NicolMark komentáře u knih

Skvělý nápad na příběh, originální, vlastně tematicky bych knihu rozhodně doporučila! Napětí a zvrácenosti, doprovázené bezpodmínečnou láskou. Nevysvětlíte psychopatovi, že je psychopat – ještě když tak vůbec nepůsobí, je to totiž gentleman první třídy. Koneckonců Zahradník své Motýly miloval (až za hrob).

Zaujala mě postava Desmonda, nejmladšího syna Zahradíka (více nechci prozrazovat). Konec a překvapení ze strany Sofie byly příliš náhlé a ne úplně dobře vysvětlené oproti celému textu.

Bohužel co se týče jazyka a jeho správnosti, trošku mě to zarazilo. Chyby ve skloňování, gramatice, případně slovosledu... Jednotlivý motýlci mají v textu význam střídání vyprávění – mění se tu „výslech“ a pak vyprávění děje ze Zahrady hlavní hrdinkou. Ovšem působí to trošku zmateně – agenti FBI přímo reagují na popisy událostí ze Zahrady, ale text není nikam mířen (bez přímé řeči), hrdinka ho vypráví spíše sama sobě (vzpomínky) nebo případně nám, takže rozdělení textových částí nedává moc smysl. Každopádně když tohle přehlédnu, knížka byla fajn a bavila mě.

4 29.08.2019

Achjo, byla jsem nepoučená o návaznosti knihy na Osvícení a nejdřív jsem přečetla tohle. Ale i přes moji nevědomost se mi Doktor Spánek moc líbil! King nezklamal.

Kniha se nejdříve soustřeďuje na problém alkoholismu. Zhruba v polovině se do příběhu dostává Abra, čímž se děj žene dopředu jak vlak (doslova). Abra díky svým silným schopnostem navazuje s Dannym spojení přes tabuli a prosí ho o pomoc – Rose a její Pravý rod provádí rituální vraždy na dětech vyzařujících osvícení. Cestují ve svém karavanu a loví, aby neumřeli – substancí vystupující z osvícených dětí se totiž živí. Danny s dívkou spojí své síly a pokusí se Pravý rod zastavit. Jak to celé dopadne vám ale neprozradím.

3 29.08.2019

Kniha je takový jednouší, spíše detektivní, thriller. Začátek je trochu pomalejší, občas se to táhne, ale postupně se od poloviny knihy tempo zrychluje do příjemné detektivní roviny plné vzteku, závisti, podvodu, traumatu, nenávisti či pomsty.

Bavila mě záhadnost, nebo spíš nejednoznačnost, postav – postupně všechny přehodnocujete, občas nevíte, komu vlastně věřit. Od knížky jsem v klidu odcházela, neměla jsem potřebu číst a číst, dokud to neskončí. Zvraty jdou po sobě postupně, čímž autorka udržuje napětí – některé twisty jsou trošku předvídatelné, nebo máte tušení, co přijde, protože každý takový obrat je v ději naznačen. I přes tuhle skutečnost jsem ale konec neodhalila a byla jsem překvapená.

1 29.08.2019

Kříďák není špatná kniha – má dobrý nápad a přitažlivé téma, ale obrovská propagace nakladla obrovské očekávání.

V knize se prolíná přítomnost s minulostí, setkáváme se s tématy šikany, zneužívání či interrupce. Podle anotace jsem čekala trošku něco jiného, hlavně to, že panáčci budou v ději hrát větší roli. Hodně jsem si užívala popisy nočních můr, kde se konečně z detektivky stávala „duchařina“. Postava samotného Kříďáka byla zajímavá a určitě by stála za důkladnější zpracování. Občas mi přišel děj zmatený a ztrácela jsem se. Konec příběhu je „zrychlený“ a všechno se během chvilky odhaluje. Samotný závěr mě nepřekvapil tolik, jako mě šokoval vrchol sběratelství hlavního hrdiny.

Podoba se Stephen Kingem je očividná – inspirace se dotýká děl To (parta dětí), Tělo (asi nemusím psát proč) a Osvícení (postava pan Halloran, noční můry). Styl psaní je také podobný, ale nedosahuje Kingovských hodnot.

