orinka3 komentáře u knih
Tohle je šílené. Právě tím, v kolika knížkách už jsem četla totéž. Nepředstavitelné, čeho jsou "lidé" schopni, nepředstavitelné, že to překonají. A nešílenější je na tom to, že ta hrůza se odehrála před třemi roky.
Historický román, jak má být. Obdivuhodné rytířství Rogera, který si svou slávu i lásku musel těžce vybojovat. Ida, mimořádně silná osobnost, která musela zapřít svou touhu po rodinném životě a obětovat se svému pánu, králi Jindřichovi. I ostatní postavy jsou na stránkách knihy živé a věrohodné. Středověk není jen ponurý a hrady nesloužily jen k dobývání. Dovědět se, jak se tehdy zdobily místnosti, co se podávalo na stůl a v čem lidé chodili, je taky dobré. I ta hygiena byla možná lepší, než si ji dnes představujeme, vonnou lázeň a šaty proložené levandulí, to bychom asi brali taky.
To jsem se napálila! Přečetla jsem si pochvalné řádky o autorce, děj se jevil docela slibný. Ale po pár stránkách jsem přestávala věřit očím. Hned na s. 22 čtu: "Bídák jeden [...], nebude se tu dlouho napařovat!" A dál čtu, že romantická hrdinka "mektala", o kousek dál "civěla" z okna. To fakt nejde...i Javořická snad psala líp. Červená knihovna je v knize prokládána dějepisnými údaji, které jsou natolik otravné, že je lepší si je číst v učebnici pro základní školy. Ale ty suché údaje aspoň nehrozí příšernými stylistickými ohavnostmi a výrazy. Co nezprasila autorka, dorazil překlad - asi. Škoda tolika papíru a hezké obálky na takový brak.
Tohle mě opravdu za srdce nevzalo. Poměrně nesympatická porodní bába, která se neustále povyšuje nad méně urozené. O obětech se v knize mluví v despektem jako o děvkách, ne-li hůř. Od začátku bylo zřejmé, odkud vítr vane. Takže se mi zdálo čtení hodně zdlouhavé, než se konečně "záhada" rozuzlila. Průměrná četba, možná nepříliš dobrý překlad a fádní děj.
Tomu se nedá vůbec věřit, jsou tam nesmyslné situace. Podívala jsem se, kdo to přeložil a jsem si jista, že se překladatelka mlátila smíchy.
Přiznám se, že jsem došla do poloviny a je to pořád stejné. Další a další "překvapení". Co mi vadí ze všeho nejvíc? Ta až otravná popisnost a polopatismus. Jakoby byl čtenář naprosto negramotný a bylo nutné ho poučovat a podávat mu vysvětlení každého kroku. Na to opravdu nemám nervy a knihu odkládám.
Jsem ráda, že jsem se nedala odradit obálkou knihy a pro mě neznámou autorkou. Jde o docela dobré čtení. Křížová výprava, osudy žen během ní. Přibližuje nám postavu Richarda Lví Srdce a jeho sestru i nevěstu. Služka Rose s nimi po smutných zážitcích doma cestuje se svou přítelkyní Elaine, která utíká z domu před nemilým ženichem. To všechno by vydalo na klasickou červenou knihovnu. Jenže tady je ke čtení a přemýšlení kus historie. Život ve vojenském táboře v kontrastu s orientálním přepychem a zvyklostmi. Odvážní bojovníci na obou frontách. Zákulisní intriky. Kniha se mi líbila, děj má spád. Jenom bych nepochválila tiskové chyby. A že jich je...
Trošku jako Ze života hmyzu. Trošku jako béčkový film. Supermani, superženy, do toho všeho nechutná invaze smrtonosného predátora. Přesto si myslím, že jde o docela zajímavou knížku, hlavně pro mládež. Možná kvůli ní (někdo) začne studovat entomologii, kdo ví? V knize jsem si všimla nelogičností, jako např. bolestivý ultrazvuk a slovní spojení "tiché burácení";), ale i tak jsem si vcelku dobře početla. Výbuchy v jednom kuse a neustálá honička se zbraněmi v ruce patří k věci.
Mám dojem, že všechny knihy na toto téma opakují pořád dokola to, co jsme viděli v historickém filmu. Kýč.
