orinka3 komentáře u knih
Velmi dobré čtení, autorka pokračuje a neztrácí dech. Faraonka Hatšepsut je skvělá žena, která vítězí silou vůle a nedovolí si žádné slabosti. Ukázněnost, se kterou snáší manželství s vyšinutým a zvířeckým bratrem, je obdivuhodná. Vynikající postava, autorce se povedlo ji dokonale oživit a její láska k Senenmutovi při všem sebezapření opravdu hory přenáší. A vztyčuje obelisky na počest bohům. Rituály v chrámech jsou velmi zajímavé. Egypt a jeho vládci jsou osvědčeným tahákem, ale ne každý dokáže pracovat se slovy tak, jako paní O'Neill. Díky ní je kniha ryze současná, vážím si i toho, že není pateticky nabubřelá, ale používá vtip.
Čtivá detektivka, odehrávající se - jak jinak - v prostředí vyšší třídy. Každý muž je zde ramenatý, galantní, prachatý, charismatický...chtělo by to nějakého Columba v utíkáčku. Postav až moc, spousta falešných stop, vrah vypadá zpočátku sympaticky. Kdo by to do něj řekl? Knížka docela dobrá, ale podruhé už ji číst nebudu.
Děkuji všem předešlým čtenářům. Pořád jsem si nebyla jista, v čem to vězí, že se mi to zdá popletené... - a ono je to autorem!:)
Po přečtení několika kapitol jsem knihu odložila. Pokud mám použít slovo, které ji podle mého názoru nejvíc vystihuje, pak je to JALOVOST.
Autor své fantazii až příliš popustil uzdu. Neumím si představit, že by se mohlo stát, aby královská dcera pobíhala po sultánově paláci a zažívala nejrůznější dobrodružství tak, jak to tam popisuje on. Příběh je prostinký, průhledný a čtenář dopředu tuší, o co půjde dál. Kniha je čtivá, ale svou polopatickou jednoduchostí až nudná. Žádné překvapení se nekoná. Historické postavy jsou historické postavy a mělo by se s nimi zacházet s větší úctou i pochopením. A ta nymfomanka - to si mohl odpustit...to je skutečně příliš. Nene, tohle podruhé číst nebudu. Jedna hvězdička je za čtivost.
Přečteno za jeden den, nic složitého, příjemná četba. Tento díl mě zaujal víc než první, není to vůbec špatné a náladu určitě nezkazí.
Omyl. Domnívala jsem se, že půjde o kvalitní historii a zatím je to jakási červená knihovna s historickými kulisami. Odkládám nedočtené.
Lehounká situační fraška, četba na jedno odpoledne. Vtipné, svěží, ale tím jak je to pořád třeskutě veselé, to po pár kapitolách začne unavovat. Zřeštěností mi to trochu připomnělo Takovou normální rodinku Fan Vavřincové, ovšem tentokrát se děj odehrává ve vyšších sférách a je pěkné, jaké tam mají starosti:) Takže nic převratného, ale ani nic špatného. Pro pobavení jedno přečtení stačí, k této knize se čtenář podruhé vracet asi nebude.
Ach jo. Opravdu jsem se snažila. Věnování autora tatínkovi mě opravdu dojalo. Asi si tím plnil klukovský sen, když se pustil do záhad v guayanské džungli a sepsal své - patrně - celoživotní dílo. Dobrodružství, expedice, tajuplný národ. Navíc nás v úvodu zavádí do Svatyně lidu, na kterou se pomalu zapomíná. Sice mě zarazilo, že tam matka hrdinky byla svým dítětem nalezena poprvé mrtvá v chatě a pak podruhé mezi ostatními mrtvolami, ale nechť. Však ji tam mohl někdo přenést, že. ;) Do poloviny knihy jsem četla bez přeskakování, nešikovné obraty překladatele tolerovala a byla zvědavá, jak z toho pan Isau vybruslí. No....od polovičky mám dost a knihu odkládám. Taky mě mrzí, že jsem se pořád ještě nedověděla, kde byly všecky ty děti Stříbrného lidu? Co dělali se starými, to vysvětleno jakž takž bylo, to jo. Ale copak byli na vymření a dožívali bez potomků?? A to, že si hrdinka knihy přivezla toho dvoumetrového blonďatého a modrookého obra (německý autor se nezapře:) z džungle a po příletu domů ho učila jíst příborem, do toho ty strašné filosofické úvahy, konspirační teorie a tak....autor promine. Kniha je určitě sepsána s poctivou snahou nevynechat jediný detail, ale je to tak trochu slátanina. Možná pro děti, ale ty by tak tlustou knížku určitě do ruky nevzaly:)
A tak....je to takové americké. Skrz naskrz. Erotika na každé druhé straně, myslím, že knize by pomohlo trochu méně textu.
Ad Joyce24 - a proč je teda hodnocena jako odpad?? Počítám, že jde o překlep.
Za to, jak mě kniha celou dobu držela v napětí, dávám 5 hvězdiček. Krásně jsem se bála! Výborná atmosféra, napínavé od začátku do konce a vyprávění nepřerušované žádnou zbytečnou vatou.
