Obuvník komentáře u knih

Konečně jsem knihu uchopil do svých spárů, ulehl na lůžko a začal obracet vypasené bílé stránky.
Narážka na "obezitu" daných stránek není náhodná. Jsou to regulérní čtvrtky a mockrát jsem se ujišťoval, zda jsem otočil pouze jeden list a ne pět :-) Kniha tak působí poměrně obsáhle, ale klame tělem, jelikož obsahuje něco málo přes 200 stran, které slupnete jako malinu.
A samotný obsah? Tomu vládnou dialogy. Zpočátku se může zdát, že jde o pouhé plácání (do vody), ale tyhle slovní hrátky zrychlují děj, vykreslují charaktery jednotlivých postav a budují napětí. Zkrátka radost číst.
Rosemary oplývá zvláštní duší. Je naivní a nechodí do práce :-) Jenže je taky hodná. Takže co, budeme jí fandit? Já ano.
Samotné finále bylo příliš doslovné (tady vede film). Příště nechme lopatu doma a zapojme čtenářovu fantazii. No jo. Ale co druhý díl? Zřejmě si nechám zajít chuť. Ale pokud se chystáte číst ten první, rád Vám ji popřeji. Tak tedy: "Dobrou chuť."

PS: Pokud Vám přítel/manžel/náhodný kolemjdoucí říká holčičko i přesto, že již dávno nejste ve vývinu, buďte na pozoru. S nejvyšší pravděpodobností se jedná o čarodějníka.

10 23.12.2015

Čerstvě dočteno a už teď se mi stýská. Po kamarádech z Elm Havenu, po létě a po svém vlastním dětství. Mám chuť nafouknout kolo a vyrazit na projížďku. Neudělám to, mám v rukávu spoustu výmluv, ale ta chuť tam prostě je.
Děti občas vidí věci, na které mají dospělí lidé příliš unavené oči. A někdy pak nezbývá nic jiného než dát hlavy a stříkací pistole dohromady, vymyslet plán a se srdcem v kalhotách vyrazit do boje. Původně jsem chtěl dát nižší hodnocení za rozvleklý úvod, ale během psaní tohoto komentáře ve mně příběh zraje jako... kukuřice.
Na shledanou, pane Simmonsi. Tohle je slibný začátek naší společné cesty.

10 17.10.2015

Krásný kousek, který mě překvapil jemnou romantickou linkou prostupující celý příběh. Mám rád Kingovy knihy, kde hlavní hrdina provozuje spisovatelské řemeslo. Dílo mi pak připadá více intimní. Možná proto, že autor odhaluje větší kousek svojí duše než obvykle.
Pomalejších prvních sto stran mi nevadí. Vychutnával jsem si všechnu bolest nad ztrátou milované osoby. Bez patosu, ale do hloubky.
Chata u jezera a okolní hluboké lesy jsou povedeným podhoubím pro další děj. Duchařský prvek je nenásilný a funkční. Nebudu si hrát na hrdinu a s klidným svědomím přiznávám, že jsem se chvílemi bál.
Kdo je hrdým majitelem nějaké chaty, nechť si do tašky přibalí i Pytel kostí (myslím knihu, ne tajemství, které ukrýváte v komoře). Magnetická písmenka na lednici raději vynechte. Chcete si přeci užít klidný víkend.

10 23.08.2015

Tak dočteno. Na knize je hodně znát, že vznikala v průběhu dlouhých let, protože je dosti rozháraná. Myšlení a názory člověka se postupem času formují a mění. Stejně jako Kingovo psaní. Zajisté si ve finále udělal revizi a celý text prošel znovu, ale některé věci se vám zkrátka předělávat nechtějí. Tak je to v životě se vším...
Přesto musím ocenit Kingův absolutní cit pro vyprávění. I když do sebe tentokrát skládačka nezapadá úplně dokonale a okraje sem tam přečuhují, jednotlivé střípky jsou kvalitní a zábavné.
Doslov knihy, kde King přiznává, že celý příběh stojí dosti na vodě, je kouzelný. Veškeré poučky (kecy), že byste měli při psaní vědět, co vaše postava nosí v kapse od kalhot, pak dostávají značně na frak. Můžete psát profesorsky, sestavit skvěle vykonstruovaný příběh, ale když do toho nedáte srdce, vyplodíte dokonale sehraný zápas před prázdnými tribunami. Bez toho pokřikování a emocí to zkrátka není ono.
Věřím, že kvalita příběhu bude s každým dalším dílem gradovat. Stačí přečíst dalších pár tisíc stránek a Temná věž bude na dohled.
Těším se...

