Pavlina50 komentáře u knih

Co je na celém tomto příběhu pro mě nejděsivější?
Ta skutečnost, že nečtu o dávné minulosti, kterou jsou dnes již třeba koncentrační tábory za 2. světové války nebo tábory v Rusku z padesátých let…toto je jen nedávná minulost a nepochybně i současnost. Šílené srovnání, když jsem si vybavila, že přesně v roce, kdy já jsem prožívala své nejkrásnější životní události a řešila víceméně „blbosti“, Sin právě utíkal ze „čtrnáctky“. Kolik podobných a nelidských míst ještě dnes kdekoliv na světe je?
Toto čtení je opravdu těžké. Neskutečně brutální a drastické. Každá kniha o KLDR mi přinese nějaké další nové a těžko uvěřitelné informace. Výpovědi „běžných“ severokorejských uprchlíků už jsem četla několikrát, ale autentický příběh někoho, kdo za svůj život před útěkem nikdy neviděl „svět za plotem“, to je opravdu unikátní a ojedinělé.

Proč byl už od narození Sin v táboře?
Vina z důvodu příbuznosti???
V křesťanské komunitě platí, že každé dítě se narodí s prvotním hříchem. Ale díky křtu je tato jeho vina smazána. V této zemi se některé děti také už rodí s vinou, ovšem je to vina definitivně doživotní bez jakékoliv možnosti se jí zbavit. Sin se také narodil s vinou – vinen tím, komu se narodil. A jeho osud byl tím zpečetěn. Trestem a částečným odčiněním je pouze otrocká a doživotní práce pro „blaho státu“.

Že Sin v něčem lhal? Asi bych v tom nehledala nic velkého a cíleného, protože bych nehledala ani žádné morální návyky v člověku, který se narodil jako otrok, byl vychováván jen k celoživotnímu otroctví a s dokonalou absencí emocí a citů. V člověku, který měl po celé své dětství a dospívání v hlavě téměř jedinou a omezenou myšlenku, a to, kde sehnat jídlo, aby přežil další den. Sin možná působí dost kontroverzně, ale že dokázal i po útěku vůbec nějak přežít - zejména ze začátku, kdy zůstal pro něho v absolutně novém a neznámém světě úplně sám bez pomoci - to před ním smekám klobouk.

Kniha mi připadala jako takový hybrid - napůl románový příběh, napůl literatura faktu. O trochu víc mě bavila ta „výpravná“ linka o životě v táboře, o útěku a následném životě na svobodě, i když i v té faktické části byla spousta doplňujících, přínosných a zajímavých informací o této jedné z nejkrutějších zemí světa.

Ve srovnání s jinými knihami s podobnými náměty tato (stejně jako Sin) působí naprosto stroze a bez-emočně, ale myslím, že přesto při čtení dokáže s emocemi slušně zahýbat - naštve, rozzuří i rozbrečí…

Jedna hvězdička dolů, ale jen kvůli srovnání s knihou Svědectví o životě v KLDR, která mi připadala přece jenom o kousek líp zpracovaná.

5 17.01.2022

„…nic tě nemůže vyděsit, pokud to nepřipustíš…“

Toto čtení s novou a zajímavou ústřední postavou – mírně autistickou Rory jsem si opravdu užila.
A to i přesto, že indicií vedoucích k průběžným dějovým zvratům nám autor servíroval od začátku knihy dost a dost - ať už v popisu a charakterech postav nebo v drobných poznámkách jen jakoby mimochodem poznamenaných. Připadalo mi, že čtenář je téměř vždy o krok dopředu než postavy v knize a že to byl snad autorův záměr. Nicméně na to, jak všechny tyto docela jasné a předvídatelné střípky autor skloubí v jeden logický a navazující celek, jsem nepřišla, takže příběh mě držel v napětí až do úplného konce. Snad jediné, co mi na knize trochu vadilo, byla cesta, jak Rory přišla na vcelku nejzásadnější informaci vedoucí k závěrečnému odhalení případu. To, že ji na správnou cestu a vyřešení přivedly sny, není pro mě to pravé ořechové. Na to byl příběh až moc reálný. Snad si sám autor s tím nevěděl rady, tak použil toto klišé z jiných literárních žánrů…netuším.
Ale jinak se mi to celé opravdu líbilo.
Střídání časových a dějových linek bylo dostatečně přehledné, moc chválím i formu výtisku knihy obsahující výrazné a oddělené odstavce, krátké kapitoly, které nutí knihu neodkládat, příjemný je i výběr a velikost písma i samotná velikost knihy, která úplně vybízí k položení na peřinu v posteli před spaním.
Celkově je to dost povedený začátek nové série…snad dojde k pokračování…přece jenom tam zůstala jedna velice otevřená a nevyřešená záležitost.

