panPatejl
komentáře u knih
Jezero duší
Darren Shan (p)
Tady už to je vyloženě zbytečné natahování. Putování abstraktním světem je nezáživné a pro sérii nepodstatné. A velký comeout na konci ještě zbytečnější...
Zabijáci úsvitu
Darren Shan (p)
Stejný problém s jednoduchostí hlavních hrdinů jako v předchozím díle. Zatímco vampýři kují důmyslné pikle, upíři se pouze bezhlavě vrhají na každé místo, kde pán vampýrů jen vystrčí tesák. Knihu bych pojmenoval spíše "Z pasti do pasti". Lartenovo nepochopitelné poslední rozhodnutí tomu jen nasadilo korunu. Potěšilo pouze vydařené napálení čtenáře na konci knihy.
Spřeženci noci
Darren Shan (p)
Asi budu "vyhejtován", ale řekl bych, že v tomto místě začíná být už opravdu zdát, že sérii (nebo autorovi) dochází šťáva. Tupíři se chovají tak hloupě, že jim už člověk nemůže ani fandit. Prastarý Lantern a jeho ještě starší kumpáni začnou trpět takovou demencí, že se nechají hloupě napálit od drzého vampýrského fracka. To, co bude následovat jim pak v podstatě patří...
Děti paranoie
Trevor Shane
Paranoidní mládež, aneb jak to dopadá, když se nejde na potrat. To se takhle rebelující sedmnáctka rozhodne nechat si v sobě dozrát parazita i za cenu doživotního pronásledování největší, nejschopnější a hlavně úplně nejtajnější organizací na světě. Tedy vlastně dvěma. Který se spolu od nepaměti mydlej hlava nehlava. A nikdo vlastně neví proč. No proč ne. Když se nad to čtenář povznese čeká ho čtivá a odsejpající zápletka. Jen se trochu hrozím toho, jak si s nezodpovězenými otázkami o tajemné válce (a že jich je) poradí autor v dalších dílech. Mám totiž trochu strach, že místo odpovědí z dalších dílů vyteče jen umě tvarovaný průjem. Držím ale panu Shanemu palce ať svou stolici udrží pevnou.
Lovci snů
Lukáš Hrdlička
Periferie se hemží šlusáky, krevní oběhy postav narkotiky budoucnosti a virtuální prostor kdejakým prevítem. Neuvěřitelná skoropostapo Praha se z nějakého záhadného důvodu zdá i celkem uvěřitelná.
Autorovi se rozhodně musí přiznat notná dávka originality. Děj se férově točí okolo několika postav a o žádné z nich nejde říct, že by byla vyloženě hlavní. Zdánlivě nesouvisející příběhy nakonec vyústí v jeden společný smysluplný konec, za což dávám palec nahoru. Další plus je idea virtuálního prostoru budoucnosti, který na rozdíl od většiny uhozených představ jiných "spisovatelů" dává docela smysl.
Celkově rozhodně stojí za přečtení. Až příště půjdu kolem toho svítícího halucinogenního haraburdí u Crossu, budu se radši rozhlížet, jestli někde kolem nepobíhá šílenej Andy Warhol s plamenometem.
Bratři až do smrti
Darren Shan (p)
Die Todbruderen aneb Herr Hroozey und Waffen SS si zahrají na schofku. Škoda, že náglové nedostali ještě trošku víc prostoru. Válka pak totiž přestárlého krvesaje celkem vezme a on již tradičně upadá do depresí. Existencionální krize se tentokrát nebezpečně prohlubuje a deprese z moderního světa a hlasité hippiesácké hudby si vybírá svou daň. Náš oblíbený zubatec se kvůli tomu nakonec sebere a uteče brečet do polí.
Zejména v druhé půlce knihy je již dosti patrné, že jde především o přípravu kulis pro začátek původní ságy a děj poněkud ztrácí obrátky. S tím se ale hold u prequelu musí počítat.
Kniha posledního soudu
Connie Willis
Na rozdíl od trudoše nemám problém mluvit o "knize, která získala tolik cen" naprosto otevřeně. A po zásluze ji pohanit.
