omgjako komentáře u knih
Seriál jsem měla jako dítě strašně ráda! Pak když jsem četla knihu, někdy asi na 2. stupni ZŠ, tak mě to vůbec nebavilo...přečetla jsem pár stránek a absolutně mě to nechytlo.
Knížku jsem otevřela zase až teď, když už mi nemilosrdně táhne na třicet, a strašně mě to bavilo! Asi jsem do té knižní podoby potřebovala dospět :)
...
"...všecko čtu, nejvíce krváky, abych byl vzdělaný."
"Ve chlívku u kozy rozjímal a shledal, že velice zhřešil, jelikož vosy utiskoval..."
:D
Agathu mám ráda každou :) řekla bych, že v tomhle příběhu bylo asi nejvíc zvratů, překvapení :) Jinak závěr na mě možná moc zrychlený.
Děkuji Hankie, že mi tuto knihu doporučila! Ani nevím, co dodat... Opravdu stojí za to, si tenhle román přečíst.
Můj první Holmes. Moc se mi to líbilo, hezky se to čte. Příjemné, odpočinkové čtivo :)
Když jsem ji začínala číst, tak jsem si říkala, že žádný komentář psát nebudu, jenom ji ohodnotím hvězdičkami..všechno už bylo jistě napsané, takže to nebudu opakovat...
Ale stejně píšu. A píšu, že je to nejlepší a nejsilnější kniha, kterou jsem za poslední dobu přečetla. Až do strany 286 bez slz.
(A ještě něco: mám(e) se dobře.)
Líbilo se mi to, taková odpočinková četba :) Postupně mě to bavilo čím dál víc. Na Analfabetku a Zabijáka se ale zatím spíš nechystám.
Dobrá, zajímavá monografie. Hodně mě bavila kapitola porovnávající ilustrace, líbí se mi, jak za první republiky vypadali broučci jako z prvorepublikových filmů, ve 30. letech vypadal Brouček jako člen Rychlých šípů :) a tak...
Skvělá knížka. Líbí se mi ty dětské hry plné fantazie. Každý den spousta radosti. To dětství (když je zdravé a hezké) je super: jít nakupovat je dobrodružství, protože jsme "jako dospělí", péct perníčky na Vánoce je super, protože můžeme vykrajovat, co chceme... Pro nás, jako dospělé, je to rutina, nuda, vánoční stres.
Je to škoda..
Někdy mám pocit, že toho mám tak moc a všechno k dispozici, kdykoli si to usmyslím, že je pak vlastně těžký se z toho radovat... Je těžký radovat se z toho, že mi dal někdo karamelu, když můžu jít do krámu a koupit si jich kilo, kdykoli mám chuť.
No nic... to je takové moje dlouhodobé přemýšlení :)
Mám teď období, kdy se vracím ke svým dětským knížkám... Já nevím, jestli to tak má víc lidí, nebo jenom já, :) ale jako dítě (cca do 9 let) jsem knížky téměř nečetla, ale pořád dokola jsem si prohlížela ty ilustrace. Často mě pak překvapí, o čem ty knížky vlastně jsou :)
Tuhle knížku mám skoro čtvrt století a musím říct, že se mi hodně líbila. Bylo to moc milé čtení. Jsem ráda, když příběhy končí dobře.
Patří neodmyslitelně k mému dětství... "Pejsek spisovně = písek" mě pobaví vždycky :)
Tuhle knihu nám čet taťka, když jsme byli malí.. teď jsem ji četla po spoustě, spoustě let. I s věkovým odstupem je pořád skvělá.
Jako děti jsme tuhle knížku měly doma - jedna z těch, co jsem ji nikdy nečetla, jen jsem si prohlížela obrázky... pro mě hrozně nostalgická dnes. Koupila jsem si ji asi po patnácti letech znovu v antikvariátu.
Tenhle příběh mám hrozně ráda - i jako román i jako filmovou verzi... i jako tuhle disneyovskou pohádku.
Hodně se mi to líbilo. A ještě víc proto, že jsem dětství strávila v Trutnově. :)
Mám podobné pocity, jako B4LU. Taky, když jsem četla prvně knihu, jsem byla ve věku Harryho. Akorát už to je 17 let :D (Bohužel..) Tehdy pro mě taky úplně něco neskutečného, hrozně jsme to hltali - všichni vrstevníci a nejen vrstevníci. Teď jsem to vytáhla podruhé od té doby. HP je rozhodně legenda. I když dnes mě to zdaleka tak neoslovuje. Zajímalo mě, jak budu tu četbu prožívat po tolika letech a musím říct, že mě mrzí, že jsem viděla filmy. Myslím, že bez těch filmů bych si tu knihu užila mnohem víc. Člověk už ví přesně, co má čekat, co bude... nebýt filmů, tak bych si to rozhodně tak nepamatovala a určitě bych si to druhé čtení víc užila.
Ich-forma..velmi čtivá. Takový příběh jsem vůbec nečekala...
"V podstatě bylo naprosto jasné, že je celkem jedno, zemřeme-li ve třiceti nebo v sedmdesáti, poněvadž samozřejmě tak jako tak budou žít ostatní muži a ostatní ženy dál, a celá tisíciletí se na tom nic nezmění. Tohle tedy bylo nad slunce jasnější. Pokaždé bych umíral zas jen já, teď jako za dvacet let."
Původně jsem tu knihu koupila taťkovi k Vánocům. Pak jsem si řekla, že ji nejdřív přečtu...ehm.. a pak mu ji dám k těm Vánocům... Teď mám dočteno a přemýšlím, co dám taťkovi k Vánocům, protože tuhle si nechám. Je to takový "deníček", který otevřu zase za dvacet let (dožiju-li se, nebo nebudu-li tou dobou třeba někde "uklizená" anebo emigrovaná, člověk nikdy neví :D) a podívám se, jak jsme si tu v těch nultých a desátých letech žili.
Opravdu pro hodně malé děti. Já jsem tu knížku dostala ve školce... a četla jsem ji poprvé dnes - po více jak dvaceti letech :D Snažila jsem se to číst očima mého dětského já. Myslím, že bych byla spokojená. Je to tak akorát místo večerníčku před spaním - cca na těch deset minut celá knížka. Pravda je, že ten konec bych možná tak o jednu stránku prodloužila, byl opravdu takový překotný :)
Takový sborník Třeštíkových citátů. Na fb ho sleduju, jeho statusy mě baví. Připadá mi ale, že jak je to všechno na sobě nahuštěné v téhle knize, tak si to člověk tolik neužije. "Přečtu status, jdu na další..."
Dost depresivní... Když jsem byla dítě a bylo mi to čteno, tak mi to nikdy takhle depresivní nepřipadalo. Až teď.