p3tris komentáře u knih
Znovu vynikající Usagi, tentokráte stojící kvůli tak obyčejnému předmětu, jako je zapínání sáčku na peníze, proti mocnému kouzelníkovi a armádě nemrtvých. Ale i ostatní povídky jsou výtečné, ať už jde o Skrytou pevnost, která je pojmenována podle slavného Kurosawova filmu z roku 1958, nebo Kami z jezírka, které přináší trochu jiné morální ponaučení, než které bychom asi čekali.
Stejně jako u Zrady v Krondoru je znát, že jde o přepis počítačové hry Return to Krondor. Děj je proto přímočarý a sledujeme vlastně jen skupinku hlavních hrdinů, kteří jdou za primárním úkolem, tedy vyzvednutím Slzy bohů z mořského dna. Do cesty se jim tentokrát postaví nezranitelný pirát a nekromancer. Při čtení mi někdy připadlo, že hru skutečně hraju. Třeba když Solon nalezne mocné bojové kladivo, říkal jsem si: "A hele, War Hammer +3 to undead". I přes jednoduchý děj ale Feist píše hodně čtivě. Jen škoda, že se nedočkáme rozuzlení příběhu. Hlavně chybí uzavření linky s Plazivcem, ke kterému se autor vrátil až po letech v Jimmim a Plazivcovi, který u nás dosud nevyšel.
I ten nejnevinnější ghúl muže být smrtonosný pro sebelepší "holubici". Znovu vynikající kresba s trochu chaotickým ztvárněním drápů a zbraní lovců. Ale předpokládám, že tam jde o záměr autora. Ještě více se rozetřou kontury mezi dobrem a zlem a já se těším na další díly.
Prstenové přízraky jsou tím nejmenším problémem. Kurono teď společně s ostatními dostal ten nejtěžší cíl. A Gantzovi oběti se musí rozhodnout, jestli se přidají na stranu jeho, nebo Izumiho. Patnáctý díl má za celou dobu možná nejzajímavější zápletku a já se nemůžu dočkat jejího rozuzlení. Mimochodem, i když Gantz rozhodně nejsou žádnou Hentai, milovníci erotiky se dočkají orálního sexu rozkresleného na téměř třicet panelů.
Za knihou je vidět autorův zápal pro dané téma a velká znalost problematiky. Povinnost pro všechny, kdo se zabývá o osudy válečných pilotů nejen ze Strakonicka.
Stejně jako ostatní Faistovi knihy, je i tato velice čtivá. Přesto se mi zdá, že naplno nevytěžila svůj potenciál a mnoho dějových linek zůstalo otevřených. Nic se nedozvíme o osudech Lymma, Gravese a Kat ani o pravých záměrech Plazivce. Přesto, že se hrdinové utkají s Puštíky i temnou magií, jde jen o malá vítězství. Ten, kdo stojí v pozadí, zůstane nakonec neodhalen. Snad nám všechny otázky zodpoví Slza bohů.
Na knize je znát, že je vytvořena jako přepis scénáře hry. Postavy putují z jednoho místa na druhé, lootují, silné nepřátele zabíjejí mimochodem na potkání a nejsilnější kouzla se učí z náhodně nalezených svitků. Stejně tak nejmocnější postavy Midkemie musí o část své moci nějakou náhodou přijít, aby 'hra ještě zůstala výzvou'. Přesto je ale, jak je u Feista zvykem, chytlavá a přečetl jsem jí jedním dechem. Temného elfa Goratha a mágy Owyna a Patruse jsem si rychle oblíbil.
Kniha, navazující na koncept Obrázků z českých dějin a pověstí. Bohužel, jak se dozvíme v ilustrátorově životopisu, který tvoří závěr knihy, ne úplně dokončená. Kalouskova smrt nás tak ochudila například o cesty jamese Cooka nebo dobývání pólů.
Skvělé zakončení série. Dočkáme se všech atributů akčního béčka, jako famme fatale, amnézie, dohnání hrdinky minulostí, drog, hodně akce a honiček i trochu té erotiky. Jako bonus najdeme původní komiks o Banditovi a pár stripů k související anime.
Kniha určená pro velice úzký okruh čtenářů. Nenajdete v ní kromě několika fotografií a ilustrací nic, než opravdu jen právě přesný popis uniforem a výstroje. Což ocení hlavně různí amatérští badatelé nebo modeláři. Pro ty ale bude publikace neocenitelnou pomůckou.
