Parwana komentáře u knih

Paráda. Skvěle napsaná knížka, která Vás nenechá do poslední stránky vydechnout. Velmi barvitě a podrobně vykresleno prostředí špionážních agentur a odvrácená strana Číny. Po přečtení si mnohem víc vážím toho, v čem žiju a kolik svobody si užívám. Zdoláno cca za pět dní, ale už teď vyhlížím pokračování.

1 12.01.2019

Souhlasím. Já knihu odložila hned na začátku, učetla jsem sotva 20 stran.

Docela dobrá oddechovka. Na můj vkus tam ale bylo žalostně málo Elišce Rejčce, knížka se věnovala převážně Elišce Přemyslovně. Autor píše úplně jinak než např. pan Vondruška, možná by jeho vypravěčský styl mohl ještě trochu učesat (a někdy si plete jména postav).

1 07.01.2019

Napínavé a velmi čtivé.

1 12.12.2018

Jedna z nejlepších fantasy, co jsem kdy četla. Čtivá a napínavá od začátku do konce; přečetla jsem ji jedním dechem ve škole pod lavicí.

1 12.12.2018

Skvělá oddechovka, nenáročné čtení na volný čas.

Dobré a čtivé, i když drastické.

1 14.11.2018

Čekala jsem víc. Začátek byl čtivý, pak se to strašně vleklo.

1 14.11.2018

Knížka, která mě obavila i rozesmutnila zároveň. Hlavní hrdince jsem přála nádhernou lásku, a líbilo se mi, jak to oba prožívali, své sny, společné plány... Stejně tak mě bavil styl psaní, hodně jsem se nasmála. Po přečtení mám dojem, jako kdyby mi někdo něco sebral a byla jsem hodně smutná,

01.04.2024

Knihu jsem přečetla jendím dechem, ale její čtivost je bohužel jediná deviza. Něco tak plytkého a prvoplánového jsem už dlouho nečetla. Nevykreslené charaktery postav, nedotažená absurdní zápletka, která na konci ani není vysvětlená, tohle a další věci dělají z knihy laciný škvár. Téma letošní čtenářské výzvy je splněno, ale o nějaké literární hodnotě nebo dokonce díle se zde mluvit nedá.

30.03.2024

Ruské spisovatele mám ráda, oblíbila jsem si díla Ludmily Ulické a Moskvu 2042 jsem přečetla skoro jedním dechem (ta je ale od jiného autora). Tady se ale skoro nic nedělo a kniha byla v podstatě utrpení, žádné zvraty, nic, neodsýpalo to... Ruský apokalyptický thriller jsem si chtěla přečíst, tady to ale fakt nešlo, a žádné mezinárodní ocenění na tom nic nezmění.

Od autora jsem už doložila knihu Prokletí rodu Auerspergů, tohle mi přišlo stejně nestravitelné a po prologu jsem odložila.

Knížku jsem přečetla, ale dost jsem s ní bojovala. Už na začátku jsem měla cukání ji odložit, nicméně četlo se to docela svižně. Musím ale dát za pravdu jiným čtenářům v tom, že se o Japonsku nedozváte tolik jako o autorce, což je škoda. Místy to bylo až zbytečně patetické, po přečtení mi slova Japonsko, japanistika a japanolog zněla v uších ještě hodně dlouho.

26.03.2024

Na knihu jsem s ehodně těšila, bohužel jsem musela asi na padesáté straně odložit. Hodně špatně se to četlo, buď autorka, nebo překladatel měl velmi chaotický styl psaní, do kterého jsem se prostě nemohla dostat.

(SPOILER) Další díl série nezklamal. Přečteno jedním dechem, zápletka byla neuvěřitelná a konec mě překvapil. Jsem ráda, že má hlavní ženská hrdinka konečně klid.

07.03.2024

Tento díl mi z celé série přišel jako suverénně nejslabší. Osudy všech se uzavřely, konec se ale rozpliz do ztracena, žádná katarze se nekonala. Kdyby autor pominul odkaz Cécila, který je všudypřítomný, aby to trochu k něčemu vedlo, byla by to ještě větší mizérie. Škoda.

