Okřídlená li komentáře u knih

Přiznám se, že ze začátku jsem měla obavu, že se unudím k smrti, když jsem si Šikmý kostel dávala do Čtenářské výzvy. Nelituju toho ani trošku. Nejen, že jsem knihu přelouskala během +- 24 hodin, někdy mi bylo tak úzko, že jsem si musela dát chvíli na vzpamatování. Je to přesně, jak paní Ledecká napsala v doslovu - spousta lidí nemá nejmenší ponětí, co se stalo ve Slezsku hned po vyhlášení republiky. Slezsko je odsouzené jako kraj chudých a nevzdělaných ještě snad doteď. Na to, že jsem polovinu života prožila v Opavě, jsem se musela zastydět sama nad sebou, že jsem nikdy moc neprojevovala zájem se dozvědět víc.
Šikmý kostel je kvalitní zdroj pro každého, kdo si přeje prozkoumat černým prachem pokrytý kraj v dobách největší slávy. Můžeme pozorovat přeměnu zemědělsky orientované společnosti, která se vydá pracovat do dolů s vidinou svobody a práce pro sama sebe. Skrz životy protagonistů - chudých z a málem zapomenutých - se dostaneme do příběhu, který dokáže vzbudit emoce a pomůže nám pochopit mnoho z historie.

21 05.07.2022

Objektivně je Egypťan Sinuhet vynikající kniha, která dokáže čtenáře přenést na břehy starověkého Nilu. Poklona autorovi za historicky autentický příběh a překladatelce za skvělou práci! :) Za sebe musím ale říct, že jsem měla problémy knihu dočíst, jak mě to místy nebavilo a otravovalo. Přišlo mi, že se některé pasáže opakovaly pořád dokola ("tvá slova jsou jak bzučení mouchy u mého ucha") a kdybych snad přeskočila polovinu stránky, nic by se nestalo. Ani Sinuhet mi jako postava nebyl/není příliš sympatický a jeho strasti a radosti mi nepřišly jako něco, s čím bych se dokázala ztotožnit. Nevím, jestli to bylo náladou, s kterou jsem četla, nebo jestli jsem čekala něco jiného, ale rozhodně můžu říct, že jsem ráda, že je to za mnou. Sinuhetův příběh znovu číst nebudu, v mé knihovně si určitě nenajde své místo, ale vám/tobě, váhající čtenáři, vřele doporučuju si tuto knihu alespoň jednou přečíst a udělat si vlastní názor.

9 28.06.2022

Ishiguro rozvíjí příběh jemný jako pavučina a stejně jemný je i náznak hlavního děje, který události popotahuje. Krásami Anglie si hlavní postava Stevens, majordomus ze staroanglického panství zesnulého lorda Darlingtona, připomíná jednotlivé chvíle svého posluhovačského života a snaží se na nich najít něco, po čem by mu ona léta sloužení připadala jako něco chválihodného, ne pouze zbytečného.
Ke Stevensovi - jako postava byl pro mě přímo nesnesitelný. Jako kdyby neměl tvář, postrádal emoce a jeho jediný důvod žití je sloužit. Na stará kolena se snaží přizpůsobit úplně novému pánovi, ale jak je zřejmé, onen americký "přistěhovalec" pan Farraday si koupil anglické panství a s ním i Stevense jen proto, aby se mohl vychloubat, že vlastní dávno vymřelý ideál. A gentlemanství, Stevensem tolik opěvované? To se ztrácí v žertech.
Ze začátku nám ale vůbec nepřijde, že by mohlo být něco špatně. Stevens nás svědomitě zpravuje o historkách, které zažil za dob svého vrcholu kariéry, ale když se v knize posuneme o něco dál, zjistíme, že pravda je docela jiná. Jako kdyby si Stevens chtěl ospravedlnit, že celý svůj život zasvětil "špatné věci". Mně nad tím samozřejmě visí nálepka "nespolehlivý vypravěč", ale nenechte si tím pokazit knížku. Patrné je na to jeho vztahu s otcem. Vyzdvihuje jeho schopnosti jako majordoma, přímo říká, že je to pro něj velký vzor. Ale když otec umírá, radši jde obsloužit hosty dole než aby strávil poslední chvíli s ním a snaží se obhájit nějakou služební ctí a loajalitou ke svému zaměstnavateli.
Celkově musím říct, že i přes nesympatičnost postavy a pasáží, kdy vzpomíná na různé konference nebo sjezdy lordů, je to základní kniha moderní literatury, kterou by si měl přečíst každý milovník literatury. Třeba ho to donutí zamyslet se nad vlastním životem a stihnout s tím něco udělat, aby pak ve stáří nenaříkal, že jeho život přišel nazmar.