9 22.04.2018

Takový nenápadný příběh, pod kterým bublají emoce. Skoro slyšíte tu pokličku, jak poskakuje nad rozpáleným hrncem. Miluji Kinga a nikdy jsem se tím netajil (žena o tom ví). Kniha neobsahuje žádné vytříbené scény nebo dechberoucí popisy. Přirovnal bych ji k takové Popelce mezi Kingovými tlustopisy. Popelka měla tři oříšky, Colorado Kid zase otisky prstů, které na něm zanechal jeden z největších vypravěčů naší doby.
Přesto jsem po dočtení cítil jakousi nespokojenost. Uchlácholil mě až autorův doslov, který objasňuje důvod vzniku této knihy. Jako kdyby Stephen tušil, co za pocity ve čtenáři vyvolá, a pak jen zvedl ruku: "Klid, přátelé. Kohout ještě nekokrhal."
Zase mě doběhl. Starý lišák...

9 18.10.2017

Méně je někdy více. Ano, zní to divně u knihy, která má dětsky roztahaných 176 stran s písmenky jako vystřiženými ze slabikáře :-) V podobných tématech si nehovím, takže nemohu příliš srovnávat. Když se soustředíme pouze na princip čtyř dohod, kolem kterých se rozlévá celá ta éterická omáčka, nejsou dané zásady vůbec k zahození. Celé by to opravdu stačilo napsat na jednu A4, vytisknout a nalepit na dveře ložnice, pracovny, případně toalety. Záleží na tom, kde nejraději přemýšlíte o životě :-) Ostatní abstraktnosti mi připadají jako vyšlehané z vaječného bílku.
V jedné věci má kniha pravdu. Život nezměníte ze dne na den. Chce to padat, vstávat a pořád dokola, dokud budou nohy sloužit.
Knihu si s klidným svědomím přečtěte. Bral bych ji však jako inspiraci, nikoli jako mantru. Já osobně zůstávám fanouškem selského rozumu a prosté lidské slušnosti.

9 27.09.2016

Nuže, Bill Hodges si dvě třetiny knihy hraje na schovku, aby pak vykouknul zpoza rohu; štíhlejší a s veselým pleskačem po boku. King zase jednou ukázal, co je to originální koncept, když hlavního hrdinu poslal na dvě stě stran k šípku. "Klid, Bille, dej si ještě jeden zeleninový salát a za chvíli je to tvoje." :-)

A světe, div se, po zemi kráčí další chlápek, který má o kolečko méně. Jmenuje se Morris Bellamy a "k smrti" rád čte. Co to znamená pro jeho okolí se dozvíte u dobrých knihkupců, nebo v Kingově pracovně. Já pouze napovím, že se jedná o další napínavý příběh plný prokreslených postav a řízného děje.

Poslední kapitola navíc slibuje návrat k hororovým kořenům. Hallelujah! I want to be scared!

9 28.05.2016

Kruh je v temných vodách hororu velikým pojmem a já jsem za něj hrozně vděčný, protože Kniha a její mladší bráška Film dělají čest tomuto žánru, který je mnohdy nazýván pokleslým.
Ano, kdekdo pokrčí nos, ale pokud vidí dále než za skla svých slunečních brýlí, musí uznat, že má před sebou kvalitní počin.
Já dělím knihy mezi dobré a špatné a nezajímá mě, zda se jedná o horor, detektivku, drama ze života, pohádku, nebo červenou knihovnu. Každá do jedné vás může srazit k zemi. A zatímco si budete hýčkat odřená kolena, budete vzpomínat na příběh, který jste díky ní zažili.
Kruh je závodem o holý život. Čas ubíhá stejně rychle jako stránky, které obracíte, abyste se dobrali rozuzlení. Psychologie postav je vykreslena komorněji než u západní literatury, což má své klady i zápory. Mně osobně chybělo větší pouto k hlavním hrdinům. Za to samotný příběh má "vražedné" tempo a umně graduje až do poslední stránky. Konec je otevřený jako červí díra. Zbývá jen sehnat další díly a nechat se vtáhnout.
Mimochodem, Sadako je naprosto ultimátní jméno, které samo o sobě budí respekt. Raději ho nevyslovujte nahlas. V opačném případě nemá smysl plánovat si věci déle jak týden dopředu...

