Osice komentáře u knih

„Zajímalo by mě, nad čím teď přemýšlíte,“ promluvil muž v křesle.
…
„Přemýšlím, jestli mi nějak pomůže, když vás teď všechny tři zabiju,“ odpověděl jsem po pravdě.“

Uplynulo mnoho vody v řece času. V knize Návrat zabijáka (2. kniha ze série Bakly) je hlavní hrdina o notnou řádku let starší, změnil životní styl, přesto je od prvních řádek zřejmé, že Bakly je pořád Bakly… Nejprve jsem byla zklamaná, že M. Žamboch přímo nenavázal na předchozí díl, zajímalo by mě tolik věcí. Pár jich sice do příběhu prosákne, ale chtěla bych víííc:-) Návrat zabijáka má opět skvěle propracovaný příběh, do kterého jsem se neměla sebemenší problém začíst. Je teda hodně kraťoučký, přiznám se, že jsem ho přečetla rovnou 2x a na podruhé se mi líbil ještě víc:-) Klidně bych se obešla bez ilustrací, stejně byly jenom dvě. Škoda, že autor nevěnoval víc prostoru Kooganovi (toho jsem si oblíbila) a Tobymu (ten mě fakt zaujal)… Jsem zvědavá na další díl, potěšilo by mě, kdyby navazoval na tento, protože je zajímavě rozehráno…

„Nejhorší jsou dary, které člověk nechce, ale současně je nemůže odmítnout.“

„Ještě pár kroků. Pár kroků přece ještě nikoho nezabilo.“

39 05.03.2020

Laskavý příběh o lásce člověka (na první pohled nevrlého starého pána) ke dvěma vysloužilým kobylkám. Z knihy sálá vřelost, na jedné straně autora J. Herriota, na straně druhé statkáře J. Skiptona. Zvířecí láska a oddanost domácího mazlíčka dokáže rozdmýchat cit i u těch nejdrsnějších jedinců a těm nejosamělejším pomůže nalézt opět životní smysl. Domácí mazlíček, malý či velký… co určuje, zda se jedná o domácího mazlíčka, je náš vztah. Dodnes vzpomínám na našeho prvního psa, který se mnou vyrůstal, a jeho srst často vlhla mými slzami, když jsem se mu jako jedinému svěřovala (s hlavou zabořenou do jeho dlouhých chlupů) se všemi trápeními:-)

Kniha je bohatě ilustrovaná, R. Brownové se podařilo skvěle zachytit krajinu a atmosféru vztahu stárnoucího osamělého člověka, který miluje své kobylky… Už ji máme vypůjčenou podruhé a přečtenou mnohokrát. Ještě na nás doma čeká (opět) Vánoční koťátko:-)

39 25.02.2020

„Matějův svět si lze představit v půdoryse jako centrálně řešenou halu, do níž ústí nespočet dveří. A těmito dveřmi stále někdo vstupoval, nebo naopak odcházel. Někdo často a někdo zas jen jednou za uherský rok. Někteří lidé se pouze mihli a způsobili tím průvan, jehož si Matěj sotva všiml, a jiní, kteří snad původně přišli říct: Nazdárek! Jakpak se vede?, zůstali až do konce svých dní.“ (s. 11)

Knížečku Babičky vnímám jako takovou „grotesku“ zachycující střípky ze života Matěje, jeho rodiny a přátel, která se odehrává v Československu v období vlády jedné strany (konkrétně 1951-1989). Stěžejní historickou událostí je pochopitelně rok 1968. Osobně jsem dobu minulého režimu prakticky nezažila, jedinou vzpomínku mám na změnu v oslovování učitelek, ze soudružek byly najednou paní učitelky. O to vděčnější jsem, že podobné knihy existují. I když je knížka vtipná (moje první poznámka, kterou jsem si při čtení udělala, zní „funny as hell“:-)), tak z ní na mě často silně dýchla bezútěšnost celé doby, jež hodně lidí určitě na vlastní kůži pociťovalo. V knize je také zmiňováno zvláštní vydání Rudého práva NEPROŠLI, propagandistická reportáž ze srpnových dnů 1969. Pro zajímavost, celé vydání je k dispozici na vzdělávacím portále www.moderni-dejiny.cz.