5 17.01.2022

Skvělá kniha z dost neznámého a literárně netypického prostředí – odehrává se v uzavřené komunitě obyvatel ostrovů Falklandy.
I když je to podle anotace příběh o ztracených dětech, spíš mi to připadalo jako sonda do mysli psychicky zlomených lidí.
Tři osoby – každá něco skrývá…a lže.
Callum trpící posttraumatickou stresovou poruchou díky účasti v nedávné válce, Catrin – psychicky zničená po tragické ztrátě všech tří svých dětí a Rachel – utápějící se v alkoholu a navždy poznamenaná díky tragédii, kterou zavinila.
Tyto tři postavy jsou vypravěči jednoho tragického příběhu. Vyprávějí postupně, každý začíná své vyprávění zhruba tam, kde ten předchozí končí. Takže příběh se pořád posouvá dál, jen jeho vypravěči a úhel pohledu se mění.
Všichni tři se snaží navenek zachovat dojem normálnosti a vyrovnanosti, ale uvnitř jsou to naprosto zničení lidé, kteří už snad ani nehledají cestu ze svého vnitřního pekla.
Kniha má trochu pomalejší rozjezd, ale tempo postupně zrychluje, v poslední třetině jsem snad ani nedýchala, konec byl pro mě až strhující. Celkově kniha vyvolává dost dusivou a tísnivou atmosféru, zvraty jsou perfektní, celý příběh je skvěle promyšlen a vypointován.
Myslím, že je to jedna z knih, které mi utkví v hlavě.

5 07.01.2022

Tak toto byla jízda podle mého gusta.
Ztracená dívka, která se znovu objevila po patnácti letech, ztráta paměti a cesta ke znovunalezení vzpomínek, tajemný labyrint a zvrhlé hry v něm, k tomu klasická detektivní práce při hledání pachatele - vynikající thrillerový koktejl, který mě moc bavil.
A ten konec! Spadla mi brada a poslední kapitoly jsem si musela přečíst hned dvakrát, protože ten zvrat byl prostě dokonalý. Výborně promyšleno a domyšleno až do konce. Tak, jak si pachatel hrál v labyrintu, autor si pohrál zase s námi.
Skvělé!

5 06.01.2022

Velmi příjemné překvapení od pro mě dosud neznámé autorky.
Dobře namíchaný koktejl thrilleru, detektivky, mystiky, napětí i romantiky – mám ráda vzájemné propojení minulosti a současnosti, což v této knize představovalo zhmotnění snů hlavní hrdinky, díky kterému byla postupně odhalována minulost a tragická osudovost postav.
I přítomná duchařina, kterou až na výjimky zas až tak nemusím, zde měla vcelku hlavu a patu, a tak mi dojem z knihy nijak nekazila. A nezkazil to ani fakt, že částečná pointa knihy se v určité fázi dala dost dobře odhadnout, ale autorka přesto i ten konec tak bezvadně zamotala a změnila směr, že ani o překvapení jsem nebyla vůbec ochuzena.
Oceňují také způsob, jakým autorka vykreslila prostředí, kde se příběh odehrával – tajemná atmosféra městečka Wharton, jezera i Harrisonova domu na mě dost dobře fungovala.

