Pandaam komentáře u knih
Syrový vhled do mysli mladého Landy, cynické, hořké, proti všemu... Zdá se.
Nebe pod Berlínem je svou atmosférou podobné právě řítícímu se stroji U-Bahnu.
Život v tempu, punk, hudba která musí být hlavně osobitá. A tak to má být.
Skvělými shledávám občasné Rudišovy brikule, vizme jeho básnická přirovnání a obraznost popisu toho, jak moc je Katrinina sestra Gazela vysoká.
Kniha realisticky popisuje určité aspekty nastupující generace i s tím, co nebývá rádo viděno. Je doplněna o zajímavé úvahy a promluvy autora.
Jedná se o solidní a sympatický spisovatelský debut.
Oněgin byl Rusák Vás zasáhne o to více, když ho čtete tak jako já, den před maturitou z češtiny na Štole.
Zajímavé a člověku velmi blízké, jak je v tom všem humoru vtěsnaná tak šílená melancholie...
Honba za štěstím? Jak strašná, strašná marnost z toho sálá...
Atmosféra po spisovatelské stránce brilantní, fakt totální nekonvenčnosti celého příběhu a ústecké prostředí dodalo knize jasnou osobitost.
Balabánovy povídky Možná, že odcházíme jsou řečené jako existenciální. Ano. Postavy nejsou nikterak rozsáhle charakterizovány, to by zřejmě ani vzhledem ke krátkosti povídek nebylo možné. Charakterizuje je čtenář, do každého okamžiku si doplňuje postavy o své vlastní zkušenosti z minulosti.
Každá povídka ve mě vyvolá obraz, pocit, okamžik. Kniha velice blízká životu. Okamžik, který by nejraději člověk žil po zbytek života a který však ihned zmizí. Nebo naopak těžký okamžik, který se rozléhá a dere do lidské psychiky i přesto, že dávno pominul.
Norské dřevo je velmi hluboké čtení. Pocit z něj se dá přirovnat k pocitu staršího Tórua, kterého v letadle bolí hlava. Zřejmě z imersivnosti, tíhy a síly nikoliv z příběhu, to bylo příliš jednoduché, nýbrž z obecného bytí, z minulého, přítomného a zejména v paralelách a kombinacích jednoho s druhým...