3 29.08.2019

Za mě určitě doporučuji přečíst. A pokud máte možnost si zvolit tuto knihu jako maturitní četbu, vřele do toho! Je to kniha, která se dá vyložit mnoha způsoby.

Příběh je vyprávěný z pohledu schizofrenického „němého“ indiána (náčelníka) Bromdena, kterému do života vstoupí McMurphy. Rozebírá se zde mimo jiné i indiánské zázemí díky Bromdenovým vzpomínkám na dětství. Kniha se věnuje lidské svázané povaze, řeší problémy jedince, který se vinou společnosti dostane do jemu nepřátelského prostředí. Ukazuje, jak je svoboda důležitá – považujeme ji za samozřejmost, i když o ni můžeme během chvíle přijít.

Začátek je pozvolný, za to konec a finále srdcervoucí. Oproti tomu je film v mnoha ohledech jiný, a určitě nejdříve zkuste knihu – přesto je film také super.

Nevím, co bych úplně k této knize řekla, snad – „jen krystalické“. Knihu jsem si vlastně koupila jen proto, že se mi opravdu líbila vzhledově a přišla mi tematicky zajímavá – obsahově už bohužel moc ne.

Jedná se o sbírku povídek, nebo chcete-li momentek, které zachycují chvíle, kdy se náš život bortí a není cesty zpět. Kniha nenadchne ani neurazí, bohužel jsem čekala víc. Dočtete se o koncích milostných a sexuálních vztahů, o lásce, nevěře i sexu. Povídky byly většinou bez děje, ale to asi vystihuje označení Momentky.

V knize jsem našla i pár hezkých vět, myšlenek, odstavců…ale víc nic. Nejvíc mi vadilo velmi časté užití slov „krystalický“ (ano, všechno bylo velmi krystalické) a „jen“ (jen tohle a jen támhleto, jen jsem chtěla říct, že to jen používala taky dost často).

1 29.08.2019

Nádherná a nadčasová klasika! Hlavní hrdina Julien Sorel je synem tesaře. Je obdivovatelem Napoleona, rád se věnuje knihám a sní o kariéře kněze. Jednou se verriérský starosta rozhodl, že Juliána zaměstná jako vychovatele svých tří dětí – uměl totiž dobře latinsky, znal bibli. Děti si Juliána oblíbily a časem se obliba objevuje i u starostovy ženy, paní de Rênal. Jak to celé dopadne si budete muset přečíst.

Název knihy je odvozen od rozhodování se hlavního hrdiny ohledně práce vojenské či duchovní, tedy červené francouzské vojenské uniformy a černé kněžské sutany.

Každým přečtením působí kniha jinak. Příběh je někdy zbytečně zdlouhavý, z čehož dýchá začátek 19. století – neboli romantismus jak z učebnice...Kniha je psaná stylem daného století, také se zde objevují naivní, láskou ovíněné momenty, ale přes to všechno, je to krásné. Jedná se o příběh životních lásek a jejich všech možných podob. V knize je detailní psychologie jednotlivých postav, sledujeme, jak se hlavní protagonisté vyvíjejí spolu s plynoucím časem.

Kniha je hlavně o pravém citu, nehynoucí lásce, odhodlání, ale také o změně režimu, penězích, společenském postavení a osudu. Krásné romantické popisy – od pohledů, přes doteky až k aktu. V této knize jsem si opravdu hodně podtrhávala autorovy myšlenky.

7 29.08.2019

Další kniha, která se řadí mezi mé oblíbené! Rozbité, zničené dívky, které si prošly masakrem – a zbyly z něj jako jediné, poslední. Každá z nich má své démony a snaží se s nimi žít.

Hlavní hrdinka Quincy je závislá na xanaxu a snaží se žít poklidný život se snoubencem a svým blogem o pečení. Jedna ze tří posledních dívek, Lisa, je náhle objevena mrtvá a ke Quincy dorazí dívka třetí – Sam. Ta se snaží, aby si Quincy svou potlačenou minulost vybavila, a to různými způsoby. Něco ji na Sam nehraje...