V každém případě přínosné čtení. Víc, než příběh samotný, je možná cena knihy v reálných popisech všedního života v zemích Východu a Afriky. Sonda do myšlení Arabů i Afričanů. Zvyky a morálka naprosto odlišné, než tady v Evropě. Trochu mě mrzí, že se kniha přestala věnovat matce Marie, ta se objevila v dramatické situaci na začátku příběhu, pak ze situace vyplynulo, že se dostala na svobodu (jak?) a dál se po ní zem slehla. Marjánka je popisovaná spíše jako dívka než jako zralá žena, pořád vlastně neví, co chce a co bude dělat a udivuje mě, že se i po její svatbě o ní stále jako o dívce mluví. Není to špatná kniha, přečetla jsem ji se zájmem, protože popisuje aktuální dění. Nebo minimálně nedávné. Podle mého názoru jí ale něco chybí...možná větší propracovanost citového života hlavní hrdinky. Třeba smrt milované babičky je odbyta jen několika větami, a přitom...ale co, ať si každý svůj úsudek udělá sám. Na pět hvězd to ovšem není.
Člověk nevěří svým očím. Pořád dokola o tom jednom. Jak se dostat ke dvoru a jak si tam vybrat ženicha. Uff, čekám zlepšení, nějakou akci a co se nestane? Dorazím na stranu 73 a tam....docela nahoře čtu: /sic!/ "ženské orgány se jí zatetelily". Tak takovou pitomost jsem zatím nikde neviděla a bohdá, že neuvidím! Končím s knihou a gratuluju každému čtenáři, který se přes tuto pasáž dokázal přenést. Jednu hvězdičku ponechávám za čtivost, jinak teda fakt nevím nevím...asi jsem nějaká divná, že se mi to nelíbí.
Oproti prvnímu dílu se mi druhý zdá náročnější na pozornost, jelikož se hemží intrikány a spiklenci. Musí se dávat pozor, kdo je s kým a kdo proti komu:) Složitá doba. Trošku mě zamrzelo, že Sandro zestárl a Tessa se dokonce vytratila docela. Ale i tak jsou zde zajímavé postavy, dramatický děj, hororová scéna na Velikonční pondělí v chrámu a silná pasáž, kdy se charakterní Sandro musí statečně vypořádat s proviněním svého nezdárného adoptivního syna Silvia. Přes obrovské zklamání, kterého se v něm dočkal, ho bolestně miluje. Jinak by nemohl zvolit takový způsob. Zachránil ho tím před potupou i za cenu zničení vlastního stáří. Medicejové a zvlášť Lorenzo jsou obdivuhodní diplomaté i státníci. Člověk se nestačí divit, co museli řešit, předvídat a s jakou statečností a prozíravostí čelili nebezpečím kolem sebe. Jo, tenkrát to nebyli úředníci, ale chlapi! Kniha se mi líbila na pět hvězdiček a jdu bez meškání na další díl.
Dobře napsaná detektivka, kterou jsem přečetla jedním dechem. Líbí se mi o to víc, že všechna popisovaná místa dobře znám. Pachatele jsem netipovala, proto jsem spokojená i se závěrem. Doufám, že pan Sýkora splní to, o čem mluví titul knihy;) Po jeho knihách sáhnu ráda, protože je to sázka na jistotu. Ale jestli ho napadne svěřit i tihle detektivku filmařům, pak bych se přimlouvala za to, aby si vybíral takové, kteří mu jeho příběh nezkazí špatnou režií.
Velice nápaditá detektivka nebo thriller - jak se komu líbí. Nemohla jsem se odtrhnout. Autor spoléhá na čtenářovu inteligenci a fantazii, jinak by tam nemohly vystupovat i nežijící postavy. Dobrý nápad! A udělat pátrajícího hrdinu z pána, kterému se rozpadá intelekt - to je opravdu nevšední. Sexuální delikvent, který mu nakonec pomáhá, je překvapivě lidský a odvážný. I tady se autorovi povedlo zacloumat zavedenou představou, že co takový delikvent, to živočich na odpis. Uvědomila jsem si taky, že svět okolo nás umožní to, co bylo dřív nemyslitelné: z pohodlí domova sdílet nehorázné krutosti jiných, moci si je koupit a nebýt za ně trestán. Pokud se na to nepřijde. Dvojka pachatelů je psychologicky dobře zpracována, všecko si omluví a ještě jsou na sebe pyšní. Ke konci mi dalo dost práce vydržet a nepřeskakovat, abych věděla, jak to dopadne:) Ten závěr mi přišel malinko knižní, ale nechť. Knížka je dobrá, napínavá i chytrá.
Tož nevím....člověk si rád zpestří suchá historická fakta, pokud je to dobře literárně zpracováno. A hlavně, dobře přeloženo. Ne s chybami, které kazí čtení a svádí čtenáře k zásahům tužkou v textu. Kniha je psána lehce bulvárním stylem a bohužel, za pomoci současných výrazů. Což mě, přiznávám, docela rušilo. Jde přece o příběhy lidí před mnoha staletími! Od autorky jsem četla víc věcí a tato kniha je první, kde mě styl vyprávění trochu zaráží. Proto si myslím, že to má na svědomí překlad. Dalo se to přeložit s větším citem.
Ne, to se číst nedá. Stránky ubíhají, napětí nikde, spousta zbytečné slovní vaty. Co to má vlastně být? Odkládám, nepochopila jsem, co nám chtěl geniální autor sdělit.
Padouch a kruťas Topcliffe opět vyvázl, mizera. Takže pokračování příště. Četla jsem s chutí, navázala jsem na předchozí díl a byla zvědavá, jak náš vyzvědač pokračuje. Závěr knihy byl plný překvapení a vyprávění, možná až příliš, ale hlavně, že se Shakespearovi udobřili a nerozešli:) Doba je zlá, plná intrik a moru, takže i něco pozitivního přijde vhod, aby se člověk vzpamatoval z těch ukrutností plných krve. Jestli mi přijde pod ruku další díl, nepohrdnu. Není to vůbec špatné čtení, i když na Sansoma opravdu nemá.