativu k objasnění možných záhad starověkých artefaktů a samozřejmě i samotné osoby Ježíše z Nazaretu.
PS. Film se mi vůbec nelíbil, hlavní hrdina není Hanksovi podobný ani trochu a film na rozdíl od knihy není zdaleka tak napínavý a dramatický.
Tuto knihu by si měly přečíst všechny ty naivní dívky, které si myslí, že láska všechno změní. Bohužel, rozdíly mezi věřícím člověkem a fanatikem (což ortodoxní islám je), jsou tak obrovské, že nejdou civilizačně překlenout. Nakonec, vidíme to stále, dennodenně, co se v tzv. islámských státech děje.
Povinná četba pro všechny milovníky archeoastronautiky, záhad minulosti naší planety a lidí, kteří nevěří v Darwinovu evoluční teorii.
Stručně a výstižně - strhující bestseller, pojednávající ve faktech o kolonizaci Země "dávnými bohy" a jejich genetických experimentech, jejichž výsledkem byl "homo sapiens sapiens".
My čtenáři, co máme rádi záhady a nevyřešené hádanky minulosti, se rádi opájíme představou, co kdyby na těch českých mýtech bylo zrnko pravdy, vždyť i archeologické nálezy a etnografické názvy mnohému nasvědčují.
Bájná Trója byla také legendou do doby, než ji H.Schlieman vykopal.
A naše dávná historie není o nic méně zajímavá, i když se ztrácí v legendách.
Knihu jsem četla jako mladá dívka a do dneška, kdy jsem v produktivním věku, má čestné místo v mojí knihovně.
Je to jedna z nejlepších knih, které jsem za svůj život přečetla, a že jich byly stovky!!!
Hlavní hrdina je tak sympaticky vylíčená postava, že v klasické literatuře těžko hledám konkurenta. Děj si pamatuji do dneška, což se o mnoha knihách říci nedá, a že jsem ji četla už hóóódně dávno!!!! :-))
Navíc, její děj není reálnému světu příliš vzdálen a proto mě oslovuje o to víc.
A ještě jedna důležitá poznámka: Postava Emanuela byla pro mě opravdová první velká knižní platonická láska!
Opět jeden smutný příběh citově a fyzicky týraného dítěte, a vůbec mě nepřekvapuje, že se odehrává v rodině tzv. holywoodské celebrity. Knihu jsem si koupila ze zvědavosti, protože herce Kinského si pamatuju, jako teenka jsem ho v pár starších filmech viděla. Jako herec mi připadal divný a zvláštní typ. No a ani se nedivím tomu, co o něm píše vlastní dcera. A jenom se sama sebe ptám, kolik pedofilů a psychopatů je mezi tzv. holywoodskými celebritami, které se navenek prezentují jako "vzorní rodiče?" Pola měla smůlu, její rodiče byli absolutně nevhodní pro založení rodiny. Matka, duchovně a psychicky nevyzrálá, se zamiluje do egoistického narcisty a psychopata v jedné osobě, mladého herce Kinského, a z tohoto vztahu se narodí dcera. Manželství se zákonitě rozpadne a odnáší to dítě, kterému ani jeden z rodičů neprojevuje lásku. Matka se znovu vdá a veškerý cit věnuje svému druhému dítěti, malá Pola je odstrkovaná a přezíraná. Lásku hledá u svého slavného otce, tam však najde jenom zuřivost, výkyvy nálad, citové a sexuální vydírání a zneužívání. Ve chvílích "normálnosti" si ji její otec "kupuje" horami drahých dárků. Není divu, že dívka sama je jeden velký průšvih, pramenící z jejího rozháraného života. Nakonec ji Kinský v jejích 19 letech znásilní, ačkoliv sám je už potřetí ženatý a má další potomky.
Kniha mě však zklamala, je psaná takovým plytkým nezáživným jazykem, a všechny postavy včetně hlavní hrdinky mi byly vysloveně nesympatické a působily nepřirozeně. Každopádně to muselo být peklo, žít v takové "ujeté" rodině a hlavně nechápu, jak se léta trvající zločin pedofilie podařilo utajit před orgány činnými v trestním řízení.
V této "covidové" době, kdy není moc možností, kam vyrazit, jsem sáhla ve své knihovně i po těch knihách, které už jsem kdysi četla, abych si osvěžila jejich děj. Tato kniha k nim patří, a rozhodně jsem neudělala chybu. Pět hvězdiček si zaslouží z více důvodů: jednak je to originální námět a nesmírně atraktivní prostředí, ve kterém se odehrává: americká jaderná ponorka, její cesta do nehostinné Arktidy na severní pól a prostředí výzkumné polární stanice Zebra, umístěné právě poblíž pólu. Vzhledem k tomu, jak je kniha pojata, tak "ti dobří" jsou Američané, ti "zlí" jsou tentokrát Rusové. Je tudíž zjevné, že knížka před r. 1989 neměla šanci u nás vyjít. Otázka je, zda-li ve skutečnosti, v dobách tzv. studené války, byla zde líčená ruská strana opravdu tak "neschopná", jak je v knize popisováno. Nicméně, studená válka opravdu existovala a špionáž na obou stranách byla její součástí. V popředí stála samozřejmě špionáž týkající se vojenské techniky, resp. obecně techniky, která se dala využít z hlediska vojenské strategie. V knize se jedná o krádež nového typu špionážní kamery, která je schopna snímat z družice objekty s ultra vysokým rozlišením. Na polární stanici Zebra dojde k nevysvětlitelné katastrofě, kterou přežije hrstka zaměstnanců, a ti jsou odsouzeni k smrti hladem a zimou, pokud jaderná ponorka Delfín nedorazí včas, aby je zachránila. Děj je nesmírně poutavý, plný nepředvídatelných zvratů a překvapení, a když už se zdá, že rozuzlení je na dosah a čtenář si může oddychnout, nastává další zvrat, ještě horší než předchozí. Při čtení pasáží, kdy na palubě Delfína, ponořeného hluboko pod arktickým ledem, na cestě zpět do Anglie, dojde k požáru ve strojovně, a celá ponorka se ocitá ve smrtící pasti, bez možnosti se vynořit, čtenáři doslova tuhne krev v žilách. Při požáru v ponorce se automaticky vypíná jaderný reaktor, který je zdrojem pohonu a také podpory života, takže záleží pouze na tom, zda posádka uhasí požár dříve, než se vybije hlavní záložní baterie, určená ke znovuzprovoznění raktoru, anebo se udusí oxidem uhelnatým. Líčení těchto drastických hodin je tak sugestivní, že při čtení i já měla pocit, že mi dochází kyslík a nemůžu normálně dýchat.
Dramatický děj až do samotného závěru je tu a tam prošpikován velmi trefnými bonmoty, takže se člověk i přes vážnost líčené situace nevědomky neubránil smíchu.