5 29.12.2021

Kniha byla úplně něco jiného, než jsem s ohledem na jasný název a anotaci očekávala. Nejdřív mě to trochu zklamalo, ale když jsem se od této představy oprostila, našla jsem napínavý a čtivý příběh o jedné pomstě ze světa velkých peněz, bankéřů, finančních machinací, podvodů a intrik. Byla to vcelku klaustrofobní záležitost, při představě, že bych se ocitla tam, kde postavy této knihy, cítím vcelku nepříjemné brnění po těle.
Konec byl sice dost přitažený za vlasy, protože naprosto popřel celý drsný profesní život mezi žraloky na Wall Street, jak byl v průběhu knihy od Sary popisován. Myslím, že to tu skvěle navozenou atmosféru „shodilo“ a knize ublížilo. V přeměnu vcelku obyčejných lidí v naprosto vše schopné supermany prostě nevěřím. Ale přesto se nad tím tentokrát povznesu, přihmouřím obě oči a pět hvězdiček ponechám, protože čtivost této knihy byla pro mě opravdu vynikající.

5 13.10.2021

Moc hezká kniha o zradě, která vlastně zradou vůbec nebyla a o lžích, které zachraňovaly život.
Byla jsem zvědavá, jak se autorka vymyslela provázanost mezi světem módy, krásných šatů a piloty Královského letectva za druhé světové války.
A myslím, že se jí to dost podařilo. Celý příběh byl velice poutavý, trošku tajemný, měl logiku, míru uvěřitelnosti, zajímavé lidské osudy a vlastně všechno, co od světového románu očekávám.
I když…něčeho měl přece jenom na můj vkus trochu přemíru. Škoda, že děj často sklouzával do typické červené knihovny. Té milostné touhy, polibků, vášně a vyznání lásky bylo na mě často trochu moc. Chvílemi jsem měla pocit, že se Skye či Kat milostně uvzdychají. Tyto části na mě bohužel působily hodně lacině, což je ale asi dáno hlavně tím, že červená knihovna prostě patří mezi žánry, ke kterým jsem opravdu nenašla žádný vztah. Ale jinak se mi kniha opravdu líbila, dějová linka kolem letců byla super, přinesla mi další nové úhly pohledu na jejich působení ve válečném období, fajn byla i dějová linka ze současnosti. Pointa příběhu měla hlavu i patu. Jednu hvězdičku ale přece jenom strhávám za to až moc „harlekýnské“ pojetí milostných vztahů.

5 13.10.2021

(SPOILER) Tak s touto knihou jsem se bohužel trochu trápila, a to i přes její velice slibný začátek.
Plánovaný odpočinkový výlet se pro hlavního hrdinu mění v děsivou noční můru a z útulného útočiště horského srubu se stává život ohrožující vězení. Boj o přežití začíná.
Zápletka začala velice originálně – představa ztráty zraku v opuštěné chatě v horách je hororem už sama o sobě. Ta absolutní bezmoc a bezbrannost pomalu ale jistě přerůstající v paranoiu a ve stupňující se šílenství je dostatečně děsivá a taková zápletka má docela slušný potenciál. Ovšem moje nadšení začalo následně ale docela rychlým tempem upadat. Nemám totiž moc ráda knihy ani filmy typu, kdy lze dost těžko rozeznat rozdíly mezi reálnou skutečností a představami jen v hlavách hlavních postav a takové závěry knih, ve kterých zůstává spousta nezodpovězených otázek. A právě takových situací bylo v této knize na můj vkus až až. Například - kdo vlastně byl onen záhadný „koledník“ a co ho motivovalo k psychickému týrání hlavního hrdiny? Co se vlastně stalo se zmizelou rodinou v nedalekém domě?…A proč tam vůbec taková zápletka byla, když neměla žádný hlubší význam nebo vliv na další pokračování děje? Co ti dva „pytláci“ a tak trochu nelogická scéna s nimi? A pokud použiju nadsázku, často jsem k tomu všemu měla pocit, že hlavní hrdina byl skoro až klon Ramba nebo přinejmenším Bruce Willise, zejména proto, že nakonec z naprosto každé zcela beznadějné situace se vždycky nějak nepochopitelně dostal a přežil.
Knihu jsem dočetla hlavně ze zvědavosti, co se z toho všeho nakonec vyklube. Přece jenom jsem tajně očekávala nějakou bombastickou pointu, která bohužel ale nepřišla.
Co ale na knize musím ocenit, že autor dokázal postavit knihu na jedné jediné postavě, na které celý příběh stojí a padá. Myslím, že takový minimalismus není v literatuře zas tak moc běžný a od J. Kariky to považuju bezesporu za odvážný počin. Hodně dobře je zde také vystižen postupný rozklad lidské psychiky, a taky to, co dokáže provést s člověkem jeho vlastní mysl v mezní situaci bezprostředního ohrožení života.
Ale celkově mě kniha spíš zklamala. Velkolepá pointa se nekonala a celkové vysvětlení celého příběhu mě spíš naštvalo, než šokovalo. Žádné WOW se prostě nekonalo. Pro mě – nevyužitý potenciál. Tři hvězdy za první třetinu knihy.

