p3tris
komentáře u knih
Bába Bedla a dívka na hřebeni
Markéta Pilátová
I když má tento druhý díl lepší recenze i hodnocení než první, mě se líbil o něco méně. Ale dívám se na to optikou dospělého člověka, kdy na mě utrpení čtyř dětí na sklonku druhé světové války působilo více, než příběh Ari prahnoucí po pomstě někdy v průběhu snad sedmnáctého či osmnáctého století. Ale nepochopte mě špatně, ani tady nemá ústřední hrdinka zdaleka lehký život. Popravili jí otce, matka zemřela žalem a ona přežívá sama v horách. Bába se v knize dostává celkově do ústraní, protože Ari se naučí naslouchat skrze čas sama, ne pomocí hub, ale lišejníků. Prožívá tím zčásti i příběh nevykonané pomsty španělské princezny. Nakonec se jí podaří uvěznit zlého knížete v čase v Minotaurově labyrintu, ale jako všechny pohádky, i tato má šťastný konec. Bába Bedla tak může zase usnout a v jiné době pomoci dalším dětem. A já se na to moc těším.
Pancéřoví granátníci
Matthew Hughes
Tankové kolony byly sice údernou pěstí německé armády, ale i ony potřebovaly ke svému krytí pěchotu, schopnou udržet s nimi rychlost. A byly to právě pancéřoví granátníci, kteří jim ho z korb svých náklaďáků a obrněných transportérů dokázaly poskytnout. Tato publikace nás seznámí s okolnostmi jejich vzniku, výzbrojí a výstrojí, a provede nás nejslavnějšími bitvami, kterých se tyto jednotky v řadách Wehrmachtu a Waffen-SS účastnily. To vše čtivou formou doplněnou velkým množstvím fotografií a nákresů.
Německé bombardéry druhé světové války
Thomas Newdick
Stejně jako u "stíhačů" ani teď nejsem tak úplně spokojen. A sám ani úplně nevím, co je toho příčinou. Protože faktických chyb, ať už původních, nebo v překladu, kniha moc neobsahuje. Ale bookziny této řady jsem vždycky bral jako něco, co doporučím kamarádům, kteří se o problematiku druhoválečného letectví zajímají jen krátce. Jako "průvodce pro začátečníky". Ovšem tentokrát si kniha snaží hrát na komplexní encyklopedii, na což nemá dostatek prostoru. Výsledkem je nesourodý a těžko uchopitelný výčet různých verzí jednotlivých typů. Autor se mohl více soustředit na zajímavosti z konstrukce, nasazení nebo známé piloty či jednotky. Tentokrát také velmi postrádám nějakou přílohu s tabulkami, protože běžný čtenář se těžko vyzná v tom, co byla Seeaufklärungsgruppe a co Kampfgeschwader. Ještě navíc, když jsou někdy použity celé názvy a někdy jen zkratky. Tohle si o nějaký ucelený přehled přímo říkalo. I pře všechny výtky se ale jedná o dobrý počin, který lze za velice přijatelnou cenu doporučit.
Bába Bedla
Markéta Pilátová
Tuhle knihu si vybrala desetiletá dcerka v knihovně do čtenářského deníku a já jí musel "povinně" rychle přelouskat. Takže se mi do ní moc nechtělo. Jenže už první kapitola ukázala, že ta kniha je jiná. Stará žena, která se mění na houbu, by se v pohádce asi dala čekat. Jenže až se později dozvíme, jak se k té schopnosti dostala, už to taková pohádka není. Dalšími dvěma hrdiny jsou sirotci, český chlapec a německá Židovka. V Jesenících na úplném konci války. Takže jim hrozí velké nebezpečí jak od německých, tak sovětských vojáků. Ještě umocněné tím, že se k nim přidají další dva sirotci, německá holčička a mladičký ruský dezertér. Díky souznění s přírodou, magii a hlavně znovunabytou vírou v rodinu a přátelství se jim daří potíže překonávat. V náznacích se sice jedná a celkem drsnou knížku, ale jako správná pohádka končí morálním ponaučením a dobrým koncem. Ke kterému jsem se dostal, aniž bych knihu byť na chvilku odložil. Tak moc mě zaujala.
