OHložek
komentáře u knih
Spoušť
Sára Vybíralová
Užvaněné. Stačily tři povídky, abych věděl, že zbytek nedočtu. Ne kvůli nedějovosti, ta nevadila, ale kvůli cyklení a vrstvení motivů, které nesouvisely vůbec s ničím...
Rýhy
Anna Beata Háblová
Autorka, která stojí mimo veškerý pražský angažovaný kravál. Stojí za to číst. Klid a strachy.
Ateš Periša - ohnivý muž - Legendy, pohádky a humorky z Bosny a Hercegoviny
neznámý - neuveden
Krásné pohádky z pro nás trochu exotických končin. Zábavné a uvěřitelné i v reálu.
7 klíčů ke štěstí
Deepak Chopra
Potřená self-coachová kniha pro ty, co si méně věří. Klid a mír a pokora...
Utz
Bruce Chatwin
Velmi zvláštní počin, místy jsem měl pocit, že čtu části Ecových prací. Znalost českých reálií autora z ciziny je obdivuhodná.
Rhizomy
Marek Torčík
Rhizomy Marka Torčíka jsou světem nelehkého vědomí o jakémsi předzačátku, ale i předkonci světa, ve kterém nevíme, jak žít. Uzavření, unavení, ale jaksi ještě pospolu.
Švédské pohádky
Miroslav Pošta
Vynikající obrazový a grafický doprovod, krásná povedená kniha vizuálně. Co je slabší a kulhá, tak zřejmě překlad a stylistika do češtiny. Je to mírně těžkopádné. Ale velmi hezké a netradiční příběhy.
Vyzvědačka
Paulo Coelho
Nejslabší Coelhova, jednoznačně. Než stačí rozehrát děj, už tu máme konec. Chybí klasický filozofický rozměr. Jako kdyby pan spisovatel jen potřeboval splnit závazek vůči nakladateli a musel vydat takový škvár...
Město je náš les
Petr Král
Králův průměr. Dosti povídavé, odkrývá jednotlivé vrstvy pobývání. A možná to vrstvení působilo poněkud rušivě. Ale vrátím se, někdy, zase.
Nejlepší české básně 2016
Vít Slíva
Tyto výběry osobně považuji za více než problematické, a to už od jejich vzniku. tento kus nevyjímaje. Nejsem přesvědčen o způsobu výběru autorů a básní. Nevidím důvod, proč by měl jeden autor dostat prostor pro více než jeden kus. Krchovský se vykrádá, chybí mi mladší generace...
Rám pro pavoučí síť
Radek Štěpánek
Zatím nejčerstvější kniha Radka Štěpánka s názvem Rám pro pavoučí síť znovu navrací čtenáře k zvláštnímu zájmu o psaný text, o umění bez neustálého zkulturňování, o vnitřních zdrojích síly, které znamenají naději. I přesto, že se do ní můžeme hroužit trpně, jako do léku pro chvíli zapomenutí, neměli bychom vynechávat svět takový, jaký běží kolem. To knížečka o rozměrech 10x11 centimetrů nedělá.
Štěpánkovo umění je v tom opojit se věcmi ze země a nad zemí, ze zvířecího prostředí; je dílem obrovské vnitřní svobody, meditace a lásky v tomto okolí. Autor se obrací ke kořenům, zpět k přírodě, která jakoby v knihách ostatních tvořících byla spíš na obtíž. Tady nikoliv! Svět lesů, vod a strání tu podporuje bázeň z člověčího („Pořád se milujeme/ a v krbu zas zatápíme/ nedohořelým polenem / z minulého ohně“), Štěpánek se vrací k tak marginálním (nikoliv banálním!) skutečnostem, jako je noc a den („na čem teď závisí tma? / na tom že rozsvítím světlo?“). Nalézá bohatství tam, kde pomalu zplanělo a vyschlo, v řeči přírody, v řeči návratu. A občas se i kvůli tomu dokáže zlobit a lehce vzdorovat („Uprostřed sídliště / opravili silnici / autů, se jezdí lépe / vrabci nemají kde pít“) i za použití řeči zvířat, především ptactva („Naštvaně zní i čapí křik / trávník místo sedmikrásek / kvete golfovými míčky“).
Tady platí víc než kde jinde slova klasika o věcech marných, které nemusí být ještě zbytečné. V kraválu dnešní doby, evolucionistického ředění pražské literární selanky je sbírka Radka Štěpánka s podtrhující grafikou Terezy Bínové svým způsobem zjevením dobrého ducha básníkova. Přesně takového jak o něm hovoří Jan Čep. Jako o někom, kdo se vyjadřuje mimo terminologii úspěchu a moci, jako o někom, kdo zůstává v boji s tím, co je utlačeno. A nejen tato kniha, ale i předchozí Štěpánkovy knihy jsou tím bohaté. A stojí pevně na vlastních nohou, byť i třeba mimo veškerá literární ocenění. Těch tady opravdu není potřeba. Hudba hraje!
Sekyra
Ludvík Vaculík
Svět, který se zase tolik nezměnil od doby, kdy Vaculík knihu napsal...Náš svět plný syrovosti i přes naplaveniny, které přináší dnešní doba.