5 17.09.2021

Duchařiny sice zas tak moc nevyhledávám, ale tady mě anotace a vcelku vysoké hodnocení zlákalo. A rozhodně času nad touto knihou nelituju. Navíc byl ten čas velice krátký, protože to byla další z knih, která mě nutila číst na jeden zátah. Originálně vymyšlený příběh se třemi dějovými linkami mě hodně zaujal. Líbilo se mi skvělé nadávkování trochy tajemna, trochy mysteriózna, trochy strachu a trochy napětí. Atmosféra knihy vyznívala s ohledem na samotný příběh dostatečně ponuře a mrazivě. Postav zde bylo docela velké množství, ale díky přehledné formě psaní se v nich dalo slušně orientovat.
Na druhé straně mě ale jako hodně lidí i zde zarážela podobnost s Kingovým Řbitovem zvířátek. Ale i pokud je to opravdu Kingova vykradačka, autorce to asi odpustím, protože i přes úctu ke Kingovi, tohle se mi prostě četlo daleko líp. Mírné zklamání jsem cítila akorát z rozuzlení – smysl sice dávalo, ale ten konec mi připadal takový rychlý a uspěchaný, navíc, přece jenom jsem si přála trochu jiný typ vysvětlení a „mysterióznější“ pointu. Ale celkově se mi kniha opravdu líbila.
Asi jsem už dostatečně otrlá vůči thrillerům, vůči hororům evidentně asi zatím ne, protože po přečtení knihy jsem na svoji skříň vedle postele začala večer pohlížet s jemným mrazením po těle.
Mohl by se toho příběhu chytnout nějaký dobrý scénarista, myslím, že by z toho mohl být docela dobrý film.
Ale jinak….láska až za hrob?
Radši fakt ne!

5 31.08.2021

Tak z této knihy jsem trochu rozpačitá. Téma umocněné autobiografickými prvky sice bylo dostatečně silné a znepokojivé, ale mě osobně tentokrát moc nesedlo zpracování. Ani tak mi nevadila forma vyprávění z pohledu dítěte, která byla často zpracována formou jakoby divadelní hry (naopak, vzhledem k prostředí, kde se příběh většinou odehrával – v divadelním kroužku – to bylo docela neotřelé a zajímavé), ale kniha mě prostě nedokázala pořádně vtáhnout do děje. Nestává se mi často, že bych nedokázala definovat, co konkrétně mi na knize vadí nebo co mi v ní chybí, ale tady se mi to prostě stalo. Prostě mi asi nesedla.
I přes to naléhavé a aktuální téma na mě díky mírně nezáživné formě zpracování kniha nijak převratně nezapůsobila. Myslím si, že ani u sebesilnějšího zpracovaného tématu neexistuje povinnost ji nekriticky uznávat právě jen kvůli tématu, pokud z ní nemám literární zážitek.
Co na knize ale tentokrát dost oceňuju, jsou velice zajímavé ilustrace. Jinak…tak nějak průměr, na který brzy zapomenu.

