Orina komentáře u knih
Kniha určitě stojí za přečtení, člověk si pokaždé uvědomí, jak se vlastně má dobře a jeho problémy jsou malicherné. Co ale stojí za povšimnutí je, jak Helga píše, že ve vlaku do Mauthausenu a pak v autě od vlaku do tábora porodily dvě ženy. Velmi pravděpodobně se jedná o Prisku a Anku z knihy Narodili se, aby přežili.
Kristovanoho! Hirtmann a Servaz už začíná být jak Pendergast a Diogenes. Překombinovaný děj má za úkol co nejvíce šokovat, ale je spíš k smíchu. Nechala jsem se nachytat už na Zkurvenej příběh, ale tímto opravdu už končím pane Miniere! Sbohem a těšilo mě (při Mrazu a Kruhu).
Mám pocit, že Kate v podstatě situace vyhovovala a byla spokojená. To, že vlastní blbostí spadla do závislosti, bych nekomentovala, protože takový bylo, je a bude fůra. Ale pokud po měsíci, kdy je naprosto čistá, zamíří ze dveří léčebny přímo k dealerovi, je známka buď mdlého rozumu nebo prostě spokojenosti se závislostí. A myslím, že jsme všichni jasně četli mezi řádky, že na své řemeslo ku**vy je velmi pyšná. Kdepak, tato "hrdinka" ze mě soucit opravdu nevykřeše.
"Doposud neobjasněná tragédie Djatlovovy expedice vzrušuje i po více než padesáti letech širokou veřejnost i experty z nejrůznějších oborů."
Mě osobně bohužel neobjasněná tragédie během čtení knihy vzrušovala čím dál méně a to i když jsem věděla, že zde nebude objasněna, ale jak v knize řekl Miroslav Karas: "Kolem tragédie je stále hodně otázek a spikleneckých teorií. Přispěl tomu nemalou měrou způsob vyšetřování. Neexistoval veřejný zájem odhalit pravdu. Vyšetřovatelé nebyli důslední, samostatní a aktivní, plnili pouze příkazy nadřízených. Sovětský svaz tehdy skrýval nejen tento případ. Společnost nesměla vědět o případech, které by byly stínem nad úspěchy režimu. Veškeré informace byly utajovány, mnohdy i zničeny. Tajné služby měly hlavní slovo. Teprve až devadesátá léta přinesla nová svědectví, ale dodnes nejspíš mnoho stop zůstává v tajných archivech."
A to je právě ten problém, že se vlastně nemůžete spolehnout prakticky na žádný uvedený údaj a nález (už jen ten deník pouze ve strojovém přepisu?!). Nedělala jsem si žádné iluze, jak v roce 1959 v Rusku probíhalo vyšetřování, ale skutečnost mě stejně šokovala. Je naprosto jasné, že tato záhada nebude nikdy objasněna (vůči účastníkům výpravy je to opravdu smutné, ale je to tak).
To ale samozřejmě není Lavayova vina. Naopak je vidět, že průzkum vedl opravdu důsledně a uvedl prakticky vše co mohl a proto si zaslouží plný počet.
Zatímco Tinu Nash jsem v její knize Z temnoty tvrdě odsoudila (a za tím si stojím), zde zvedám varovně prst a obávám se, že hodit ji do stejného pytle, se nesluší. Katja byla velmi mladá a relativně osamocená ve městě, které bylo daleko od její rodiny (od které výraznou podporu taky nemohla moc čekat). Záhy se stala na té zrůdě i finančně závislá, což je další hřebíček do rakve, plus vysvětlení psycholožky v epilogu knihy také dává smysl. A nakonec bych ráda zdůraznila jednu skutečnost - Katja se narodila v r. 1970, tudíž vše začalo v r. 1988 a uvědomte si, že ačkoliv teď podobné osudy na nás křičí ze všech sdělovacích prostředků (knih, novin, internetu, televize, rádia, ...) v té době to tak určitě nebylo. Takže jak říkám, šmahem odsoudit Katju jak je hloupá, mi přijde unáhlené.
Vůbec si nedokážu představit, že by nějaký člověk s průměrným IQ nechal věci zajít až takhle daleko. "Hrdinka" nepatřila do žádné rizikové skupiny tzn. bez peněz a bez vlastního bydlení (naopak měla svůj dům, byť třeba pronajmutý a peněz zjevně dost, když často někam vyrážela - to byla pro mě další záhada - kde brala peníze, protože o zaměstnání se nezmínila ani jednou), bez rodiny a přátel (měla jak velmi rozvětvenou rodinu, tak spoustu přátel) a ani se nenacházela v rizikovém pubertálním věku. Spálit se mohla jednou, to se může stát každému, po druhé už je to na pováženou a další eskapády už dle mého názoru musí značit, že osoba je mdlého rozumu a obzvlášť když měla i další indicie (např. jeho pes apod.) - tady by snad psychopata vytušil každý.
A mimochodem pohledejte na googlu - v r. 2013 ji její nový partner napadl nožem. Myslím, že to už mluví opravdu za vše. Je mi velmi líto jejích dětí.
(SPOILER) Obsahuje spoilery: Pane Childe a Prestone prosím vás, už tuto dojnou krávu dál nedojte a nechte Pendergasta v klidu spát. Zápletka (byla tam vůbec nějaká?) vhodná do červené knihovny na atraktivitě knize nepřidá - miluji ji, nemiluju ho, ale budu předstírat, miluješ ho?, miluji tebe, nemůžu tě milovat, jsem stará konzerva. Pendergast se chová jako puberťák na ZŠ a ne jako nadprůměrně inteligentní jedinec, kterým má být. Některé dialogy skutečně občas vypadají spíš jako parodie. A nemluvě o konci, kdy se v NY objeví polomrtvý Proctor.... to tam plaval přes Atlantik, nebo letěl v letadle na stojáka? Už mi opravdu přijde, že si z nás páni spisovatelé střílí a spoléhají na to, že čtenáři o Pendergastovi spasou všechno.