Pablo Kral komentáře u knih

Všechny krátké (několikastránkové) příspěvky byly napsány ještě před rokem 2002. Kniha je bezpochyby ambiciózním projektem. Dávám 4 hvězdičky za zajímavý výběr témat a za to, že nároky na odbornou průpravu pro pochopení článků jsou i přes nutnou hloubku textů nastaveny rozumně. Naopak jednu hvězdičku odebírám kvůli často až nemístně optimistickému přístupu, který se táhne napříč jednotlivými články a tím i patrně hlavami účinkujících myslitelů. Škoda, myslím, že to knize poněkud ubírá na realističnosti. Nuže - stačí si ještě 37 let počkat a bude jasné nakolik se autoři trefili :-) !!!
Povinná četba pro všechny futurology!

1 02.10.2013

Ač už notně zastaralá, velmi dobře napsaná kniha. Principy platí stále. Přečetl jsem ji už v době jejího vydání (1996), ale nyní přišel čas si ji teprve vychutnat. Bylo v ní vpravdě detektivní napětí. To mi usnadnilo přečíst to jedním dechem. Tak se dozvídáme příběh paní Kolomanské s psychogenní schizofreníí jako reakcí na tragédii v rodině léčenou chlorprothixenem a haloperidolem, o endogenní depresi dr. Sadílka, na něhož zabral prothiaden, alzheimerovou nemocí postižené paní učitelky Slatoňové, jíž byla nasazena nootropika, s napětím sledujeme záhadný případ inženýrky Kraňské se závislostí na diazepamu, onemocnění rakovinou jednoho technika, který podstoupil dávku LSD aby se smířil se smrtí, a nakonec sledujeme osudy špičkového chirurga s maniodepresívní psychózou, který zase musel nakombinovat amitriptylin a lithium. Všechny zde podrobně až beletristicky popsané kazuistiky mají dobrý potenciál v tom směru, že se v nich mnozí skutečně žijící pacienti sami poznají, což, jak autor podotýká, považuje za poklonu jeho schopnosti literárního ztvárnění celoživotních klinických zkušeností. Knihu pan docent Vinař dedikoval všem těm, kteří jej naučili poznávat hlubiny lidské duše, tedy svým nemocným. Klíčovou roli v této pozoruhodné práci hrají psychofarmaka a jejich schopnost když ne kauzálně vyléčit, tak alespoň účinně potlačit příznaky těch nejtěžších a nejzákeřnějších duševních nemocí. A tak se dovídáme jak fungují neurotransmitery a receptory, ale i nemálo dobrých postřehů z práce s pacienty. Až na na můj vkus příliš často zakomponované erotické zápletky (ale budiž) v příbězích nemám knize co vytknout. A to ani po těch třiceti letech od jejího vzniku. 90 %

16.03.2025

Z této příručky jsem získal jeden razantní pocit. Autorka odvádí svoji práci opravdu vehementně. (Vida na čem všem se dá postavit kariéra.). Paní docentka Králíková to s námi kuřáky myslí dobře a doopravdy upřímně. A má pádné medicínské argumenty. Zejména pak postavené na spolehlivých statistikách. A tady bych si dovolil dopustit vpád nového a mnoha odborníkům zřejmě čehosi neznámého. Tato příručka pro odstrašení od tabakismu zjevně operuje s ideou, že statistická data mají všezahrnující a neprůstřelnou výpovědní hodnotu. Ovšem, avšak jen zdánlivě. O jedinci jako unikátním a neopakovatelném individuu nevypovídá zhola nic. Je tady jedna zásadní otázka: Kam zmizel člověk? Prostá lidská existence se všemi svými přirozenými libůstkami a slabostmi? Kam zmizel holistický přístup k lidským bytostem? Kde je skutečný život se všemi svými pro a proti? Zdařilý redukcionismus na diagnostické kategorie bezpochyby vyvolává respekt. Zejména u laiků. Ale nechybí tomu širší rozměr? Vzpomněl jsem si na Osha a budu jej volně parafrázovat: "Kuřte když si chcete kontaminovat plíce svinstvem. Kuřte, ale dělejte to vědomě. Vědomě! Pak to (kouření) i samo odezní. Co záleží na tom, jestli umřete v šedesáti nebo v sedmdesáti, ale pokud nekouříte a nežijete vědomě, pak jste život promarnili". Na závěr si ještě dovolím parafrázovat Felixe Holzmana: "Že kouření škodí, říkáte? To já jsem znal dva. Ten jeden kouřil celej život a umřel když mu bylo devadesát. A ten druhej celej život nekouřil a umřel když mu byly dva roky". Mým záměrem nebylo tuto práci zlehčovat, ale pokusit se ji zasadit do smysluplnějšího kontextu. Čtěte Diagnózu F17, ale nemá smysl generovat pocity viny, když se vám něco (odvykačka) nedaří. Tak a já si jdu zapálit.