Mnohokrát jsem se úplně rozesmála a často jsem měla potřebu podělit se s manželem o nějakou vtipnou pasáž. Můj druhý Šabach a určitě ne poslední. A představte si, že i v takovéto knize se dá najít návod na řešení sourozeneckých sporů. „Psaní zprávy“ mi přijde velmi inspirativní a doufám, že si na tuto metodu vzpomenu v době, až budou děti větší a budou se kvůli něčemu hádat nebo prát:-)

"Pípl dont slíp!"

"Teta se kolébala po nádvoří tak důstojným způsobem, že i slavnostní pochod Hradní stráže vedle ní vyzníval matně až vyblitě."

„To je dobře… tak nevím.“ (hláška babičky Marie)

39 15.02.2020

Maxipsa Fíka máme moc rádi. Je neuvěřitelné, že příští rok už mu bude 45 let:-) K srdci nám přirostl, jak večerníček, který skvěle namluvil Josef Dvořák, tak i knižní verze. Nejradši mám tyhle první příběhy, hlášky typu "To si vypiješ." a "Neřeklo se mi který noviny! Tak jsem vzal celou trafiku, no!" mě vždycky pobaví:-D

39 04.10.2019

(SPOILER) Na celou sérii jsem narazila úplnou náhodou. Viděla jsem film My fault a strašně moc se mi líbil. Jedná se o totální romantickou záležitost. Přesně to, co od filmů očekávám. S knihami to mám ovšem jinak. Tak proč jsem se vlastně do čtení pustila? Konec filmu jasně napovídal, že příběh zdaleka nekončí a mě zajímalo, jak se bude vztah Nicka a Noah vyvíjet. Díky prvnímu dílu jsem dostala odpovědi na určité nejasnosti, ale dost mě obtěžovalo, jak se události v knize odlišují od filmové verze. Nakonec jsem mu dala jenom 3 hvězdičky. Důvodem bylo nesmyslné opakování toho, jakou kdo má barvu očí. Opravdu to tam zaznělo mnohokrát Ale komentář jsem se rozhodla napsat až po přečtení posledního dílu. Ptáte se proč? Jestli jste knihu ještě nečetli, tak přestaňte číst, protože se budu vyjadřovat k ději Noah má miminko. To by mi samo o sobě nevadilo, ale ty bláboly ohledně miminek už jo. Pro představu: Noah rodila předčasně, miminko mělo 2 kg, po třech týdnech už má těch kil 4 a půl. V měsíci už mu připravuje instantní kaši. Porod a samotné propuštění z porodnice je taky podivné. Je tam toho dost. Chování a uvažování Nicka nechápu ani trochu. Nemůžu z toho, jak odlišným metrem měří sobě a Noah. Přečtením celé série jsem docílila jediného. Už nemám chuť dívat se na ten film

38 27.11.2023

Je mi líto, ale tohle fakt není ono. Příběhy jsou těžkopádné, bez nápadu. Kniha je určena začínajícím čtenářům, já si při předčítání opakovaně pomyslela, že existuje mnoho krásnějších a vhodnějších knih pro děti, které se samostatným čtením začínají. … Další výtka směřuje k špatně nakreslené duze. Můžeme ji vidět dvakrát, pokaždé je nakreslená jinak, ale vždy chybně. I má pětiletá dcera ji umí nakreslit správně, tak nechápu, proč by si ilustrátor nemohl dát práci s tím, že si zjistí, jak má správně vypadat. … Za každým příběhem je dvojstránka, která obsahuje 2 úkoly pro děti. Opět se budu opakovat, ale úkoly postrádají nápad. Nechápu, proč by dítě, které si přečte celý příběh, ještě muselo znovu číst slova, která se v příběhu vyskytla. Co třeba nějaká otázka na porozumění? A druhým úkolem je pojmenovat to, co vidí na obrázku. Pro jistotu je k obrázku ještě doplněn textový popisek:-) Za každým příběhem jsou stejné typy úkolů. Nuda, nuda a ještě jednou nuda.

Omlouvám se, za kritický komentář. Těší mě psát pochvalné a nadšené komentáře ke knihám, ale v případě této knihy to nejde. Bylo by to nefér k těm úžasným dětským knihám, které jsme s Barunkou doposud přečetly.

