Pechule komentáře u knih
Kniha, která mě chytila a bavila od začátku do konce. Budu si muset pořídit další dvě ze série, potřebuji zjistit, jak se bude dál vyvíjet život Roberta Ketta, jak dopadne pátrání po Billie. Líbil se mi použitý motiv - osamocený vyšetřovatel se třemi malými dcerkami, člověk se víc bojí o život jejich otce ve vypjatých situacích :) Pro milovníky severských kriminálek nejspíš slabý odvar, pro mě, jako občasného čtenáře thrillerů dobrá kniha.
Do knihy jsem se začetla velice dobře, od prvních stránek mě bavila, pak byla trošku sestupná tendence, kdy jsem z knihy už tolik nadšená nebyla a ke konci to opět gradovalo. Celkově se mi kniha líbila. A hlavně je to pro mne překvapení od autora, od kterého jsem znala pouze Robinsona.
Jé, to byla jízda... jak se mi líbila Vířivka, tak ani Houpačky nezklamaly. Takové milé, vtipné, trochu i smutné čtení. Ta chuť do života a optimismus dvou stárnoucích žen působí nakažlivě, takhle akčně bych chtěla taky stárnout ;)
Jedním slovem kouzelná! Měla jsem ji dlouho v kategorii - chci číst, ale vždycky jsem vybrala jinou. Až prostě přišel její čas a čtení jsem si užila. Když jsem se vracela k některým řádkům, tak ne proto, že bych nevěděla, o čem čtu, ale protože jsem si ji "vychutnávala". Kniha je jedna z mála, které mi nestačí si půjčit, přečíst a vrátit, ale mám potřebu ji vlastnit a vracet se k ní.
Asi takhle - pro mě zvláštní kniha, která ve mně nic nezanechala, za chvíli nebudu vědět ani o čem byla. Nechci ji shazovat, svůj okruh čtenářů si najde, každému sedí něco jiného.
Příběh upoutá, ale nezanechá žádné velké dojmy. Nejvíce mi vadilo docela často se objevující používání stejných slov, vět, popisů. Přeskakovala jsem řádky a o nic důležitého jsem v příběhu nepřišla.
Tento díl jsem četla s velkým odstupem po dílu prvním, takže se mi postavy a jejich osudy postupně vybavovaly, ale docela i pletly. Příběh je hezký, životní peripetie Úterních žen mě baví, ale nekonalo se žádné velké "wow".
Jedna z těch povedených autorčiných knih, emoce při čtení dostávaly zabrat.
První kniha od Klevisové a žádné velké nadšení. Byla jsem ráda, že jsem knihu dočetla, konec byl nejzajímavější.
Dávám pouze tři hvězdy, protože kniha je dobrá a dobře je za tři. Pan Voldán je velice milý člověk a jeho vyprávění naživo je úžasný zážitek. V písemném podání se mi některé postřehy líbily víc, některé mě zaujaly méně.
Do románu jsem se ze začátku "zakousla", ale zhruba od popisu příběhu ve válce a na Slovensku se čtení stávalo obtížnějším. Možná to bylo i tím, že jsem nečetla knihu na jeden zátah a pauzy byly znát, nenavazovalo se mi lehce. Knihu nehaním, příběh má a je potřeba se na ni soustředit.
Souhlasím s Ctenar1202, že je kniha psaná náročněji a některé pasáže jsem musela přečíst dvakrát, abych pochopila význam.
Klasická pohádka, kde vítězí dobro nad zlem. Jen nevím, jestli má šanci dnešní děti zaujmout.
Úplně kniha nepohltí, ale je to milé a pohodové čtení. Některým situacím jsem se zasmála, některé mi připomněly dětství, kdy rodiče chovali též hodně zvířat a o komické situace s nimi nebyla nouze.
Mně se ta kniha tak líbila... asi jsem ji četla v dobu pro mě příhodnou. Vůbec to není povrchní plkání, má hloubku. A Ema byla fajn :)
Kniha je čtivá, “pohádková”, kde takřka všem všechno vyjde a projde. Vzala jsem si knihu jako čtení pro zábavu a ne poučení, tak mě nezklamala a moc se mi líbila.
Krásně zpracované leporelo s aktivitami pro malé děti, prostě super. Paní Popprová umí pro děti psát kvalitně.
Tuto autorku nijak nevyhledávám, ale tento román pro ženy nebyl špatný. Pro mě byl rozjezd pomalejší, ale jak se rozvíjel děj, bavilo mě to víc a víc. Takže ve finále spokojenost.
Tři ženy, tři povídky, tak dávám zasloužené tři hvězdy. Je to takové jednodušší čtení pro letní pohodu.
(SPOILER) Knihu jsem měla celkem dlouho rozečtenou, ne z důvodu, že by mě nebavila, ale prostě nebyl čas na čtení, jak bych potřebovala. Možná to byl důvod, že mě až tak nechytla. Opět bych řekla, že kniha graduje ke konci a stává se neodložitelná na posledních x desítkách stránkách. A černý král a papírové děti, které bylo možné spatřit mi příběh spíše zabily, raději mám nedefinované tajemno - prostě něco, nějak vypadající... ale to je zase můj problém ;)
Přečteno už cca 3 roky zpátky, je to takové milé čtení o době dávné. Předčítala jsem knihu v domově seniorům a líbila se jim, zavzpomínali si na vlastní příhody z dětství, ty veselé, i ty smutné. A já takovéto knihy mám také ráda.