Pokud máte rádi "sci-fi", které je z půlky složeno ze shánění lidí pomocí pevné linky (pozor! s videopřenosem, to je sajfaj!) a z druhé půlky uondaným fňukáním hloupé nány, které nejspíš při přesunu do minulosti odumřela alespoň polovina všech mozkových buněk, je tohle knížka přesně pro vás!
Pokud ne, zřejmě neoceníte ani tempo, které je srovnatelné s ochrnutým obézním hlemýžděm, který táhne velrybu. Do kopce. Po přečtení jsem naprosto žasnul, jak je možné, že tak jednoduchá zápletka nabobtnala do tak obřích rozměrů.
Abych autorku pouze nehanil, musím přiznat, že se to nečte špatně. Historická část se navíc zdá být podložena velice kvalitním průzkumem, takže autentičnost středověku ze stránek jen pryští jako hnis z dýmějí.
Bohužel tuto snahu podkopává dějová linka z "budoucnosti", která má nastat za cca 30 let. Kamenem úrazu je, že v této "budoucnosti" nebyl vynalezen mobilní telefon, ani nic vzdáleně podobného. Dalo by se to pochopit u velice staré knihy, ale v devadesátých letech se již přeci mobilní telefony používaly (od 50.let v autech, od 70. i přenosné), takže mi je záhadou, proč se autorka "sci-fi" rozhodla je ignorovat. Možná proto, že by pak kniha byla poloviční.
Pro mě tedy byla kniha celkem zklamáním a poučením, že mnoho cen, může znamenat taky mnoho nudy. Raději si příště přečtu kvalitní béčko, které mě neunudí k smrti, než další podobně oceňovanou "kvalitu".
Aristokratka na koni
Evžen Boček
Kromě vrcholu komediálního žánru u nás by mohl být tento kousek označen také jako ekonomická příručka pro podnikavé exoty. Dávky alkoholu a legálních drog se stále zvyšují a šlechta a její pacholci páchají čím dál větší šílenosti.
Pevně doufám, že pan Boček svůj šuplík vtipů ještě nevybral do dna a dočkáme se dalšího dílu.
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Stejně dokonalé jako jednička. Obyvatelé kostky jsou pořád stejně šílení, autorův humor stále osobitý a dávky prozacu se zvyšují až do hýkavého chechotu postav i čtenáře.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Naprosto autentický dokument o úrovni degenerace naší i zahraniční šlechty a jejich služebnictva.
Nedoporučuji číst v MHD, škole, práci ani kdekoli jinde, kde se vyskytují další lidé. Nekontrolovatelné záchvaty smíchu mohou být tak intenzivní, že hrozí protržení bránice!
Je obdivuhodné jak autor z takto nezajímavého tématu dokáže vytvořit cosi, co bych se nebál označit za vrchol komediálního žánru u nás.
Oceán krve
Darren Shan (p)
Plynulé pokračování prvního dílu o Mistru Zubatci a jeho pijavicích. Nese se v podstatě ve stejném duchu. Odrostlí nemrtví nám začínají dospívat a stavět se na vlastní nohy. Zmítá s nimi puberta a sem tam ztropí nějaký bengál. Přečteno jedním dechem a s chutí pokračuji dál.
Zrození zabijáka
Darren Shan (p)
Úvodní díl bombézní upírský jízdy aneb Jak se stát krvesajem snadno a rychle. Styl psaní je poutavý a má spád. Autorovi nedělá problém přeskákat nudné části, takže po úvodní šlamastice začne děj slušně odsejpat. Malé pijavice rostou jako z vody, takže se z usmrkanců v mžiku stanou plnoletí nemrtví a příběh se rychle posouvá. Zajímavý je i koncept zubatců, kteří sice nemají rychlost Flashe ani odolnost Hulka, zato jsou odproštění ode všech drákulovin, stmívání a jiných nešvarů. I přes patrné zaměření na mladší publikum musím dát 5 hvězd, protože se to čte samo a hlavně nikdy nenudí.