PavlineCZka komentáře u knih
Nečetla jsem žádné jiné knihy o porodu, nýbrž pouze tuhle jednu jedinou, která nám byla doporučena v rámci přednášky Partner u porodu v rámci předporodního kurzu, a myslím, že je napsaná opravdu dobře a pochopitelně. Do žádné další už se pouštět nebudu :)
O něco málinko lepší jak díl 1 a 2, nicméně pořád stejná nuda. Nevím, zda se humor ztratil opravdu někde v překladu, ale mě to zkrátka téměř vůbec nebralo. Výraz dušená šunka byl dobrý :)
O malilinkato lepší jak jednička, nicméně opět jsem použila jako uspávadlo při těhotenské nespavosti... Úsměv na tváři se mi tentokrát vyloudil jednou jedinkrát, a to u příběhu s toustovačem.
Knihu jsem sice přečetla rychle v rámci těhotenské nespavosti, nicméně mě neoslovila, ani jednou jsem se nezasmála.. Deníček moderního fotra od Landsmana mě bavil rozhodně víc. Ale dobře, za nápad psát z pohledu dítěte dám 2 hvězdy.
Kniha je možná užitečná, nicméně způsob, jakým je podaná, je absolutně nečtivý a ne zrovna přehledný.
Přestože se nejedná o žádnou světovou literaturu, ale oddechové čtení, jedná se o krásný příběh z duše psa, který jsem prožívala silně o to víc, že máme doma světlého labradora, který se v mnoha ohledech Bailymu podobal, nejednou jsem si upřímně dojetím poplakala... :-)
Možná se jedná o literární skvost, nicméně asi jej neumím (aktuálně?) ocenit :-( Po rozsáhlém čtení Tolstoje Anny Kareniny a Zločinu a trestu od Dostojevskijho jsem první díl po 200 stránkách vzdala, pro mě absolutně roztahané, nepřehledné a nezáživné. Třeba někdy v budoucnu zase seberu kuráž a zkusím to.
Abych se přiznala, tak jsem taky ze začátku myslela, že mě kniha nebude vůbec bavit (cca prvních 50 stran), jaksi jsem se nechytala... no ale pak jsem se do toho tak zažrala, že jsem ji přečetla během 2 dní :-) Napětí až do konce!
Myšlenky občas nejsou špatné, nutí k zamyšlení, líbí se mi myšlenka lásky sebe sama a odpovědnost za vlastní osud, což si málo lidí uvědomuje (umí přiznat), nicméně ta forma podání a "ezo kapitoly" typu duše se na nás dívají, potkáme se tam... jsou pro mě opravdu nezáživné a ubíjející.
Jsem ráda, že si tuto knihu můžu poctivě odškrtnout ve svém "čtenářském deníčku", přece jen se jedná o klasiku, nicméně i tak mě kniha nenadchla a nebavila. V podstatě mě ani žádný hrdina natolik nestrhl a nezaujal, abych změnila názor, děj neubíhal a byl velmi roztahaný.
Dobrá a úsměvná oddechovka, zároveň účinná antikoncepce, kterou nevím, zda doporučit ukazovat doma (nejen) chlapům :-D... dělám si srandu, samozřejmě jde o vyhrocené příběhy (doufám) ze života rodiče, které budí úsměv na tváři... a možná uklidní nejednoho rodiče, že v tom není sám :-)
U čtení knihy jsem prokrastinovala téměř půl roku, bylo mi líto ji nedočíst a neustále jsem čekala na nějaké postřehy, které mi "otevřou oči".... Důvod je ten, že se jedná o opravdu vyčerpávající čtení na obsah nikterak bohaté. Musím souhlasit s názory zde, že se jedná o přeceňovanou knihu a není v ní v podstatě nic nového, na co by průměrně inteligentní člověk nepřišel sám.
Pokud ovšem někdo nikdy nad těmito otázkami neuvažoval, tak to může pro něj snad být inspirací....
Citát, který se mi líbil: "Buďte otevření, ale ne tolik, aby vám mozek vypadl z hlavy." :-)
Kniha je docela čtivá, bavila mě, klasika, která rozhodně stojí za přečtení. Nicméně počáteční sympatie s hlavní hrdinkou Annou se v průběhu čtení rapidně změnily a její příběh mě unavoval. Naštěstí se zde prolíná příběhů více, které vás baví a nevinná láska Kitty a Levina je opravdu osvěžením. Filosofické, politické a zemědělské úvahy byly poněkud rozsáhlé a nezáživné.
O metodě a knize jsem se dozvěděla na instruktorském kurzu Body and mind lekcí. Měla jsem zájem dozvědět se bližší informace k cvikům a i doprovodné příběhy lidí, kterým paní Mojžíšová pomohla, a proto jsem si knihu pořídila. Myslím, že "trapné cviky" paní Mojžíšové by opravdu měly být metodou první volby, a to i v případech bolesti zad, nejenom při nemožnosti otěhotnět. Lidí s osobním přístupem, jako je paní Mojžíšová, kteří hledají skutečnou příčinu a snaží se ji odstranit, je skutečně málo.
Kniha se mi i přesto, že se mi přespříliš čtivá téměř celou dobu nezdála, líbila. Příběh založený na skutečnosti mě chytil nejvíc za srdce až po dočtení knihy.
Líbí se mi citáty uvedené hned na začátku knihy, a to například: "Válka je permanentní, legální násilí" (Abdulah Nakaš-Nale), jež se spolu s bezradností a bezmocností (nejen) obyčejných civilistů zrcadlí celou knihou.
Prima zábavná knížečka a dobrý dáreček pro ty, kteří se dokáží od srdce zasmát sami sobě :-) Jak se uvádí na obale, jedná se o jedinečný protilék na třicáté narozeniny: "Užívejte třicítku! Za chvíli vám bude čtyřicet!" :-)
Knihu jsem četla před X lety, tedy je možné, že moje vnímání je ovlivněno věkem a dobou, kdy jsem ji četla. Každopádně mohu říct, že mě naprosto strhla, příběh mě bavil a rozvíjel mou fantazii co se týče procestovaných zemí atd. Plánuji si ji přečíst znovu a porovnat své dojmy. Každý další díl byl ovšem horší kvality nežli ten předchozí.
Kniha je pravděpodobně základem change managementu, nicméně taky mě nikterak neohromila a život mi rozhodně nezměnila.
Strhující příběh (někdy trochu neuvěřitelný, pravda), který mě bavil od začátku až do konce a rozvíjel moji fantazii, když pominu autorovy občasné filozofické úvahy, které mě otravovaly. Přestože se jedná v zásadě o smutnou knihu, příběh je čtivý a krásný.
Bylo mi doporučeno, že je to vhodná četba pro ty, kteří jinak scifi moc nefandí. Příběhy se vždy řídí jasnými zákony robotiky, takže při několika posledních už celkem dokážete předpovědět pointu. Z toho důvodu mě kniha s postupujícím čtením bavila méně a méně.