oblakaknih
komentáře u knih
Švábi
Jo Nesbø
4,5/5
Upřímně jsem si nebyla jistá, co od druhého dílu čekat, ale příjemně mě překvapil.
Podle mě je sice hodně podobný prvnímu dílu, má stejnou atmosféru, ale přesto je v něm něco navíc.
Ze začátku jsem se trochu bála toho, jak velkou roli bude v celém příběhu hrát politika, protože není zrovna můj šálek čaje. Okamžitě jsem se ale začetla a přestala se na ni příliš soustředit.
Říkala jsem si, čím mě může příběh zaujmout a překvapit, protože mi zprvu přišel dost o ničem. V knize byla ale spousta momentů, které mě překvapily, a které jsem si zvýraznila.
Harry je mi čím dál sympatičtější, líbí se mi jeho osobnost a jeho přemýšlení. V ostatních postavách jsem měla trochu zmatek, což malinko kazí celé hodnocení. Často jsem musela přemýšlet, kdo je kdo.
Kniha se četla skvěle, autor má velice originální styl psaní, kterým dokáže zaujmout.
Děj plynul tak nějak pomalu. Pokud máte rádi thrillery, tohle nebude úplně pro vás. Tím, jak je příběh napsaný, ztrácí napětí. Já mám ale tento typ příběhů ráda, takže jsem si knihu moc užila.
Rozhodně se pouštím do dalšího dílu!
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
Tahle kniha mě zaujala především svým názvem. Potom bylo docela vidět i na instagramu, takže jsem se rozhodla, že se do ní pustím.
Neměla jsem sice nijak velká očekávání, spíš žádná, ale přesto jsem neuvěřitelně zklamaná.
Na začátek chci ale přiznat, že tento názor je hodně subjektivní. Kniha mi nesedla a je mi jasné, že si své čtenáře najde. Já ji (za sebe!) bohužel nemůžu doporučit.
Co knih o osobním rozvoji týče, moc jsem jich nepřečetla. Z toho důvodu taky nemůžu posoudit, zda je zpracování této knihy originální. Mně zpracování nesedlo vůbec.
Tento životní "mám všechno u pr ** le styl" asi nikdy nebude pro mě, protože některé názory v knize mi přišly nesmyslné a dost mě štvaly.
Myslela jsem si, že mi kniha dá víc. Už před delší dobou jsem se naučila určité věci ignorovat, ale troufám si říct, že kdybych knihu četla předtím, vůbec by mi v tom nepomohla.
Celé mi to přišlo jako neutříděná spousta myšlenek, které se tak nějak opakovaly.
Sice jsem tam našla pár vtipných hlášek a vět, ale nebylo jich dost.
Kniha mi navíc způsobila docela velkou čtecí krizi, což o ní taky dost vypovídá.
Pokud jste knihu ještě nečetly, ale čeká ve vaší poličce na přečtení, nenechejte se tímto názorem odradit. Nechci říkat, že je kniha špatná, jen mi nesedla.
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
Autorka jako vždy nezklamala! Musím říct, že jsem se čtení této knihy trochu bála, protože hlavní hrdinka je zde starší a v úplně jiné situaci, než jsem v jiných autorčiných knihách zvyklá.
Námět je opět dokonalý. Zpracování jako lepší. Takové, že se kniha četla sama, ale zároveň řešila nějaká vážné téma.
To, jak dokáže autorka zapojit do svých příběhů určitou problematiku je opravdu obdivuhodné.
Nemůžu říct, že bych si nezamilovala postavy (Grahama určitě ano), ale hlavní hrdinka mě velkou část příběhu dost štvala. Chápu sice její chování, ale nepodařilo se mi ho přijmout.
Autorka už patří mezi mé nejoblíbenější, ale s každou další její přečtenou knihou se v tom utvrzuji. Tady mi stránky opět utíkaly pod rukama, nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Celou dobu jsem byla napjatá a zvědavá, jak příběh dopadne.
Ze začátku jsem měla trochu problém se střídáním kapitol Tehdy a Teď, ale postupně jsem si na to zvykla a pochopila jsem, že to k příběhu sedí.
Knihu rozhodně doporučuji!
Babička
Božena Němcová
Je těžké nějakým způsobem ohodnotit povinnou četbu a klasická díla, takže píšu spíš svůj osobní názor.
Námět knihy byl pro mě velice nezáživný. Chápu ale, že pro autorku měl význam.
