NymphMaeve komentáře u knih
Po ovacích, které jsem na knihu slyšela i četla jsem se rozhodla, že jí rozhodně nemohu minout a tak jsem si jí pořídila, i když s velkým zpožděním. A pustila se do ní. Od začátku je docela i čtivá, milá a hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická tou svou uzavřeností a odlišností od postav z knih, které jsem v poslední době četla. Její charakter je tak originální - stydlivá teenagerka, která má svůj vlastní svět, kde je jí dobře, reálný moc nevnímá, cítí se nepochopená, ale ne opuštěná, má online přátele. Pak se objeví Wallace a k tomu jsem si časem sympatie musela najít, nebylo to tak jednoznačné. Zklamání bylo, že jsem se do asi do dvou třetin celkem nudila, nebylo tam moc akce, vývoj pomalý, místy až moc rozvleklé pocity, prostě takové nemastné neslané. Zachraňovaly to části komiksu Nestvůrné moře, úryvky z online komunikací a jiné grafické prvky. Poté však nastal zvrat v knize a já jí nemohla pustit z ruky, jen jsem musela číst dál, plakala jsem a potřebovala vědět, jak to skončí. Po tolika stránkách něčeho ne moc záživného autorka prokázala, jak neskutečně hluboce umí popsat pocity, myšlení a výbuchy emocí u Elizy a to mne samotnou svíralo, jako bych byla z části ona. Na Wallace jsem byla tak neskutečně naštvaná, že kdybych ho měla po ruce, jednu mu fláknu. Kdyby tam ta poslední třetina nebyla, dostala by ode mne kniha pouze 2 hvězdičky, takhle hodnotím 4 a jsem neskutečně ráda, že se příběh vyvinul takhle. Každopádně delší závěr nebo epilog by neuškodil, protože mi mnoho nedává smysl. Navíc větší zapojení příběhu Nestvůrného moře by také nebylo od věci, úryvky komiksu poté nemohou být čtenářem plně pochopeny.
Miluju autorčin styl psaní i hororovou atmosféru jejích příběhů. Zamilovala jsem se díky její první knize Duch domu Ashburnů, která byla dokonalá. Následující Tajemství sídla Craven Manor už nebyla úplně tak skvělá, i když se mi líbila. Bála jsem se sestupné tendence, ale zbytečně. Přízraky domu Carrowů je rozhodně srovnatelná s tou první. Má sice pomalejší rozjezd k tomu opravdu strašidelnému, ale nudné to určitě nebylo. Mnoho tajemných faktů z historie domu, příběhy mrtvých, to vše mne navnazovalo a bylo skutečně těžké knihu odkládat. Hltala jsem jednu stranu za druhou a chtěla vědět, jak to bude dál a na druhou stranu se bála, že bude brzy konec. Remy mi padla velmi do oka a dost jsem se s ní ztotožnila. Mark se mi nezdál, ale i k němu jsme si brzy našla cestu. Kromě Lucille mi všechny postavy seděly a to je přesně to, co mne nabuzovalo v příběhu. Konec jsem si určitě nepředstavovala takhle, bylo to obrovské překvapení. Možná je to až moc, ale já z toho mám radost. Kniha je skvělá, napínavá, strhující, byly tam pasáže, kdy jsem se fakt bála, i ty, kde jsem se smála. Osm osob vytvořilo skvělou skupinu a pěkný kolektiv. Dialogy jdou autorce skvěle, především sarkasmus, kousavé poznámky a podobně tomu dávají něco navíc. Už se těším na další její knihy.
Mimochodem, vůbec by mi nevadilo, kdyby byl další díl s touto skupinkou. Konec to možná malilinko naznačil, ale spíš vidím něco, co chci tam, kde to není. Prostě další příběhy s teamem Remy, Mark, April, Lucille, Piers, Taj, Marjorie a Bernard.
Nádherný příběh různých rodin - bohatých Santorových, chudých Jílkových a žen Semerádových. Několika různých světů a náhledů na svět, stejně tak i charakterů, které utvářejí budoucnost. Doktor Santor sešel z cesty čestného člověka díky pýše a rozhodnutí mladé a krásné Boženy Semerádové, i její matka nakonec kvůli bohatství a blahobytu zřekla se poctivosti a božích přikázání. Je zde krásně ukázaný příklad, že ten, kdo je má srdce na správném místě, štěstí si ho nakonec vždy najde a dostane se mu odměny za jeho ušlechtilou duši. Naopak ten, kdo nejedná správně a pouze ze zištných důvodů, dojde nakonec trestu a i ve smrti bude litovat. I když se neprojeví trest ihned, neujde mu nikdo. Musím říct, že mi ty protiklady velmi silně pohnuly myslí a mrzí mne, že dnes je čest a uctivost spíš lidem cizí. Příběh je moc hezky postaven, a i když je celkem předvídatelný, je to tak krásně napsáno, že je radost číst dál. I když patřím rozhodně k mladé generaci, k autorce jsem si našla silný vztah a děkuji rodičům, že mi vštípili dostatek zásad do života, že dokáži ocenit podobné příběhy. Pro mne jsou vzorem. Děkuji za ně a těším se na další příběhy.
