Padfoot komentáře u knih

Se spoustou očekávání otvírám druhý díl a schytávám za to jednu facku za druhou. Hned pro začátek bych čekala nějaký dopad událostí prvního dílu. Místo toho je všechno zameteno pod koberec a závažnost odhalení spláchnuta do záchodu. May asi rád začíná knihu s čistým stolem a nejsnadnější způsob, jak toho dosáhnout, je prostě všechno jedním máchnutím ruky shodit na zem. Takže i vztah hlavních hrdinů se vrací zpátky na začátek. Navíc se z nich stávají dva ufňukaní puberťáci. „Proč jsi mi nezavolal?!?“ Bohajeho… Slibně se tváří přidání nové postavy malé Sin-sin. Ta ale bohužel nemá pro děj absolutně žádný význam. A tak se z ní stává jen jakýsi roztomilý uzlíček, kterému je potřeba sehnat hlídání.
Detektivní zápletka je přitom dost povedená. Má několik vrstev a i když je předvídatelná, pořád člověka baví dozvídat se víc a víc detailů příběhu. Dokud tedy nedojde na terakotové panáky. Nerozumím tomu, proč autor vytáhl tu nejvíc profláknutou a okoukanou věc. Příště se asi budou vraždit pandy kamením z Čínské zdi a jejich kůže prodávat na černém trhu… s pytlíkem superrýže zdarma samozřejmě.

3 15.02.2019

Pokud bych čekala čistou detektivku, byla bych pravděpodobně zklamaná tím, kolik místa zabírá romantická zápletka. Naštěstí nejsem moc velký detektivkový nadšenec a podobná rozptýlení spíš vítám. Kniha má sympatický rytmus, bez zbytečné vaty a příběh čínského agenta Bonea a jeho Kůstky má spád. Detektivní zápletka je možná trochu ambiciózní, ale zvládnutá a zakončená důstojně. Suma sumárum mi z toho vychází celkem slibná rozjezdová kniha. Otázkou je, jak se bude série rozvíjet dál.

5 15.02.2019

Druhý díl, do kterého jsem nevkládala mnoho nadějí, a přesto je nenaplnil…
Meira hledá klíče a vydává se kvůli nim na okružní jízdu po královstvích. Díky tomu se nám tu odehrává jakýsi fantasy roadtrip po ročních obdobích. Doufala jsem, že celé to ročně obdobní uspořádání začne dávat smysl. Nezačalo. I se vší magií vůkol je tu tolik nesrovnatelností, které ruší… Co pěstují lidé v zemi, kde je věčně sníh? Uživí se všichni jako silničáři? Nikomu z Podzimu nevadí nikdy nekončící hnusný počasí? Tolik otázek, které čtenáře při vší dobré vůli odvádějí od děje. Naštěstí se děj za celou knihu nijak zásadně nehne. Jediným zajímavým prvkem příběhu je Mather a jeho družina odbojářů. Ten se totiž jako jediná postava nějak vyvíjí (a ne k horšímu jako třeba Meira, žejo). Snad dostane příště víc prostoru. Tedy ve třetím díle, který si patrně přečtu jen po dlouhém přemlouvání, jestli vůbec.

2 24.10.2018

Vlastně neumím říct, čím mě kniha tak vtáhla, ale vím, že se jí to podařilo a já si její čtení užila tak jako dlouho nic. A to je vlastně to hlavní a podstatné. Díky tomu odpustím Dominičinu podivnou „superschopnost“, bez které bych se obešla. Přivřu oko i nad tím, jak je Amerika vykreslená jako jediná možná správná strana a Rusko naopak jako bezpodmínečné zlo. Autor ale prostě kope za domácí tým a já mu to nemám za zlé. A nakonec mi ani nevadí, že recepty nakonec neskrývaly žádný hlubší význam. Konec konců, kolikrát za život se mi ještě stane, že podle špiónské knížky uvařím nedělní oběd…

4 24.10.2018

Skvělý vhled zase do jiné země, jiné kultury, jiného politického prostředí. Jsem nadšená jako u každé rodinné ságy. Tady je navíc těch rodin několik, z různých společenských vrstev, různého náboženského pozadí. Žádná postava nezůstává bez povšimnutí, o všech se čtenář dozví vše, co potřebuje, aby si mohl vytvořit vztah. Díky tomu je celkový obraz neskutečně komplexní, ale zároveň těžko uchopitelný. Láska a vztahy tu sice roli hrají, ale jen v takové míře, v jaké se s nimi v běžném životě setkáváme. O romanci se tu určitě nejedná. Mnohem větší prostor tu má historie Indie, hospodářství, náboženství a společenské normy.
S druhým dílem určitě nebudu dlouho otálet.

