Padfoot komentáře u knih

Pro mě další bichle přečtená v rekordním čase (asi 4 dny). Některé příběhy nebo postavy nebo styly psaní mi byly příjemnější než jiné, ale o to právě jde. Každá kniha je psaná úplně jiným způsobem, v jiném žánru, o jiných lidech, přesto je to všechno provázané. Deníkově vedený cestopis, román v dopisech, detektivka v krátkých úderných kapitolách, absurdní komedie v ich formě, román v rozhovoru a nakonec vypravování ovčího dědečka… Vlastně moc nechápu, jak se mu podařilo všechno tohle a ještě mnohem víc nacpat do jediné tlustoknihy. Navíc se všechno prolíná, historie se opakuje,… it just works. („Turns out it’s a flawless masterpiece.“)

„Strávil jsem dva týdny v hudebním salonku a zpracovával jsem fragmenty zkomponované za poslední rok do „sextetu pro překrývající se sólisty“: klavír, klarinet, cello, flétnu, hoboj a housle, každý s vlastním jazykem tóniny, rozsahu a barvy. V první řadě každé sólo přerušuje sólo následující, ve druhé každé přerušené sólo zase postupně pokračuje. Revoluční dílo, nebo jen opičárna?“

...Hlasuju pro první možnost.

15 30.12.2016

Od Jatek, které byly do teď jediným mně známým autorovým dílem, se to liší neuvěřitelným způsobem, přesto je to pořád Vohne-gut… Místy celkem nechutná záležitost, ale skvěle napsaný. Opět se předbíhá v ději a zápletka je vlastně předem známá, i tak mě to ale ve výsledku všechno dost překvapovalo a zaráželo. Hlavní myšlenkou je patrně to, jakým způsobem má všechno vliv na všechno – lidi na jiný lidi; situace, doba, prostředí na celkovej tok dějin. Nemocný voják, který najednou někoho zastřelí; bratři s rizikem Huntingtona; bomba, která může a nemusí trefit správnou loď,… Nikdy nevíš. A všude kolem ty přehnaně velké mozky, žejo.

2 30.12.2016

Jana mě provedla celým svým životem. Ukázala mi svoje dětství, způsob, jakým byla vychována a tedy i většinu toho, co formovalo její osobnost. Díky tomu vedle mě rostla (prakticky) živá bytost. Stala se mojí přítelkyní a já dál sledovala její osudy. Její tvrdou práci, její vztahy, její soukromé války. Po přečtení už ani nedokážu uvěřit, že je Jane Eyre smyšlená - na to ji vidím až moc jasně. Nevím, kdy naposledy se nějakému autorovi podařilo vyvolat ve mě takový pocit. Nemůžu tedy jinak než opěvovat a vřele doporučovat.
Pokud se rozhodnete pro shlédnutí filmového zpracování, doporučuji čtyřdílnou sérii z roku 2006. Drží se knihy velmi věrně a postavy vykresluje mnohem osobitěji než pozdější ohlodaná filmová adaptace.

10 04.01.2016

Není to sice tak úžasné, jak se to snaží tvářit v popiscích a recenzích; některé kapitoly jsou zbytečně zdlouhavé a celá kniha by zvládla svou zprávu předat i s menším počtem stran. Přesto je to čtivá kniha plná vztahů matka - dcera. Několik generací se matky dopouštějí chyb na svých dcerách, které se jim snaží odpustit. A později se snaží podobných chyb více či méně úspěšně vyvarovat.

1 04.01.2016

Legendární kniha a zárověň symbol zla. Nad touhle knihou se rvou vlasy z hlavy, potí krev a občas štěstím zavískne při úspěšném pochopení (které však většinou bývá jen shodou náhod). Z recese jsme Petákovou zvolili jako "knihu srdce" našeho gymnázia. Přesto pevně doufám, že jednou... možná... u mě přestane jméno Petáková vyvolávat husí kůži a mrazení v zádech.

5 06.08.2013