Fascinující, fantastické, naprosto dokonalé. Sice jsem si nevybrala nejlepší dobu ke čtení této "krizové" knihy (pandemie Covid19), ale možná je to dobře, protože jsem se dokázala více vžít do situací a o trochu více pochopit některé myšlenkové pochody. Spojení pana spisovatele Shustermana s jeho synem je boží. Naprosté splynutí. Postavy jsou zde velmi odlišné s vlastními charakterovými rysy, vyvíjí se a čtenář má úžasný pohled na celou situaci i vnitřní pohnutky jednotlivých osobností. Je skvělé, že vyprávění probíhá střídavě z pohledu všech hlavních postav. Nejvíce mi k srdci přirostla Alyssa a Kelton. Chápala jsem je a řekla bych, že já jsem trochu taková kombinace obou, asi proto jsem k nim měla nejblíž. Byly tam pasáže, kdy mi (jak na konci říká Alyssa) spadla skutečně brada, stejně tak tam byly pasáže překvapivé či dojemné. Kniha v celku na mne silně zapůsobila a s ohledem na to, že již nějakou dobu se domnívám, že pokud někdy vypukne celosvětový konflikt, bude to kvůli vodě, mnoho mých domněnek se mi tu vlastně zhmotnilo. Příběh je úžasný, stejně jako vše, co jsem od Neala Shustermana četla, a věřím, že tomu tak bude i nadále. Těším se, až si Sucho přečtu znovu.
Nádherný vánoční soubor povídek a příběhů dvou skvělých autorů - Vlasty Javořické a Václava Kosmáka. Moc se mi líbily úplně všechny, však vánoční čas je nejkouzelnější v celém roce. Vánoce od dětství skutečně miluji a to především díky svým rodičům, kteří nám dávali každoročně ten pravý zázrak spolu s láskou a vírou, avšak také vštěpovali vděčnost a soucit s jinými. Vzpomínali jsme na zemřelé a děkovali nejen za dary. V příbězích zde se snoubí vše mnou zmíněné s plnou vírou a Božím milosrdenstvím. Jsou zde příběhy Štědrého dne, adventu i povánočního času, motivy jsou různorodé. Najdete zde lásku opětovanou i nešťastnou, různé druhy bohatství (finanční i duchovní), rodinu, zvířata, boží prozřetelnost a řád, koloběh života i přírodu samotnou. Jednotlivé příběhy jsou krátké i delší, avšak všechny obsahují hluboké poselství. Moc se mi líbilo vyprávění z pohledu zvířátek i stromečku. Musím říct, že mi to přineslo pořádnou dávku pokoje v duši a zahřálo mne u srdce. Zamilovala jsem se do milého vyprávění lidí a jejich osudů. Tuto knihu budu číst každý rok v předvánočním čase, protože si neumím představit lepší knihu k navození atmosféry, která by mi přinesla tolik klidu a hřejivosti v srdci. Děkuji za ní a budu si jí opatrovat pro své děti, abych jim mohla předat odkaz minulých generací.
Další krásný román Vlasty Javořické. Nádherná ukázka přemýšlení a žití v tehdejší době. Moc se mi to líbilo, tentokrát to nebylo ani moc smutné ani moc dokonalé, ale přesně vyvážené. Děj se odvíjel ve dvou rodinách zvlášť - rodina Pokorných a rodina Vlachových, jejichž osud je spojen, aniž by oni o sobě vzájemně více věděli. Nakonec se jejich osudy spojí a závěr mi vehnal slzy do očí. Ukazuje se zde síla svědomí i lásky a věrnosti. Fascinuje mne ten kontrast mezi skoupým a bezcitným Pokorným a vřelou, při sobě držící a milující Vlachovic rodinou. Kniha byla úžasná a na závěr mne také velmi dojala ediční poznámka, kde je zmíněno, že po desítkách let je tato kniha znovu vydána a přesto oslovuje i mladou generaci. Já knihu čtu po dalších 28 letech a i tak mne oslovila a velmi se mne dotkla. Autorka je skvělá a dokáže i po téměř sto letech od prvního vydání této knihy dosáhnout na duši čtenáře, ač se doba totálně změnila a i charaktery lidí a jejich chování jsou jiné, přeci jsem kouzlu jejích knih propadla. A určitě nejsem z mladé generace sama.