1 17.09.2018

Podle spousty lidí je tohle nejslabší Austenka. A může být... Nejslabší Austenka je stále dost vysoká laťka. Je pravda, že jsou tu možná méně výrazné postavy. Fanny sama je občas otravně křehká a bez sebevědomí, ale i tak ji člověk musí mít nakonec rád.
Oproti jiným románům je tu ale víc takového toho "Austenovského humoru". Narážky na společnost, na sňatky kvůli majetku, tetičky Bertramová a Norrisová, které jsou jak z komiksu… a ten krásnej viktoriánskej sarkasmus, kterej u jinýho autora neznám. Víc než z jiných děl tu na mě vystrkuje čupřinu sama autorka, její pohled na svět a na společenské normy, které jí byly mnohdy k smíchu.

3 17.09.2018

KDYŽ VODÁK narazí na knihu věrně popisující krásy vodáctví, jeho srdce zaplesá. Tu usedá pod strom a nad knihou sní o vlastních výpravách. Vzpomíná, kolikrát se kde cvakl a jak hlasitě při tom nadával. Porovnává své příhody s příhodami Šmídovy party a těší se na léto, které se díky stránkám najednou nezdá tak daleko.

9 02.09.2018

Povedený román v dopisech není jednoduchá věc. Tenhle se povedl, adresování různým lidem neruší, naopak jsem se o těch mrtvolkách dozvěděla nové věci. Je to taková pocta osobnostem, které ač skončily neblaze, byly neuvěřitelně silné a inspirativní. Tu sílu si Laurel zkouší půjčit, aby se vyrovnala s tím, v čem se zrovna sama plácá. Ale není jediná, kdo se z životem musí prát, jak umí... S románem pomáhal Chbosky a je to znát. To pomalý, lehký odkrývání těžkých témat.

3 30.08.2018

Další Remarque, který je smutný, opravdový a zároveň nevyléčitelný romantik a optimista. Velký drama a zároveň vlastně romance. To, jakým způsobem při sobě ti dva stáli a drželi se v chodu kvůli tomu druhému… je neuvěřitelný. Konec láme srdce.

12 30.08.2018

Příběh není nijak zvlášť originální, fungování magie je dost překombinované, podnebí v královstvích podle ročních období naprosto nedává smysl a velmi inovativně tu je už zase ten připosranej milostnej trojúhelník. No to je zas dilema napínavý, žejo… Achjo. Přesto se to nečetlo tak špatně. Je to prostinké, zvrat je jasnej od půlky knížky, ale v jistých chvílích je to celkem sympaticky přímočarý. Nicméně druhý díl by musela být úplně jiná paráda, aby se úroveň série zvedla…

Pod kupolí bylo pro mě možná nejděsivější, co jsem od Kinga četla. Přestože (nebo právě proto) tu není žádné strašidlo. Není tu klaun v kanalizaci, netvor ve skříni ani zombík ve vaně. Jsou tu jen lidé z masa a kostí, před kterými není kam utéct ("ňak ňak ňak"). King dokáže výborně pracovat se strachem, napětím a na jeho psaní ve stylu "a bude hůř" jsem si už tak trochu zvykla. Přesto nevím, kdy naposledy (jestli vůbec někdy) se mi při čtení takhle obracel žaludek a zároveň se mi chtělo brečet.
Je to prostě příběh o lidech. O touze po moci, o manipulaci, o beznaději, o pudu sebezáchovy a o tom, jak nízké může tohle všechno být a jak těžko se s tím bojuje. Povahy a situace jsou tu po Kingovsku vyhrocené, navíc vyšší mocí společně zavřené pod jednu pokličku. Nakonec ale poselství nijak přehnané není... Nejnebezpečnější tvor, se kterým můžete někde být zavřený, je člověk.

"My jsme uvnitř a tohle jsme si způsobili sami."

17 13.08.2018

Takhle nějak vypadá definice laciného šuntu. K dočtení jsem se musela s každou kapitolou víc a víc nutit. Možná by čtení bylo příjemnější, kdybych si dala panáka pokaždé, když se vypravěč Saturnina ptá, kde získal znalosti o tom či o onom, dva panáky, když má takovou "otázku na jazyku", ale nakonec ji nepoloží. Další panák by byl na místě vždy, když čtenář narazí na volnou stránku s ilustrací slouhy, která vzhledem ke své prakticky nulové estetičnosti, plní jenom funkci nafukovače počtu stran. Stejně jako ten hnusnej amor. Páně Macek možná zvládnul obstojně obšlehnout styl psaní, ale tam to končí. Lehký a přívětivý humor je nahrazen zrecyklovanými (a neuvěřitelně starými) vtipy, které mnohdy ani nesedí do děje. Pokud se vůbec dá o ději mluvit... Jsem zklamaná, opět se ukazuje, že se z literatury stává výrobní průmysl, který se primárně snaží prodat. Už se ale na oplátku nesnaží obohatit čtenáře. Snad si pan Macek a spol alespoň koupí něco pěkného na sebe, o to tu šlo přeci především...

