p3tris komentáře u knih
Kniha, navazující na koncept Obrázků z českých dějin a pověstí. Bohužel, jak se dozvíme v ilustrátorově životopisu, který tvoří závěr knihy, ne úplně dokončená. Kalouskova smrt nás tak ochudila například o cesty jamese Cooka nebo dobývání pólů.
Společně se Strašidly, které se bojí měsíce je to nejoblíbenější kniha mé dvouleté dcerky, kterou musíme vzít alespoň jednou denně do ruky a zkontrolovat, jestli čert spí. A samozřejmě kouknou na zamíchaná zvířátka. Díky závěrečnému "PRÁSK" mi teď všude ukazuje písmenka "S" a "P".
Možná trochu pomalejší rozjezd, ale námět je zajímavý a jsem docela zvědavý, jak se to bude vyvíjet dál.
I když mám Satrapi moc rád, nejdřív jsem si říkal, že za tak útlou knížečku je cena přeci jen trochu vysoká. Ale moje dvouletá dcerka si jí ihned zamilovala a jen první večer jsem jí musel přečíst asi pětkrát. Takže beru zpět, stojí za každý vydaný halíř.
Aktualizace po měsíci: Hodnocení opravuji na plný počet hvězdiček, protože dcerka nevynechala během měsíce ani jediný den, kdy by si knížku nevyžádala.
Vynikající akce, trochu té erotiky a dokonalé detaily kresby. Povinnost pro milovníky rychlých aut a zbraní. Za mě perfektní.
Mé první, když nepočítám Bena Afflecka, setkání s Daredevilem. A myslím, že lépe než Frank Miller by mi ho asi nikdo jiný nepředstavil. I když vlastně sledujeme příběh Matta Murdocka a s tím pravým Daredevilem se setkáme až na poslední dvoustraně. Stejně tak i ostatní postavy tohoto univerza jako jsou Electra a Kinpin. Já mám zkrátka rád tu Millerovu noirovou atmosféru, kdy jednu z hlavních "postav" tvoří ono "zlé" město, v tomto případě New York. A Romitova kresba se k tomu skvěle hodí.
Občas hodně vtipné, někdy až trapné. Bohužel to, na čem je kniha postavená taky považuji za její největší slabinu. Tu zvláštní pseudoostravštinu, kvůli které je občas skoro nečitelná.
Z této knihy čiší neskrývaný obdiv autora k našim západním pilotům a nadšení z nedávného konce války. Krátké příběhy ze soukromých kronik či vyprávění letců jsou čtivé a těch pár stránek přečtete jedním dechem.
Přišel čas loučení. Po pěti letech prožívání neuvěřitelných příběhů chlapce a jeho tygra je tady poslední, jedenáctá kniha. Bylo mi s váma moc dobře Calvine a Hobbesi!
Tato kniha mě jako kluka někdy před 25 lety přivedla k lásce k letadlům. A spolu s povídkama pana Šorela v ABC otevřela dveře k dalším autorům, jakou jsou Fajtl, Jánský nebo Šiška. Teď jsem se k ní vrátil a pochopil jsem proč. Je totiž psána hodně akčním stylem, soustředí se na akci a ostatní aspekty leteckého života odsouvá do pozadí. To ve mě formovalo obdiv k pilotům a letectví obecně. A je jedno, že dneska už vím, že se nedá brát za historicky přesnou kroniku a autor si mnohé přikrášloval. Zářným příkladem budiž žlutý FW-190 mýtického majora von Graffa.
I když má tento druhý díl lepší recenze i hodnocení než první, mě se líbil o něco méně. Ale dívám se na to optikou dospělého člověka, kdy na mě utrpení čtyř dětí na sklonku druhé světové války působilo více, než příběh Ari prahnoucí po pomstě někdy v průběhu snad sedmnáctého či osmnáctého století. Ale nepochopte mě špatně, ani tady nemá ústřední hrdinka zdaleka lehký život. Popravili jí otce, matka zemřela žalem a ona přežívá sama v horách. Bába se v knize dostává celkově do ústraní, protože Ari se naučí naslouchat skrze čas sama, ne pomocí hub, ale lišejníků. Prožívá tím zčásti i příběh nevykonané pomsty španělské princezny. Nakonec se jí podaří uvěznit zlého knížete v čase v Minotaurově labyrintu, ale jako všechny pohádky, i tato má šťastný konec. Bába Bedla tak může zase usnout a v jiné době pomoci dalším dětem. A já se na to moc těším.