5 30.08.2021

…a hra na kočku a myš se Samem a Ansonem pokračuje. A pořád není jasné, kdo je ta kočka a kdo myš.
Začala jsem číst bezprostředně po dočtení druhého dílu této série, který skončil tak, že prostě nedával možnost žádné prodlevy. A jestliže jsem první i druhý díl hodnotila v superlativech, můj dojem z toho závěrečného dílu už byl přece jenom trochu jiný. Pokud jsem o předcházejících dílech psala, že i přes velké množství jsem se v ději dalo dobře orientovat, tady už to pro mě bohužel přestalo platit. Nejen živých, ale hlavně mrtvých přibývá opravdu zběsilým tempem. Vlastně jsem je už přestala počítat a vzdáleně mi to začalo připomínat česku filmovou klasiku „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“….. „vždycky když otevřu dveře, vypadne mrtvola.“ Často jsem byla opravdu docela zmatená, ztrácela jsem přehled v tom, kdo je kdo, kdo je vlastně ještě živý a kdo už ne, kdo psal a kdo nepsal deník…no, občas slušný guláš. Chápu, že většinou bývá takové matení účelové a záměrné, aby byl čtenář udržen v napětí a autor nám mohl servírovat nečekané zvraty (což mě mimochodem u thrillerů velice baví), ale tady se mi toho zdálo přece jen až přes míru. Sem tam jsem se divila, že se v tom vyznal sám autor. Celý příběh se mi s blížícím finálním rozuzlením zdál opravdu už extrémně překombinovaný a i když na konci sice do sebe všechno zapadlo a vše bylo náležitě vysvětleno, určitou pachuť z té celkové zamotanosti příběhu už mi to nepřebilo.
Zvláštní pocit ve mně vyvolalo mimo jiné i zakomponování použití viru jako zbraně a popisy způsobu ochrany proti němu (izolace, roušky…) do děje. Zejména v této době mi to přišlo ze strany autora až tak trochu nečekaně věštecké.
Každopádně i přes tyto moje výhrady si myslím, že se jedná o jednu z nejlepších a mimořádně čtivých sérií v tomto žánru. Její čtení je prostě návykové. Je to jedna z těch sérií, kde nic není tak, jak se dlouhou dobu zdá, což je určitou zárukou udržení napětí, a i když sám autor prohlásil, že tento třetí díl je opravdu konečný…na konci přece jenom nemálo otazníků ještě zůstává...Pane Barkere, co vy na to? Co třeba nová série, která by nám tentokrát naservírovala příběh Matky a Otce. Mě by docela dost zajímal i samostatný příběh této zvrácené dvojice.

Pro potencionální čtenáře: v tomto případě opravdu není vhodné číst díly série na přeskáčku. Všechny knihy na sebe tak bezprostředně navazují, že bez chronologického řazení jednotlivých událostí všech tří knih by celý příběh nedával žádný smysl a hlavně by čtenář asi vůbec nevěděl, o čem to vlastně celé je. Jinak to prostě v tomto případě nejde, znalost předchozího děje je v tomto případě nezbytná. Provázanost všech knih je dokonalá, všechno se vším souvisí a nic nelze od sebe odrhnout nebo z vytrhnout z kontextu, protože v tu chvíli by se celý příběh sesypal.
S těžkým srdcem, ale přece jen z důvodu osobní objektivity a zejména s ohledem na srovnání s prvním a druhým dílem, za ten občas nepřehledný guláš jednu hvězdičku ubírám. Ale jinak s čistým svědomím celou sérii opravdu vřele doporučuju!

5 09.08.2021

Hlavní hrdinka Olivia s paranormálními schopnostmi a vizemi, jeden dost přitažlivý vyšetřovatel, jeden neméně přitažlivý kněz a jeden magor, který je přesvědčený, že plní boží vůli. Pro thrillery s náboženskými motivy, mám prostě slabost. Kniha byla čtivá, napínavá, zápletka dostatečně promyšlená. Na thriller sice nezvykle dost erotiky, ale to mi zase tak moc nevadilo, aspoň to trochu vyvažovalo ty morbidní vraždy. Kniha nezklamala, pobavila.

