Peace komentáře u knih
"Počítáme s tím, že smutek po nějakém čase překonáme, a domníváme se, že je nevhodné a dokonce škodlivé, když si ho neprožijeme."
Příběh začal velmi slibně, s Diane jsem soucítila a držela jí palce, aby všechny rány osudu zvládla. Postupem času se však z knihy stal klasický románek a chvílemi mi vadil i příliš jednoduchý styl, kterým byl děj napsán.
Bohužel, krásná obálka a masivní reklama převyšuje kvalitu samotné knihy...
"Jedna jediná bolestná zkušenost ti dokáže převrátit život vzhůru nohama."
Další z řady oddechových a pohodových knížek od autorky. Její příběhy mám ráda - jde o jistotu, která nezklame.
"Podstatná otázka není, jestli se to stane, ale kdy se to stane."
Rozhodně zajímavé téma, už proto, že není nereálné. Ze začátku mě kniha bavila hodně, ale poté se děj vlekl a začal být docela nezáživný, škoda.
"Musíme být za každou cenu odvážní."
Fajn pokračování série. Jsem ráda, že v tomto díle už byla America o něco rozhodnější a její nelogické myšlenkové pochody z předchozího dílu se snížily na minimum ;o)
Kniha je čtivá a děj má spád.
"Je lepší se o něco pokusit a prohrát, než nikdy nic nezažít."
Od knihy jsem čekala něco jiného, za mě zklamání. Děj by se dal zkrátit na půlku, zbytečně zdlouhavé.
"Některá rozhodnutí jsou těžká jen do té chvíle, kdy je učiníme."
Předchozí kniha autorky pro mne byla zjevením a zážitkem, proto jsem na další její titul byla vyloženě natěšená. Bohužel, přišlo jen jedno velké zklamání. Nevím, kde se stala chyba - zda na mém přijímači - ale kniha mi vůbec nesedla. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická, vyjadřování postav působilo nevěrohodně (knižní vyjadřování malé Maddie bylo jedno velké WTF?) a celkově mi děj přišel jako z naivního románku, někdy z konce 18. století.
Tohle se prostě nepovedlo.
"Svoboda není jen o volení a sňatcích a líbání se na ulici, i když to všechno je důležité. Svoboda je taky o tom, co si sami sobě dovolíte."
Úvod knihy působil rozpačitě, chvíli trvalo, než jsem se zorientovala ve všech postavách, ale po pár stranách jsem se do děje naštěstí vpravila. Příběhy mě bavily - všechny v podstatě stejnou měrou, každý byl zajímavý svým způsobem. Co mě však na příběhu naopak rušilo, a bez čeho bych se obešla, byly "hlasy z minulosti". Na můj vkus dávaly ději zbytečnou patetičnost.
Jinak je však kniha skvělá a náhled do života jednotlivých kluků opravdu zapůsobí.
"S člověkem v životě nejvíc zamávají dvě věci - když je v nebezpečí a když ho někdo zachrání."
Znáte ten pocit, kdy po přečtení anotace víte, že kniha, kterou právě držíte, je přesně pro vás? Tak to je případ "Dopisů na konec světa" a mé maličkosti.
Jsem moc ráda, že i po dočtení celého příběhu pocit trvá a kniha se pro mne stala velkým zážitkem. Dopisy osobnostem jsou skvělým zpestřením (kdo by nemiloval Kurta, Janis, Jima nebo Amy). Samotný příběh je hodně niterný a v závěru nechybí místo pro slzičky.
Rozhodně doporučuji!
"Lidé, které milujeme, nás nikdy úplně neopustí."
Kniha je důkazem toho, že příběhy mohou být smutné a krásné zároveň. Budete brečet i smát se - jde o knížku nabitou emocemi. Je znát, že autorka píše z hloubky vlastních prožitků. Rozhodně doporučuji!
"Kdo zvítězí nad někým jiným, je mocný, ale ten, kdo zvítězí sám nad sebou, je všemocný."
Hodně zajímavá a inspirativní knížka, která by se měla číst více než jednou, protože hned napoprvé se nedají zachytit a vstřebat všechny myšlenky. Chválím čtivost příběhu, kdy autorka získané zkušenosti prokládá svým osobním příběhem.
Doporučuji!
"To je neuvěřitelné, co v sobě staří lidi nosí za poklady."
Moc hezký příběh, kterému bohužel uškodila přílišná strohost. Chválím autorčinu práci se slohem.