07.03.2024

(SPOILER) Hodnocení 4 hvězdiček dávám zejména za čtivost knížky; úplně jsem nepochopila, jak to na začátku vlastně bylo, resp. proč to matka Rose Gold vlastně dělala - chtěla dceru patologicky navázat na sebe? Na druhou stranu mi bylo líto, jak se otec k Rose Gold zachoval...

26.01.2024

Bphužel mi nesedl styl psaní a odložila jsem po dvou kapitolách.

Skvělá parodie a satira z pera disidenta, už jsem se dlouho tak nezasmála. Kapřipot, druhotný produkt a vůbec celá Moskva cca 20 let napřed mě pobavila. Skoro mě mrazí, že by se něco takového mohlo doopravdy stát...

25.01.2024

(SPOILER) Kde začít... Když jsem viděla přebal knihy, čekala jsem pořádnou slaďárnu. Nelítostný nacistický důstojník potká na ulici v Krakově nádhernou Židovku s hvězdou na kabátě a okamžitě se do ní zamiluje, přitahuje ho proti své vůli. Totéž cítí ona, miluje ho, a zároveň nenávidí, snaží se přežít, ale končí v koncentračním táboře. On ji mezitím hledá, kam zmizela, jedna opulentní pitka střídá druhou a pohledné ženy se kolem něj jen točí, on však stále vidí tu černookou krasavici, kterou, ač zbědovanou, hodlá najít a odvést si s sebou do Říše. Ona na něj myslí, v koncentračním táboře se sblíží s mladým židovským chlapcem, bohužel on tragicky zahyne, ona je s ním těhotná a než ji nácek vysvobodí, naběhne na dráty elektrického proudu. Ne, tak takhle to nebylo. Chvíli trvalo, než se člověk v prvních 4 kapitolách v ději a časové souslednosti zorientoval. Pak už se před námi odvíjí příběh mladé Židovky, která je nečekaně blonďatá a modrooká, a nečekaně mezi ní a nacistickým důstojníkem přeskočí při prvním setkání jiskra. On ji chce mít u sebe v kanclu, jí se to hodí, protože tak může pomoct odboji, kde je i její manžel. A jako z udělání dostává nesplnitelné úkoly, které zvládá splnit, ačkoliv jí všichni hážou klacky pod nohy a jí se stále a u všeho třesou ruce. Aby bylo všem klišé učiněno za dost, s náckem otěhotní, na závěr se málem vzájemně zavraždí, ale přežije a míří i s Lukaschem do chajdy, kde už na ni čeká manžel. To už není limonáda, ale výsměch kritickému myšlení. Udělat agentku z někoho, kdo se permanentně třese jako osika a stejně ho nechytnou, notabene mezi nácky, kteří mají oči všude, to chtělo velkou dávku fantazie. Stejně tak stvořit agenta odboje, který huláká na ulici, co nemá a nikdo ho náhodou neuslyší a nenahlásí. Ve scéně, kdy velitel poslušně pije brandy s uspávadlem, ale jako z udělání se probere a ocitne poblíž ghetta, kde se potuluje Anna/Emma, aby prováděl namátkovou kontrolu, se zase ocitáme v pohádce O šípkové Růžence. Jediná postava, která za něco stojí a člověk ji má rád a dokonce jí fandí,
je Krysia. Statečná žena, která už si něco odžila, má zkušenosti a nervy jako provazy. Krátce, velmi naivně napsáno, a nevím, zda ty zhruba tři dny četby nešlo využít lépe. Když to srovnám s klenoty typu Hana, Zuzanin dech nebo Nemilovaná aneb Z deníku Perly Sch., musím hodnocení ještě snížit. Atraktivní téma, které má potenciál, kdyby to někdo kvalitně zpracoval syrově, bez všech příkras, klišé a kudrlinek. Zde je to bohužel promarněná příležitost. O odbytém překladu a korekturách se radši nebudu zmiňovat.

04.01.2024