5 26.07.2021

Vzhledem k tomu, že jsem od této autorky přečetla všechny její dosud vydané knihy, automaticky a bohužel bez seznámení s anotací jsem sáhla i po této. A nejsem si jistá, že to pro mě byla ta úplně správná volba. Ne proto, že by kniha byla špatná nebo špatně napsána – to naopak. V. Hanišová v ní jen potvrzuje svůj „literární um“ zejména ve vypracování atmosféry a psychologických profilů postav, ale ten můj rozporuplný pocit pramení naprosto ze společného tématu jednotlivých povídek – tématu sebevražd a motivace k těmto činům. Knihu jsem otevírala v běžném pozitivním naladění, ovšem zavírala s pocitem totální deprese, úzkosti a sklíčenosti. Přemýšlela jsem nad tím, co mi kromě těchto pocitů ta kniha vlastně dala a odpověď jsem nenašla. Náhled do hlav lidí, kteří se vědomě a při smyslech rozhodují tento nevratný čin uskutečnit, pro mě nebyl vlastně nijak přínosný, protože vnitřně tyto pohnutky i přes sebekvalitnější literární zpracování nedokážu nikdy pochopit. Viktorie Hanišová umí psát, to je pro mě nepopíratelné, ovšem z této knihy na mě padla opravdu jen ta ryzí deprese. Rozhodně bych její přečtení nedoporučila lidem, kteří se momentálně nacházejí v nějaké nepříliš dobré psychické pohodě.

5 22.07.2021

Příjemné překvapení.
Pro mě je Jenny Blackhurst zcela neznámou autorkou a její příběh dětské psycholožky Imogen, která se po jednom svém profesním selhání vrací do svého rodného města začít nový život, a osiřelé Ellie, kolem které se děje až moc podivných věcí, mě dost zaujal. Autorka mě dokázala neustále krásně mást a každou chvíli mě nutila měnit názor, na které straně je pravda, kdo lže, kdo nadmíru podléhá zcela nereálným skutečnostem a kdo si vlastně udržuje chladný rozum. V jednu chvíli jsem bez výhrad věřila Elliině nevině, abych v zápětí pohled na ni naprosto otočila a uvěřila v její až „magické “ a nereálné schopnosti. Chvílemi má kniha téměř až hororový nádech, sem tam hodně mrazí a napětí a pocit nejasnosti udrží vlastně až do posledního odstavce. Překvapivé konce prostě miluju.

5 22.07.2021

(Možný spoiler!) Hodně zajímavý příběh o jednom malém vězení, o jednom velkém útěku a o jedné obrovské snaze začlenění se do standardního života.
Zatímco pro „Mami“ je život v Pokoji jedno neskutečně velké utrpení, pro malého Jacka je synonymem celého, šťastného a naprosto normálního světa.
Podobné příběhy - pokud mají šťastný konec - téměř vždy končí útěkem a šťastným shledáním s rodinou a blízkými lidmi.
Tento je ale trochu jiný, zde totiž útěkem velká část příběhu teprve začíná.
Zatímco „Mami“ se vrací do života, který kdysi znala, pro Jacka je to ztráta absolutně všech dosavadních jistot. Teprve teď začíná objevovat a bojovat s běžnými a nám naprosto přirozenými věcmi, jako jsou například schody nebo boty. Zjišťuje, zda všichni noví, neznámí lidé kolem jsou opravdu skuteční nebo ti „televizní“. Pokoj byl pro něho bezpečí, „Venek“ vnímá spíš jako nejistotu a důvod k ostražitosti.
Celá kniha je psána právě z pohledu Jacka, takže spolu s ním poznáváme jeho pocity a myšlenky, radosti i strachy. Příběh je vyprávěn jeho dětským jazykem a jeho vnímáním, kdy nic z toho, co se děje v Pokoji, vlastně není nenormální. Ve své dětské nevinnosti a neznalosti běžné „hmotné“ věci považuje vlastně za kamarády, přirozeně s nimi hovoří a dává jim téměř lidský statut (například „ahoj Židle“, nebo „jdu k Umyvadlovi“).
Druhá polovina knihy otevírá spoustu dalších otázek, pro koho je život mimo Pokoj vlastně těžší. Ani pro „Mami“ to totiž není konečná úleva a automatická vstupenka do šťastného života. Jizvy a prožitky z věznění nejde tak jednoduše vymazat a „Mami“ zjišťuje, že vůbec není jednoduché se se vším vyrovnat, automaticky se začlenit zpátky do společnosti a navázat tam, kde byl původní život násilně přerušen. Paradoxně je to pro ni možná ještě těžší než pro Jacka.
Nechci moc přemýšlet a spekulovat nad tím, jak moc byly některé úseky knihy nereálné a těžko uvěřitelné, kolik přímo pohádkových náhod se událo a nasměrovalo tak další děj (zejména situace kolem útěku), kniha mě totiž opravdu strhla. „Bojotečného“ Jacka jsem si prostě zamilovala.