Knihu jsem četla jedním dechem, hlavně retrospektivní části z masakrů. Je to síť tajemství a nehezkých vzpomínek. A ano, recenze od Kinga na potahu knihy mi opět potvrdila, že tohle byl můj šálek kávy.

1 29.08.2019

Už při čtení anotace mě tato kniha zaujala – velmi se totiž tématem podobá filmu Saw 2. Bohužel pro mě však nedosahuje takových kvalit jako film samotný. Pět lidí zavřených v jednom pokoji, jeden z nich je vrah a na všechny čeká jedno překvapení v koupelně v podobě mrtvoly – úkol je tedy jasný, zjistit, kdo z nich to má na svědomí. Ovšem čas plyne a co se stane, až odpočet dorazí k nule?

Hlavní hrdina v roli detektiva je málo všímavý, přehlíží více věcí, což příběh prodlužuje. Díky retrospektivním částem odpovídá autor na otázky, které se při hlavní linii nabízejí. Za mě dobrá kniha, ale měla jsem větší očekávání.

1 29.08.2019

Jedna z mých nejoblíbenějších knih! Hlavní hrdina Alex miluje vážnou hudbu – Beethowena, ale také drogy, sex a násilí. Příběh vypráví o něm, jeho partičce „frendíků“ a jejich výprav za násilím.

Kniha je psána realisticky, někdy až naturalisticky, takže vás popisy znásilnění a vandalství neminou. Dílo je komponované jako hudební skladba do 3 částí po 7 kapitolách (tendence Burgesse jako skladatel). Styl psaní spočívá ve specifickém jazyku – argotu (jazyk „týnů“), který používá celá parta. Jejich slang je směs anglismů, rusismů, germanismů a neologismů, a je jakýmsi odlišujícím rysem od starší generace. V zadní části knihy najdete i slovník, který po začtení se a pochopení základních výrazů nebudete vůbec potřebovat (strašně mě ten jazyk bavil, po chvilce zvyku je to humorné).

Dějově je to jedna velká jízda. Z ulic a mléčného baru do pokoje, z pokoje utečete vykrádat baráky a z nich vás to dostane do vězení.

Knihu doporučuji všem příznivcům postmoderny a těm, které zaujala kniha tematicky.

3 29.08.2019

Nevím, jak bych knihu hodnotila, kdybych ji četla teď. Ale před lety mě vážně dostala, trošku rozervala. Krásný milostný Shakespearovský příběh ve válečném prostředí. Správní lidé v nesprávné době. Strach z dopadení pomalu ale jistě rostl s větší a větší neopatrností. Vybavuji si, jak mi při čtení bylo úzko – hlavně na konci.

Trošku to tematicky připomíná Petra a Lucii, ovšem oproti tomuhle je Petr a Lucie přeslazená novela. V této knize hraje velkou roli autentičnost – autor zažil protektorát a je to znát. Všudypřítomný strach, dusno režimu, nejistota v každém kroku, životní dilemata, která se musí v sekundách řešit... Krásný a smutný příběh.

8 29.08.2019

Dvě stě stran plné pocitů. Nesnášenlivost, zmatek, pocity nepochopení, vykořenění, nenávist, nevinnost, poznání, nezmar, úzkost, přecitlivělost, nepřizpůsobivost. A já to miluju!

Je to vtipný, je to přímý a prostě ah – super. Smála jsem se v tramvaji nahlas, až tak mi to sedlo. Holden všechno nesnáší a nemůže si pomoct. Přes všechnu hrubost má ale hlavní hrdina svůj vnitřní svět a na mladistvého puberťáka je velmi vnímavý a citlivý. Hovorová čeština, slang a vulgarismy plné narážek s ironií doplňují autentickou studentskou mluvu.

Většina mých vrstevníků má bohužel jiný názor, ale myslím, že knihu uchopili úplně z jiného konce a viděli v ní jenom neustále stěžování si. Přitom toho skrývá mnohem více.

Doporučuji těm, kteří umí číst mezi řádky.