Moje vadná Mariko
Hirako Waka
Mariko je mrtvá. Skočila z balkonu. Což o to, ona opravdu neměla jednoduchý život. Jenže tady nechala svojí nejlepší kamarádku Šiino a ani se nerozloučila. A tak se Šiino rozhodne ukrást její popel a splnit si společný sen. Cestu k mysu Mariagoka. Mysu s krásným výhledem, oblíbeným to místem sebevrahů. Cestu plnou vzpomínek a možná i nových přátelství. Tohle není úplně jednoduché čtení, protože je plné vnitřních démonů obou hrdinek. Ani kresba čtenáři moc neodpustí. I bonusová povídka Yiska a indiánském chlapci doprovázejícího postaršího zločince k mexickým hranicím je skvělá. Včetně "rodinné" katarze. Dost dobře bych si jí dovedl představit zfilmovanou třeba od bratrů Coenů nebo od Tarantina.
Orbital 7 a 8
Sylvain Runberg
Pokud jsem minulý díl přirovnával k Hvězdným válkám, tady bych spíše sáhl po District 9 nebo hře Mass Effect. A díky skvělé vizuální stránce i k Pátému elementu. Stejně jako v Districtu i zde se nad metropolemi objeví cizí vesmírné lodě a nikdo netuší jejich úmysl. Jenže zde jde o živé organismy a jediný, kdo je s nimi schopen komunikovat, je Calebova posádka skrze svojí loď Angus, patřící ke stejnému druhu. Ale Nina je mrtvá a Dernid si s Angusem ještě tak úplně nerozumí. I tak je Caleb pověřen Konfederací celý problém vyřešit, než se rozpoutá mezigalaktická válka. Bez obětí se to pravděpodobně neobejde.
Pěchota Rudé armády 1938-1945
Vojtěch Borek
Sovětská, potažmo ruská, taktika vždy počítala s početní převahou a taktikou útočných vln. Protože lidský život má v očích generálů pramalý význam. Přesto je to právě ta nejmenší částečka mozaiky, obyčejný pěšák, který stojí za válečným úspěchem či neúspěchem. Tato publikace se nezabývá jen jeho výstrojí, výzbrojí nebo výcvikem, ale například i spoluprací s jinými druhy vojsk či životem mimo frontu. V některých kapitolách se dozvíme i o v propagandě později glorifikovaných bojových akcích a to z pohledu historiků, bez zbytečného patosu nebo naopak bagatelizování. To celé doplněné celou řadou fotografií.
Encyklopedie hororového filmu
Petr Cífka
Tak začneme tím, co jsem zatím všem knihám tohoto autorského týmu vytýkal, a to obálkou. Takže jo, dobrý. Sice to také není žádná sláva, ale rozhodně o třídu lepší než doposavad. No a pak bych mohl vzít můj komentář k jakékoliv jiné "encyklopedii XXXX filmu" a udělat copy - paste. Platí totiž pořád to samé. Autoři tématu rozumí a jejich styl psaní a humoru je přesně moje krevní skupina. A nějaké řazení do kapitol, se kterým možná nemusím úplně souhlasit, je mi vlastně úplně jedno. Protože je důležité, že všechny milníky žánru tam jsou a když nebudou v jedné kapitole, budou v jiné. Velkým plusem je také to, že kniha se zabývá tématem jako celkem, ne pouze filmy jako takovými. Takže velká část stránek je věnována i tvůrcům či jednotlivým linkám ve vývoji žánru. Pro mě, jako vyznavače jen některých druhů hororů, jsou zrovna tyhle kapitoly tím, co můj rozhled obohatilo. Dávám znovu absolutní hodnocení. A mám malé přání, příště chci Encyklopedii válečného filmu.
