Nyangumi
komentáře u knih
14-14 Přátelství napříč staletími
Silène Edgar
Na knížku pro děcka to není vůbec špatný. Přelousknuto za jedno odpoledne. Ale z té Marion bych udělala jenom vedlejší postavu.
Dáma a zbojník
Barbara Cartland
Slaďárna pro ženy, kdysi jsem viděla film natočený dle knihy s Hughem Grantem a ten mi utkvěl v paměti. Krásně se to četlo. Volba slov při popisu milostných scén mě často rozesmála.
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
Holčička Anna mi byla zpočátku nesympatická. Později jak rostla přestala být takové třeštidlo a vytvořila si vlastní názor na život. V každé kapitole byly skoro básnické popisy okolní přírody a Annina bujná představivost tomu jen přidávala. Oblíbila jsem si nakonec ji i její dva pěstouny hlavně Mariin sarkasmus a Matějovu tichou povahu. Na konci jsem si i pobrečela.
Jana Eyrová
Charlotte Brontë
(SPOILER) Romantický výplach mozku. Až na pár vtipných reakcí hlavních postav jsem měla co dělat, abych dočetla. Zajímavá akorát paralela s Větrnou hůrkou: adoptované dítě žijící v nenavávistných rodinných poměrech. Jana je přirovnávaná k bludičce, čarodějnici a posedlé ďáblem jako byl Heathcliff. Na rozdíl od něj má ale šťastnou povahu a ráda lidi. Rochester se zase nápadně Heatclifovi podobá fyzicky a částečně i povahově, ale láska k Janě a víra ho zachrání, aby neskončil jako on. Při čtení Hůrky jsem byla často naštvaná. Jana Eyrová mě nudila a zkrátila bych román na polovinu.
Háčkované motivy
Jaroslava Dovcová
Sympatická knížka na háčkované blbůstky. Pěkné fotografie a detailní nákresy vzorů plus podrobné popisy. Takže pro začátečníky ideální.
Hrabě Monte Cristo I (třísvazkové vydání)
Alexandre Dumas, st.
Stálice v mojí knihovně. Přečteno několikrát. Musela jsem si koupit všechny tři knihy, protože mi přišlo blbý, dokola si to půjčovat. Tenhle román bych si vzala na opuštěný ostrov.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Jeden z mála románů, kde se mi protivily snad všechny postavy, jejich jednání a pohnutky. Takže mi bylo celkem jedno, jak to s nimi dopadne. Nehledě na ústrky a neradostné dětství by Heathcliff potřeboval občas nakopat a jeho Kateřina studenou sprchu. Přesto nemůžu na knihu zanevřít kvůli popisům krásné přírody blat a čtivému slohu autorky.
Volání divočiny (adaptace)
Jack London
Nádherný příběh přerodu domestikovaného psa ve vlka. Pěkný byl také vztah psa a jeho posledního majitele.
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Knížku jsem přečetla po shlédnutí představení National Theatre z roku 2011. Miller byl perfektní jako Frankenstein a Cumberbatch zase jako monstrum. Kniha je napsaná zvláštním poetickým stylem, který nejlépe vynikne v originále. Horší už jsou sáhodlouhé a nudné popisy a korespondence. Ale dialogy postav nemají chybu.
Den, kdy jsem se naučil žít
Laurent Gounelle
Typický příklad sebezlepšující literatury. Připomínalo mi to čtyři dohody, zde ovšem hrdinovi dělá duchovního guru tetička. Přišlo mi to zvláštní, protože když se řekne tetička, představím si Jirotkovu tetu Kateřinu. Četlo se to pěkně, žádné převratné myšlenky ale nečekejte. Rozhodně nic, na co by hlavní hrdina nedošel normálním selským rozumem i bez tetičky. Dávám hvězdu navíc, občas jsem se zasmála.
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Zajímavý pohled na život člověka bez prostředků v první třetině minulého století. O to víc, protože autor čerpal z vlastních zkušeností. Jemnějším povahám nedoporučuju při čtení jíst. Bozo byl sympaťák.
Divocí koně
Dick Francis (p)
Detektivka měla hodně rozvláčný děj, místy až nudný. Konečné rozuzlení centrální vraždy románu bylo předvídatelné a mírně trapné. Vždycky jsem měla autora ráda, asi se mi změnil vkus, nebo mi kniha
jednoduše nesedla.
Francie - Co v průvodci nenajdete
Jan Šmíd
Kniha byla napsaná před fotbalovým šampionátem a je to znát. Neustále zmínky o fotbalu i na místech, kde byste to nečekali. Jako nefanouškovi mi to po nějakém čase začalo vadit. Jinak spousta gurmánských tipů ale i sem tam něco zajímavého z historie.