8 10.11.2012

Ach panebože... Tohle je konečně pořádná knížka. Donutila mě zamyslet se nad tisícem věcí... A taky se trochu zbláznit. ;)

7 23.01.2011

Tohle je moje srdcovka. Čela jsem ji jako úplně první a jelikož jsem ještě nebyla seznámena s Pratchettovým humorem, jenom jsem se sama sebe ptala: "To si dělá srandu?!" A vzápětí se hroutila na zem smíchy :D Smrť je jedna z mých nejoblíbenějších postav :) A stejně jako jeho kůň i on je pořádný truhlík :)

7 30.11.-0001

Knížka se mi líbila a dávám jí pět hvězd, Přesto mi tam některé věci neseděly. Třeba to, jak Fučík jasně a stručně vypravoval všechno, co jej potkalo. Mluvil o smrti jako kdyby to bylo jen něco, co jej absolutně nezasahuje. Také některé slovní obraty, které používal, mi přišly docela zvláštní. Vždyť se tam pokoušel vtipkovat!
Já si to pro sebe vysvětluji takto: Byl to novinář a ne amatérský. Navíc levicově zaměřený. Nemohl nic, jen očekávat smrt a další rány. Proto si pro sebe vytvořil nový "smysl života". Zdokumentovat prostředí pankrácké věznice co možno nejlépe. Úplně se odpoutal od své osoby a shlížel na sebe jakoby shora,
Pro mě osobně byla tato knížka přínosem, teď už chápu, proč lidi volili komunisty, když fašismus padl. Silné levicové zaměření mě sice trochu štvalo, ale pak jsem se nad to dokázala povznést a přemýšlet.
Rozhodně stojí zato si to přečíst. Jen dejte pozor, abyste četli správné vydání. Konkrétně tato kniha obsahuje i původní text, který je vzadu přepsán, fotky odsouzených, kresby místa atd. Právě kvůli tomu velkému množství materiálu navíc je knížka poměrně tlustá, proto se neděste. ;) Celé přečtení vám zabere pár hodin, pokud nebudete každou stránku studovat do detailů.

6 21.01.2011

Pravda mě opravdu ani v nejmenším nezklamala a obsahovala dokonalý výcuc toho, co doopravdy znamená tisk a vůbec psát noviny. Zvláště jsem se usmívala nad proměnou slečny Rezámkové - z možné staré panny dokonalá reportérka.

5 01.01.2012

Já mám opět další oblíbenou postavu. Doktor Zďáblikov, jediný mág, který má povolené porušovat příkazy a který se zabývá Posmrtnou komunikací (čti Nekromancie), je víc než příjemná náplast na fakt, že Mrakoplašovo jméno se zde objeví asi čtyřikrát.
Fotbal sice nemám ráda, ale co chtít od Angličana Pratchetta. Kdyby tak psal o hokeji...
Každopádně to není tak tragické, jak se na první pohled zdá. Výsměšek perlí a znovu mládne a jako okapal se na NU objeví jakýsi záhadný skřet, který ani skřetem není. Naštěstí jsou zde lidé, kteří ví, jak dosáhnout dobrých výsledků a to nejen při pečení Oráčova koláče. A mikrokroužková zbroj jede!

5 28.09.2011

Do stylu pana Pratchetta to má hodně daleko, ale já jsem se docela pobavila. :D Je to knížka plná absurdit, do očí bijících ironií. Dalo by se to označit jako parodie na svět.
Rozhodně si užijete ode všeho kousek. Několikrát mrtvý hrdina, sex s bohy, mimozemšťani a z minulosti přivolaný Elvis Presley s kapustičkou v hlavě jako prezident. :D

5 11.01.2011

Konec mě rozbrečel....

5 30.11.-0001

Nemusíte v něco věřit. Stačí, když to ono bude věřit ve vás ;) A máš to, deratizátore!

5 30.11.-0001

Om, Om... To je tak, když se ze silného boha najednou stane želva, která si uvědomí svůj božský původ až, když letí z výšky několikatisetmetrové výšky. Příběh perfektně shrnuje působení církve na obyčejný mozek.

