Paulina komentáře u knih
Velmi zajimavá kniha.
Kazda povídka je naprosto jiná a pokaždé se ocitnete v úplně novém světě. Z každé povídky by mohla být samostatná kniha.
Faber ma široké znalostí, které velmi čtivě zasazuje do dějů svých příběhů.
Čarování se slovy. Paralyzující. Nevím, zda i jazyk originálu, ale překlad je krásný.
Příběh je vyprávěn 11.ti letým klukem. No řeč kterou používá je až ledově dospělá. A to dává slovům zvláštní moc. Je to fakt, co se zde odehrává? Možná je to sen. Sen v hlavách dětí. Ale proč tento sen?
Kde jsou hranice představivosti, lásky, nenávisti, tužeb a jak daleko od toho všeho je k činům. Spolužáci a kamarádi Scarmiglio, Bocca a vyprávěč touží po dobru a cestou k němu ničí. Stávají se zlem. Mění svá jména, svou řeč. Už nejsou děti. Teď bojují za lepší svět.
Mrazí. Děti, které přijali myšlenku činit společnost lepší. Proč tak brzy. Jak by to bylo, kdyby nepřešli k uskutečnění svých plánů. Jací by z nich byli lidé? Společnost nás formuje a společnost je zodpovědná? Dětský svět, který příliš rychle dospěl.
Pekny pribeh. Uryvek z knihy, ktery se mi obzvlaste libil.
.....
Promiňte.
Někdo na mně mluví. Otočím se a spatřím sekretářku, která sedí na čísle osmnáct. Snažím se vybavit si její jméno. Číslo osmnáct. Beth. Právník, pro něhož pracuje, se jmenuje Harley Marcus.
Stojím a nevím přesně, co jí mám říct.
"Kde je Jasmine?"
Tyhle otázky se mi líbí. "Šla na poštu."
"Do prdele."
To je nečekaná odpověď.
.....
Obracím stránky.
Raduji se ze vznešenosti krásných slov, pláču nad krutostí. Tolik smutku, tolik lásky.
Pan Hosseini má dar vyprávět.
Jazyk, kterym je kniha psana, posouva prostredi starovekeho Egyptu do soucasnosti. Slovni obraty a forma dialogu, se hodi vice pro romany cervene knihovny dnesni doby.