Tankové kolony byly sice údernou pěstí německé armády, ale i ony potřebovaly ke svému krytí pěchotu, schopnou udržet s nimi rychlost. A byly to právě pancéřoví granátníci, kteří jim ho z korb svých náklaďáků a obrněných transportérů dokázaly poskytnout. Tato publikace nás seznámí s okolnostmi jejich vzniku, výzbrojí a výstrojí, a provede nás nejslavnějšími bitvami, kterých se tyto jednotky v řadách Wehrmachtu a Waffen-SS účastnily. To vše čtivou formou doplněnou velkým množstvím fotografií a nákresů.
Stejně jako u "stíhačů" ani teď nejsem tak úplně spokojen. A sám ani úplně nevím, co je toho příčinou. Protože faktických chyb, ať už původních, nebo v překladu, kniha moc neobsahuje. Ale bookziny této řady jsem vždycky bral jako něco, co doporučím kamarádům, kteří se o problematiku druhoválečného letectví zajímají jen krátce. Jako "průvodce pro začátečníky". Ovšem tentokrát si kniha snaží hrát na komplexní encyklopedii, na což nemá dostatek prostoru. Výsledkem je nesourodý a těžko uchopitelný výčet různých verzí jednotlivých typů. Autor se mohl více soustředit na zajímavosti z konstrukce, nasazení nebo známé piloty či jednotky. Tentokrát také velmi postrádám nějakou přílohu s tabulkami, protože běžný čtenář se těžko vyzná v tom, co byla Seeaufklärungsgruppe a co Kampfgeschwader. Ještě navíc, když jsou někdy použity celé názvy a někdy jen zkratky. Tohle si o nějaký ucelený přehled přímo říkalo. I pře všechny výtky se ale jedná o dobrý počin, který lze za velice přijatelnou cenu doporučit.
Tématem celé útlé knihy není překvapivě samotné umírání, i když samozřejmě se okolo něj točí velká část příběhu. Jde ale hlavně o to, jací jsou lidé za kamerou. A to z obou stran. Byli takoví, jak si je budeme díky záznamům pamatovat? Kolik z toho je skutečnost a co je pouze fikcí? Díky perfektní kresbě a uchvacující atmosféře, kdy se třeba jeden panel několikrát opakuje jen s nepatrnou obměnou, vás kniha vtáhne a nepustí, dokud jí nepřečtete. A musím se přiznat, že ani na konci jsem si nebyl jistý, co bylo Jútovým příběhem a co "jen filmem".
Když se Usagi a Yukichi rozhodnou pomoci kupci, kterému je během přepadení ukradena soška nefritového draka, nechtěně se zamotají opravdu do velké hry. Bývalá vůdkyně ninjů Schizu má totiž své agenty všude a dostala se jí do rukou zpráva, která by dokázala otřást celým šógunátem. Což lord Hikiji rozhodně nechce nechat připustit. A v této situaci je naše dvojice Schizu přinucena pomáhat. Krátká "Duchařská historka" o žárlivosti a vraždě je pak opravdu lehce hororovým příběhem. Na barevného Usagiho jsem si už zvykl a zajícovi strasti z pera mistra Sakaie patří pořád k mým nejoblíbenějším komiksům.
Mám rád japonskou kulturu a jejich mytologii. A proto mě baví i tato komiksová převyprávění příběhů, které na začátku století sepsal Lafcadio Hearn. Všichni ty bůžci, démoni a duchové jsou pro v křesťanské kultuře vychovaného Evropana asi trochu nepochopitelní, ale možná o to zajímavější. Wilson tentokrát vybral šestici příběhů, které nejsou tolik děsivé, jako předchozí Jókai. Ale to neznamená, že by nebyly zajímavé. Třeba hned úvodní Diplomacie je vlastně návod, jak se vyhnout prokletí. O zrcadle a zvonu zase vysvětluje, proč Japonci věří pověře, že když rozbijí nějaký předmět, přinese jim to bohatství. Autor si tentokrát přizval ke spolupráci japonskou ilustrátorku Mičiru Morikawa a byla to znovu šťastná ruka. Její kresby se totiž k příběhům dokonale hodí.
