Parwana komentáře u knih
Knížka, která mě obavila i rozesmutnila zároveň. Hlavní hrdince jsem přála nádhernou lásku, a líbilo se mi, jak to oba prožívali, své sny, společné plány... Stejně tak mě bavil styl psaní, hodně jsem se nasmála. Po přečtení mám dojem, jako kdyby mi někdo něco sebral a byla jsem hodně smutná,
Od knihy jsem měla velká očekávání, bohužel jsme si nesedly. Ze začátku to bylo tak zmatené a překombinované, že už jsem nemohla číst dál. Škoda.
Výběrová klasika, o tom myslím není sporu. Velmi dobře udělané a čtivě uspořádané, částečně slouží jako encyklopedie o životě Númenorejců.
Knihu jsem přečetla jendím dechem, ale její čtivost je bohužel jediná deviza. Něco tak plytkého a prvoplánového jsem už dlouho nečetla. Nevykreslené charaktery postav, nedotažená absurdní zápletka, která na konci ani není vysvětlená, tohle a další věci dělají z knihy laciný škvár. Téma letošní čtenářské výzvy je splněno, ale o nějaké literární hodnotě nebo dokonce díle se zde mluvit nedá.
Ruské spisovatele mám ráda, oblíbila jsem si díla Ludmily Ulické a Moskvu 2042 jsem přečetla skoro jedním dechem (ta je ale od jiného autora). Tady se ale skoro nic nedělo a kniha byla v podstatě utrpení, žádné zvraty, nic, neodsýpalo to... Ruský apokalyptický thriller jsem si chtěla přečíst, tady to ale fakt nešlo, a žádné mezinárodní ocenění na tom nic nezmění.
Od autora jsem už doložila knihu Prokletí rodu Auerspergů, tohle mi přišlo stejně nestravitelné a po prologu jsem odložila.
(SPOILER) Na knize mě zaujala v první řadě obálka a anotace, proto jsem po ní sáhla. Vypadalo to jako napínavý a čtivý thriller na víkend, co by se mohlo pokazit? Hodně věcí. Zápletka je natolik neuvěřitelná, až to bolí. Že by se skutečně dokázala hlavní hrdinka půl roku přetvařovat, zhubnout desítky kil a dotáhnout dospělého chlapa kladkou na invalidní vozík? A ještě s ním po víkendové bitce o život neprohrát? Jako vážně? Konec byl nedotažený, vlastně ani nevím, jak to dopadlo. Ideální půjčit, přelouskat a vrátit, Koupě knihy by bylo vyhazování peněz.
Knížku jsem přečetla, ale dost jsem s ní bojovala. Už na začátku jsem měla cukání ji odložit, nicméně četlo se to docela svižně. Musím ale dát za pravdu jiným čtenářům v tom, že se o Japonsku nedozváte tolik jako o autorce, což je škoda. Místy to bylo až zbytečně patetické, po přečtení mi slova Japonsko, japanistika a japanolog zněla v uších ještě hodně dlouho.
Tohle se mi strašně moc líbilo. Čtivé od začátku do konce, postavy jsem si hnedka zamilovala (kromě Coltaira, teda). Doporučuji.
Na knihu jsem s ehodně těšila, bohužel jsem musela asi na padesáté straně odložit. Hodně špatně se to četlo, buď autorka, nebo překladatel měl velmi chaotický styl psaní, do kterého jsem se prostě nemohla dostat.
Jedno z těch lepších zpracování nesmrtelného námětu Agathy Christie Deset malých černoušků, Tady až téměř do konce jsem nevěděla, kdo je vrah, a knihu jsem téměř zhltla.
Skoro se mi chce napsat tuctový thriller, protože jsem od knihy čekala mnohem víc. Četlo se to relativně dobře, konec byl jakž takž uvěřitelný.
(SPOILER) Další díl série nezklamal. Přečteno jedním dechem, zápletka byla neuvěřitelná a konec mě překvapil. Jsem ráda, že má hlavní ženská hrdinka konečně klid.
Zřejmě jediný díl, kde se spojují osudy hned tří královen. Přišel mi z nich zatím nejklidnější, Janu jsem měla moc ráda pro její milý a skromný charakter, přičemž taková byla i jako královna. Na další díl jsem velmi zvědavá, jak naváže.
Super povídky, které se nezdráhám označit za artové. Krmivo pro mozek. Báječně jsem se u nich bavila a odpoledne doma mi příjemně uteklo.
Stejně jako všechny předchozí knihy této autorky mě i tato neskutečně pohltila a nemohla jsem se odtrhnout. Se zatajeným dechem jsem sledovala osudy Daniela a Any a čekala, kam to povede. Konec byl bohužel nedodělaný a trochu rozplizlý.
Tento díl mi z celé série přišel jako suverénně nejslabší. Osudy všech se uzavřely, konec se ale rozpliz do ztracena, žádná katarze se nekonala. Kdyby autor pominul odkaz Cécila, který je všudypřítomný, aby to trochu k něčemu vedlo, byla by to ještě větší mizérie. Škoda.
Od této autorky jsem dočetla jen 1 nebo možná dvě knihy, a zbytek jsem odkládala. Po této knize jsem zjistila, že její díla opravud nebudou moje oblíbená, ale za snahu kvůli čtenářské výzvě to stálo; holt, nešlo to.
(SPOILER) Hodnocení 4 hvězdiček dávám zejména za čtivost knížky; úplně jsem nepochopila, jak to na začátku vlastně bylo, resp. proč to matka Rose Gold vlastně dělala - chtěla dceru patologicky navázat na sebe? Na druhou stranu mi bylo líto, jak se otec k Rose Gold zachoval...
Jako dítě jsem tuto knížku myslím nečetla, jako dospěláka mě naprosto uchvátila a už se těším, jak ji jednou budu číst svým dětem. Ještě k tomu ty krásné obrázky Heleny Zmatlíkové.