Postavy byly krásně popsané, dokázala jsem si je představit. Nejvíce mě bavil Viktorčin příběh, který ale nedostal tolik prostoru. Přece jen je vedlejší.
Kniha se četla lépe, než jsem očekávala, ale styl psaní mi nevyhovoval vůbec. Kapitoly byly na můj vkus dlouhé.
Děj mě bavil jen chvilkami, konec mě ale zaujal.
Kniha má svoje kouzlo, ale doporučuji ji číst jen tak. Já se do ní nutila kvůli škole, takže to zkreslilo můj pohled na ni.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Noční lov
Robert Bryndza
Moje druhé setkání s Erikou Fosterovou. Zklamání.
Kvůli prvnímu dílu jsem čekala mnohem více. Bohužel byl druhý díl o dost slabší.
Hlavní postava (Erika) je pořád na jednom místě, nic se s ní nezměnilo. Neustále se vracela do minulosti, což celý příběh zbytečně protahovalo.
Nepamatovala jsem si všechny detaily, ale některé informace z předchozího dílu zde byly připomenuty.
Nové postavy v tomto díle mě téměř nezajímaly.
Naštěstí mi sedl autorův styl psaní, takže jsem knihu přečetla rychle a snadno.
Některé informace mi v knize připadaly zbytečné a spousta věcí se opakovala (slova, fráze i informace).
Děj byl navíc předvídatelný, ničím mě nepřekvapil.
Zrovna u této knihy je mi to opravdu líto, ale za mě ne.
V sérii ale pokračovat chci, protože další díl je údajně stejně dobrý jako první.
Mapa dní
Ransom Riggs
Tomu se říká láska! Originalitou, námětem, postavami, příběhem, stylem psaní, …Rozhodně jedna z nejlepších knih (sérií), co jsem kdy četla.
Každá postava je něčím výjimečná a musíte si ji zamilovat. Moji nejoblíbenější je, byl a bude Millard. Srdcová záležitost!
Postavy jsou skvěle vykreslené.
Autor píše neuvěřitelně. Z textu se na vás chrlí emoce každé postavy, v každé situaci. Situace navíc vidíte, jako byste v příběhu byli.
Z mého pohledu je série každým dílem lepší.
Přišlo mi ale, že děj v této knize jen "připravoval" na další díl. Přesto jsem prožila celou knihu!
S upřímností můžu napsat, že svět Sirotčince je srovnatelný se světem HP.
A aby té chvály nebylo málo, kniha je nádherně zpracovaná (jak zvenku, tak uvnitř) a doplněná fotografiemi, které souvisí s textem. Za mě pecka!
Jen pět přežije
Holly Jackson
Ačkoli mě kniha Návod na vraždu pro hodné holky nezaujala natolik, abych se pustila do dalšího dílu série, autorčin styl mě na Jen pět přežije rozhodně nalákal!
V první řadě nemůžu opomenout zpracování knihy. Její součástí je totiž i plánek obytného domu, ve kterém se příběh odehrává, mapka trasy a navíc je příběh i rozdělen do časových úseků.
Moc mě bavilo omezení času a prostředí, značně to podporovalo napnutou a nepříjemnou atmosféru, která v příběhu panovala.
Každá z postav je dostatečně vykreslena, má svoji osobnost a zastoupení v příběhu. Rozhodně jsou to postavy, na které budu v budoucnu ještě vzpomínat. Dokonce bych si i dokázala představit nějaké pokračování, kde bych se s nimi mohla opět setkat.
V knize je několik zvratů, atmosféra během čtení houstne a s každou další stránkou je vše o něco víc zamotané. A ačkoli jsem několik věcí tipla, měla jsem své teorie, byly zde i věci, které jsem nečekala.
Až na pár drobností, které už působily přehnaně se mi kniha moc líbila a ráda si přečtu další autorčino dílo!
Bez lásky
Alice Oseman
4,5/5
(knihu jsem četla v angličtině)
Po přečtení I Was Born for This jsem se dost bála, jak se mi bude líbit Loveless. A jsem fakt nadšená!
Hlavním tématem v této knize je asexualita a aromantičnost. Líbilo se mi spojení univerzity, hledání sebe sama a divadla. Místo zde ale má i přátelství.
Nebudu lhát, oblíbit si hlavní hrdinku mi chvíli trvalo. Na jednu stranu jsem ji podporovala v tom, na co se snažila přijít a prožívala s ní těžké chvíle. Na stranu druhou jsem ale kolikrát nechápala její rozhodnutí. Velmi mě zaujala role Rooney, která do příběhu vnášela ještě jedno nelehké téma. Celá parta kolem divadla mi přirostla k srdci!