Beren a Lúthien
J. R. R. Tolkien
Milostný příběh Berena Jednorukého a Lúthien Tinúviel je možná tím nejdůležitějším z celých dějin Středozemě a Valinoru. Nebo byl alespoň pro samotného autora, protože náhrobek jeho a jeho ženy zdobí právě tato dvě jména. Není totiž v tom magickém světě moc hrdinů, kteří by vítězně čelili jak Sauronovi (ještě známému jako Thû), tak samotnému Morgothovi. Jako ostatní Tolkienovo dílo, i tento příběh se postupně vyvíjel, aby nakonec bohužel nebyl kompletně dokončen. Takže zatímco první verze působí spíše jako pohádka s mluvícími kočkami, pozdější podoba známá jako Zpěv Leithian je veršovaný lyrický epos. Ten také tvoří hlavní část knihy. Ostatní kapitoly dovysvětlují a upřesňují některé její pasáže. Ten, kdo chce znát do hloubky Ztracené příběhy, nemůže tuto knihu minout.
pozn.: U Tolkiena mě trochu zamrzela jeho nesnášenlivost ke kočkám, která se zhmotnila v princi Tevildo. Já mám naopak, stejně jako můj jiný oblíbený autor Terry Pratchett, tyhle šelmičky moc rád.
Sbohem, Eri
Tacuki Fudžimoto (p)
Tématem celé útlé knihy není překvapivě samotné umírání, i když samozřejmě se okolo něj točí velká část příběhu. Jde ale hlavně o to, jací jsou lidé za kamerou. A to z obou stran. Byli takoví, jak si je budeme díky záznamům pamatovat? Kolik z toho je skutečnost a co je pouze fikcí? Díky perfektní kresbě a uchvacující atmosféře, kdy se třeba jeden panel několikrát opakuje jen s nepatrnou obměnou, vás kniha vtáhne a nepustí, dokud jí nepřečtete. A musím se přiznat, že ani na konci jsem si nebyl jistý, co bylo Jútovým příběhem a co "jen filmem".
Spirála
Džundži Itó
Je vidět, že Itó má hodně nakoukáno i načteno. Takže i když základní premisou a linkou příběhu je prokletí spirálou, dočkáme se i několika kapitol, které jsou na tento nápad naroubovány možná trochu "přes závit", abych zůstal v žargonu knihy. Například likvidace "zombie" včetně zakončení jako by vypadla z pera Stephena Kinga, upíři v porodnici nebo duchové v keramice zase z nějakého osmdesátkového hororu a změna člověka na hlemýždě dá vzpomenout na Kafkovu Proměnu. Zkrátka je znát, že měl autor možná až moc nápadů a občas bylo těžké ukotvit je do celkového děje. Přesto nakonec všechny dílky skládačky do sebe zapadnou a i přes plno zjevných nelogičností vás to vtáhne jako ta spirála a bude bavit až do konce. Velkým plusem je i kresba. Jak už jsem psal minule, je potřeba si na ní zvyknout. Na první pohled působí jako obaly levných metalových alb, ale při bližším prozkoumání zjistíte, jak je propracovaná a plná detailů.
Příběh prince Gendžiho (převyprávění)
Sean Michael Wilson
Mám moc rád komiksy, filmy a vůbec příběhy z feudálního Japonsko. Jenže to musí být Japonsko mě alespoň trošku známé. Což je zhruba období Edo. Jenže tahle kniha se odehrává bezmála o pět set let dříve, během období Heian. I když jsem se snažil, v panoptiku různých rodů a postav jsem se vůbec nevyznal. Téměř každý je zde nějakým princem, princeznou, nebo příbuzným císařů, kteří co chvíli abdikují. A ani s hlavní postavou jsem nebyl schopen se nějak sžít, protože nejde o žádný příběh, ale jen přehled Gendžiho milostných dobrodružství. Přičemž, řečeno trochu vulgárně, "vleze na všechno, co dýchá", včetně vlastního příbuzenstva. V tom případě by knihu možná ozvláštnila nějaká ta erotika, třeba i přesahující až do šunga, ale té se autoři zdaleka vyhnuli. Celkový dojem nezachraňuje ani kresba, protože jsou si všechny postavy dost podobné. Takže pokud vás nezajímá způsob dvoření v období Heian, nebo básně ze stejné doby, kterých je kniha plná, můžete jí s klidem vynechat.
