NicMocVládce
komentáře u knih

(SPOILER) Lidi nejsou nejvyspělejší rasou a musejí se smířit s tím, že s nimi někdo zachází jako s podřadnými bytostmi. Yiliané jsou velmi vyspělá společnost, jiné tvory používají tak jako my přístroje. Vládnou samice a to dost nesmiřitelně, i jejich vlastní samci jsou pro ně podřadnými bytostmi dobrými jen pro tu jednu věc. Přesto když se do jejich držení dostanou dvě děti děvče a chlapec, tak po prvotním pohrdání chlapcem, nakonec právě jeho nechají přežít a udělají si z něj jakéhosi domácího mazlíčka.
Čte se výborně, alespoň mě sedí styl vyprávění. Plánuji se k ní v budoucnu vrátit a mrknu také na jiné knihy autora.


Být faraonem je těžká práce, nikdo vás neposlouchá a všichni se obrací jen ke zlaté masce co máte na sobě a k Velkému Vezírovi, který vše tlumočí. Dost zvláštně protože říká něco úplně jiného než chcete.
Těpic i Ptraci jsou skvělí, ale úžasné jsou také scény s balzamovači a duchem starého faraona, kterému postupně dochází, že netouží být zavřený po smrti v pyramidě.


Četla jsem a také slyšela jako audioknihu v dokonalém podání Jana Kantůrka.


S hlavní hrdinkou jsem zprvu soucítila více, přece jen netušila, že je možné aby roznášela nemoc na kterou ostatní umírají zatímco ona je zdravá jako řípa. Ale, že stále vařila i potom co už musela vědět, že opravdu není něco v pořádku?
Vaření opravdu milovala, to bylo vidět, a je dost těžké vzdát se toho co jsme dlouho budovali a na čem si zakládáme, ale stále mě udivuje jak neustále snažila sama sebe přesvědčit o tom, že všechno je v pořádku. Já bych to asi nezvládla, trápilo by mě svědomí, hlavou by mi neustále vrtalo co když? Opravdu bych se bála, že zaviním něčí smrt, i když neúmyslně.
Kniha mi po přečtení dost dlouho ležela v hlavě, ať už příběh samotné hrdinky tak i osud jejího manžela.
Zajímavá kniha, četla se mi velmi dobře a něco ve mě zanechala a to u knih oceňuju.


(SPOILER) Jedna z mých srdcovek mezi zeměplošskými díly. Spojení mágů a fotbalu? Jistě! Hlavně s Knihovníkem v bráně. Nejsem nikterak fanouškem fotbalu, s výjimkou akademiků.
Navíc mám ráda Pratchettovy "romantické zápletky", ať už jde o Morta se Smrťovou dcerou, Anežku s upírem, Magrátu s Verencem, nebo Gustýnu se Srážem v tomto případě.
Sráž je velice sympatický skřet a jeho touha zapojit se a najít své místo ve společnosti úžasná.
Také jsem moc ráda za překlad pana Kantůrka a jeho poznámek a za ty recepty, které snad taky jednou vyzkouším.


Bohužel se mi nepovedlo dočíst, což mě dost mrzí, protože zločin a trest se mi moc líbil. Zvládla jsem pár stránek a bylo to pro mě jako hádej kdo je kdo, nedokázala jsem určit zda se zrovna mluví o otci, bratru nebo druhém bratru. Třeba se k tomu ještě někdy vrátím a zkusím to znovu, uvidíme.

Jedna z těch co bohužel nemám doma ve sbírce a nemůžu si jí přečíst znova. Doufám že brzy doplním a zopakuji :) .


Nemohla jsem se dočkat až si přečtu pokračování. Zpočátku jsem byla nadšená a nemůžu říct, že by se mi nelíbil konec, ale trochu mi ke konci připadal příběh slabší, všechno se odehrálo až příliš rychle a nějak mi nesedla Jade, možná to bylo tím, že mi její chování přišlo trochu nepřirozené. Ale celkově, jsem za toto pokračování po tolika letech moc ráda.


Do přečtených jsem si knihu vložila teď, ale je to už opravdu dlouho co jsem jí četla, takže moje hodnocení nepůjde moc do hloubky. Četla jsem jako malá Narnii (a to hned několikrát) a později mě zajímalo její s křesťanstvím a samotný život autora, třeba to že se přátelil s Tolkienem. Až jsem se dostala k této útlé knížce. Je to zdařile napsané a v nejednom případě člověk poznává sám sebe. Ke knížce se určitě plánuji v budoucnu vrátit.


Náhodou jsem na ní narazila v knihovně. Kdybych nemusela do práce tak bych jí asi vůbec neodložila :) . Pro mě velmi zajímavý příběh, vždy jsem přemýšlela nad tím jak se lidé do takto toxických vztahů dostanou a neodejdou a tady autorka skvěle popisuje své emoce a myšlenky i postupný vývoj vztahu.


Hrozivá ale výborná kniha, kdy se přímo ponoříte do mysli vraha. Četla jsem jedním dechem v neustálém napětí co bude dál. Za mě rozhodně plný počet


Dojem z knihy mi kazil způsob vyprávění, na který mi trvalo déle si zvyknout a začíst se. Asi by mi více vyhovovalo vyprávění jen z pohledu jedné postavy, nebo bych dala přednost er-formě. Každopádně je to zajímavý, emocionální příběh nutící k zamyšlení. Mám v plánu zkusit od autorky něco dalšího :) .