6 29.08.2019

Fejetony vycházející v časopise jsem nesledovala, a hlavně jsem o nich ani netušila – takže pro mě byla tato kniha takové překvapení. Tím, že se nejedná o souběžný příběh, tak se motivy a témata ve fejetonech občas opakují. Ale to už je úděl souboru, poskládaného z časopisových sloupků – čteme o všem a o ničem.

V textech se Aňa odevzdává – popisuje svůj život, zkušenosti, myšlenky, přání i sny. Prezentuje se jako obyčejná, normální žena s běžnými problémy a zároveň s pozitivním pohledem na svět. Některé věty mi vykreslily úsměv na tváři, jiné mi naopak vehnaly slzy do očí. Možná bych ocenila, kdyby se Aňa více otevřela a tolik neskrývala – ale tím by se ztratilo kouzlo svižnosti a lehkosti. Za mě to bylo příjemné čtení.

PS: Některé věty se mi doteď vybavují v mysli, a asi tam i dlouho zůstanou.

5 29.08.2019

Další klasika, kterou byste neměli minout. Samotné dílo hamlet je inspirováno ze starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamleta, přesněji „Amleta“ prince jutského.

Hamlet je jedno ze Shakespearových nejdelších děl, proto je podle mě obtížné vlastně poznat, o čem skutečně je a správně to vyjádřit. Je to hra věčného tázání se a věčných pochyb. Nejjednodušeji se dá říct, že je hra o zločinu spáchaném v minulosti a o tom, jak je nesmírně těžké ten zločin nějakým způsobem napravit.

Shakespeare v díle využívá dvě jazykové roviny – v jedné je vážný a rozumný, v druhé vyjadřuje šílenství. Někdo by mohl chápat knihu jako pouhý chtíč po pomstě, že odplata je ten motor příběhu, ale dílo toho skrývá mnohem více. Velmi tenké hranice mezi láskou, zradou, nenávistí, odporem a pomstou doprovází Hamlet, který úplně jasně netuší co dělat a čemu věřit. Je to jakási změť pocitů smíchaných s kapkou šílenství, které se rozsypaly na papír. Kolikrát až text sám překvapí, jak je psán důvtipně a nadčasově (jako většina Shakespearových her). A zajímavost na konec – můžeme si všimnout, že hra v závěru klade mnohem více otázek, než jich bylo na začátku.

Shakespearova díla jsou pro mě největší anglickou klasikou. Jeho díla na období renesance a humanismu jsou nadčasová – a to platí až dodnes. Neodpustím si trošku rozsáhlejší pohled na drama – vzhledem k tomu, o jaké dílo se jedná.

V celém dramatu není řečeno, proč nebo z jakého důvodu se dva rody nenávidí, je zde uveden pouze fakt, že se nenávidí – myslím, že každá doba si ten důvod napíše sama. Julie oslovuje Romea jako poutníka (svatá pouť do Říma → Řím → Rome → Romeo) – můžeme tedy uvažovat o tom, že Romeo a Julie jsou v této hře „poutníky lásky“. V originále si můžete všimnout, že Romeo s Julií k sobě promlouvají v dokonalé formě sonetu o 14 řádcích – není recitovaný ale přirozený, jako by měl dvě těla. A mimo jiné by se ještě dalo říct, že Shakespeare zde mluví dvěma jazyky lásky. První jazyk je na začátku hry, když probíhá rozhovor Romea s Benvoliem – Romeo je zde stěžeň láskou, mluví o lásce, ale chybí mu milovaná osoba (je vedena řeč o lásce jako takové). Naopak druhý jazyk poznáváme na bále v domě Kapuletů, kdy Romeo spatří Julii a ve vteřině ví, že je to ona – láska na první pohled (dá se to přirovnat k epifanii → náhlé zjevení nějaké pravdy; v tomto případě pravdy emocionální).

Ačkoliv příběhově až moc na romantické zápletky nejsem, forma díla mě dostala. Knihu samozřejmě doporučuji všem, podle mě patří k takovému základnímu přehledu.

4 29.08.2019