Pedruska01 komentáře u knih

Příběh této dvojice mě navnadil a nalákal v předchozí knize Komisař a jsem neskutečně ráda, že se do něj autorka pustila. Četlo to se skoro samo, doslova mě to vtáhlo a nechtělo pustit. I když se mi oči zavíraly, nedalo mi to a já směle pokračovala dál až do ranních hodin. Bylo to hodně čtivé, vážně rychle stránky mizely. Možná to taky bylo tím, že tato kniha byla tenčí než její dvě předchůdkyně, což je možná malinko na škodu. Ale děj mi to celkem dobře vynahradil. Autorce, která se mi osvědčila vážně psaní jde a ta směska romanticko-erotického románu s detektivkou vážně hodně dobře funguje.
Hlavní hrdina Daniel mi byl po chuti, vůbec mi nevadili jeho vlastnosti jako impulzivnost, rváčství, dominance, žárlivost a těžká prchlivost. Vlastně to k němu dokonale sedělo vzhledem ke stylu života, zálibám i povolání. Byl to prostě grázl a co si budeme povídat, ti se mi líbí. :D Takže proti Danielovi prostě nemám výtku.
Hlavní hrdinka Maria, která měla dalších deset jmen a oslovení, a především ze začátku mě to kapku mátlo, byla fajn, ale někdy měla slabou chvíli, že se chovala naprosto nepochopitelně pitomě až naivně. Ty okamžiky jsem vůbec nepobírala. Trochu mi to narušovalo a vlastně ničilo charakterový dojem na tu holku. Chvála bohu byly to výjimky.
Jejich příběh nebyl vůbec hezký - nic růžového a pohádkového. Bylo to dost drsný vlastně, ale líbilo se mi to, jak to bylo napsané a především vymyšlené. Čekala jsem každým odstavcem, co se stane, jak to dopadne, držela jsem palce, a to především v okamžiku, kdy se řešil především páchaný zločin.
To, že autorka ukazuje krátké útržky z pohledů obou protagonistů, to už víme a je to za mě hodně dobré, ale tentokrát použila i dvě linky - minulost a přítomnost, abychom se jejich příběh dozvěděli od začátku a uceleně, a to byl za mě velmi povedený nápad a krok. Stávalo se mi, že jsem místy nevěděla, jakou časovou linku hltám víc.
Co se týče závěru knihy, především "kapitola", která byla psaná z pohledu Pana Prokurátora a jeho Kingy - předně si říkám proč. Nebylo to jako špatné, ale sakra prostě proč? Mohli jsme se třeba dozvědět něco pořádného o Šedivákovi, který mě uhranul v jejich knize Prokurátor, ale nic. Pak postrádám smysl, ale nevadí. Samozřejmě jsme se v průběhu knihy pravidelně setkávali i s hrdiny předešlých knih, bez kterých by to ani nešlo. Dohromady prostě tvořili vážně skvělou skvadru.
Tenhle příběh byl co se týče děje celkem nářez. Dostala jsem do rukou knihu, která mě neskutečně bavila a líbila se mi. Bylo to hodně zdařilé, takže je jasné, že tohle musím jednoznačně hodnotit plným počtem hvězd a doporučit - celá série je skvělá a fakt doufám, že se s autorkou ještě potkám. :)