Kniha se moc dobře četla, angličtinu jsem ani nevnímala, takže doporučuji i pokud si třeba nejste stoprocentně jistí.
V knize je hned několik zvratů, každý jsem naplno prožívala a mnohdy byla i překvapená, jak se bude příběh vyvíjet.
Co se romantické linky týče, můžeme jich zde sledovat hned několik. Většinou ale bylo poměrně jasné, jakým směrem se budou ubírat.
Celkově se mi kniha moc líbila, těším se na další od autorky a můžu moc doporučit!
Horečka
Václav Hrabě
Horečka byla velmi překvapivým objevem, příběh mě vtáhnul hned na začátku a do konce nepustil.
Krvavé stíny
Jérôme Loubry
Pokud hledáte knihu s naprosto báječně vykreslenou atmosférou, Krvavé stíny jsou pravá volba!
S autorem této knihy jsem se již setkala při čtení knihy Obr z mlhy, která se sice mezi ty nejlepší nezapsala, přesto patří k těm, které mě hodně zaujaly. Po jejím dočtení jsem si okamžitě zapsala na seznam autorovu knihu Útočiště. A přesto si ke mně našla dřív cestu jeho nejnovější kniha.
Očekávání jsem měla, protože přede mnou už ji četla spousta lidí a opravdu ji vychválili.
Já jsem z kniha nadšená dost podobně.
Celá kniha je postavena na velmi originálním námětu, který se v průběhu čtení pomalinku odhaluje. Já jsem sice nějaké věci odhadla dopředu, přesto ty nejzásadnější detaily mi zůstaly až do konce skryty.
V knize je poměrně dost postav a každá z nich dostane svůj zasloužený prostor. Máme možnost je poznat, oblíbit si je (nebo ne) a naplno s nimi prožívat příběh.
Mezi mé nejoblíbenější se zapsalo vyšetřovatelské trio.
Autorův styl psaní mě hodně baví, hraje si hlavně s atmosférou a to já na knihách oceňuji. Kniha se moc dobře četla.
I když jsem měla hodně nápadů, jakým směrem se kniha ubere, již zmíněné detaily mi v úplné předvídatelnosti zabránily, a tak jsem měla možnost být i překvapená.
Ke knize jsem ale nakonec dvě výtky objevila: za mě by mohla být mnohem delší, čímž by nabrala i větší napětí a ke konci malinko ztrácela moji pozornost.
Přesto bych chtěla příběh vyzdvihnout především pro jeho atmosféru a pro to, jaké ve mně vyvolal při čtení pocity. Nešlo přímo o strach, ale o velmi nepříjemný pocit (což je v tomto případě rozhodně plusem).
Doporučuji!
Dítě noci
Karen McQuestion
Dítě noci je pro mě kniha, která ačkoli jsem od ní neočekávala mnoho, nejspíš navždy zůstane v mojí paměti.
Protože v jejích stránkách se skrývá opravdu tajemný a hrozivý příběh, který se podle mě dotkne nejednoho čtenáře.
Abych byla zcela upřímná, nečekala jsem, že mě kniha takto nadchne! O to víc jsem ale ráda, že jsem se do ní pustila a můžu ji tak doporučovat na každém kroku.
Nečekejte žádnou akční knížku, kdy vás něco obrovského překvapí na každé straně. Kniha má totiž úplně jinou výhodu! Příběh je vystavěn velmi pomalu, o to víc ale na čtenáře působí.
Mrazivé je pak zjištění, že skutečně nikdy nevíme, co se odehrává přímo vedle nás, pokud je to naším očím schované.
Kniha se četla skvěle! Nutně jsem potřebovala vědět, jak to nakonec dopadne a nemohla se od čtení odtrhnout.
Postavy jsem si velmi oblíbila, na pozadí tady totiž roste jakýsi rodinný vztah mezi hlavními postavami a ten byl krásně vykreslen.
I ostatní postavy bylo díky popisům jednoduché si představit, vžít se do nich.
Děj je velmi nelehké popsat, abych náhodou nevyzradila nějakou drobnost, která by pak narušila dojem z celého příběhu. Jen tedy zmíním, že pro mě osobně jsem nebyla ničím v knize kdovíjak překvapená, ale v tomto případě mi to vůbec nevadilo.
Nakonec ještě vyzdvihnu obálku, která se moc povedla!
Za mě je Dítě noci obrovské doporučení.