38 02.08.2021

Další povedený příběh o naší oblíbené knižní hrdince. Přečtena mnohokrát. A když ji dcera uviděla v knihovní burze, tak bylo jasno:-)

Martinku čeká perné odpoledne a večer. Přislíbila, že pohlídá své rozverné sestřenice, dvojčata Aničku a Julinku a jejich staršího bratra Ondru. Martinka se snaží, seč může, zabavit děti, ale přece jen se hlídání bez drobných incidentů neobejde. Bonusem k celému příběhu je recept na zálivku do salátu:-) Akorát nesouhlasím s Martinkou, že malým dětem nůž do rukou nepatří. I náš Arnošt (2 roky) řeže pod mým dohledem už docela dlouho nožem. Tuhle mi nakrájel brambory do polívky (měl je samozřejmě předpřipravené ke snadnému krájení:-)) a dnes mozzarellu do salátu. I když cizí dítě, bych se asi taky bála nechat pracovat s nožem. … Barunce učarovala dvojčátka Anička a Julinka. Takže opět vyžadovala její oblíbenou aktivitu „hraní na někoho“. Já Anička, ona Julinka:-)

„ - Co kdybychom vyzdobily koupelnu?
- A obrázky namalujeme rovnou na stěny, aby je maminka nemusela rozvěšovat!“

38 21.10.2020

Tak jsem se těšila na další Zuzanku a teď jsem z ní dost rozpačitá. V neděli jsme byli na pouti, tak proto vzbudil u Barunky (4 roky) zájem právě tento díl. … Zuzanka by tak moc chtěla navštívit všechny atrakce, o kterých jí vyprávěla sousedka, jenže maminka ani tatínek jít nechtějí, protože mají plno práce. Naštěstí je tu ještě dědeček. … Zarazil mne v první řadě nepovedený překlad. Nesmyslná slova a divně znějící věty, nad kterými jsem se při čtení pozastavovala. To je pro mne vždy signál, že něco není v pořádku. Když jsme se pak večer začetly do Uprchlíka na ptačím stromě (O. Sekora) a já mohla obdivovat lehkost, s jakou text plynul, tak jsem si říkala, že tohle jsem u Zuzanky nezažila ani omylem. V druhé řadě mne zarazil příběh samotný. Pejsek Ňufka je Zuzančin velký kamarád a je zvyklý ji všude doprovázet. Ale tahat psa na kolotoč a do domu hrůzy mi už přišlo fakt moc. Doufám, že příště kápneme na lepší díl:-)

38 18.08.2020

Zuzanka je naší novou literární kamarádkou. A novým čtyřnohým kamarádem je samozřejmě pejsek Ňufka. Díky této knize jsme se s nimi podívali na venkov za strejdou Fandou. Užívali jsme si pohodu, které prožívá dítě na statku. Byli jsme obklopeni malým i velkým zvířectvem, jezdili na poníkovi, navštívili trh a vyrazili na procházku. Prostě ideální prázdniny:-)

38 13.08.2020

„Existují tlustí králíci a hubení králíci, velcí králíci a malí králíci, chytří králíci a hloupí králíci, čistí králíci a špinaví králíci, králičí kluci a králičí holčičky – a všichni mají dlouhé uši.
Matýsek měl taky dvě dlouhé uši, jenomže...“

Už jistě tušíte, že je měl jiné než ostatní králíci:-) Jinakost vzbuzuje pozornost. Matýsek na vlastní kůži zažije posměch a vymýšlí nejrůznější řešení, jak si od jinakosti odpomoci. A řešení jsou to vskutku originální a opravdu úsměvná. Jenže Matýskovi do smíchu není ani omylem.

Pecka. Líbí se mi, jak se autor popasoval s daným tématem. Co myslíte, přijde na závěr čtenáři očekávaná a předvídatelná omluva? Nepřijde. A tím si mě tento belgický autor získal. Originální, vtipné a přesto vřelé. A k tomu pěkné ilustrace. Co víc si přát?:-)

Knížečka má malý formát, vejde se mi do kabelky, tak jsem ji před týdnem vzala dětem s sebou na naši pravidelnou návštěvu chirurgie (dcera měla zlomenou nohu). Ještě jsme ji neměli přečtenou, ale dcera na základě obrázků o příběhu živě vykládala nějaké cizí paní v čekárně:-) … Doporučuji. A na nás už doma čeká pokračování.