9 29.12.2015

K této knize mám zvláštní vztah. I přes moji humpoláckou angličtinu jsem ji zdolal v originále, abych si vychutnal mistrův rukopis. Dolores doporučuji číst na jeden turnus. Budou vás sice pálit oči, ale za odměnu dostanete něco speciálního.
Občas mám pocit, že Stephen je jeden z Tommyknockerů se spojenou myslí. Jak jinak si vysvětlit příběh vyprávěný očima zralé ženy, který napsal... muž? :-)

9 06.06.2015

Upíři jsou fenomén a chudák nebožtík Dracula se po několika desítkách (možná stovkách) znásilnění svého kultu zajisté obrací v hrobě. Aneb jak udělat vývar, když z kostí zbyl jen prach.

Stoker byl první a zároveň nejlepší. Nemusel si hrát na originalitu a stvořil legendu, která v éře internetu už možná nepůsobí tak děsivě, ale stále dokáže zabořit špičáky do čtenářovy mysli. A představte si, jak se to muselo louskat na konci devatenáctého století, za svitu svíčky a hladovými vlky za oknem. Panečku!

9 05.06.2015

Pokračování legendárního Osvícení po tolika letech? Uf... to chce koule z olova.
Místní hodnocení naznačovalo, že to zajisté nebude průšvih (Rosemary a její syn si o tom mohou nechat pouze zdát), ale stejně jsem čtení knihy poměrně dlouho odkládal. No a pak jsem ji dostal pod stromeček v originálním vydání. Do háje! Dvojitá výzva.
Inu, dal jsem se do práce a bylo mi ctí vrátit se do tohohle magického světa, kde páprdové v karavanech nejsou tím, čím se zdají být.
Ať chceme nebo ne, v každém z nás hnízdí geny našich rodičů. V dobrém i ve zlém. Má-li někdo námitky, tak smůla, protože krev není voda. Danny "Doc" Torrance osedlal démona jménem alkohol a pokračuje tak v rodinné tradici. King se tady pohybuje jako ryba ve vodě, protože... však vy víte.
Rozjezd je pozvolný. Prvních sto stran se téměř nic nestane, ale pořád se to krásně čte. Pak nastupuje Abra a s ní příjemné mrazení v zádech. Tohle by mohla být vskutku silná dvojka. A taková partie si zaslouží ultimátního záporáka. Z party parazitů sice čiší respekt, ale nemají ten správný drive. Rose the Hat je jen jedna a zbytek spíše přicmrdává. Dramatický střet sil se tak rozmělňuje a to je podle mě velká škoda.
Přesto výsledek stačí na velmi silné čtyři hvězdy. Těším se na film! Šup, šup...

8 05.10.2018

Čipera je velmi sympatická a zejména "opravdová" hlavní hrdinka se všemi klady i zápory, kterými malé děvče oplývá. Kniha obsahuje mnoho povedených momentů, které vynikají právě díky specifičnosti dětského vnímání světa. Je to milé, poučné, ale také jaksi neúplné.
Příběh je tvořen mozaikou krátkých epizodek ze života obyvatel Maycombu, což pomáhá vykreslit místní poměry, méně už však zbylé postavy, jejichž charaktery jsou pouze načrtnuty a vyznívají příliš jednostranně. Děj - stejně jako dětská mysl - létá od jednoho k druhému a připomíná placatý kámen hozený na hladinu rybníka.
Polovina knihy je za mnou a pocity víceméně smíšené. Někdy v této fázi však přispěchá na pomoc soudní proces, který ukrojí třicet stran, ani nevím jak. Mistrně napsáno. Zbytek vyprávění opět hop hop hop doskáče do konce.
Bouřlivé ovace nesdílím, ale zajisté stojí za přečtení.