Moje první povídková kniha od Vlasty Javořické. Ačkoliv její knihy miluju, tato mne nenadchla tolik, jako knihy příběhové, přeci jen není tolik prostoru k rozvinutí děje. Příběhy jsou ale milé, ze života, krátké a výpravné. Čtenář tak pochopí jednoduché uvažování a lehkou zápletku, kterou autorka do každé povídky zapracovala. Nejdelší povídka, po které je kniha pojmenovaná vypovídá o nešťastné lásce a síle otcova rozhodnutí, další jsou o démonu alkoholu, věrné lásce, ztrátě milovaného i dítěte. Žádný příběh ve mě sice nenechal tak silnou stopu, jako jiné knihy, ale přeci byly poučné a jsem ráda, že jsem si je přečetla.
Krásný příběh, tentokrát s tolika zvraty, že jsem se vůbec nechtěla odtrhnout. Velmi krásně a něžně napsáno. Příběh zoufalství, lásky, pokory, účty a vděčnosti. Stojí tu zde útlak v manželství a problémy s alkoholem proti účtě a pokoře. A že i odpuštění a srdečnosti je třeba, aby byli lidé šťastní. A co není ihned milované, může časem být. Je to psáno nádherným květnatým jazykem, milým a hřejivým. Mám knihy Vlasty Javořické moc ráda a tahle je jedna z nejlepších.
Další nádherná kniha od Vlasty Javořické, tentokrát trochu obsáhlejší naštěstí. Krásně ukazuje obraz doby, myšlení lidí, jejich hodnoty a charaktery. Je asi jedna z nejsmutnějších, co jsem od ní zatím četla, ale o to má větší hloubku. Je tam vyprávění z pohledu jak paní Klaudy, manžela Alfonse, tak její dcery Alfy i pár dalších postav. Byla jsem do příběhu naprosto zažraná a nemohla se odtrhnout. Moc se mi to líbilo, i když místy to bylo dost depresivní a nepochopitelné. Neumím si představit, že bych se doprošovala muže, co by mi takhle ublížil. Byla to úžasná a cituplná kniha, která se skutečně dotkla mého srdce. Rozhodně doporučuji.
Po mé první knize od Vlasty Javořické - Rodina Ambrožova - jsem se do stylu a čtivosti autorky zamilovala a pustila se do další. Pro peníze byla první volba z místní knihovny, takže hned jak otevřeli výdejní okénko, běžela jsem tam. Jedním dechem jsem knihu přečetla a jsem z ní úplně nadšená. Chytlavý a čtivý příběh vzhledově nehezké Evy a statkáře potřebujícího peníze Víta, jejichž manželství se zrodilo kvůli věnu. A vývoj byl neskutečně zajímavý a napínavý. Od počátku jsem se do příběhu ponořila a už po pár větách ztrácela ponětí o realitě. I přesto, že je kniha psaná nářečím, nemám vůbec problém psanému textu rozumět a chápat ho. I když mi chvilku vždy trvá, než se do toho zase dostanu. Miluju autorčiny knihy a už jsem se pustila do objednávání, abych je měla ve své sbírce, protože tyhle knihy si určitě budu číst znovu, jsou kratšího rozsahu, ale o to silnější a chytlavější.
Mám moc ráda knihy od této autorky, ale Někdo cizí v domě mě neoslnila tolik, jako jiné. Zápletka je velmi zajímavá, odvíjí se vše pomalu, avšak už v polovině prakticky víme jako čtenáři vše a máme možnost spřádat plány, jak to asi mohlo být. Díky tomu jsem to vše silně tušila, i když chvilku mi v tom Brigit dělala bordel. Přiznávám však, že úplný závěr - tedy Kareninu část jsem absolutně nečekala a tam mi skutečně brada spadla. U závěrečné Brigitiny části si nejsem jistá, že jsem správně četla mezi řádky. Tom mi přišel jako taková nevýrazná postava typz "mouchy snězte si mě" a tak mi vyloženě do oka nepadl. Avšak detektiv Rasbach mi přišel jako silně inteligentní a vyrovnaná osobnost. Každopádně je to povedená kniha, avšak není to nejlepší kniha od Shari Lapeny, je však určitě lepší než Manželé odvedle. Doporučuji rozhodně více třeba Nevítaného hosta.
