O77 komentáře u knih
Všechno, co jste chtěli vědět o západní společnosti 21.století a báli jste zeptat. Jsem žena a doporučuji to přečíst opravdu každému. Ženám tahle kniha určitě prospěje víc než romány od Jojo Moyes.
Nedočetla jsem, podle mě je to stupidnost a nepředstavitelná nuda. Děj se nikam nehýbe, postavy se nevyvíjejí. Kniha je zabydlena lidmi, kteří se navzájem pletou do svých životů a nechávají se manipulovat a zneužívat.
Takto nějak by to dopadlo, kdyby někteří lidi získali superschopnosti. V tomtu smyslu je autorka důsledná a dá-li se to tak říci "cynicko-realistická". Čtivé, děj má dostatečně rychlý spád, přesto to dle mého má malinkou chybu. Abyste byli při četbě plně spokojeni, potřebujete kladného nebo alespoň trochu kladného hrdinu. Tím se nemyslí někdo, kdo vždy jedná správně nebo někdo, kdo je neporazitelný. Spíš tím myslí někdo, kdo má naději.
Dokonalá sbírka detektivních klišé. Přehnaně brutální, vrah přehnaně precizní, detektiv přehnaně šarmantní a přehnaně geniální. Postavy nevýrazné a nepropracované.
Ve svém žánru je to spíše podprůměrné dílo. Záleží ovšem na tom, co Vás oslovuje. V podstatě tam nejsou žádné originální myšlenky, ale někdy záleží víc na tom, jak to autor říká, než na tom co říká.
Tyto povídky jsou jako dobré fotografie. Upoutají Vás, zaujmou a pohltí. Ale jaký příběh je na nich zachycen, tím si nikdy úplně nemůžete být jisti.
Kniha sice trpí typickým křeťanským patosem a vírou v "dokonalého Boha, který stvořil nedokonalého člověka", ale jedná se o skutečné příběhy skutečných lidí, což ji v každém případě činí zajímavou.
Ve svém žánru se jedná o vynikající knihu. Styl psaní čtenáře spolehlivě udrží u příběhu, ačkoliv mě osobně trochu zklamal závěr. Přirozeně příběh není příliš věrohodný a bylo by také hloupé něco podobného od tohoto druhu knihy očekávat. Autor nicméně není žádný hlupák a celou knihou se táhne jeho způsob nahlížení na některé problémy dnešního světa, jenž zcela jistě stojí za pozornost.
"Svět se nemění před Vašima očima, mění se Vám za zády."
Nějaké vady kniha jistě má, ale za přečtení stojí. Už kvůli samotnému příběhu jejího autora. Je to, když už ne inspirující, tak určitě k zamyšlení.
"To, jaký máte cíl, ani cesta, po které jdete k cíli, nejsou tak důležité jako vaše osobnost. Protože jen určitý typ člověka dosahuje cílů." (Ivo Toman)
Problém knihy Čtyři dohody spočívá především v tom, že filozofie zde obsažené je nekompletní a vnímavější čtenář si to po jejím přečtení téměř okamžitě uvědomí. Chybí tu totiž pátá dohoda, Bez ní je Miguel Ruiz jen další žvanil, chytrý, ale žvanil. Toto lze po mém soudu vyřešit dvěma způsoby: Buď přečíst si knihu Láska, vztahy, přátelství, která obsahuje podstatu páté dohody, ačkoliv výslovně to v ní nikde není uvedeno (Nevěřte mě, nevěřte sobě, nevěřte nikomu..), nebo přečíst knihu Pátá dohoda. Nejlépe je přirozeně udělat obojí a ještě lépe několikrát :-). Dalším problém v českém prostředí je J. Dušek, kterého já osobně jako propagátora Čtyř dohod nemusím a nepřijde mi, že by trefil podstatu.
Někdo v komentářích trefně nazval tuto knihu učebnicí. Pokud k ní nepřistoupíte jako k učebnici, neprojdete ji se zvýrazňovačem a několikrát, nemá vůbec smysl ji číst. A to si ještě dovolím tvrdit, že je dobré před tím přečíst Čtyři dohody a Láska, vztahy a přátelství (nechte se odradit názvem je dosti nešťastně přeloženo). Pátá dohoda je jakousi "nádstavbou" těchto dvou knih a prohlubuje informace v nich obsažené.
Bohužel během četby druhé dílu jsem několikrát tzv. "vypadla z děje". To si stává tehdy, když to autor přežene. Prostě mi bleskne hlavou: "tak to fakt nemyslí vážně, to je šílená kravina". Podle mě ve druhém díle série zašla autorka za hranice "dobrého vkusu". Klasickým příkladem je erotické scéna na hřbitově nebo příběh narození hlavní hrdinky, podle mě tohle děj neměl zapotřebí. Úkolem je jen překvapovat či šokovat na úkor "logiky" i "věrohodnosti" celého příběhu. Označení odpad nedávám jen proto, že autorka zachovala spád děje, což umožňuje knihu dočíst, byť mírně se zaťatými zuby.
Jako ryze odpočinková četba to jistě více než obstojí. Děj knihy se nijak necourá, zápletka je promyšlená, ne nepodobná dobré detektivce. Popis milostného vztahu by obstál v jakékoliv červené knihovně. Autorka se nepohrává jen s tématem duchů, ale také přesuny energií.
Nejlepší Masarykův životopis, který se mi dostal do rukou. Není to zbytečně rozvláčné a kniha je prostá jakéhokoliv zbožňujícího patosu, který je typický pro české životopisce. Dovíte se z ní o Masarykovi vše podstatné.
Tuto knihu vlastním a svého času jsem ji četla opakovaně. Ale s klidným svědomím ji nelze doporučit každému. Je to určitě jedna z nejpozoruhodnějších knih, která byly o lidské společnosti napsány, ale není snadné jí porozumět. Nenuťte se do četby a určitě na ni nespěchejte. Než se mi ji podařilo přečíst, trvalo mi to několik let. Přesně si vzpomínám, když jsem ji v knihovně otevřela poprvé. Věděla jsem hned, že je dobrá, a že si ji přečtu, ale stejně tak jsem věděla, že to nebude teď. Pak jsem ji během let vzala do ruky ještě několikrát, než jsem pocítila, že teď už na to mám a je ten správný čas.