8 05.08.2018

V duchu Martela je kniha prošpikovaná náboženskou polemikou, která ale nepřekáží a dává spoustu prostoru pro vlastní výklad a myšlenky. Příběhy jsou podivné, záhadné, propojené v nečekaných místech. Čte se to krásně a postavy si nejde neoblíbit (Nazdar, Opičáku!). Zase jsem byla překvapená, zamyšlená, trochu zmatená. A zase bych nejradši pozvala Martela na kafe a o všem si s ním pokecala. Třeba o románech Agathy Christie. A do té kavárny bychom šli na truc vesmíru pozpátku.

"Láska je dům s neotřesitelnými základy a nezničitelnou střechou."

1 03.08.2018

V prvních kapitolách jsem si nebyla jistá vypravěčem. Proč proboha Smrt? Nakonec se to ale ukázalo být geniálně frustrující. Smrt se předbíhá v ději, vyzrazuje konce, protože je přece zná, tak proč je neříct rovnou. Tím láme srdce zas a znova. Člověk pořád doufá, že to špatně pochopil, že všechno dopadne jinak... že Saumensch a Saukerl budou žít šťastné životy, jaké si zaslouží, válce a Smrti navzdory.

"Říká se, že válka je nejlepší přítel smrti, ale musím vám povědět, že já to vidím jinak. Pro mě je válka jako nový šéf, který od vás očekává nemožné. Stojí vám za zády a opakuje dokola jedinou věc: "Dělej, dělej."

19 22.07.2018

Jacob jakožto labilní kluk s utkvělýma paranoidníma představama byl hrozně prima. To byl Jacob, se kterým se chci kamarádit. Ale Jacob, který našel skříň do Narnie, ve které stojí Bradavice plné X-menů... Ten už tak nějak míň. Kdyby na to přišlo, patrně bych hlasovala pro vyškrtnutí sirotčince z příběhu (ano, z toho příběhu o sirotčinci...).
Se všeobecně oceňovanýma fotkama si stojím tak pade na pade - někdy sedí, ale většinou jsou křečovitě našroubovaný do příběhu, čistě jen aby se mohly otisknout. Na tuhle nudli mě teda neutáhnou.

9 27.02.2017

Sice klasický horor ve strašidelném domě, ale zároveň mnohem víc. Psychické souboje sám se sebou, se svými traumaty z dětství nebo se závislostmi. Hledání síly a odvahy, poznávání, co je pravda a co klam a nakolik se tyhle dvě věci můžou slít…

6 30.12.2016

Moderní dějiny Afghánistánu v kostce. Do toho příběh Lajlí a Madžnúna. Konečně jsem pochopila spoustu věcí. Třeba jaký je rozdíl mezi Tálibánem, mudžáhidy a Al-káidou. Nebo jakou roli v tom všem hraje Amerika. Taky se mi vyjasnila spousta věcí ohledně současné situace. Další z knih, po které mám opravdu chuť zavolat autorovi a pozvat ho na kafe. Podle toho se prý pozná, že je kniha vážně dobrá. Takže tahle je.
Lajla a Tárik jsou samozřejmě taky skvělí. Kluka, co si sundá umělou nohu, aby mohl seřezat kluka, co mu prudí do holky – takového je potřeba se držet.

16 30.12.2016

Nevím jistě, jestli autisté opravdu přemýšlí takhle. Pravděpodobně spíš ne. Přesto bylo skvělý číst naprosto iracionální zpracovávání těžkých (přesto relativně běžných) situací a informací. Další jakoby mimochodem vyprávěný je příběh rodičů, jejich nevěry a zrady. Toho, jakým způsobem zvládali nebo nezvládali vychovávat autistické dítě. Táta to patrně zvládal líp, paradoxně byl on označen za toho nedůvěryhodného. Bavilo mě popisování řádů, asociací i matematických úloh. Bavilo mě to všechno.

6 30.12.2016

Myslím, že jsem tehdy četla ten první článek, který Aňa pro ELLE napsala a byl prostě super. I proto jsem tu knihu teď nutně potřebovala a koupila. První článek byl bohužel patrně i ten nejlepší. Kniha je rozdělena do pěti let, v každém něco kolem deseti počteníček. A celou dobu je hrozně jasně vidět úbytek kvality. Je znát, že na první články měla možná víc času, víc je promýšlela, víc se asi i snažila. Jsou vtipné, mají myšlenku, pointu. Postupně toho ale ubývá. Hodně se opakuje, některé články jsou už o ničem, jakoby odfláknuté. Trochu mě to mrzelo. Když jsou ilustrace lepší než obsah, není to dobré.

6 30.12.2016

Pro mě osobně to byla kniha plná věcí, o kterých si nechceš číst. Chceš je prožít. Nechceš sedět doma a číst si o stopaři, co jede přes Amér kamsi za svobodou a dobrodružstvím. Na druhou stranu, já to četla v autě během cestování po Itálii. Myslela jsem, že to bude na road trip skvělá volba, ale nebyla. V kontrastu s naší cestou mi byl popis jízdy za holkama celkem málo. Bavilo mě to, jen bych řekla, že ne dost. Jediná věc, kterou jsem si z toho odnesla je, že cestování je fajn. Což ale není nic nového.

4 30.12.2016