Objektivně nejhorší knížka ze série "Obrázků". Některé kapitoly jsou jakoby neukončené a i když se velká část odehrává během druhé světové války, je úplně ignorován zahraniční odboj. Perutě v RAF, obrana Tobruku, 1. čs. smíšená divize v SSSR nebo nezkreslený pohled na Duklu by si své stránky určitě zasloužily. Největším zklamáním pro mě ale byla kresba paní Šalamounové, která se s hravostí pánů Kalouska ani Fibricha zkrátka nemůže rovnat a i některé vtipy působí zbytečně násilně. I přes tyto negativa bych jí ale stejně všem rodičům pro své ratolesti doporučil.
Jako dítě jsem miloval Obrázky z českých dějin a pověstí. A to, co tahle kniha začala, Obrázky z moderních československých dějin uzavírají, když nenásilným způsobem seznamují děti a mládež s našimi poválečnými dějinami. I Lukáš Fibrich v roli ilustrátora důstojně navazuje na skvělého Jiřího Kalouska a jeho kresba je stejně jako u předchůdce plná vtipných detailů.
Společně se Strašidly, které se bojí měsíce je to nejoblíbenější kniha mé dvouleté dcerky, kterou musíme vzít alespoň jednou denně do ruky a zkontrolovat, jestli čert spí. A samozřejmě kouknou na zamíchaná zvířátka. Díky závěrečnému "PRÁSK" mi teď všude ukazuje písmenka "S" a "P".
Při čtení budete v hlavě slyšet hlasy herců a vidět obrazy z pódia. A stejně jako v sále se budete královsky bavit, protože vlastně jde "pouze" o přepis scénářů. Naše divadlo mělo několik výtečných autorských dvojic (namátkou V+W nebo Š+G) a také hodně těch špatných, hlavně v období normalizace. Je proto s podivem, že právě v této době vzniklo duo Smoljak & Svěrák, které je mi svým pojetím humoru ze všech nejbližší. Jdu si po tisící sto třicáté šesté pustit Nejistou sezónu.
V první řadě je třeba říct, že se nejedná o literaturu faktu, ale o fikci, i když některé události a postavy mají svůj reálný předobraz . To dává autorovi volnost k tomu, aby se soustředil převážně na vnitřní rozpoložení několika hlavních hrdinů a na jejich život stíhače s neustálým strachem ze smrti. Přesto je znát, že byl sám letcem a akční scény z leteckých soubojů jsou velmi živé. Hlavní devizou knihy je ale sloh, který je někdy až lyrický a k válečné literatuře jako by se skoro až nehodil. I díky jemu je knížka velmi čtivá a patří k tomu nejlepšímu, co s tímto tématem vzniklo.
A já jsem právě jeden z těch, kterým svět Midkemie učaroval. Poprvé jsem to četl jako teenager a i dnes, když mám na krku čtyři křížky, mě to pořád baví. Objektivně je celá sága horší, než Impérium, ale pořád je to jedno z nejlepších fantasy, které jsem četl. Jediné, co mi u Feista vadí je, že závěr jako vždycky rychle usekne a veškeré linky ukončí násilným zvratem během jedné až dvou kapitol.
Příběhy hlavních postav předchozích knih Erika a Rupa se dostávají do pozadí a mi sledujeme hlavně linii rodiny vévody Jamese, jeho syna Aruthy a převážně vnuků Jimmyho a Elána. Ti stojí proti nepříteli, který nevládne magií a ke slovu se dostávají hlavně vojenské infiltrační operace. Děj je jako vždy svižný a čtivý a jak je u Feista zvykem, až do konce si nemůžeme být jistí životem žádné z hlavních postav.
Možná trochu pomalejší rozjezd, ale námět je zajímavý a jsem docela zvědavý, jak se to bude vyvíjet dál.
I když mám Satrapi moc rád, nejdřív jsem si říkal, že za tak útlou knížečku je cena přeci jen trochu vysoká. Ale moje dvouletá dcerka si jí ihned zamilovala a jen první večer jsem jí musel přečíst asi pětkrát. Takže beru zpět, stojí za každý vydaný halíř.
Aktualizace po měsíci: Hodnocení opravuji na plný počet hvězdiček, protože dcerka nevynechala během měsíce ani jediný den, kdy by si knížku nevyžádala.
Asi nejtemnější kniha z dosavadní autorovi tvorby. Sugestivní popis války proti mnohonásobné přesile, kde se v pozadí hraje o existenci celé Midkemie a vlastně i celého vesmíru. Ten, kdo vyčítá G. R. R. Martinovi jeho likvidaci hlavních hrdinů v Písni ledu a ohně, neměl by tohle začínat ani číst. O život totiž přijde mnoho postav, nehledě na jejich sympatičnost nebo důležitost. Taková totiž válka je.