Otto von Pluto komentáře u knih
Nenadchne, ani neurazí. Námět standardní, děj do jisté míry předvídatelný, navíc začínám pomalu ale jistě odhalovat Kingovu největší slabinu - užívání přehršle zbytečných informací, které nepomáhají porozumět postavám, nebudují atmosféru, pouze brzdí děj. Tři hvězdy si však dílo zaslouží za autorovu solidní práci s atmosférou, relativní čtivost a hlavně, za skvělý závěr, ze kterého trnulo. Kdyby všech 370 stránek vypadalo jako posledních 30, skáču radostí do vzduchu.
Co si vybavíte, když se řekne Afghánistán? Já si představím nehostinnou zemi s tvrdými lidmi a s bohatou, ale krvavou historií, jejímž jmenovatelem je válka. Je to zvláštní kus světa, který se pokoušely dobýt ty nejmocnější říše, ale žádná z nich neuspěla. Alespoň ne nadlouho. Je to země, jíž zastírá opar tajemna. Je to mytická země. Magická země. Špatně se to vyjadřuje slovy, ale myslím, že to tak cítí většina lidí. A troufám si tvrdit, že právě proto tato kniha vznikla. Skrze postavu sovětského vojáka nám je umožněno nasávat odér této zvláštní země, odér války. V tom se kniha zásadně liší od předchozích autorových děl. Zmije nemá ani tak sílu příběhu, jako sílu atmosféry. A myslím, že právě to štve většinu kritiků, kteří čekají na nového Geralta.
VERDIKT: Trošku jiný a přitom stále stejný Sapkowski, dost kvalitní na to, abych mu s klidným svědomím udělil **** napalmové bomby. Protože „tohle je Afghánistán, tady je možné cokoliv.“
Při četbě této knihy jsem měl pocit, jako bych projížděl filmový scénář pro akční zombie horor dnešního formátu: kupící se „dějová“ klišé, šablonovité charaktery, nelogičnosti, nadstandardně krvavé akční scény a jako bonus nechutný patos (všichni se můžou při vzpomínce na 9/11 ubrečet). Knize však nelze odepřít, že je psána čtivým stylem, kapitoly jsou krátké a úderné, bez zbytečné omáčky kolem a celé je to hodně napínavé, místy i krásně cynické. Škoda, že se z počátku seriozně tvářicí příběh postupně zvrhává do strašné hovadiny.
Ještě jsem neviděl knihu, která by byla od první po poslední stránku narvaná tak nečekanými a krvavými zvraty. Fascinující, kterak Martin nechává bez mrknutí oka umírat charaktery, které předtím dlouze a náročně piloval. Nešetří nikoho, muže, ženy, ani děti. Působivost dosavadních knih desetkráte znásobena. Připravte se na pořádné otřesy. Oko nezůstane suché.
Metodologie nebývá zrovna nejoblíbenějším předmětem studentů společenskovědních oborů, avšak pan Ferjenčík dokázal dát nezáživné teorii líbivou a přehlednou podobu, navíc doplněnou o vtipné, funkční ilustrace. Nedokážu si představit, že by to šlo napsat lépe.
Ani dlouhá, ani krátká, s minimem nutné teorie a přiměřeným množstvím jednoduchých a praktických rad pro vybudování kvalitních zvyků a odnaučení těch nekvalitních, zdroje informací jsou řádně citovány a k tomu všemu je text doplněn vtipnými ilustracemi. Velmi sympatická knížečka.
Při četbě této knihy se nutně derou na mysl úvahy o tom, kde konkrétně se nachází onen zlomový bod, kdy už autor začíná vykrádat sebe samého. Jinak námět klasicky (Palahniukovsky) skvělý a obálka patřičně provokativní.
Rudá kometa září na obloze, zvěstuje Oheň a krev. Válku. Aby ne, říše má nyní pět králů a Železný trůn je jen jeden. Zatímco Hra o trůny ságu teprve rozjížděla, v této knize se již otevřeně střetávají králové na bitevních polích, i mimo ně.
Strom příběhu se nám zde doširoka rozvětvuje. Vzrostl výskyt magie (a to hlavně díky tajemné Melisandře z Ašaje) a k dosavadním zástupům postav sledujících své vlastní cíle se přidávají další zástupy postav sledujících své vlastní cíle, a celé té politicko-intrikářské mašinérii nasazuje korunu trpaslík Tyrion Lannister, jenž přijíždí do hlavního města, kde dokazuje, že je (minimálně) stejně obratný „diplomat“, jako ostatní členové královského dvora. A k tomu všemu delikátní třešnička na závěr - epická, dechberoucí, stostránková bitva, jejíž průběh sledujeme očima tří postav, pokaždé z jiné strany barikády.
