Olča220 komentáře u knih
Zajímavé, neotřelé téma, konec nečekaný a to se mi moc líbí.
Tleskám. Opravdu skvělé. Jestli někdo chce skvělou detektivku se stejně skvělou osobní linkou ať určitě tuto sérii nevynechá.
Nenadchne, neurazí. Taková “vyklusávačka” mezi skutečným čtením.
Moje první manga, měla jsem trochu obavy, jestli je něco takového bude pro mě a nakonec to byl velmi příjemný zážitek se zajímavým příběhem. Kniha se mi moc líbila a těším se na další pokračování.
Vzhledem k tomu, že to bylo mé první fantasy a už jsem dávno odrostla dívčím střevíčkům, jsem velice mile překvapená, jak hezky se to četlo. Navíc příběh zasazený do Palerma, neotřelé a příjemné. A teď už jenom doufat, že další díly budou stejně dobré.
Abych byla upřímná, tak se mi o té knize ani moc psát nechce. Ale tak tedy stručně. Myšlenka dobrá, ovšem, to, jak je kniha napsaná Ještě nikdy se mi nestalo, že bych přeskakovala v knize věty, ale tady to prostě jinak nešlo.
Pro mně, se kniha skládá převážně z nic neříkající vaty.
Škoda, kdyby to vzal do ruky nějaký dobrý spisovatel, mohl to být zajímavý příběh
Tak já nevím, snaha autorky byla jasná, ukázat, že i v současné době jsou ve spoustě z nás ještě pořád hluboce zakořeněné předsudky a jinakost se neodpouští.
Ale nějak toho bylo až moc na jeden “thriller”, navíc pro náctileté.
Občas to na mně působilo jako zoufalé výkřiky do tmy.
A i když nejsem v cílové skupině, pro kterou je kniha určena, tak děj se mi vcelku líbil, jen kdyby autorka nechtěla v jedné knize obsáhnout “všechna” bezpráví, které ji tíží.
Co bych tak o Potrhaných křídlech napsala. Amerika, New Orleans, horko k zalknutí, mafie, prostitutky a to vše zahaleno dýmem z doutníků. Tak takhle si představuji styl Noir.
Kniha byla velice čtivá, krásně plynula, jen jsem od knihy čekala o něco silnější příběh. Ale když už nic jiného, atmosféra Ameriky 50.let v New Orleans byla vykreslena velmi zajímavě. Jen se mi zdá, že pro náctileté, je to moc a pro dospělé zase málo…
Po knize jsem sáhla hlavně proto, že je o Itálii a bude to taková oddechovka.
První polovina splňovala moje představy nenáročné a milé knihy. Druhá polovina už mě moc nebavila a dočetla jsem jí jenom proto, že knihy dočítám.
Ještě teď se usmívám, jak to bylo milé, přesně to jsem potřebovala. Únik z reality, kde se všechno třpytí, všechno je načančané, lidi jsou zamilovaní, slunce je žluté a moře modré a všechno vždycky dopadne dobře.
Určitě nejsem cílovka, ale i tak se mi první polovina moc líbila a zasmála jsem se u ní.
Druhá půlka už byla trošku horší, ale to zase vynahradilo, že jsem se dozvěděla něco málo o Bali a Indonésii jako takové.
Bohužel jsem si potvrdila, že číst české autory, je jako sázka do loterie, kde většinou nevyhraješ.
Takže na nějakou dobu přestávám dávat šanci české tvorbě, protože život je krátký na čtení podprůměrných knih.