38 15.07.2020

Na žádost Barunky už ji máte doma podruhé z knihovny. Překvapilo mě, že si na ni vůbec pamatovala, protože jsme ji četly, sice mnohokrát, ale asi před rokem. Martin je zajíček, který jednoho dne zjistí, že nemůže zalít mrkvičku, protože když otočil kohoutkem, tak z něj líně skápla pouze jediná kapička vody. Káááp… Martin se se svými kamarády pouští po stopách zmizelé vody a brzy zjistí, že koryto potoka je vyschlé. Kam mohla voda přes noc zmizet? Vysvětlení na sebe nenechá dlouho čekat:-)

Milá knížka, ve které hrají nejdůležitější roli kamarádství a slušnost. Když je snaha, tak se domluva podaří a kdo ví, třeba získáte nového kamaráda:-)

38 09.07.2020

Dcera (4 roky) byla po dlouhé době v knihovně a jako první jí na mysl přišla Martinka… V tomto díle tráví Martinka prázdniny s babičkou a dědou. Klid, pohodu a hlavně jejich zahradu jim naruší nevítaní návštěvníci.

„Ale najednou, co to? Martinka se probouzí, je už skoro tma. Slyší nějaké šustění a chroupání. Rozhlíží se kolem. Spí nebo bdí? Protírá si oči a nevěřícně hledí kolem sebe. Vypadá to jako klubko vlny s ušima. Ale ne, vždyť je to králík. A vedle další a další. Spousta králíků. Je to vůbec možné? Kde se tady vzali?“ … Dceru zajímalo, co znamená slovo „bdí“. Potom při každém dalším čtení prohlásila: „My bdíme. Arnošt nebdí. A tatínek asi bdí v práci.“:-)

A jak s tím vším souvisí neposedná fretka? To už si musíte zjistit sami:-) … Opět velmi zdařilá kniha o Martince. A já trochu Martince její dobrodružství závidím… Při čtení jsem si říkala, jestli nejsou v příběhu spíš zajíci než králíci, ale po prozkoumání obrázků a dohledání rozdílů mezi zajícem a divokým králíkem musím říct, že ty klubka vlny s ušima jsou skutečně králíci. A představte si, že jsme včera úplně nečekaně viděli fretku naživo. Hned jsme si vzpomněli na Fáju, neposednou fretku:-)

38 24.06.2020

Krásné jednoduché verše pro nejmenší. Tuto knížku s tvrdými listy si kdysi dcera tahala s sebou i na čtenářský klub, který jsem vedla (při rodičovské dovolené), aby tam taky měla svoji knížku:-)

H. Zmatlíková k ní vytvořila naprosto dokonalé ilustrace. Podařilo se jí do nich vtěsnat mnoho různých věcí, přesto nejsou přeplácané. S Barunkou jsem znakovala (znakování pro miminka) a nad touto knížkou jsme strávily poměrně dost času a „povídaly“ si o věcech, co vidíme na obrázcích. Zkusmo jsem to teď spočítala a vyšlo mi minimálně 15 slov, pro která dcera používala aktivně znak. … V současnosti ji čtu i s naším mimišákem (1,5 roku) a většinou dočteme jenom k obrázku s kostkami, pak ukáže „kostky“ a jde stavět:-), tak ji dočítám jenom dceři, která si básničku Děťátko od J. V. Sládka ráda poslechne i teď.

Další vyřazený poklad z knihovny.

38 21.04.2020

„Přece nebudeš dělat takovou hloupost, aby ses nám sám jediný zkoušel postavit,“ promluvil znovu velitel, v hlase lehké pobavení.
„Už to tak bude,“ potvrdil jsem, „jsem prostě Hloupej.“

Holýma rukama představuje další krátkou epizodu, v níž se nám představuje Bakly v plné síle a nasazení. Potěšilo mě, že se na scéně objevil starý známý lord Varatchi a také pan Lasička. Celkový příběh začíná pomaličku nabývat jasnějších kontur… V tomto díle mne nejvíc osobně zaujalo, jak M. Žamboch vylíčil sílu a houževnatost, kterou je schopna matka projevit, když jde o bezpečí jejích dětí. A opět si kladu otázku: Byla bych toho také schopná?