Chata 1879
Josef König
Chata 1879 je kniha s velmi zajímavým námětem, která mě zaujala anotací.
Čekala jsem asi něco trochu jiného, protože pro mě je bohužel zklamáním.
Hlavní hrdina knihy, abstinující alkoholik, se v rámci jakési "nápravy" stará o chatu, na kterou se sjíždějí lidé s různými psychickými poruchami.
Očekávala jsem, že každá z těchto poruch bude do hloubky popsaná, bohužel to se nestalo. Postavy jsou pouze povrchově popsané, příběh na mě působil uspěchaně a k nikomu jsem si nedokázala vytvořit vztah.
Styl psaní mi moc nesedl. Kniha se sice četla rychle, ale naplno začtená jsem nebyla.
Děj na mě působil roztěkaně, což se možná k tématu hodí, ale v rámci čtení to na mě dobře nepůsobilo, spíše mě to otravovalo.
Za sebe bohužel nemohu doporučit.
Auris
Vincent Kliesch
Možnost přečíst si Auris jsem okamžitě využila a jsem za to moc ráda.
Námět knihy je velmi originální, hlavního hrdinu zde máme forenzního fonetika, což jsem ještě v žádné jiné knize neviděla, originální je ale i jeho spojení s podcasterkou, což je v dnešní době velmi originální aspekt.
Líbilo se mi, že v knize není přespříliš postav, takže každá dostala potřebný prostor a nebyl v nich zmatek. Tou nejvýraznější je samozřejmě Jula, která celý případ vyšetřuje a snaží se mu přijít na kloub. Osobně preferuji v těchto rolích skutečné vyšetřovatele, nicméně zde mi to vůbec nevadilo.
Styl psaní mi ohromně sedl! Kniha se četla moc dobře a rychle. Musím ale přiznat, že místy na mě působila až moc jednoduše.
Ze začátku nebyla kniha vůbec předvídatelná a velmi mě zajímalo, jakým směrem se bude ubírat. Bohužel konec jsem již odhadla a dokonce i pachatele.
Celkově se mi ale kniha moc líbila a od obou autorů si ještě něco přečtu!
Rodinné povídky
* antologie
Sbírky povídek mám moc ráda. Především z toho důvodu, že si v nich každý může najít to své.
V tomto případě jsem se rozhodla zaměřit na každou povídku zvlášť, i když velmi stručně.
Kniha je skvěle otevřena povídkou od Aleny Mornštajnové, která je po dočtení jednou z mých nejoblíbenějších. Autorku mám moc ráda, takže nebylo divu, že mi opět sedl její styl psaní. Dům na úbočí je o snech, vztahu mezi snachou a tchyní, ale také se v ní skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá.
Díky povídce od Petry Soukupové jsem se s autorkou setkala poprvé. Po první stránce jsem si nebyla jistá, jestli mi sedí její styl psaní a upřímně to nevím ani teď. V nějakém jejím rozsáhlejším díle bych si na něj ale nejspíš zvykla. Povídka zobrazuje vztah páru po dvou dětech.
Třetí povídka Return Magic je v mých očích povídka o nečekaném. Nečekaném těhotenství, nečekaných překážkách v životě, ale také o sesterském vztahu. Opět je to povídka, která mě zaujala víc než ostatní a tak trochu vyčnívá z davu. S autorkou jsem se také setkala poprvé a určitě ne naposledy!
Ema má babičku je zvláštní povídky s pochmurnou atmosférou, kterou se autorce povedlo na tak malém rozsahu skvěle vytvořit. Zobrazuje vztah matky a dcery, výchovu.
Bohužel povídka Prut mě zaujala ze všech nejméně, tak nějak zapadla mezi ostatní.
Povídka Marka Epsteina měla po dočtení něco do sebe, ale na můj vkus je v ní až moc postav, ve kterých je kvůli malému rozsahu poněkud zmatek. Opět je to jedna z těch, které mě zaujaly méně.
Morče Ireny Hejdové mě velmi zaujalo svojí originalitou, právě díky roli morčete v celé povídce. Také je zde dobře popsána problematika ve vztahu rodičů s dospívající dcerou.
Poslední povídka zakončila knihu v pochmurném a osamělém duchu, což se mi ale velmi líbilo. Skvěle vykreslená atmosféra.
Sbírku hodnotím velmi kladně, našla jsem si to své, bavila mě, skvěle a rychle se četla. Těším se na další z této edice.