Ale i přes množství dramatických událostí, které se v knize odehrají, působí Střet králů tak trochu jako ticho před Bouří mečů…
Pan Nakonečný velmi nerad infromace kategorizuje, což lze jasně vidět na třídění kapitol v obsahu, kterých je jen několik, zato jsou ale řádně nadupány tvrdými fakty. V rámci kapitol plynule přechází z jedné látky do druhé, čímž se sice neztrácí komplexnost popisovaných psychologických jevů, zato se v tom solidně ztrácí studenti, neboť hledat určitý termín v (minimálně) 50 stránkové kapitole je někdy skutečně o nervy a rejstřík také není nikterak obsáhlý.
Chválím autorovu perfektní znalost dobových reálií, co mě však na jeho příbězích rozčilovalo, bylo to, že místy jsou jeho příběhy, či epizody, na hranici uvěřitelnosti. Viz rozuzlení příběhu Vražda v ambitu – zajímavé, šokující, leč mimořádně nepravděpodobné. To samé, jen v menším měřítku se týká jiných příběhů, resp. jejich některých částí (např. rytířský souboj v třetím příběhu). Chvályhodné čtivo, rád si přečtu další autorovy díla, avšak pachuť výše zmíněných nedostatků tam někde stále bude.
Vědecko-popularizační kniha poutavě předkládající dosud známé informace (©1999) o lidských predátorech a parazitech společnosti, o psychopatech. Pokud jste někdy seděli v zaplněném kinosále pro více než sto lidí, je poměrně jisté, že tam minimálně jeden takový člověk seděl s vámi… Nejen proto knihu doporučuji přečíst.
Promyšlený příběh ze zákulisí komunity psychoterapeutů, jejichž osudy se proplétají s osudy pacientů více, než je zdrávo, přičemž autor se nebojí ostré kritiky terapeutické práce i terapeutů samotných. Na Yaloma trošku netradičně – detektivně – uchopený materiál se povedl na výbornou. Doporučuju.
Zde se přiznám, že jsem tuto knihu pouze proletěl a hlouběji se začetl jen do kapitol, jež mne zajímaly (historie, vědomí, inteligence, osobnost).
Ani tak obrovská učebnice, jako je tato, prostě nemůže pojmout a dostatečně přiblížit základní psychologické fenomény, jakkoliv je forma a strukturace kvalitní. Tedy, coby přehled o psychologii jako vědecké disciplíně – velmi dobré. Ale jako případný zdroj informací pro serioznější práce bych použil některou z učebnic, jež se danému odvětví psychologie věnuje úplněji.
Stěžejní dílo studia sociálních předsudků, jehož zásadní části jsou i po šedesáti letech od svého prvního vydání stále citovány v učebnicích psychologie. Přestože jde o odbornou publikaci, je kniha mimořádně čtivá. Autor píše srozumitelně a své myšlenky ilustruje na mnohých příkladech a výsledcích z výzkumů. Uváděné příklady jsou sice ve většině případů již historickou záležitostí, ale možná o to zajímavější mi přišly, neboť dokumentují, jak na tom byli lidé v USA s předsudky ještě před několika desítkami let.
Čtivá „moderní učebnice sociální psychologie“. Tato čtivost jde ovšem na úkor informační hodnoty, neboť zde uvedené informace jsou spíše obecné povahy a tvrdá fakta se v nich ztrácejí. V podstatě opak Nakonečného.
Velké myšlenky psané mimořádně náročným jazykem. Při studiu této knihy vedle mne celou dobu ležel slovník cizích slov ve kterém jsem byl nucen listovat častěji než je zdrávo.
Nesmrtelní hrdinové rozsekávají svými super-hrozně-moc magickými meči stovky moster z těch úplně nejhlubších dimenzí Devítí pekel. A já při tom nehnul brvou. Přesně takhle by fantasy neměla vypadat. Vyprávěčská neschopnost. Brak.
V podstatě jen sbírka (kvalitních) motivačních citátů.
Lobo jako soukromé očko. Tak obrovský potenciál a tak trestuhodně zadupán do země. Vzpomenu si jen na jediný vtipný moment - Lobo a betonové boty.