Můžete se těšit na čaroděje v akci, typický suchý humor a opravdu hooodně se tu bojuje. Při čtení jsem se přistihla, že si představuji popisované momenty z boje. Asi si dám od Baklyho na chviličku pauzu, ale rozhodně ne dlouhou:-D

„Nelitoval jsem je, ale přišlo mi zbytečné je zabíjet. Možná jsem měkl. Možná, každý má své chyby.“

„Pochybovat?“ pokrčil jsem rameny. „K tomu je nutné přemýšlet, a to já nedělám.“

38 09.03.2020

„Jenomže ne vždy budou rozkazy souhlasit s tím, co se ti líbí. Pak se budeš muset zachovat podle nich.“

Můj v pořadí třetí Bakly. Škoda, že je příběh opět tak kraťoučký (128 s.) a není rozveden více do románové podoby. V tomto díle je postava Baklyho upozaděna, prim hraje Zuzana. Ocitáme se ve vojenském prostředí, kde na sebe naráží osobní přesvědčení a rozkazy. Dilema, před které jsou postaveni vojáci, je nezáviděníhodné. Osobně mám problém podřídit se autoritě, proto mne tento díl hodně oslovil…

Čtu popořadě a vypisuji skoro všechny postavy, jinak bych se v množství jmen brzy ztratila:-) Žambochův styl je pro mne neobvyklý. Jednotlivé díly na sebe prakticky nenavazují, i když je zřejmé, že příběh někam směřuje. Čert možná ví kam, ale já ne:-) Nemůžu si pomoct, Bakly a jeho svět mně učaroval. Nedá mi to a musím číst dál…

„Vždy dělej jen to, co považuješ za správné. Jen tak přežiješ. Nebo umřeš, ale nikdy nebudeš živořit.“

„Chcípnout je snadný, ale žít to bolí,“ …

38 07.03.2020

Vlastníme vyřazenou z knihovny. Hrubína mám moc ráda, ale tuhle jsem neznala. Schválně jsem to spočítala a znala jsem předtím jenom 4 říkanky. Autor nás v ní pomocí krátkých básniček provází celým rokem. Četly jsme s dcerou už mnohokrát a ještě určitě číst budeme. Líbí se mi, jak některé verše zní…

„Máma pere, drum, drum, drum,
až se třese celý dům.
…“
/Máma pere/

A zajímalo by mě, jak se hrála hra „fazole“ (v básničce Po škole). S touto básničkou máme spojený zážitek – dcera nevěděla, co znamená, že jich prohrál půl čepice, tak aby si dokázala představit, kolik toho asi prohrál, dala jsem jí klobouček a korálky, aby ho naplnila z půlky. Náš mimišák měl ale s korálky jiný plán, všechny (a že jich byl skoro plný kyblík) rozházel a my je pak všichni asi hodinu sbírali (je to dobré na jemnou motoriku a dělali jsme něco společně:-))

38 01.01.2020

Může obsahovat pro někoho mírné SPOILERY...

N. Shusterman mě nezklamal:-) Bez šance se mi líbila možná ještě o kousíček víc než Smrtka a Nimbus. Důvodem je zřejmě to, že knížka řeší vztahy rodičů a dětí, což je pro mne jako matku velmi aktuální téma.

"Zůstane mu místo ještě na troje náhradní oblečení. Připadá mu úžasné, jak málo věcí stojí za to vzít, když na to doopravdy přijde. Většinou vzpomínky. Památky na dobu předtím, než se to mezi ním a jeho rodiči tak pokazilo. Mezi ním a zbytkem světa." (s. 17)

Sice sci-fi, ale ty pocity a myšlenky dětí jsou tak realisticky popsané. Až mi místy běhal mráz po zádech.

"Za jak dlouho na něho Ariana zapomene? Za jak dlouho na něho zapomenou všichni? Dlouho to trvat nebude. Tak už to s rozpojenci chodí. Connor ve škole znal jiné děti, které v posledních několika letech zmizely. Prostě jednoho dne nepřišly. Učitelé řekli, jsou "pryč", nebo "přestaly školu navštěvovat". Ale byly to jen kódové výrazy. Všichni věděli, co znamenají. Spolužáci, kteří je znali, mluvili o tom, jak je to hrozné, a den nebo dva brblali, a pak už to byla stará věc. Ropojenci neodcházeli ve velkém stylu - neodcházeli ani s brekem. Odcházeli s tichem plamene svíčky zamáčknutého mezi prsty." (s. 93)

Hodně se mi líbily termíny, které si autor (překladatel) vymyslel. Nejvíc čápnutí a lokobufet... a myšlenky!

