ondra1995 komentáře u knih
Jsem zklamán hodnocením tohoto vrcholu české poezie. Krásnější verše neznám!
(SPOILER) Začátek Trůnu lebek začíná opravdu slibně. Arlen a Jardir pospolu a začínají spřádat plány proti démonům. Pak ale následuje tradiční flashback. Tentokrát o Ašie, pro mě naprosto nezajímavé postavě. Průběh jejího výcviku byl často velmi podobný tomu Inevery v předchozím díle. Opravdu jsem ztratil zápal pro pokračování ve čtení, ale nemám ve zvyku nechávat knihy nedočtené.
Děj se naštěstí rychle vrací k podstatnému. Části s Krasijci jsou přesycené velkým množstvím jmen a titulů. Nicméně napětí a intriky kolem Trůnu lebek baví.
Ovšem mnohem záživnější jsou části okolo Leeshy. Tam se opravdu jde jen těžko od knížky odtrhnout. Příběh nabere grády v momentě, kdy se výprava z Kotliny vydá do Angiers. Úžasné jsou dialogy mezi Leeshou a Araine, pobaví bál pro Gareda a k bezmoci přivede utahující se smyčka nad Rojerem.
Závěr probíhá ve stylu Hry o trůny. Zemře nebývale velké množství hlavních postav a řada dalších má namále.
"Blíží se rojení."
I druhý díl je naprosto skvělý.
Zpočátku jsem si myslel, že "flashback" o Jardirovi bude krátká záležitost. Sice tomu tak nebylo, ale vůbec mi to nevadilo. Místy už bylo těch všech krasijských titulů, hodností a oslovení moc, ale alespoň to pomohlo lépe poznat tuto kulturu.
Linka s Arlenem, Rojerem a Leeshou si ponechala vše z prvního dílu.
Krátce jsem se díval trochu s odstupem na nově představené druhy jadrnců. Ale opravdu jen krátce. Tohle bude ještě zábava.
Jak již tady bylo několikrát zmíněno, proměna Renny je hodně ukvapená a ne úplně věrohodná.
Vtipný byl střet obou kultur v závěru knihy.
Za mě úžasná "počtívaná" a plynule přecházím na třetí díl.
Seriál jsem neviděl. Na knihu jsem narazil v podstatě náhodou a dal jí šanci.
Výsledkem je velké zklamání.
Příběh mi přišel velmi nudný, popisy scén často strašně detailní. Části, které tvořily jen dopisy, pro mě byly opravdu utrpení kvůli nářečí. Celá třetí část už byla opravdu zbytečná a zdlouhavá.
Kladně hodnotím pouze scény, ve kterých se objevil holič Sepp.
Na knihu jsem narazil úplnou náhodou v knihkupectví. Říkal jsem si, že by to mohla být sranda. Ovšem až pár vtipných slovních obratů, příběh nijak zábavný nebyl. Je to popis jedné soulože za druhou. Chtěl jsem knihu nedočíst, ale jelikož není příliš dlouhá, tak jsem jí dočetl.
Od školních let jsem mylně žil v domnění, že Věc Makropulos je román. Nedávno, kdy jsem si řekl, že se opět vrátím k něčemu od Čapka, jsem zjistil, že se jedná o drama. A v podstatě až v knihkupectví jsem zjistil, že jde o komedii.
Celkově se domnívám, že je zbytečně promrhán dobrý námět ohledně dlouhověkosti. Dokáži si představit velmi zdařilý román namísto rychlé komedie.
Na takový děj obsahuje drama příliš velké množství postav.
Závěrem, dílo mě spíše zklamalo. Nicméně závěrečná část "Proměna" ho kvalitativně posouvá na vyšší úroveň.
Kniha nabízí velké množství faktů, příběhů a postřehů, u kterých jsem často ztratil dech a málem propadl depresi. Čtení to však to není úplně nejlehčí, občas jsem se celkem ztrácel. Autor často opakuje, co již bylo předtím několikrát zmíněno. Nicméně doporučuji všem, které tato problematika zajímá.
Velmi zajímavě napsaná knížka. Musím ale uznat, že jsem doufal, že si z ní odnesu něco víc. Myslím, že aspoň něco o vesmíru vím, ale během čtení jsem mnohokrát byl celkem mimo. Knížku pro laiky, bych si zkrátka představoval trochu jinak. Ale musím uznat, že některé kapitoly byly opravdu skvělé a poučné.
Po třech přečtených Čapkových dramatech jsem měl chuť i na román. Moje chutě byly dokonale naplněny.
Velmi mě bavily situace, kdy si Juraj říkal pro sebe své prvotní reakce na něco.
Když vyšetřovatelé pátrali po vrahovi a postupně odkrývali děsivou pravdu, kterou čtenář již znal, byl jsem nadšen.
Naprosto strhující děj. Bylo velmi těžké se od knihy vůbec odtrhnout. Líbil se mi pohled na celou záležitost očima rodiny. V průběhu jsem moc nedoufal, že se dr. Galénovi podaří uspět, ale poté, co Maršál musel změnit postoj, jsem si říkal, že asi přeci jen bude světový mír naplněn. Pak přišly poslední dvě osudné stránky!
Od Čapka jsem četl kromě Bílé nemoci ještě R.U.R., které není zlé, ale Bílá nemoc je trochu někde jinde.
Neuvěřitelné, bravurní! Tato kniha je velmi silná. Mladí kluci ze školy bojují a postupně umírají .... nejhorší je, že se to opravdu dělo.
Četl jsem v 8. třídě, děj byl pro mě poutavý a zajímavý.
Při čtení této knihy jsem trpěl. Vůbec se mi nelíbila, ale něco na ní určitě je.
Jaromíra Jágra jako hokejistu samozřejmě obdivuji a respektuji. Nicméně autorovo rozplývání nad "68", Mariem a Pittsburghem je přemrštěné. Když se Jágrovi nedařilo, vždy za to někdo mohl - nevhodní spoluhráči, trenér, třísla, novináři či majitel týmu. Nikdy není chyba na Jágrově straně. Nevěřím tomu, že za celou kariéru byl opravdu tak bezchybný. Autor rovněž často opakuje již zmíněné. Našel jsem i pár faktických chyb. Jak se "děj" blíží současnosti, je vyprávění o působení v klubech strožejší a řekl bych i zmatečnější.
Líbily se mi části o Jágrově dětství, hokejových začátcích a začátku v Pittsburghu.
Celkově hodnotím román pozitivně. Hvězdu dolů ale dávám za několik pasáží, kdy se dlouhou dobu vůbec nepohnul děj, kdy už to byl přeci jen až moc velký slaďák a kdy už to bylo docela hodně fanatické.
Nebýt seminární práce v němčině, tak bych na tuto knížku jen těžko narazil. Začalo to nadějně. Vyprávění mrtvého chlapce působí zajímavě. Ovšem postupem času ztrácí děj rapidně na tempu a člověk je rád, že mu již nechybí mnoho do konce.
Na můj vkus hodně mrazivá konverzace členů rodiny. Nedal jsem 5* snad jen proto, že jsem čekal trochu epičtější konec. Konec mě nezklamal, ale spíše překvapil, že přišel tak brzy. Čekal jsem ještě několik stránek navíc.