Velice zajímavé téma a myslím, že i bezvadně zpracované. Překvapilo mne, že na větší rozsah příběh postrádá hluché a nudné popisné pasáže, protože i ty tady byly zajímavé a čtivé. Případ sériového vraha, který maskuje své činy jako napadení zvířetem je vskutku originální a zapojení vědce zde opravdu sedlo. Theo mi byl celkem i sympatický, i když sem tam jsem viděla podobu Sheldona Coopera z TBBT. Zpočátku jsem si říkala, zda skutečně není blázen, ale jak se děj rozjel, padala mi brada a nešlo se odtrhnout. Velmi čtivé, velmi napínavé a vyvrcholení jak má být. Logické postupy Thea jsou pečlivě sdělovány, takže čtenář stíhá i jeho myšlenkové pochody. Kdo mi nejvíce padl do oka byla Jillian, to je holka dle mého gusta. Celý příběh se mi moc líbil, i když znovu se do něj nepustím, když vím, jak to dopadne a jak to celé je, ztrácí to na atraktivitě. Není to knížka, ze které by se při opakovaném čtení uvolňovala další "moudra". Avšak jako napínavá oddechovka perfektní.
Opět úžasné množství skvělých receptů nejen na zimu. Hned jsem si dokoupila suroviny a jdu se pustit do experimentování a objevování. Je zde mnoho inspirace na nahrazení i vánočních lahůdek zdravými variantami. Děkuji za ni a nemůžu se dočkat jarního dílu.
Neměla jsem moc zdání, o čem kniha je, ale brzy mi to došlo. Ze začátku jsem chvilku bojovala s nařečím, ale po pár stránkách jsem to přestala vnímat. Do příběhu se dostane čtenář hned, události ho pohltí a chvílemi dokonce bez dechu bude rychle pokračovat, aby věděl, co bude následovat. Lidka mi byla od začátku velice sympatická, ale brzy jsem pochopila, že je přesný můj opak - trpělivá, zdrženlivá, dokáže překousnout neskutečné věci a pro lásku obětuje vše. Na druhou stranu panímámu jsem chtěla mockrát proplesknout. Vždyť to bylo zostouzení a vyloženě pekelné týrání. To by málokdo vydržel. Jan byl chudák stejný jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Nakonec však panímáma pochopila a rozum dostala, i když už asi pozdě, mohlo to dopadnout mnohokrát daleko hůř. Je to nádherný příběh ze života minulého století a pevně věřím, že se takhle přesně mohl někde opravdu stát. Krásná a velmi čtivá kniha, na kterou nepůjde lehce zapomenout. Hezký poklad naší literatury. Jsem ráda, že se mi dostal do ruky a měla jsem možnost si ho přečíst.
Co k tomu dodat? Asi jen to, že jsem se dočkala přesně toho, co jsem očekávala. Je to vulgární, lascivní, sexuální, obscénní, dekadentní, především erotické, ale místy i vtipné. Svým způsobem psané porno, které mi vyhovuje více, protože dává prostor vlastní fantazii. Líbí se mi ta bohatá slovní zásoba, se kterou autor pracuje, jen těch názvů pro mužské i ženské přirození. Beatrice je mi záhadou, neumím porozumět ženě, která přijala sex za svou podstatu a stala se nymfomankou, která rozkoším obětuje i svůj život. Je to však tak nápadité, velmi kreativní, ale člověk s tím obsahen musí dopředu počítat. Nic pro stydlivky a citlivky. Za mě dokonalé originální dílo.
Vůbec jsem netušila, o čem kniha je, když jsem ji otevírala. A je to jedině dobře, protože bych po ní jinak nesáhla. Četla se hezky, děj rychle ubíhal a velmi mi zde sedlo vyprávění z pohledu mnoha postav, které na sebe krásně navazovalo. Kromě kostlivců ve skříni z minulosti se řeší i aktuální zápletka, ale vyřešení situace mne neuspokojilo, Sama mi bylo až líto. Ačkoliv jsem s většinou cítila, Zoe mi od začátku nebyla úplně extra sympatická, neuměla jsem se do ní vcítit, u Lucase mi to šlo lépe. Je tam zajímavě řešeno mnoho prvků od nových začátků, přes násilí, nevěru, rodinné trable i nemoc. Celkově je kniha nabytá fakty, věcnými rozhovory, emocemi a napětím, ale proložená nudnými dialogy i nepochopitelnými situacemi. Určitě si ji znovu nepřečtu, avšak času věnovanému tomuto příběhu nelituji. Další zajímavá zkušenost s něčím, co by mne nelákalo a přitom se mi docela líbilo. Nemůžu knihu vyloženě doporučil, ale jako nenáročná oddechovka to šlo.