5 27.05.2021

Dvojka „sester“ mi v knihovně prozatím uniká, tak jsem ji přeskočila a vrhla se přímo a trojku. Ostatně sama autorka píše, že je jedno v jakém pořadí knihy této série čteme…
No, možná s tím zas až tak stoprocentně nesouhlasím. V právě dočtené trojce jsem narazila na několik okamžiků, které část osudu druhé sestry Ally už docela prozradily. Ale nechám se překvapit, zda jsou tyto indicie jen okrajové, každopádně o jedné docela tragické události v jejím životě už díky přečtené „trojce“ vím.
Ale zpět ke Star a jejímu příběhu. Je to opět velmi pěkně vystavěný a promyšlený příběh s náznaky drobných reálných historických fakt. Současný příběh Star hledání vlastních kořenů se odehrává v Anglii a prolíná se s druhou dějovou linkou, která začíná na počátku dvacátého století a její hrdinkou je emancipovaná Flora. Opět se mi líbilo to nenásilné proložení příběhu drobnými reálnými historickými fakty, v tomto případě se v příběhu objevuje přímo i anglický král Edward VII a rodina jeho milenky Alice Keppelové. Stejně jako v případě prvního dílu „sester“ se mi o trošku víc líbila ta historická linka, atmosféra staré Anglie na mě z knihy opravdu dýchala. I když byl děj mírně předvídatelný, autorka některými nečekanými zvraty i tak dokázala překvapit a tak jsem jen napjatě čekala, kdy v rodové linii dojde k tomu zásadnímu zvratu, který zapříčiní adopci Star. Už se těším na čtvrtý díl, protože jeho hrdinkou má být Cece, která díky své nerozlučnosti se Star má dost prostoru i v jejím příběhu. Docela se těším na hlubší seznámení s ní, protože v tomto příběhu mě docela iritovala, její fixace na Star mi přišla chorobně nezdravá, a tak jsem zvědavá na její minulost, která mi doufám tu snad až patologickou závislost zdůvodní.

5 06.05.2021

Tak jsem to nevědomky vzala trochu pozpátku.
Jako první jsem četla až třetí díl – z toho jsem byla velmi nadšená a vůbec mi nechybělo, že neznám dva předchozí. Teď jsem nevědomky sáhla po dílu druhém…a tady už jsem neznalost prvního dílu pocítila podstatně víc. Je zde hodně odkazů a návazností na události, které se staly právě v prvním dílu, i když jejich popis je na druhé straně dost jasný a na samotnou zápletku dílu druhého to tím pádem nemá zas asi až takový vliv. Oba detektivové jsou sympatičtí, i když postava Uriaha mi tentokrát připadala tak trochu bez šťávy. V tomto díle mi ale trošku trvalo, než jsem se do knihy začetla, sem tam mi připadalo, že to má pomalější spád, začíst do knihy se mi podařilo asi až zhruba v polovině, ale pak celý příběh nabral patřičný spád a vygradoval až k závěrečnému finále.
Vzhledem k tomu, že třetí díl už znám (a rozhodně doporučuju k přečtení, protože je skvělý), konec knihy týkající dějové linky kolem Elliota mě nijak nepřekvapil a nešokoval, ale chápu, že to je jen moje chyba a rozhodně ne chyba autorky. Tak teď se mi musí podařit sehnat konečně ten první díl, aby mi ta skládanka kolem osud hlavní hrdinky Jude Fontaine do sebe zapadla úplně.