"Nic takového, jako největší životní chyba, neexistuje. Život si nemůžete jen tak zničit. Život je totiž velmi odolný a hned tak něco ho nezruinuje."
Humoristicky laděné knihy od Sophie jsou pro mě sázka na jistotu. Vím, že se u jejích příběhů budu bavit od prvního do posledního písmene, což tahle kniha jen potvrdila.
Doporučuji, určitě nebudete litovat.
"Chceme to, co nemůžeme mít. To je lidská přirozenost."
Typicky odpočinkové, nenáročné čtení. Na mě až moc nenáročné.. Děj, na který si za pár dní ani nevzpomenu.
Konečně už se snad tímto definitivně poučím a budu mít na paměti, že tyhle romantické -náctiletovky nejsou nic pro mě.
"Peklo, ve všech jeho myslitelných formách, lze najít spíš na zemském povrchu, než někde pod ním."
Hodně zajímavý námět, který se bohužel úplně nevyužil.
Knize by neškodilo hlubší propracování postav, napínavější scény a větší rozmanitost v ději na samotném ostrově - moc jednotvárná úmrtí, neškodila by větší vyhrocenost mezi jednotlivými aktéry atd.
Tohle se příliš nepovedlo, což je škoda, protože potenciál byl vysoký.
"Zatímco každodenní život se v průběhu dějin proměňoval, lidská přirozenost zůstávala stejná. Renesanční lidé měli tytéž talenty, schopnosti, tvořivost, vášeň, pohnutky, naděje a obavy, jako máme my dnes."
Milá kniha. Ano, je určena spíše pro mladší ročníky, ale proč se nenechat pozvat do renesanční Florencie i ve vyšším věku? Děj je napsán kvalitně a čtivě, takže s čistým svědomím doporučuji jako oddechovku komukoliv. No, dobře - komukoliv rodu ženského ;o)
"Každý konec je konec konců také začátek."
Velmi zdařilé pokračování - na "stejné vlně" jako předchůdce - takže jsem si čtení užila a hlavním hrdinům fandila až do posledního písmenka :o)
Budete mi chybět, Emmi a Leo..
"Člověk by nikdy neměl myslet na "ztrácení". Už při té myšlence ztrácí."
Na knihu jsem byla zvědavá, jelikož jsem na ni slyšela jen samou chválu. A k opěvování se s radostí přidávám.
Tohle byla vážně milá virtuální jízda, kterou jsem si maximálně užila. Oba hrdinové mi byli sympatičtí především svou uvěřitelností - takže s chutí do další knihy ;o)
"Nevidíme věci takové, jaké jsou, ale takové, jací jsme my."
Když se ráno po večírku vzbudíte a nic moc si z večera nepamatujete, ještě se to dá nějak pochopit. Ale když nemůžete najít ani svého manžela, je to už k pochopení o dost horší a začne se nabízet celá škála možností, co se mohlo stát..
Hodně zajímavá kniha, která vás nutí číst až do poslední stránky, protože dříve se pravdu prostě nedozvíte ;o)
"Proč vždycky chceme to, co nemáme? Proč se radši neradujeme z toho, co držíme v rukou?"
Příběh ze života, který se děje dnes a denně kolem nás. Přes každodennost si neuvědomujeme, že bychom si měli vážit zdánlivě obyčejných chvilek.
Co mi trošku vadilo - přehnaná nerozhodnost a rozpolcenost hlavní hrdinky. Jde vidět, že manželství a děti vyzrálost člověka nezaručují.
"Když se ocitnete na kolenou, nečekejte, že vám pomůže vstát ten, kdo vás na kolena dostal."
Ze začátku kniha vypadala nadějně - zajímavá sonda do života ženy, která má prostě smůlu na muže ve svém životě. Postupem času už mě ale rozčilovala neschopnost hlavní hrdinky, převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí. Když se totiž i po stém zklamání rozhodnete vrátit k člověku, který si o vás jen otírá podrážky, asi těžko se s ním budete mít jako v ráji.
Vyznívalo mi až vtipně, jak se Ema - hlavní hrdinka - i po sto prvé divila, jak je možné, že ji muži opět hodili na dno. Věty typu "Mnohem víc, než rána pěstí mě bolelo, že se mnou nechce žít." ve mne vyvolávaly až hanbu za fakt, že jsem rovněž rodu ženského.
Milá Emo, lidé si k nám dovolí jen to, co jim sami dovolíme. A je jedno, zda jde o muže či ženy.