Zelený drak
Stan Sakai
Když se Usagi a Yukichi rozhodnou pomoci kupci, kterému je během přepadení ukradena soška nefritového draka, nechtěně se zamotají opravdu do velké hry. Bývalá vůdkyně ninjů Schizu má totiž své agenty všude a dostala se jí do rukou zpráva, která by dokázala otřást celým šógunátem. Což lord Hikiji rozhodně nechce nechat připustit. A v této situaci je naše dvojice Schizu přinucena pomáhat. Krátká "Duchařská historka" o žárlivosti a vraždě je pak opravdu lehce hororovým příběhem. Na barevného Usagiho jsem si už zvykl a zajícovi strasti z pera mistra Sakaie patří pořád k mým nejoblíbenějším komiksům.
All you need is kill - Stačí jen zabíjet
Rjósuke Takeuči
Po prvních několika stránkách jsem si říkal, jaká je škoda, že jsem viděl zfilmované Na hraně zítřka. I když Keidži Kirija rozhodně není Tom Cruise, Rita Vrataski není Emily Blunt a mimici jsou spíše než zabijácké příšery jakési ostnaté koule, zkrátka jsem věděl, co přijde dál. Jenže to se brzy změnilo. Komiks se více než na akci (i když té je pořád dost) začal soustředit na vnitřní pohnutky hlavních hrdinů a finále bylo pro mě značným překvapením. To všechno v perfektní kresbě, která mi trochu připomínala Hiroja Oku a jeho Gantz, bez toliko obdařených děv. I když kuchařka Rachel Kisaragi je bezesporu kost. Pro milovníky sci-fi mangy jasná volba.
Kniha větru
Džiró Taniguči
Mám rád příběhy z feudálního Japonska, plné intrik, cti a bojových scén. A přesně takový vypráví někdy začátkem 20. století bývalý vysoký šógunův úředník několika úředníkům císařským. Pojednává o tom, jak se Japonsko na začátku sedmnáctého století dostalo na pokraj občanské války a pouze velitel šógunovi výzvědné služby a vynikající šermíř Jagjú Džúbej tomu dokázal zabránit. A jeho cesta za opětovném získání tajných zápisků rodu Jagjú a šógunovou závětí vedla množstvím čestných soubojů nebo naopak střetnutí s najatými šinobi. Pro mě je tohle hlavní devizou celé knihy. Protože souboje jsou nakresleny velmi přehledně a dokonce se dají rozpoznat jednotlivé šermířské styly. Na druhou stranu, i když hlavní postavě povětšinou fandíme, z pohledu Evropské kultury může jednat nemorálně. Například tím, že jí nedělá problém křivě obvinit celý rod jen v zájmu zachování rovnováhy v šógunátu. Ale i to patří k poznávání Japonské kultury. Všem, kdo mají rádi filmy Akira Kurosawi, nebo třeba seriál Šógun, mohu knihu doporučit.
Duch bez tváře a další tajemné příběhy z Japonska
Sean Michael Wilson
Mám rád japonskou kulturu a jejich mytologii. A proto mě baví i tato komiksová převyprávění příběhů, které na začátku století sepsal Lafcadio Hearn. Všichni ty bůžci, démoni a duchové jsou pro v křesťanské kultuře vychovaného Evropana asi trochu nepochopitelní, ale možná o to zajímavější. Wilson tentokrát vybral šestici příběhů, které nejsou tolik děsivé, jako předchozí Jókai. Ale to neznamená, že by nebyly zajímavé. Třeba hned úvodní Diplomacie je vlastně návod, jak se vyhnout prokletí. O zrcadle a zvonu zase vysvětluje, proč Japonci věří pověře, že když rozbijí nějaký předmět, přinese jim to bohatství. Autor si tentokrát přizval ke spolupráci japonskou ilustrátorku Mičiru Morikawa a byla to znovu šťastná ruka. Její kresby se totiž k příběhům dokonale hodí.