Příjemné a pohodové čtení pro letní dny. Určitě to všecko nebylo navlas tak, ale obecně se ví, že manželství mezi Marií Terezií a Štěpánem Lotrinským vzniklo z velké opravdové lásky. Psané lehkou rukou, dobře čtivé. Takže si přijdou na své především milovnice ženských románů, a komu nebude stačit kniha, určitě si najde přesnější informace, jak to tenkrát za její vlády chodilo a jak to bylo dál.
Nebaví mě to. Jaksi mi jdou na nervy ty americké způsoby v rodině. Studené vztahy, oslovování jménem....ne. Nedokážu se přenést přes divný vztah dcery a matky, takže logicky nevěřím ani té knize. Moje chyba, možná, ale u této autorky se mi nechce ztrácet čas.
Jestli to mělo pro autora nějaký význam, pak mu to přeju. Ale jaksi se to nedá moc číst, děj se přímo hrne kupředu a čtenář ani nemá šanci v tom tempu najít něco poutavého. Je to jen odvyprávěné jako zápis do deníku. Nic pro mě.
Začala jsem číst.....a ne, nejde mi to. Nepřekonám pocit, že mi tu někdo dává politické školení. Ten úmysl trčí z každé další věty. Ano, fašismus byl špatný. I velcí náckové byli kdysi rozmilá robátka. Propaganda je pro lidský mozek ničivá, ať už je jaká chce. Potírat osobnost člověka, to ve svobodné společnosti nelze. Knihu odkládám, postrádám v ní příběh bez podsouvání myšlenek.
Bohužel, pořád se tu mlátí ta stejná sláma. Četba snadná, děj minimální.
Tak nevím. Hodně silné téma, připomínající všechny ty kultovní romány z doby, kdy si vzal v Německu zdravý rozum dovolenou. Jenže popisované vztahy v rodině a klíčící láska mezi árijkou a Židem mi nepřipadají realistické. Něco mi brání brát to vážně. Podle mě je to hodně naivní a nemyslím si, že situace, kdy Gretchen pátrá po minulosti svého otce, mohly takto probíhat. Daleko by nedošla. Nacisti nebyli zdaleka tak hloupí, aby si nevšimli, zvlášť, když měli v rodině dívky takového zapáleného soukmenovce. Takže ano, kniha je úžasná, podněcuje k zamyšlení, ale nevěřím jí.
Není to špatné. Jen je trošku na škodu, že se zde popisují každému (doufám) známé události, takže velká překvapení nelze očekávat. No, a věštbu jsem pochopila ihned, kdy byla vyslovena. Takže dobrý průměr, ale stačí číst jedenkrát.
Tak jsem to na jeden zátah přečetla. Což o to, ono je to náramně napínavé a čte se to samo. Přemýšlet o knize jsem začala až po jejím dočtení. A napadaly mě nejrůznější otázky. Je vůbec něco takového možné? Proč se spisovatel choval, jak se choval, ani jako dospělý se nemohl vzepřít? Otázka viny a trestu je, jak vidno, stará jako lidstvo samo. Jenom si myslím, že nic se nemá přehánět a člověk má zavčas svoje svědomí poslechnout. Jinak se dostane do pěkné šlamastyky.:)
Dnes jsem si to půjčila v knihovně s nadějí, že se něco zajímavého dovím. Knih s touto tématikou jsem pár přečetla a nebylo to vůbec špatné. Ale tato kniha mě po pár stránkách přestala bavit. Nic nového. Společenský román, situace, viděná očima tří generací. Typické čtení pro ženy. To jsem sice taky, ale asi mám vyšší nároky. Krom citových propletenců (téměř povinná lesbická dvojice v každé druhé knížce mě pomalu ale jistě začíná štvát) se tam toho moc neděje. A je mi docela jedno, kdo je otcem dítěte.
Prostě mě to nebavilo. Začátek je dost rozvláčný, zbytečné domácí scény s partnerkou vyšetřovatelky...červená knihovna do detektivky podle mě nepatří. Strhující četba to určitě není a na konec nejsem zvědavá, odkládám.
Nelíbí se mi to. Od knihy čekám něco jiného, než rozklipovanou skutečnost a kusé dialogy. Historickou literaturu si představuji jinak - ne hon za senzací, ale dobrý a poutavý vypravěčský styl - přemíra akčnosti knize taky neprospívá.