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
3,5/5
Můj názor na knihu stále není nijak ucelený, v hlavě toho mám až příliš a o některých věcech stále nevím, co si myslet.
Jedno je ale jasné: čekala jsem, že se mi kniha bude líbit více. Příliš velká očekávání? Nejspíš ano.
Příběh hlavního hrdiny Alexe se odehrává v originálním prostředí a navíc je doplněn originální mluvou. Byla jsem nadšená. Toto promíchání různých jazyků dalo vzniknout něčemu, co se k příběhu, ale také k postavám neskutečně hodilo.
Jsem člověk, který má rád thrillery. Čím brutálnější a otevřenější, tím je to pro mě lepší. Přesto i na mě bylo v první části knihy neskrývaného násilí trošku moc. Paradoxně to pro mě ale byla nejlepší část knihy.
Co se stylu psaní týče, je jasné, že na originalitě nešetří. Přesto ale musím vyzdvihnout, jak svižně se takovýto příběh podařilo napsat a jak mi díky tomu ubíhaly stránky pod rukama.
Vzhledem k tomu, jak se jednotlivé postavy chovají, nechtěla jsem a ani jsem si k nim nevytvořila žádný vztah.
Po první části přechází kniha do jakési klidnější části, zde je ale zobrazen zase druhý extrém.
Je jasné, že příběh z knihy přesahuje do skutečného světa a je v něm skryto mnohem více. To je vždycky jedno z plus.
Nejsem z knihy zklamaná, ale ani jsem si nesedla na zadek. Bohužel si myslím, že brzo tento příběh u mě brzy zapadne mezi ostatní. Než se tomu ale stane, budu si ho ještě nějakou dobu připomínat a přemýšlet nad ním.
V kolektivu oblíbená
Pavel Taussig
Kniha ...v kolektivu oblíbená slibuje příběh odehrávající se mezi knihami a atmosféru padesátých let. Přiznávám se, že mě kniha zaujala především tím prostředím - knihy, nakladatelství,…
Byla jsem poměrně překvapená, že skoro celý příběh se zaměřuje spíše na vztahy na pracovišti. Rozhodně tím nechci říct, že je to negativum, ale přece jen bych ocenila, kdyby bylo v knize zmíněno více knih a autorů.
Musím vyzdvihnout, jak skvěle autor přiblížil dobu, ve které se příběh odehrává. Popsal totiž nejen fungování v podniku, ale také mimo něj a navíc příběh vyprávěl prostřednictvím statečné hrdinky a formou, která odlehčovala vážnost situace. Z celé knihy navíc vyzařuje dobová atmosféra, která čtenáře přenese přímo do příběhu.
Hana mi byla sympatická, dokázala jsem se s ní ztotožnit, ale v určitých momentech bych se ráda dozvěděla, co si myslí.
Autorův styl psaní je osobitý a chvíli mi trvalo, než jsem si na něj zvykla. Čtení mi ale nešlo tak lehce jako obvykle, což se stává málokdy. Upřímně mě to ale láká na autorovy další knihy, abych mohla styl psaní pořádně prozkoumat. Vyhovovaly mi krátké kapitoly.
Na konci knihy je poměrně dlouhá část věnována příběhu samotného autora, která mi zbytek knihy tak trochu zastínila, protože pro mě byla nejzajímavější.
Na závěr bych chtěla vyzdvihnout celkové zpracování knihy. Mapa Bratislavy, barevné ilustrace a fotografie dodaly příběhu zase něco navíc.
Povídky a jedna báseň
Zdeněk Svěrák
Povídky a jedna báseň pro mě bylo značné vybočení z mé komfortní zóny. Nemám za sebou tolik povídkových sbírek a ani českých autorů, ale obojí mě láká.
Tato kniha pro mě byla velmi příjemným překvapením, protože se mi velmi líbila. Ačkoliv některé povídky se mi líbily méně, každá měla něco do sebe. Jedna byla vtipná, jiná ze života, další zase dojemná a smutná. Tato rozmanitost je na knize velmi osvěžující. Nakonec ve mně kniha zanechala spoustu emocí, ale smutek a dojetí byly nejvýraznější.
Nejvíce se mi líbila povídka Pes. Díky tomu, že mám doma vlastního jsem se do povídky mohla nejlépe vžít a chápala jsem snad každé slovo.
Knihu zakončuje jedna báseň. S těmi já nemám tolik zkušeností, spíš se jim vyhýbám a nepopírám, že je neumím hodnotit. Tato ve mně ale zanechala nepopsatelné emoce a její konec mě upřímně zarazil. Čekala jsem totiž ještě pokračování a s neuvěřením otáčela stránky. Navíc má báseň svůj vlastní příběh, který autor v knize popsal.
