p3tris komentáře u knih
Spíše než encyklopedie příručka k rychlé identifikace letounů. A jedna z mála knih, kde jsme se mohli seznámit se západní vojenskou technikou. Člověk žasne, kam se dostalo letectví jen něco málo přes deset let od skončení 2. světové války.
Původní Zámek jsem nečetl a to má velký vliv i na celkové vyznění této knihy. Styl Švejdíkovi kresby mi sedí a ke Kafkovi se perfektně hodí, ale scénář komiksu je pro mě zmatečný, neuchopitelný a to znamená i nepochopitelný. Což se musí odrazit i na celkovém hodnocení.
Občas hodně vtipné, někdy až trapné. Bohužel to, na čem je kniha postavená taky považuji za její největší slabinu. Tu zvláštní pseudoostravštinu, kvůli které je občas skoro nečitelná.
Z této knihy čiší neskrývaný obdiv autora k našim západním pilotům a nadšení z nedávného konce války. Krátké příběhy ze soukromých kronik či vyprávění letců jsou čtivé a těch pár stránek přečtete jedním dechem.
Nádhera. Jsem zvědav, jestli je milostné vzplanutí mezi Tomoe a Usagim opravdu zapovězeno, jak naznačuje svázaný kámen v posledním příběhu. Ten je mimochodem vrcholem knihy. Co dokáže jednoduchou kresbou Sakai vytáhnout za emoce z čajového obřadu je téměř neuvěřitelné.
Každou druhou až třetí stránku jsem si říkal: "Sakra, kdy u nás byl Simon Tofield na návštěvě, aby odkoukal chování našeho kocoura?"
Přišel čas loučení. Po pěti letech prožívání neuvěřitelných příběhů chlapce a jeho tygra je tady poslední, jedenáctá kniha. Bylo mi s váma moc dobře Calvine a Hobbesi!
Dnes už překonaná publikace. Překonaná v tom smyslu, že až novější průzkumy dokázaly, že některé z letounů nesly jiné zbarvení, než si v té době autoři (a potažmo odborná veřejnost) mysleli. Přesto šlo v době vydání o vynikající knihu, jednu z mála ucelených leteckých encyklopedií popisujících československé letectvo. Navíc i s informacemi o našem západním odboji a popisu západních typů letounů. Pro modeláře a letecké nadšence povinnost.
Stejně jako u předchozích knih patří k nejlepším vtipům ty, kde se kočky chovají opravdu jako kočky a nepřebírají lidské vlastnosti. Pro milovníky těchto čtyřnohých svéhlavců samozřejmě znovu povinnost.
Nejlepší jsou příběhy, kde kocourovi zůstávají kočičí vlastnosti a zlobí s nimi svého pána.
Tato kniha mě jako kluka někdy před 25 lety přivedla k lásce k letadlům. A spolu s povídkama pana Šorela v ABC otevřela dveře k dalším autorům, jakou jsou Fajtl, Jánský nebo Šiška. Teď jsem se k ní vrátil a pochopil jsem proč. Je totiž psána hodně akčním stylem, soustředí se na akci a ostatní aspekty leteckého života odsouvá do pozadí. To ve mě formovalo obdiv k pilotům a letectví obecně. A je jedno, že dneska už vím, že se nedá brát za historicky přesnou kroniku a autor si mnohé přikrášloval. Zářným příkladem budiž žlutý FW-190 mýtického majora von Graffa.