NicMocVládce komentáře u knih
Náhodou jsem na ní narazila v knihovně. Kdybych nemusela do práce tak bych jí asi vůbec neodložila :) . Pro mě velmi zajímavý příběh, vždy jsem přemýšlela nad tím jak se lidé do takto toxických vztahů dostanou a neodejdou a tady autorka skvěle popisuje své emoce a myšlenky i postupný vývoj vztahu.
Jako dělané na dlouhé zimní večery, nebo deštivá odpoledne s pořádným hrnkem horkého čaje. Mě se to četlo velmi dobře, vyprávění většinou prostřednictvím deníkových zápisů a dopisů je dobře propracované a pasuje. Je pravda, že občas mi nějaké pasáže přišli trochu zdlouhavější a někdy jsem očekávala více napětí a strachu, které opravdu prožívám třeba u Kinga, ale celkově kniha opravdu stojí za přečtení i s poznámkou od autorů o pozadí vzniku knihy a životu Brama Stokera a jeho rodiny a prapodivných událostí kolem.
Nikdy jsem neviděla film a ke knize jsem se dlouho dostávala. Podle toho co jsem o tom věděla, jsem se bála, že to bude nějaká laciná záminka jak dostat lidi do arény kde budou bojovat na život a na smrt no a pak už jen řež. Ale příjemně mě to překvapilo. Někdy mívám s ich formou problémy, nedovedu se začít a vžít se do postavy, ale tady mi to sedí skvěle. Po přečtení jsem se rovnou vrhla na další díl a nějak jsem se nemohla odtrhnout abych zaskočila sem a něco k tomu napsala. Nakonec asi zkusím i film, jen abych věděla jak se to povedlo či nepovedlo zpracovat :) .
Sága je jiná než povídky, které na sebe příliš nenavazují, ale stejně jsem si to užila. Vždycky mě dostane mluva trpaslíků, ti někdy opravdu perlí a nejenom oni. Nebylo by to ono bez sukničkáře Marigolda a opravdu jsem si oblíbila Ciri. Skvělý příběh u kterého se člověk i zamyslí. Snad se příště dočkáme taky trochu více Geralta :) .
Jednoduše můj nejoblíbenější upírský příběh.
Mít tak trochu rozdvojenou osobnost může být někdy výhoda, třeba při okupaci upírů. Hlavně když se řečení upíři rozhodli upragovat a postupným "otužováním" se vyhnout negativním účinkům slunce, náboženských symbolů a dalších věcí. Nutno říct, že Igor je se svými pány a jejich pohrdáním tradicemi značně nespokojen, to jeho bývalý pán to byl pravý upír !
A nakonec se stejně nemůžou měřit s čarodějkami :) .
Prostě srdcová záležitost. Potom co jsem se na střední prokousávala Starcem a Mořem v domnění, že to nikdy neskončí, četla jsem Obraz Doriana Graye. To znovu obnovilo mou víru, že povinná četba není jen nutné zlo.
Malíř Basil a Lord Henry zastávají oba naprosto odlišný způsob žití a morálních zásad. Lord Henry má na mladíka dost negativní vliv.
Dorian sám na sobě necítí důsledky svých činů, nic mu nebrání v nezřízeném životě, kdy se na nic a na nikoho neohlíží. Jen jeho portrét ukazuje co se s kdysi nevinným mladíkem a jeho duší stalo.
Je to temný příběh, o tom jak moc se může člověk změnit, o povrchnosti krásy, zkaženosti, morálním úpadku, ale také o lásce.
Poslouchala jsem jako audioknihu a opravdu jsem si to užila. Skvěle vyprávěný, napínavý příběh. Hlas Pavla Rímského k příběhu dokonale pasuje, běhal mi mráz po zádech.
Snad se dostanu i k dalším dvoum dílům a pak si sjedu pěkně popořádku celý příběh znovu od začátku až do konce :).