Opět nádherný příběh, lehce vyprávěný avšak tak cituplný. Tereza i Marie mi byly velmi sympatické, s Terkou je trochu více cítila, protože každý má na sobě něco, co vyloženě nesnáší. Ivana a Tomáše jsem si také oblíbila, do koho jsem se však neuměla vcítit byla Lenka - vyhořelá a zoufalá osoba, která kvůli své vlastní chybě nenašla dostatek lásky ani pro dceru, ani pro manžela. A její chování na konci mne vyloženě nadzvedlo, nechápu, která matka by se takhle mohla zachovat. Mariin příběh mne dostal do jiné doby a mnoho jsem si z toho odnesla, zklamání nastalo až u epilogu a obsahu těch hledaných deníků. Asi jsem chtěla prostě ten nejpohádkovější konec. Příběh je poutavý, čtivý a potvrdila jsem si to, že autorka umí čtenáře zaujmout a krásně vyprávět. Střídání vyprávění z různých pohledů hlavních hrdinů mi nevadilo, hezky na sebe navazovalo a leccos doplňovalo. Vcelku mne kniha moc bavila a líbila se mi, oproti Lososu v kaluži jsem se nedokázala vžít a vcítit tolik, proto ty 4 hvězdičky. Každopádně se velice těším na další knihy autorky.
Upřímně mne tato povídková kniha malinko zklamala. Po Mrtví se někdy vracejí a Noční směně mi tohle přišlo slabší. Je fakt, že své oblíbence si tam dokážu najít, ale v celku spíš průměr. Je v tom stále cítit Kingova ruka i hlava, ale většině příběhů chybí to něco navíc, co obvykle mívají. Nejvíce mne dostaly příběhy Pitevní sál 4, Sestřičky z Elurie, Jízda na střele a Silniční virus míří na sever. Dle autora to mají být temné povídky, některé jsou tomu ale na hony vzdálené, například Smrt Jacka Hamiltona je spíš stará detektivka. Jediná povídka, kterou pořád nevím kam zařadit je pilotní dle níž se jmenuje celá kniha - Všechno je definitivní. I přesto, že autor do většiny z nich vložil i kus sebe, tak z jiných knih a povídek jsem byla mnohem nadšenější a bavily mne více.
Téma knihy mne velice zaujalo, přeci jen je docela používané a chtěla jsem vědět, hak se s tím autor popasuje. Zpočátku jsem se do příběhu nemohla úplně dostat a i když byly zvraty a nové události v ději celkem rychlé a napínavé, nedostalo se mi to pod kůži. To samé detektiv Cody mi nijak moc nesedl, ani Megan. Asi bych s ním měla podobný smysl pro humor, ale jako člověk mi moc nesedl. Na druhou stranu Harriet a Malcolm jsou propracovaní velmi pěkně a v závěru mne rozhodně překvapila ta jediná informace, protože ta docela dost změnila můj názor na celou věc. Místy to bylo až moc nereálné a absurdní. Díky tomu přidávám jednu hvězdičku, prostě lehký nadprůměr, ale nic co bych si více zapamatovala nebo se k tomu musela vracet. Hezký příběh a příjemně napsaný příběh, rozsah měl tak akorát, četl se rychle, ale nedonutil mě se tak moc těšit na pokračování, že bych knihu nemohla odložit.
Po knize Pád do tmy jsem sese začala poohlížet po dřívějších příbězích Kláry Janečkové právě tato kniha mne zaujala tématem. Hlavně chci zdůraznit, že kniha je čtivá a napínavá, skvěle utíká, má spád a je to taková oddechovka. Má také ale mnoho velkých ALE. Karla se na svůj věk chová úplně jinak než vrstevníci, občas má dost zkreslený pohled na svět a nebyla mi ani nijak moc sympatická. Petr mi vyloženě lezl na nervy, protože to bylo furt spolu a od sebe dokola, kvůli blbostem. Ani jeden z nich to neměl v hlavě srovnané a podle mě ani nevěděli, co chtějí. Ostatní vedlejší postavy jsou spíše jen výplní. Roman, Vasil a Martin mi přišli naivní a hloupí. Trochu taková amatérská nedetektivka po česku. Oddechla jsem si u toho, ale vzpomínat nebudu.