Sovětské tanky druhé světové války
Stephen Hart
Trošku namlsán předchozí publikací Německé tanky od stejného vydavatelství jsem očekával asi trochu více. Je pravda, že sovětská konstrukční škola za druhé světové války nebyla kdovíjak pestrá. Vlastně se jednalo o pár tankových podvozků buď s jinými věžemi, nebo dosti podobnými nástavbami. Možná proto je asi trochu škoda, že autoři úplně vynechali například řadu průzkumných obrněných automobilů OT. Nebo zajímavé kusy techniky, která vznikly jen v prototypech, ale někdy se i tak zapojily do bojové činnosti. Namátkou dvouvěžový SMK, těžký KV-220, nebo samochodku Objekt 704. Také úplně vynechali kořistní tanky, i když například u Varšavy byla nasazena celá rota tanků Panther. Zase na druhou stranu se celkem podrobně zabývají západními tanky dodanými v rámci lend-lease. Ale i v tomto případě publikace splňuje svůj účel. Za velice příhodnou cenu popisuje všechny zásadní typy a rozdíly v jednotlivých verzích obrněných vozidel nasazených Sovětským svazem za války. Jako příjemný bonus působí článek o tankistech a celá řada přehledných tabulek.
Německé tanky druhé světové války
David Porter
Německé tanky přesně zapadají do řady předchozích publikací, které vydalo Extra Publishing v rámci řady Encyklopedie vojenství. Za velmi příznivou cenu sice nejde o žádnou rozsáhlou encyklopedii, ale o stručný přehled německých tanků a obrněných vozidel, které se dostaly do výzbroje během druhé světové války. Dokonce se kromě klasických Panzerů, Jägerů a samohybných děl věnuje i některým okrajovým typům, jako přestaveb kommanda Becker, kořistní technice nebo zamýšlené řadě E. Příjemným bonusem jsou pak značení tankových divizí a seznam Sonderkraftfahrzeug. Jediné, co bych vyčetl, jsou už v originále uvedená dávno vyvrácená tvrzení, jako přestavba Bergentigeru nebo použití věží z VK 16.02 na Sd.Kfz.234/2. Pár chybek v překladu (reflektorový místo reflexní zaměřovač) rád odpustím.
Legendární herní ikony: Kompletní průvodce
Katy Stokes
První, co si člověk musí při čtení uvědomit, je to, že kniha je překladem a původ má v Anglii. Takže se na problematiku herních postav dívá ostrovní optikou, podobně jako spřízněná "Ultimátní retro hardware". Kdo si pamatuje televizní pořad Bad Taste (Špatný vliv), uváděný na obrazovkách v ranných devadesátkách, ví, o čem mluvím. Tím pádem je velký prostor věnován třeba postavám ze ZX Spectra. Což není na škodu, protože ty měly u nás i díky Didaktiku ze Skalice velkou fanouškovskou základnu. A stejně tak velký prostor dostávají různé staré stolní konzole a arkádové hry, na úkor PC a moderních konzolí. Takže tu máme třeba popis několika postav z různých bojovek, ale třeba na perského prince nebo Geralta se už nedostalo. Pokud k publikaci člověk nepřistupuje jako k encyklopedii, ale jako ke vhledu do tématu trochu jinou hráčskou kulturou, bude spokojen. Jako příjemný bonus k českému vydání pak patří pár stránek o vzniku a vývoji her a herních magazínů u nás a krátké seznámení s Frantou Fukou a firmou Amanita.
