PanTydlitát komentáře u knih
Čtivá, napínavá kniha z obyčejného městského prostředí. Těch 611 stránek jsem mela zmáknutých poměrně rychle, jen konec 1. knihy mi přišel jaksi, no... Jak to jen říct? Nechci říkat odfláknutý, divný... Asi jako by autorce došly nápady nebo slova. Ale jinak hezké.
U tabule dítě stálo,
zplna hrdla mlčelo.
Nad rovnicí jak se zdálo
kvadratickou trčelo.
No tak řešte, zde je křída,
zde je cirkl, lineál.
V tichu tone celá třída
a kluk taky neví dál.
Nak Kyitici, tedy na tu PŮVODNÍ, se nezapomíná. Kdysi jsem dostala komiksovou, kde na začátku stálo, ze takové básně psal K.J. Erben kvůli časté smrti blízkých. Ale ze mu to šlo! Mou nejoblíbenejší básní je Polednice a Zlatý kolovrat.
Velmi originální kniha o dopisování mezi dvema bratranci, kteri bratranci vlastne vubec nejsou. Kniha je poutavá, občas jsem se do pribehu vzila tak, ze jsem nahlas domlouvala Hadrienovým učitelum i radila Adrienovi, co mádelat..
A opet malé nedorozumení - Adrien se Hadriena ptal, jestli má email. Hadrien se tomu pak divil a ptal se sám sebe - co je to tam EMAILOVÁ ADRESA? Hmmm, musel neco tušit… Jestli on se nenasoukal do té schránky a nazahlédl nekde pojem EMAILOVÁ ADRESA… A jestli byl chytrý, coz evidentne byl, tak si email odvodil od toho XD!!!
Kdyz jsem precetla Pribehy na dobrou noc pro malé rebelky, myslela jsem, ze lepší motivační kniha pro holky nemuze byt. Az po precteni Kapek na kamani jsem si uvedomila, ze Rebelkám neco chybelo - Češky. I Slovenky, vzdyt jsme byly v jednom státe.... Výborná kniha.
Pohádková detektivka, od které jsem puvodne čekala nudný pribeh moderní fifleny. Ale platilo zde prislovi - MYSLET - PRD VEDET. Kniha byla naprosto uzasná!!! Zaujala mne hned od 1. kapitoly. Presne to splňovalo predstavu o hledání hvezdy, Princezniny mamainky...
Kniha ruzne upravenych lidovych pisni, basnicky, ktere znali naši rodiče... Vtipná kniha.
Mladší kamarádka četla a pak za mnou pricupitala, knihu s oddechem vrátila a sverila se, ze byla naprosto strašlive desivá.
Me osobne tak strašlive desivá nepripadala, spíš taková hodne napínavá detektivka. Ale musím uznat, ze desivá zubarka opravdu byla :-)
Kniha byla pekná, psaná z pohledu nezidovského chlapce. Presto na mne zapusobila - z knih s tímto tématem - asi nejméne. Oceňuji, ze v knize vystupují také skutečné postavy - Petr Ginz, Hanuš Hachenburg a Valtr Eisinger - a obdivuji se autorovi, jak dokázal do sebe zakomponovat realitu a fantazii.
Kniha je psaná tak křehce, dojemně - přesně jak bych si na vyprávění dítěte odvezené za 2. světové války na převýchovu představovala. Na konci málem ukápla slza. Dojetím. Už jen název je tak výstižný!- Říkali mi Leni, ale já až moc dobře věděla, že Leni nejsem.
Ach, jak se Leni setkala s maminkou - úplně mi to učarovalo....
Já jen vzdychám. Foglar píše dobrodruzne o pratelstvi, Amálie Kutinová o kráse... čeho vlastne? O kráse Prahy a krajiny, o duši..... Nedá se to popsat. Jedním slovem- její knihy jsou DOJEMNÉ. Kdyz jsem byla mladší a četla jsem 1. díl, tak jsem po dočtení pár večeru probrečela. Tak mne to dojalo.
Mírné zklamání jsem pocítila, kdyz se Tauberovi stehovali z Hané do Prahy. Byla jsem tak vzitá do Valašského Meziríčí....
Muj dojem z knihy ješte zkrásňuje jazyk, kterým je kniha psána - kdyz mluví dcerky, je to valašština.
Kniha je jakoby mekká, či jak to ríct (tedy poud Gabra Málince nenadáváXD) a dojímá mne, ze kniha jsou vlastne autorčiny vzpomínky. Nedeje se tam nic zásadního, a presto je to krásné a čtivé...
Toz jsem sa vyjadrila a ted mózem jit cist!
Čtvrť Prašina mi svým způsobem připomínala Stínadla, ale zároveň byla úplně jiná...
Příběh dětí En, Jirky a Tondy, kteří pátrají po tom, co se ve staré pražské čtvrti děje, mě uchvátil... Boj proti lidem s nekalými plány, příběh o lásce a zradě....