Pokud jste nad knihou dosud neuvažovali, doporučuji se po ní podívat, stojí za to!
Víno a čáry
Luanne G. Smith
Kniha Víno a čáry mě lákala dlouho, ale k jejímu přečtení jsem se rozhodla až teď. Byla pro mě skvělou volbou.
V poslední době mě tolik fantasy knížek nezaujme a dočítám spíše ty, které mám doma. U této tomu ale bylo jinak. Spojení magie a vinařství je pro mě originálním nápadem i námětem, takže mě na knihu nalákalo.
Ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli je kniha opravdu můj šálek, ale jakmile jsem se začetla, Elenin příběh mě vtáhl a do samého konce nepustil. Díky vínu, době, ve které se příběh odehrává a magii má knížka nádhernou atmosféru. Cítila jsem se součástí příběhu, mlha nad vinohradem se vznášela i nade mnou.
Postavy jsem si oblíbila, byly mi sympatické a záleželo mi na nich. Mojí nejoblíbenější byl asi Jean-Paul.
Děj měl nejednu detektivní zápletku, díky které mi byl příběh bližší a více jsem si ho mohla užít. Přesto jsem ale mnohé odhadla předem.
Romantická linka nebyla nijak otravná a nepůsobila nepatřičně, přesto musím poznamenat, že její začátek byl poněkud uspěchaný.
Nakonec bych moc ráda vychválila obálku, protože to je jedna velká nádhera! Doporučuji.
Letní sázka
Emily Henry
Letní sázka se mi dostala do ruky přesně v tu chvíli, kdy jsem potřebovala skvělou oddechovku. A přesně toho se mi dostalo!
Kniha mě zaujala především tím, že oba hlavní hrdinové jsou spisovatelé. Když chci sáhnout po nějaké romantické knize, dávám přednost YA, takže jsem se tohoto čtení trochu obávala, ale nakonec mi postavy sedly snad víc, než v kterékoli YA knize.
Pár stránek mi sice trvalo se začíst, ale když jsem pořádně objevila atmosféru městečka a domu u jezera, naprosto jsem se zamilovala. Docela si dokážu představit, že bych tam pár měsíců strávila.
Velkým plusem této knihy jsou ale samotné postavy. Hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická, líbil se mi její humor, ale taky třeba víno v kabelce.
Hlavní hrdina měl své určité kouzlo, ale po určitém počtu odhalených věcí z minulosti už mi to připadalo trochu moc.
Moc jsem si oblíbila Pete! Do jejího knihkupectví bych zašla hned a její kávu s nadšením ochutnala (ať je jaká chce).
Knížka se četla skvěle. Jakmile jsem se do ní pořádně začetla, bylo dost těžké se odtrhnout.
Ocenila jsem, že v knize není přehršel erotických scén, protože to je něco, co opravdu nevyhledávám.
Kniha ve mně vyvolala docela dost emocí, ale to, že jsem se smála nahlas, vše zastiňuje.
Pokud hledáte odpočinkovou knihu na léto, nebo máte třeba náročnější období, tohle je ta pravá.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Naslouchače je plný Instagram, knížka je všemi opěvovaná a já jsem snad nečetla jedinou negativní recenzi. To mě malinko odrazovala od čtení, protože jsem se bála, že mě kniha zklame.
Nakonec jsem se do ní pustila a upřímně mi tento strach vydržel prvních cca 150 stran. Kniha mi připadala zdlouhavá, o ničem a já nechápala, co na ní všichni mají.
Zbytek knihy mě ale velmi mile překvapil, bavila mě každá stránka a já se teď těším na další díl!
Námět knihy je velmi zajímavý a originální. Líbí se mi, že se v knize nějakým způsobem setkává budoucnost s minulostí.
Hlavní hrdinka je prostě skvělá. Hrozně se mi líbí její osobnost, její statečnost a odvaha. Moc jsem si oblíbila i některé vedlejší postavy, přestože by pro ně mohl být v knize větší prostor.
Po té začáteční krizi jsem se do knížky naplno začetla a četla se skvěle. Sedl mi styl psaní, ale hlavně moc obdivuji originální jazyk a slovníček se slovy.
Konec knížky se mi moc líbil, ale přišel moc brzy.
Kniha se rozhodně nezařadila mezi mé nejoblíbenější, ale v sérii budu určitě pokračovat.
