NicMocVládce komentáře u knih
Bohužel se mi nepovedlo dočíst, což mě dost mrzí, protože zločin a trest se mi moc líbil. Zvládla jsem pár stránek a bylo to pro mě jako hádej kdo je kdo, nedokázala jsem určit zda se zrovna mluví o otci, bratru nebo druhém bratru. Třeba se k tomu ještě někdy vrátím a zkusím to znovu, uvidíme.
Kdo by neměl rád dámy čarodějky, ani si nemůžu vybrat jakou z nich mám nejradši i když mi asi nejvíc imponuje Bábi Zlopočasná. No a teď mě tíží svědomí za ty další dvě. Zbožňuju všechny :) .
Jedna z těch co bohužel nemám doma ve sbírce a nemůžu si jí přečíst znova. Doufám že brzy doplním a zopakuji :) .
Dlouho jsem se k zaklínači nemohla dostat, až jsem nakonec skončila u audioknihy. Povídky na sebe moc nenavazují, ale to mi nevadilo. Nevěděla jsem co přesně čekat, trochu jsem se bála přehršle bojových scén, ale zbytečně. Zaklínač Geralt má něco do sebe a čím dál jsem, tím víc jsem nadšená. Vždycky se těším až půjdu mít nádobí nebo luxovat, protože to je obvykle čas pustit si do sluchátek Geralta :D.
Potom kolikrát jsem jí přečetla v češtině doufám, že se mi teď povede přelouskat i v angličtině. Smrť a jeho krysí společník jsou jedni z mých nejoblíbenějších postav. Mort se zaplete do stanoveného chodu věcí mezi životem a smrtí a pěkně to celé zamotá :) .
Četla jsem a také slyšela jako audioknihu v dokonalém podání Jana Kantůrka.
Na Pratchetta jsem narazila na základce a hrozně mě to chytlo. Tak jako většinu zeměplošských knih jsem i tuhle četla hned několikrát. Mrakoplaš je úžasně zbabělý a stále někam utíká u toho musí nedobrovolně doprovázet prvního turistu, který jak jinak, hrozně rád fotí (naštěstí ne selfie) a má dokonalé zavazadlo. Taky bych si takové přála, nemohlo by se stát že bych ho zapomněla v autobuse.
Taky jsem si díky Barvě kouzel rozšířila obzory i na jiné knížky viz Schůzka v Samaře.
Byla to první kniha co jsem od Pratchetta četla společně s Lehkým fantastičnem v ilustrovaném vydání. Přiznávám, že k ní mám sentimentální vztah. Stále mě nepřestává bavit, pokaždé najdu něco nového a s radostí se k ní, stejně jako k jiným Pratchettovkám jednou za čas vracím.
Četla jsem až po dlouhé době, na to že je to klasika, a potom co jsem viděla moderní verze tohoto příběhu, tak originál je prostě stále nejlepší :) .
Čtu Kingovky už od základky a vždycky mě dokáže nadchnout, ale taky dost vyděsit. v Tomto případě jsem se třásla strachy pod stanem a čekala kdy dojde na kriketovou pálku. Na film určitě koukat nebudu, se spaním mám problémy i po knížkách.
Nemohla jsem se dočkat až si přečtu pokračování. Zpočátku jsem byla nadšená a nemůžu říct, že by se mi nelíbil konec, ale trochu mi ke konci připadal příběh slabší, všechno se odehrálo až příliš rychle a nějak mi nesedla Jade, možná to bylo tím, že mi její chování přišlo trochu nepřirozené. Ale celkově, jsem za toto pokračování po tolika letech moc ráda.
Pro mě hrozně silný příběh, především díky způsobu jakým je kniha vyprávěna. Spousta emocí, které člověk prožívá s hlavní hrdinkou i s vedlejšími postavami. Zároveň jsem pořád musela myslet na to, že by se něco takového mohlo stát a přemýšlet co bych v takové situaci udělala já?
Do přečtených jsem si knihu vložila teď, ale je to už opravdu dlouho co jsem jí četla, takže moje hodnocení nepůjde moc do hloubky. Četla jsem jako malá Narnii (a to hned několikrát) a později mě zajímalo její s křesťanstvím a samotný život autora, třeba to že se přátelil s Tolkienem. Až jsem se dostala k této útlé knížce. Je to zdařile napsané a v nejednom případě člověk poznává sám sebe. Ke knížce se určitě plánuji v budoucnu vrátit.