V předposlední kapitole stálo, ze En nahrála hovor s Klementem Hroudou, jenže poté se tam s Jirkou vydává znovu a elektřina nejde. Chvíli to bylo záhadou a pokud to pro někoho záhadou stále je, ať si přečte i 2. díl - tam je odpověď.
Až na tenhle malý detail byla kniha napínavá a krásná...
Eh. Mám úplně sucho v krku! Děsivé.
Co všechno ti lidi neměli a stejně přežili a my, MY, co bychom měli být rádi za dobu, ve které žijeme, si stěžujeme, že nám na Facebooku dal někdo palec dolů. Tu knihu ani nehodnotím, protože je mi těžko
u srdce, když bych měla říct že kniha je pěkná. Ona pěkná je, ale my si ji tu čteme pěkně v teplíčku, s kakaem a marshmallows , a autorovi ve stejnou chvíli před 80lety zel žaludek prázdnotou.
Nestačím se divit, co ti náckové dokázali napáchat.
Uf!
Kdyz jsem rikala, ze Hoši od Bobri reky jsou po Rychlých šípech druhá nejlepší foglarovka, neuvedomila jsem si, ze je tu taky Tajemná Rásnovka. Takze Hoši od Bobri reky se posunují a mezi Rychlé šípy a Modrou rokli zaklapla jako dílek skládanky Tajemná Rásnovka!;-D
Kdo by rekl, ze jeden zoufalý útek z domova prinese Jindrovi tolik štestí???
Krása.............
Nádherná kniha - když přijde řeč na Foglara, náš táta nemluví o ničem jiném;-). Myslím, že je důležité, aby si lidé uvědomili jakou má přátelství cenu. A pan Foglar neměl přesvědčování o tom konkurenci XD!
Kniha je o dvou chlapcích, kteri objevi krásnou Jezerní kotlinu - ale co ještě dodávat, pokud to nezná nekdo z dětí, budou to určitě znát jeho rodiče;-).
Vtipný sloh, veselé výazy, ztreštené nápady mládeze v 70. letech. Baví rodiče i deti a to velice oceňuji. At je kniha jak chce silná, prečtenou ji máte zanedlouho - tak vás dej pohltí.
Pribeh o prátelství hochu ve skautském oddile, ale také boj s chlapcem zlomyslné povahy - Ondrou, jemuz Mirek kdysi 'upsal duši.'
Krásná kniha o dulezitosti opravdového pratelstvi, které je narušováno jistým Ondrejem.
Doporučuji.
Vždy, když říkám něco nepěkného, tak tvrdím, že smrt nepřeji nikomu a ani jeho blízkým. A že to není pravda, jsem zjistila az po přečtení této knihy. Ne že bych jim smrt opravdu přála, ale aspoň další nejkrutější trest světa - to je smrt blízkého. To totiž zasáhne mnohem víc - po smrti je vám totiž jedno, ze jste mrtví, jen blízcí jsou smutní. Své by nám o tom mohl říct i K.J. Erben, ten nám už taky nic nepoví a já opět odbočuji od tématu.
Prostě jediné, co přeji lidem jako je Brunův otec - prohra a následná smrt někoho blízkého. A tak se i stalo, i když jsem se z toho konce málem pozvracela.
Mnoho lidí - vlastně asi všichni - o nás, lidech, tvrdí, že jsme nejcivilizovanejší tvor světa. Dle mého je to jen ubohý klam a mam, protože kdyby lidstvo bylo nejcivilizovanější, nedopustilo by TAKOVÉHLE věci. Civilizovaná je celkem asi větší hrstka lidí.
Proboha, to jsem se zase rozvášnila!!!!
Kniha je jinak celkem pěkná, autor ji prý napsal během 2a půl dne - a uspěchané mi to nijak nepřišlo, i když Bruno byl dost naivní.
Za rozmlácení vajec má dostat parta vesnických deti dostat porádný trest. Čekala jsem jejich neustálé odporování a nechut k trestu, a ono ejhle - ten trest je báječný! a báječný nebyl jen trest, ale i celá kniha:-)
Chtela bych videt dnešní deti, jak by to pusobilo na ne;-)!
Pribeh dívky, která je šikanovaná kvuli vrozenému albinismu. Ješte ze má Nilse!
Kdyby ji ty povedené superkrávy lépe poznaly, zjistily by, ze Anne Bea má ohromný smysl pro humor a ze je to vlastne bezva kamarádka.
Jen v druhém díle mi na ní neco nesedelo.
Ale první i tretí - :-0 - bomba.
XD
Nepopsatelne hezké, ostatne jako kazdá foglarovka. Jen to našeptávání, co se stane v budoucnosti... To se ale dá v prípade pana Foglara prehlédnout;-). Celý pribeh prozívate s klubem - a to platí pro všeechny foglarovky. P. Foglar to se čtenári nejak umel! Získal si nás po dobu dlouhých generací..