5 01.04.2021

Tak to je vlastně poprvé, co Carterovi dávám o hvězdičku méně. Ne, že by mě tento jeho další příběh nezaujal, ale přece jenom mě tentokrát celý vrahův plán připadal tak trošku přitažený za vlasy a dost násilně překombinovaný. Ale nejvíc mě zklamal samotný konec a identita vraha (pochopitelně se ztotožňuju s tím velkým množstvím komentářů přede mnou a narážím zejména na zápletku s mechanikem - to bylo opravdu mimo). Mám pocit, že tentokrát se Carter v knize nesnažil nás čtenáře jen trochu mást, a přitom nechávat prostor pro vlastní teorie o pachateli, tentokrát prostě vcelku natvrdo a přímo už skoro na začátku vyloučil možné pachatele, aby nám na konci jednoho z těch naprosto vyloučených naservíroval. Plán mu sice asi vyšel - myslím, že šok, kdo je vlastně vrah, to byl pro všechny, ale mě právě tím naštval. Mám ráda logické vyústění a tady opravdu spousta věcí nehrála. Zbytečnou kapitolu s S.W.A.T v závěru knihy jsem také moc nepochopila. Nicméně čtyři hvězdičky přece jenom dávám, protože nebudu pokrytec - knihu jsem přečetla, stejně jako prozatím všechy „carterovky“ na jeden zátah, Cartera prostě nikdy v průběhu čtení neumím odložit, pro mě je to jeden z nejčtivějších autorů...zklamal mě opravdu až ten závěr. Hunter, který prostě „hodně čte“ je pořád mým oblíbencem a určitě budu v sérii pokračovat dál.

5 16.03.2021

Další dobrý thriller, jak se od Angely Marsons již standardně očekává. Tentokrát s tématem vražd dětí v prominentní soukromé škole. Prostředí těch zvláštních školních elitářských klubů a spolků vídám často v amerických filmech, vždycky mi to připadá tak trochu přes čáru. Svým způsobem to vnímám jako běžnou školní šikanu v našem českém prostředí, ovšem tady k tomu dochází paradoxně vždy pod hlavičkou legálních a školou tolerovaných skupin prominentních dětí. Nejinak je tomu i v této knize, ovšem zde se navíc kříží současné tragické události i s dopady dávných činů bývalých studentů této školy.
Hvězdičku jsem srazila jen kvůli závěru, který mi připadal už tak trochu násilně překombinovaný a pointa mě tak mírně zklamala.

5 05.03.2021

Prostředí psychiatrické léčebny má pro mě vždycky čtenářskou přitažlivost, tato kniha mě navíc hodně nalákala i svou zdařilou obálkou. Samotný příběh byl neméně zajímavý - začíná podivným úmrtím lékaře na psychiatrické klinice, které se přichází řešit vyšetřovatelka Bea Kasparyová. Dál se ale příběh začíná točit spíš kolem klientů kliniky a jejich narušené psychiky. Výraznou postavou se stává jedna konkrétní pacientka, na jejíž životní příběh se centrum pozornosti začne dost významně soustředit. A to až do té míry, že jsem zhruba v polovině knihy vlastně docela zapomněla na prvotní důvod vyšetřování, který díky dějovým linkám jednotlivých pacientů docela zapadl. Nicméně, zločinů v tomto pochmurném prostředí začíná přibývat, úměrné k nim naopak ubývá potencionálních pachatelů a příběh se stává stále zamotanější. Finále je poměrně překvapivé. I když jsem tak nějak intuitivně pachatele zločinů odhadla, na motiv jeho jednání jsem nepřišla, takže jsem nebyla ošizena o moment překvapení. Pointa nakonec ukázala na promyšlenost celého příběhu, a to, co mi v průběhu knihy trošku vadilo, tzn. přesun pozornosti ke zdánlivě málo souvisejícím okolnostem, se ukázalo naprosto smysluplné a všechno do sebe nakonec krásně zapadlo.

5 28.02.2021