05.03.2025

Věru neradostné čtení. Cítím to tak, že panu Liškovi se podařilo dobře vystihnout atmosféru života v protektorátu. Popsat jeho podstatu. A tou byl nacistický teror. Všude číhala smrt - lágr, mučírna, sekerárna.....

25.10.2015

Pokud ano, tak jakým způsobem konkrétně se wehrmacht spolupodílel na ukrutném díle, které předvedly Himmlerovy bandy profesionálních hrdlořezů (SS atd.)? Tak zněla moje otázka když jsem zvažoval koupi knihy, a když mi posléze padl zrak na první stránku. Autorova odpověď mne naplnila úžasem i hrůzou: spolupráce BYLA AKTIVNÍ! Co se stalo (v Rusku) s wehrmachtem, že jeho síla přestala být "čistě" vojenská? Že se neomezovala na "prosté dobývání území"? Proč ty strašlivé zločiny? Lze se vůbec dobrat odpovědi? Lze to pochopit? Pochybuji. Vážně pochybuji. Ani propagandou se nedá vysvětlit všechno. Adolf Hitler probudil hned několik obrů; jedním z nich byl wehrmacht. Děkuji Pane Autore Guido Knoppe! Díky za tuto knihu! Otevřela mi oči!

09.10.2014

Relaxační oddechová literatura. Nihil novi sub solem.

19.09.2014

Z pro mne neznámých důvodů velmi obdivuji renesanční instrumentální a taneční hudbu. Ve snaze lépe porozumět této skutečnosti jsem si pořídil tuto odbornou publikaci. Paní profesorka Hrčková v úvodu knihy správně upozorňuje, že jde o literaturu jak pro odborníky, tak i pro náročné laiky, a tak mi nezbylo než se smířit s tím, že pro člověka, který pouze v dětství absolvoval základy klavírní školy a nedisponuje žádnými zvláštními hudebními schopnostmi, je to vskutku tvrdý oříšek. Místy jsem se terminologicky i celkově ztrácel. Tvrdě jsem pocítil propast pěti staletí vývoje hudby a často jsem nevycházel z údivu, co všechno se v oblasti teorie renesanční hudby do dnešních dnů dochovalo. Před touto knihou jsem miloval taneční hudbu 15. a 16. století. To se sice nemění, ale při její četbě si nyní uvědomuji její nesmírnou komplexnost, propracovanost, komplikovanost, kompoziční bravuru, logiku, historickou podmíněnost, ale zároveň i jakési neuchopitelné mystérium tajemných struktur. Knihu jsem dosud nedočetl až do konce. V každém případě fundovaná studie, kterou bych doporučil především studentům hudby.

Guido Knopp mne opět nezklamal a napsal čtivý úvod do problematiky SS. První půle knihy nastiňuje biografický profil hlavních aktérů: můžeme zde sledovat životní osudy Röma, Himmlera, Heydricha a několika dalších katů SS. Na konci čtvrté kapitoly si autor konečně pokládá kardinální a stále aktuální otázku: co vlastně vedlo pachatele k jejich zločinnému jednání? A komentuje to v tomto smyslu: Dnes víme, že pachatelé byli většinou průměrní a normální jedinci, a že naděje, že normální lidé přece nejsou schopni zabíjet nevinné ženy a děti, se ukázala být iluzorní. Nic však zločiny esesáků neomlouvá. Závěrečné dvě kapitoly už byly méně zajímavé a tak strhávám jednu hvězdičku.
Korektuře unikly některé chyby (např. na str. 201 se dovídáme co napsal Heydrich Himmlerovi na pohlednici 5. května 1945).

01.10.2013