5 30.11.-0001

Homo Faber je moje první kniha od Frische a rozhodně nelituju času, který jsem strávila jeho čtením. Vypráví o Švýcarovi Walterovi Faberovi, který je muž techniky, ale v mezilidských vztazích tápe. Od chvíle, co museli s jeho letadlem nouzově přistát v jakési mexické poušti se jeho život změní. Zjistí, že celou dobu vedle něj seděl bratr jeho nejlepšího kamaráda z mládí a rozhodne se za ním vydat do Guatemaly. Později se také setkává se svou dcerou aniž by věděl, kdo to je a začne se chovat od základů jinak. Kvůli ní se potlouká po Louvru, protože ví, že zbožňuje umění i přesto, že on ho vidí jako něco neužitečného, a cítí k ní zvláštní pouto, které nedokáže určit - jiní ovšem vidí tu podobnost mezi nimi.
Faber je ztělesnění všeho, čím dnešní svět je. Místo, kde je důležitá věda, technika, funkčnost, racionalita a není místo pro "slabochy" zabývající se emocemi, uměním a dalšími zbytečnosti. Frisch nastiňuje tuto sociální "slepotu" a upozorňuje na ní velkými vykřičníky. K čemu nám budou dokonalé mašinky, když na sklonku života poznáme, že o nás nikdo nestojí a umíráme sami bez někoho, kdo by nás oplakal.
Frischovo vyjadřování mi nebylo vždy dobře čitelné. Někdy jsem nevěděla, kdo mluví, a neumět francouzsky a anglicky, tak mi uniká i smysl některých výroků. I přesto můžu každému doporučit, jedná se o silnou knihu s těsnou návazností na řeckou tragédii a ze všeho nejlepší na tom je, že by se mohla týkat úplně každého z nás.

4 21.01.2013

Vlk zahnaný do kouta větším vlkem. Dexter přichází o temnou společnost, přijímá učedníky, balancuje na vlně emocí (poprvé v životě) a do toho ho omamuje jednoduchá hudba. Cítí se nesvůj, cítí, že ho neustále někdo pozoruje. A tlak se jenom stupňuje. Dexter v temnotách se mi zatím líbil nejvíce, protože se hlavní postava dostala do bezvýchodné situace, je vyvedená z rovnováhy a zjevně si s ní někdo zahrává. A já mám ráda hrdiny na pokraji sil.

Neustálým srovnávačům knih a seriálu: Trhněte si pařátem a konečně přestaňte kecat nesmysly. Příběh v knihách není pořád superakční, ale to si na rozdíl od seriálu může dovolit. Čtenář má mimořádnou šanci poznat, jak přemýšlí lidé, kteří necítí emoce, a občas nezáživné Dexterovo zaujaté pozorování je jedna z věcí, která ho odlišuje od dalších naspeedovaných detektivek. Jestli dáváte přednost kulervoucího nerváku, který vám dává seriál, je to jen vaše věc, ale PROSÍM, přestaňte tu brečet, jak vás kniha zklamala, když jediné, co se dá srovnat, jsou jména postav. A někdy ani to ne.

4 22.08.2012

Dexter - dojemný a ničemný ničitel iluzí. Vlk v rouše beránka, neznalý znalec, monstrum s tváří člověka. Jednomu je ho skoro líto, jindy závidí, jak nemusí nic cítit. Kniha sama o sobě je krásnou symfonií slov, baletem písmenek a hlasitým projevem myšlenek. Jen ne každému může vyhovovat provedení, zvláště potom, co jste viděli seriál. Osobně jsem postrádala klasický spád děje; v Dextrově podání i nejodpornější vražda vypadá jako kdybyste zpívali novorozeněti ukolébavku. Ale to neubírá nic na její kvalitě. Není to jen další řadová detektivka, kterou pro změnu píše sériový vrah.

4 07.08.2012

Překvapilo mě, že je to jiné než jaké nám to líčila učitelka češtiny. Moc se mi to líbilo včetně zasvěcených komentářů o soudu.

4 15.07.2011

Marquéz je geniální. I když se celý příběh odehrává na moři, dokázal vše vylíčit tak, že jsem se od knížky nemohla odtrhnout celé odpoledne. Přitom neztratil žádné zbytečné slovo. Kdybych to měla k něčemu přirovnat tak ke Starci a moře - o 180° lepší a čtivější. :)

4 23.01.2011

Co k tomu napsat? :D Pobavila jsem se od začátku do konce, každou větou, každým slovem. :D Druhá díl je rozhodně lepší než ten první. Doporučuji každému, kdo má rád šílenou literaturu. ;)

4 21.01.2011

Hodně dobré! :) Kdo umí číst i mezi řádky, mohl najít své...

4 30.11.-0001

Popelavá holubička se změnila v silnou sokolici... Ach jo, krásné...

4 30.11.-0001