PanTydlitát komentáře u knih
Příběh chlapeckého klubu je nejen veselý, plný Rychlonožkova vtipkování, ale také neuvěřitelně poučný. Příběh o kráse přátelství v klubu Rychlé šípy se nezapomíná - jen vzpomíná na krásná léta, která jsme prožili, nebo myslí na to jak krásné by to mohlo být, kdyby takhle šlechetné chování přetrvávalo i dnes...
No... Co k tomu říct.
Mnoha lidem se to určitě líbilo, ale...
Za mě to byl nejhorší příběh od tohoto autora. Nechci říkat hrozný, nedalo se to číst - bylo to hezké, ale oproti tomu, co jsem uz od S. Rudolfa četla...
Lenka mi přišla strašně, jak to říct, no - hloupá? To uplne ne, ale dělala kroky, které bych já NIKDY nedělala (i když s tou fackou jsem celkem souhlasila XD) a celá její osoba se mi postupem času zprotivila. Vím, že mě to teprve čeká, ale... Jinak hezky psané.
Dostala jsem k Vánocum a myslela jsem, ze se vůbec nezačtu. Ale opak je pravdou! Hezká poučná kniha o vládní historii Čech.
Nejvíc se mi líbila, když mi bylo takových 6-7let. Je v ní spoustu neobvyklých zajímavostí - muž s nejdelšími nehty, muž s nejdelšími vousy... Celkem hezká kniha.
Humorná kniha o Líze, Bulíkovi a ztřeštěném Doktoru Proktorovi mě ani tentokrát nezklamala!!! Tentokrát musí naše trojka čelit návštěvám z vesmíru a musí zachránit svět... Ale i v nejhorších chvílích si udržují chladnou mysl a Bulíkovy veselé nápady i výmysly rozhodně nechybí.
Autor nezklamal ;-)
Příběh Kateřiny, která žije na zámku Krabonoš (jak to asi vzniklo?). Jednoho dne najme jeji otec 'spomocníčka'. Když on si Katky vubec nevšímá...;-)
Pěkná kniha, ktera je přečtená za- no co na tom záleží, děj vás prostě tak pohltí, že to přečtete za chvilku.....;-)
Nádherná kniha psaná z pohledu straky Maggie, která se vydává na dlouhou cestu - kde potká vlka Safíra a který ji zavede do své smečky.
Lepší dobrodružný příběh o zvířatech jsem opravdu nečetla ;-)
No a více k tomu nemám co dodat :-D
Obyčejný příběh dvou vesnických deti - obyčejný, a přesto tak okouzlující... Největší zápal ke Stodůlkám jsem pocítila ve věku 8-9-10let, ale i teď se k nim ráda vrátím…
Od knihy jsem čekala nějaké hloupé holčičiny - ale to jsem se pekelně zmýlila. NAPROSTO BEZVADNÁ KNIHA!!! Jana je sebevědomá dívka, jejíž rodiče se mi hrozně zprotivili. K dětem se chovali hrozně, hlavně k Janě. To ale neznamená, ze kniha byla ošklivá - naopak! Jana si mě hned získala. Krásné.
Hlavní hrdinka Rósa mi byla sympatická hned od začátku. Je to vlastne klasický příběh ze života dospívajících - teenagerů. Četla jsem ji kdyz mi bylo 10 a naprosto mě nadchla - autorka jako by mnohým v Rósině věku četla z duše. No prostě - nádhera.
Jen zaslechnu ten název, vzpomenu si na mojí asi nejoblíbenější část, kde vystupuje pan Načeradec.
Bylo to, myslím, přibližně takhle - knihu jsem jiz delší dobu nečetla (doufám, ze se mi brzy naskytne nová prilezitost):
P. Načeradec: »Papejte, dětičky.«
Když se děti půl hodiny šťourají v jídle, povídá pan Načeradec
»Jezte, děti.«
Jenže děti se v jídle šťourají další hodinu a pan Načeradec už nemá sil:
» Ž E R T E !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!«
Hezká, docela procítěná kniha. Jen je mi záhadou, kde se příběh odehrává. Protektorát - jako za války. Zamlouval se mi autorčin styl psaní, i příběh sám byl zajímavý nápad. Od začátku jsem žila s Lunou - dívkou, která se až moc napila měsíčního svitu a byla jednou z dětí, které obyvatelé Protektorátu obětovali čarodějnici Xan.
Hezká četba.
Krásná kniha psaná z pohledu židovského chlapce, který zbyl jako poslední v ghettu. Naděje, že se jeho tatínek vrátí, pohltila i mě, vlastně celý příběh, celá kniha, si mě získala... Musím uznat, že já bych takovou odvahu neměla. Ale on neměl jinou šanci. Byla totiž válka. Hloupá, nanicovatá válka.
Válka, která NIKDY neměla být.
No... Musím přiznat, ze na začátku jsem tu knhu chtěla někam zahrabat, abych už se na ni nemusela dívat, ale jak se dej pomalu rozjížděl, můj názor se dočista změnil. Naopak jsem četla pořád a všude - a kniha si mě pomalu získala...
Toto byla moje první kniha od Davida Walliamse. Musím rict, ze me oslovila! Knihy tohoto autora jsou vtipné a zároveň dojemné - to je souhrn všech dojmu z knihy. A muzeme pripojit další poučku - v nejlepším prestat. Tady to ale bohuzel bylo dost smutné...
Kniha mě zajímá jen proto, že nakladatelství Brody vlastnil můj známý... Pokaždé na návštěvě na oběd řekne »Dobrou cuť« - to je jediné, co o té knize vím. Mimochodem je to to, ze mu na obálku knih při 1. vydání natiskli místo CHUŤ- CUŤ. Takové je to roztomilé...;-)
Inspirativní kniha. Jakmile ji vidím, mám nutkavou potřebu začít podle ní psát ;-). I když občas si vylosuji takové nesmysly, že třeba výtvor na papíře je na téma VLASATÝ DUDLÍK KTERÝ ČUMÍ V ŠUPLÍKU. Ale tak proč si nezablbnout a napsat o tom :-D…
Jednou jsem nekde četla úryvek z této knihy. Rikala jsem si »Páni, to je bozi!« a rozhodla se pročíst celou knihu.
Nechci urazit ty, kterým se kniha líbila, ale já ji nedočetla. Nedalo se to. Mnoho lidí určite najde vnitrni kouzlo této knihy, ale já mám načteno spíše ty 'tezsi knihy' a tohle pro mne bylo proste slabé.
Každý díl Hrobaříků je pro jinou věkovou kategorii - což oceňuji, protože 1. díl Hrobaříků se mi líbil, když jsem byla mladší, 3. díl mě stále nebaví... Tento se mi líbil nejvíce - ačkoli se neodehrává na Olšanských hřbitovech.
Příběh je o nám již známé partě Hrobaříků, tentokrát jsou ale na prázdninové brigádě. Mluví se o dávno ztracené Sluneční monstranci. Platí zde přísloví „Největší poklad najdeš pod vlastním prahem."
Kniha se mi dostala do rukou od mojí babičky, která zde zije. Nestačila jsem se divit, jak krásné fotky a články autor do knihy prikládá. Kdyz navstevujeme babičku, divím se, jak je mesto vlastne zničené... Nikde zadna památka, pouze kostel sv. Martina, jen obhroublé baráky postavené komunisty. Tím víc mne na tom štve, ze na jejich míste puvodne stály celkem pekne domky.
Ale to jsem zase odbočila od knihy - je pekná a obzvlast fotografie vas zaujmou.