"Stejně by ze mě nikdy nic pořádného nebylo, ale takto mám statisticky lepší šanci, že nějaká moje část někde ve světě dosáhne velikosti. Raději budu částečně důležitý než úplně k ničemu." (s. 11)

Závěr byl poklidný, ale to knize pro mne vůbec nic neubírá. Určitě si přečtu pokračování. No co, zase o důvod navíc rozšířit sbírku knih v originále:-)

38 25.11.2019

Včera v noci jsem Nimbus dočetla a musela jsem si hned objednat poslední díl (The Toll)!

Ze začátku jsem měla problém se začíst, autor se hodně vracel k předchozímu dílu, Nimbus mě "štval" svou dokonalostí a asi jsem i já byla hodně nesoustředěná, ale pak se objevil na scéně Greyson Tolliver a nezvedenci a mě knížka začala neskutečně bavit. S každou další částí se mi příběh zamlouval víc a víc.

Skvěle promyšlené, obsahuje nečekané zvraty a konec je prostě geniální. Líbí se mi, jak to začíná do sebe pěkně zapadat... Fakt jsem zvědavá, s čím dalším se Neal Shusterman ještě vytasí.

38 19.10.2019

Na tuto knížku jsem narážela opakovaně v komentářích zde na Databázi knih. Zaujala mne jak názvem, tak i obrázkem na obálce, vyčnívala z toho množství knih, které mi prolétly před očima. Kromě samotného děje, mne bavila kniha z dalších dvou důvodů.

1) Příběh je prokládán úryvky z deníků kosení smrtek, v nichž zachycují své myšlenky. Ty mě bavily hodně. Nutily mne k zamýšlení se nad životem, smrtelností, atd. Pro představu úryvek:
„To, co nejvíc přeju lidstvu, není mír, pohodlí ani radost. Přeju mu to, abychom pokaždé, když jsme svědky něčí smrti, my všichni uvnitř maličko umřeli. Protože jen bolest empatie zaručí, že zůstaneme lidmi. Žádná verze Boha nám nepomůže, jestli to někdy ztratíme.“ (Z deníku kosení C. s. Faradaye)
Trvalo mi fakt dost dlouho, než jsem přišla na to, co zkratka C. s. znamená:-).

2) Smrtky si vybírají jméno po historické osobě. Vždycky jsem měla radost, když se objevila nějaká další smrtka a já si mohla vyhledat, po kom si zvolila své nové jméno. Nejvíc mne pobavila smrtka Randová a Goodallová. A přesvědčila jsem se, jak velké mám mezery, co se znalosti historických osobností týče:-). Také jsem se neubránila úvahám, jakou historickou osobnost bych si za svého patrona zvolila já. Možná Hatšepsovet?

Ráda bych se dozvěděla o světě Rowana a Citry víc. Není mi moc jasné, jak tehdejší společnost fungovala. Něco je sice naznačeno, ale je pro mne obtížné udělat si komplexní obrázek. Určitě si přečtu i další díl (Nimbus) a budu doufat, že se mi bílá místa zaplní. Zítra si ho jdu půjčit do knihovny:-).

38 07.10.2019

Kniha obsahuje 3 příběhy. Zuzanka tráví prázdniny u moře, na horách a u řeky. A pokaždé zažije nějaké zajímavé dobrodružství:-) Osobně se mi nejvíc líbil příběh z hor, protože tam bych nejradši trávila prázdniny já.

„ - To je prima, že jsme tu, - volala Zuzanka a hrnula se z auta. Dala pusu Kláře a užasle se rozhlížela. Tak vysoké hory, jaké se tyčily kolem, ještě neviděla. Není divu, v Alpách byla poprvé.
- Je tu krásně, viď, - usmívala se Klára. A spokojený byl i Ňufka, protože si už taky našel dva kamarády, bernardýny Bena a Dona.“

Pobavili nás Ňufkovo trable s vodou. V každém příběhu nějaké zažil:-) … Barunku kniha inspirovala k její oblíbené hře na někoho. Ona byla Zuzanka a já … ach ano, já byla Ňufka. Vydrželo jí to celé odpoledne. Také jsme byli u vody, tak se to tematicky krásně hodilo:-) … Díky knize jsme narazili i na to, že pejsci nemají zatahovací drápky, povídali jsme si o tom, k čemu slouží na moři majáky, dceru zaskočilo, že strážce majáku vypadal jako „starý mořský vlk“ a přemýšleli jsme o důvodech, proč má hajný ochočeného srnečka. … Určitě se Zuzankou zažijeme ještě další dobrodružství. Ale až po návštěvě knihovny:-)

37 13.08.2020