Jako první jsem viděla film, no vlastně asi dvě minuty, protože víc jsem nezvládla a tak mi trvalo dost dlouho než jsem našla odvahu sáhnout po knížce a jsem ráda, že jsem tak udělala. Je to výborný příběh, kdy lidstvo dostane zase jednou na frak a snaží se s tím vypořádat co nejlíp může, každý po svém. Je tu dobře zachycená lidská psychika a je tu i toho hodně k zamyšlení. Máme zachránit sebe, když se záchrana ostatních rovná skoro nule? Nebo pomoct ať už to dopadne jakkoli prostě proto, že můžeme?
(SPOILER) Fantom opery hezky po zeměplošsku. Je tu jedna mladá dívka co se vydá z vesnice do města zkusit štěstí se dvěma čarodějkami v patách.
Přestože má Anežka až podezřele úchvatné hlasové schopnosti, bohužel není křehká, hubená půvabná dívka, která stále vypadá že každou chvíli omdlí. Ale nějaká hubená dívka s výrazným makeupem a černě lakovanými nehty jí pořád vězí v hlavě.
Myslím, že dívky při těle nejsou jediné co v sobě skrývají druhou osobu, ať už hubenou či ne, někoho do myslí trochu jinak, kdo by třeba rád rozpoutal dortovou válku v restauraci, skákal bungee, vytmavil to šéfovi v práci, nebo cokoli jiného co by vás samozřejmě ani náhodou nenapadlo udělat.
Je tu taky trochu smrtě, jeho krysího parťáka a reinkarnace, která se vás neptá zda v ní věříte či ne.
S hlavní hrdinkou jsem zprvu soucítila více, přece jen netušila, že je možné aby roznášela nemoc na kterou ostatní umírají zatímco ona je zdravá jako řípa. Ale, že stále vařila i potom co už musela vědět, že opravdu není něco v pořádku?
Vaření opravdu milovala, to bylo vidět, a je dost těžké vzdát se toho co jsme dlouho budovali a na čem si zakládáme, ale stále mě udivuje jak neustále snažila sama sebe přesvědčit o tom, že všechno je v pořádku. Já bych to asi nezvládla, trápilo by mě svědomí, hlavou by mi neustále vrtalo co když? Opravdu bych se bála, že zaviním něčí smrt, i když neúmyslně.
Kniha mi po přečtení dost dlouho ležela v hlavě, ať už příběh samotné hrdinky tak i osud jejího manžela.
Zajímavá kniha, četla se mi velmi dobře a něco ve mě zanechala a to u knih oceňuju.
Mám ráda dobré životopisné knihy a tohle je jedna z nich :) . Hlavní hrdinka není skrz na skrz úplně sympatická ani pozitivní, ale má silného ducha a i přese všechna příkoří co jí život přinesl jde pořád dál s pořádnou dávkou kuráže. Myslím, že určitě stojí za přečtení.
(SPOILER) Mám Kingovy knihy ráda a mám ráda pořádný bichle. Takže když na mě v knihovně vykouklo z poličky Svědectví, ke všemu krásné, nové a ještě neohmatané nešlo odolat.
Poprvé jsem četla až novou, tedy doplněnou verzi. Popis epidemie je hrozivý, lidé padají jako domino a to nejen kvůli zabijácké chřipce.
Vstup temného může a matky Abigail na scénu mě trochu překvapil, nějak jsem vstup nějaké vyšší síly na scénu vubec nepředpokládala.
Postavy jsou realisticky vykreslené, krásně jsem se s nimi sžila a čekala co nastane dál.
Konec mě trochu rozlítil, ale především proto že nemám ráda když mi někdo zabíjí mé oblíbené postavy. Ale hlavně přežil pejsek, to přece jen zmírnilo mé utrpení.
(SPOILER) Jedna z mých srdcovek mezi zeměplošskými díly. Spojení mágů a fotbalu? Jistě! Hlavně s Knihovníkem v bráně. Nejsem nikterak fanouškem fotbalu, s výjimkou akademiků.
Navíc mám ráda Pratchettovy "romantické zápletky", ať už jde o Morta se Smrťovou dcerou, Anežku s upírem, Magrátu s Verencem, nebo Gustýnu se Srážem v tomto případě.