Trošku namlsán předchozí publikací Německé tanky od stejného vydavatelství jsem očekával asi trochu více. Je pravda, že sovětská konstrukční škola za druhé světové války nebyla kdovíjak pestrá. Vlastně se jednalo o pár tankových podvozků buď s jinými věžemi, nebo dosti podobnými nástavbami. Možná proto je asi trochu škoda, že autoři úplně vynechali například řadu průzkumných obrněných automobilů OT. Nebo zajímavé kusy techniky, která vznikly jen v prototypech, ale někdy se i tak zapojily do bojové činnosti. Namátkou dvouvěžový SMK, těžký KV-220, nebo samochodku Objekt 704. Také úplně vynechali kořistní tanky, i když například u Varšavy byla nasazena celá rota tanků Panther. Zase na druhou stranu se celkem podrobně zabývají západními tanky dodanými v rámci lend-lease. Ale i v tomto případě publikace splňuje svůj účel. Za velice příhodnou cenu popisuje všechny zásadní typy a rozdíly v jednotlivých verzích obrněných vozidel nasazených Sovětským svazem za války. Jako příjemný bonus působí článek o tankistech a celá řada přehledných tabulek.
Německé tanky přesně zapadají do řady předchozích publikací, které vydalo Extra Publishing v rámci řady Encyklopedie vojenství. Za velmi příznivou cenu sice nejde o žádnou rozsáhlou encyklopedii, ale o stručný přehled německých tanků a obrněných vozidel, které se dostaly do výzbroje během druhé světové války. Dokonce se kromě klasických Panzerů, Jägerů a samohybných děl věnuje i některým okrajovým typům, jako přestaveb kommanda Becker, kořistní technice nebo zamýšlené řadě E. Příjemným bonusem jsou pak značení tankových divizí a seznam Sonderkraftfahrzeug. Jediné, co bych vyčetl, jsou už v originále uvedená dávno vyvrácená tvrzení, jako přestavba Bergentigeru nebo použití věží z VK 16.02 na Sd.Kfz.234/2. Pár chybek v překladu (reflektorový místo reflexní zaměřovač) rád odpustím.
Jsem člověk, jehož babička v roce 1986 prodala klavír, aby mi mohla pořídit prvního Specyho. Dlouholetý čtenář časopisů FIFO, Excalibur a Score. A člověk, který v hraní her utopil stovky a tisíce hodin. Někdy v minulém století. Takže přesně ta retroskupina, pro kterou je tahle publikace určena. A i když je věnována hlavně konzolím a já konzolista nikdy nebyl, dozvěděl jsem se z ní mnoho zajímavých věcí. Celkově je rozdělena do několika kapitol, které se velmi dopodrobna věnují jednotlivým zařízením. Od prastarých Atari až po X-Box. Pro našince může být zajímavý i náhled na téma ostrovní optikou, která je přece jen trochu jiná než ta naše středoevropská a dala mi vzpomenout na televizní pořad Špatný vliv. Jako velmi příjemný bonus působí i kapitola věnovaná rannému hraní v Československu od "Wolfa" Rybky.
V dějinách moderního válečnictví nejspíše neexistovaly výrazněji zbarvené jednotky, než letectvo německého císařství. Ne nadarmo se jim přezdívalo "létající cirkus". A stejně, jako bylo pestré jejich zbarvení, jednalo se i o pestrou škálu typů. Tento bookzine má za úkol seznámit nás s těmi nejznámějšími. Od ikonických trojplošných Fokkerů Dr.I, Albatrosů, nebo prvních skutečných stíhačů E.I, přes průzkumné letouny, bitevní stroje, až po obří bombardéry Gotcha. Nejde o žádnou všeobjímající monografii, ale spíše jednoduchou encyklopedii, ve které najdeme ty nejzákladnější informace o jednotlivých typech. A to je také přesně to, co vrchovatě splňuje.