8 31.03.2016

Blaze se v tom plácá. Naturalismus se mu zakousl do zadku jako vzteklá fretka. Mohl to skoulet lépe, dokonce i po "přátelském" otcově poplácání, které ho shodilo ze schodů, to mohl dokázat. Cesta je však plná pokroucených větví. Šlápnete na ně a seknou vás do holeně. Když pak máte nohy dostatečně ošlehané, bolest je pryč. Zbudou jen jizvy na duši.
Stačilo mít po ruce jednu normální osobu. Jednu jedinou. Někteří se ale narodili zadkem nahoru. A to jim svět neodpustí...

8 03.09.2015

Nelze přesvědčivě tvrdit, že by se to četlo špatně. To vůbec ne. Stránky svižně ubíhaly a můžu s čistým svědomím přiznat, že pokaždé, když jsem knihu odkládal, měl jsem sto chutí říct: "I'll be back." No dobře... to je trošku jiný žánr.
Jenže tohle rychlé čtení tak nějak klouzalo po povrchu. Já tam s těmi holkami a kluky zkrátka nebyl. Jako bych seděl v teple obýváku a sledoval je přes zavřené okno, jak se zmítají v bouři. No jistě... kde jinde bych měl sedět, když čtu knížku. Já trouba.
Čekal jsem aspoň maličký horůrek. Jen takové letmé polechtání ohlodaným prstem na zátylku. Hlavní hrdina byl však proti. Jeho naivita si totiž nic nezadá s klasickými českými pohádkami.
Jako čtenář rád přimhouřím oči nad některými detaily. Chci se nechat unášet dějem a nehledat černé puntíky. No ale když ve finále ubíhají drahocenné vteřiny a kluci si tam před barákem vykládají příběhy, jako by seděli v kavárně a cpali se jablečným koláčem, to už ruší i mě.
Ale co já vím o podobných situacích. Lidi dneska hodně mluví a málo konají. Třeba bych si taky rád pokecal :-)

7 05.02.2020

King's family, to je úctyhodný klan. Tam snad i jejich pes má za sebou pár úspěšných povídek :-)
Kdysi jsem viděl zfilmované Rohy a byla Vám to zvrácená a zatraceně zábavná jízda. Tehdy jsem si slíbil, že si od tohohle "zamaskovaného" synka něco přečtu.
Vánoční jízda frčí v úplně stejném duchu jako výše zmíněný film. Je hravá, barvitá a prosycená černým humorem, což je její největší devíza a slabina zároveň. Užíval jsem si autorovu ulítlou fantazii, ale v místech, kde si to doslova říkalo o přeladění na děsivější strunu, zůstala jakási pohádkovost. A tenhle fakt mi trochu překážel, abych se strachoval o hlavní hrdiny. En ten týky, dva špalíky, ten musí jít z kola ven... sranda.
Každopádně si brzy seženu další knihu, protože tahle mě rozhodně neodradila. Něco mi navíc říká, že jeho opus magnum teprve přijde. A já si počkám...
Kdyby to trvalo moc dlouho, můžeme si mezitím zahrát nůžky pro tuláka :-)

7 21.06.2019

Knihu mi podstrčila - možná bych se nebál napsat vnutila - moje žena. Zná mě dobře a tuší, že někde uvnitř stále ukrývám toho malého kluka, který s otevřenou pusou poslouchá zvoneček, co svolává nedočkavé děti ke stromečku.
Vánoce jsou takové, jaké si je uděláme. Mohou být hektické, předražené a rozbředlé, nebo taky pohodové, kouzelné a... rozbředlé.
Tohle čtení má jednu super vlastnost. Pokud nejste prvotřídní bručouni a cynici, zahřeje vás tam někde pod hrudním košem. Nebojte se, nebude to bolet :-)

7 14.10.2018

Chystám se do kina na hororový film. Proč? Posílá mě tam Stephen King. Řekl mi, abych hledal ty dobré filmy, protože ty promlouvají k tomu, co je dobré v lidském srdci. A samozřejmě i k tomu, co dobré není. Protože na tyhle věci si musíte dávat pozor.