Sráž je velice sympatický skřet a jeho touha zapojit se a najít své místo ve společnosti úžasná.
Také jsem moc ráda za překlad pana Kantůrka a jeho poznámek a za ty recepty, které snad taky jednou vyzkouším.
Hrozivá ale výborná kniha, kdy se přímo ponoříte do mysli vraha. Četla jsem jedním dechem v neustálém napětí co bude dál. Za mě rozhodně plný počet
Dojem z knihy mi kazil způsob vyprávění, na který mi trvalo déle si zvyknout a začíst se. Asi by mi více vyhovovalo vyprávění jen z pohledu jedné postavy, nebo bych dala přednost er-formě. Každopádně je to zajímavý, emocionální příběh nutící k zamyšlení. Mám v plánu zkusit od autorky něco dalšího :) .
(SPOILER) Výborná ač hrozně rozčilující kniha. Rozčilující je ta nevědomost, kterou jsem trpěla společně s rodiči Jacoba. Na některé otázky nikdy nedostanete odpověď. Můžete věřit nebo nevěřit v to či ono, ale nikdy nebudete vědět. Otázkou je: Dokážete s tím žít?
Čarodějky na výpravě za dobrodružstvím, do města kde to vypadá jako v jedné obrovské pohádce a pohádkový život tam, není zrovna pohádkový. Pekařky musí mít správně naducané tvářičky, všichni se musí sťastně usmívat a běda Vám jestli si nevezmete pohádkového prince.
Miluju tu Silvera, roztomilé koťatko Stařenky Oggové, no aspoň pro ni. Naivní, důvěřivou Magrátu s romantickým duchem a brilantní Bábi s její hlavologií a menším odporem k věcem co s sebou přináší cestování.
Ráda čtu Prattcheta jednou za čas znovu, narážím pak na narážky a odkazy, kterých jsem si dříve nevšimla. Jsem spokojena, přímo vrním blahem.
(SPOILER) Lidi nejsou nejvyspělejší rasou a musejí se smířit s tím, že s nimi někdo zachází jako s podřadnými bytostmi. Yiliané jsou velmi vyspělá společnost, jiné tvory používají tak jako my přístroje. Vládnou samice a to dost nesmiřitelně, i jejich vlastní samci jsou pro ně podřadnými bytostmi dobrými jen pro tu jednu věc. Přesto když se do jejich držení dostanou dvě děti děvče a chlapec, tak po prvotním pohrdání chlapcem, nakonec právě jeho nechají přežít a udělají si z něj jakéhosi domácího mazlíčka.
Čte se výborně, alespoň mě sedí styl vyprávění. Plánuji se k ní v budoucnu vrátit a mrknu také na jiné knihy autora.
(SPOILER) První kniha s Elániem kamenou tváří a hlídkou. Elánius i hlídka samotná se v průběhu série vyvíjí. Z alkoholika se stane vážený občan a lord, i když z toho zrovna nemá moc velké potěšení, a tak trochu podpantoflem své milující Lady Sibyly.
Je to už delší doba co jsem měla to potěšení si Stráže přečíst, ale brzy se mi to splní, tentokrát v originále a s úžasnými ilustracemi od Paula Kidbyho.
Chtěla jsem napsat, že příběhy s hlídkou jsou jedny z mých nejoblíbenějších, ale obávám se, že to samé bych psala u smrtě, mágů i čarodějek. Tak si to radši odpustím, než se definitivně rozhodnu, pokud k tomu někdy dojde.
Být faraonem je těžká práce, nikdo vás neposlouchá a všichni se obrací jen ke zlaté masce co máte na sobě a k Velkému Vezírovi, který vše tlumočí. Dost zvláštně protože říká něco úplně jiného než chcete.
Těpic i Ptraci jsou skvělí, ale úžasné jsou také scény s balzamovači a duchem starého faraona, kterému postupně dochází, že netouží být zavřený po smrti v pyramidě.