Nádherná myšlenka zmíněná v předmluvě z roku 2010, která mluví z hloubi mého zkaženého srdce.
Je obrovská škoda, že nevyšlo (a zřejmě asi nikdy nevyjde) aktualizované vydání se vším všudy, protože je přímo cítit, jak se King v myšlenkách stále rozvíjí. On nikdy neusnul na vavřínech. Neustále maká. Brousí ten svůj zatracený diamant, seč mu síly stačí.

Originál vyšel v roce 1981, takže v něm logicky chybí spousta perel literárního a filmového světa, které spatřily světlo světa za posledních bezmála čtyřicet let. Škoda! Budu mít lysiny na hlavě, protože si právě teď rvu vlasy. Taková škoda!

Jakožto třicátník jsem zkrátka vyrůstal na jiných pochoutkách. Možná proto i přes veškerý obdiv k autorovi hodnotím pouze čtyřmi hvězdami. To probírané období na mě bohužel nedýchlo dostatečně silně.

King tuto knihu napsal ve čtyřiatřiceti letech, což je věk, kdy spoustě z nás činí potíže popsat, co jsme dělali o víkendu. Jeho rozbor však působí vyzrále a neskutečně erudovaně. Zajímalo by mě jeho IQ. Sudičky byly evidentně štědré. Klobouk dolů...

7 03.01.2018

Přesně takhle si představuji kvalitně napsanou knihu ze života jednoho sportovce. Petr Koukal u nás nemá na růžích ustláno. Proč? Ulovil totiž ženskou, kterou mu závidí půlka republiky :-) Gabča na hrad! No jo, tak přeci nebude holka držet celibát...
Ale zpátky ke knize. Oceňuji hlavně upřímnost. V dnešním světě velice vzácný jev. Díky ní je vyprávění úplné. Nemůžete zkrátka říct A a na B se vykašlat. Jinak si nemusím kupovat knihu, ale postačí mi včerejší noviny v čekárně u doktora.
Sport, nemoc, mezilidské vztahy. To jsou tři hlavní pilíře, na kterých stojí tenhle neobyčejný příběh. Každá stránka obsahuje nějakou zajímavou informaci. Chvíli se smějete, chvíli drbete na bradě, nebo pro změnu kroutíte hlavou.
Musím také pochválit grafickou úpravu knihy. Například číslování provedené jako skóre zápasu je trefa do černého. Jsou to maličkosti, ale kolega čert tkví v detailech.
Oba pánové zkrátka odvedli skvělý kus práce. Dejte jim šanci. Kvalitní zábava je zaručena a navíc budete konečně vědět, jak se píše bangminston :-)

7 25.03.2017

Deane, Deane... co s tebou? Po přečtení některých komentářů si připadám jako dlouhohrající deska, ale věc se má tak, že námět je skvělý a zpracování... pokulhává za třemi tečkami :-)

Anotace mě řádně navnadila. Stál jsem v knihkupectví před regálem a natahoval ručku jako malý špunt, který se dožaduje další babiččiny sušenky. Pak už jen parkurový běh přes město, Fosburyho flop na postel a rozevření knihy. Byl jsem připraven hltat stránky (proto taky ta sklenice vody na zapití a náplast pro sedřená bříška prstů), jenže ouvej.

Vyprávění je jedna velká nadýchaná metafora. Obrazné vyjadřování je kořením každé knihy, ale v tomto případě se jedná o šeredně přesolenou polévku. Jako by si autor každou další metaforou dokazoval, že má košatou slovní zásobu a vytříbený styl. Odstavce tak velmi často sklouzávají do spleti nekonečných souvětí, která místy působí jako nějaká Koontzova exhibice.

Proč tři hvězdičky, když pořád remcám? Protože pod vším tím balastem se stále skrývá příběh, který stojí za to, aby byl vyprávěn.

7 28.02.2016

Skvělý námět! Omlouvám se za ten křik, ale muselo to ze mě ven. Barker oplývá děsivou fantazií zabarvenou do ruda. Chce šokovat čtenáře, cílí mu přímo do znaveného srdce a mačká...
Lemarchandův hlavolam mi trošku připomíná Rubikovu kostku, kterou mnozí z nás vlastní. Z bezpečnostních důvodů skládám pouze jednu stranu. Chtěl jsem se naučit složit všechny, ale víte co? Kašlu na to.

Jesus wept...

7 10.09.2015