4 08.05.2020

Ano, ano, ano. Já jsem totálně nadšená. Na tuhle věc jsem se opravdu hodně těšila. Vím, že autorka umí psát a anotace zněla skvěle - prostě přímo pro mě, takže jsem neváhala ani vteřinu a pustila se do toho. Četlo se to samo, neskutečně dobře - ten styl je ideální, a rychle, ani nevím jak a když jsem nevyhnutelně musela knihu odložit, málem jsem se rozbrečela. Prostě úplně mě to pohltilo. Taky musím zmínit grafickou úpravu knihy - začátky kapitol, která byla pro mě nová, netradiční, ale krásná.
Hlavní hrdinku Francescu jsem si oblíbila, neměla jsem vůči ní výhrady. Uměla jsem se do ní vcítit, fandit ji, politovat i závidět. Nacházela se ve světě, v kleci, kterou vlastně vůbec neznala, nevěděla, jaká může být. Brala ji život i možnost svobodné vůle, byla přísná, drsná, smrtící. Krok po kroku se s tím seznamovala, ale bylo to pro ni především bolestné. Francesca byla trošku naivní, měla zkreslené ideály, ale to proto, že byla mladá. Pasovalo to k ní, vzhledem k výchově, však snažila se vystrkovat i drápky, což bylo jen dobře. Překvapilo mě, možná tím, že jsem se s tím setkala poprvé, že hlavní hrdinka kouřila. Zlozvyk, který v knihách mají když už, tak většinou muži. Byla to příjemná změna. Nevadilo mi to. A taky mě překvapoval její koníček - záliba v zahradničení. Bylo to milé.
Druhý hlavní hrdina Wolfe Keaton, pan senátor, mě totálně rozbořil. Respektive mě až uhranul, rozcupoval, slepil a ještě s ďábelským úsměvem na tváři mi ukradl srdce. Byl to, co snad ani nejde popsat. Dva proti-póli v jednom. Byl zlo a paradoxně i dobro v jednom. Byl skvěle vykreslený jako naprosto krutý, podlý a pomstychtivý hajzl a hráč, zbavený veškerých dobrých citů. Dostal mě jeho životní příběh a tím chápu, proč se takovým stal. Však nemůžu si pomoct, imponoval mi - ta moc, majetnickost, žárlivost a nejen to. Měl toho na kontě daleko víc. Byl fascinující, uchvacující. I přes ta zatracená písmenka.
Dohromady tvořili něco třaskavého, co páchalo jeden výbuch za druhým - co ničilo jako smrtící bomba, a pak i to, co bylo krásné, příjemné a barevné jako ohňostroj. Hrozně se mi líbilo a užívala jsem si to jejich společné kočkování, obviňování, podezírání, manipulování, štěkání, mstění. Dohromady tvořili zkázu a zároveň mezi nimi jiskřila pomalu hmatatelná přitažlivost. Co se mi dál líbilo je, že autorka dala mezi hlavní hrdiny poměrně velký věkový rozdíl. Neuměla jsem si to představit, do doby, než jsem o nich četla a ono to vážně fungovalo. Nebylo to vůbec špatné. Pak se v knize objevil jeden okamžik, který mě vážně dostal. Jednalo se o velké fyzické sblížení. Bylo tak drsné, bolestné, krvavé, fanatické a neuvěřitelné. Prostě páni a cože naráz. Bylo hodně fajn mít pohled na věc z obou stran.
I z anotace to tak vyznělo, že by se mělo jednat o milostný trojúhelník. Neříkám, že to nebylo pro mě další lákadlo, protože ty já můžu, ale v tomhle příběhu to nebyl doslova ten milostný trojúhelník, který většinou známe. Dovolím si říct, že vlastně nebyl žádný, takže pro nepříznivce - nebojte. Trochu mě to mrzelo, protože Angelo se na začátku uvedl víc než zajímavě a pak už vlastně neměl moc prostor. Čekala bych, že když se jedná o mafiány, tak si za láskou půjdou trochu tvrději, krvavěji? Ale nevadí, nezkazilo mi to dojem ani zážitek. Dostala jsem drobky, které svou práci odvedly dobře. Alespoň vždycky napružily Wolfa. ;)
Co se týče příběhu - vlastně dost zajímavý a upřímně i složitý a těžký, každopádně dobře propracovaný. Zajímavé postavy a jejich osudy, charaktery. Hodně se mi to líbilo a neskutečně mě to bavilo. Škoda, že ta "válka" mezi Nemesis a Mizerou netrvala déle, vážně jsem si to užívala. :D Kniha ve mě probudila emoce - pobavení, nevěřícnost, lítost, vztek i překvapení a především mi pevně sevřela srdce, až mě z těch dvou vážně bolelo.
Bylo jasné, jak to dopadne ve smyslu dobře/špatně, takže jsem se epilogu úplně nebála, ale zajímalo mě, jak se s tím autorka poprala, přeci jenom k tomuhle mafiánskému a nenávistnému příběhu by se klišé konec vážně nehodil a mě by to akorát namíchlo. Ale epilog mě mile překvapil, vykouzlil úsměv. Byl dobrý.
Za mě se tohle autorce prostě povedlo. Byla to úžasná kniha - nemůžu si pomoct. Asi jsem zvrácená nebo mimo, ale táhne mě to ke zlým hlavním hrdinům a to okolo. Jojo. :D Autorka prostě nastavila laťku v tomhle typu literatury vážně vysoko a umí si ji držet. Jsem totálně spokojená, s úsměvem na tváři, tak co víc si po skvělé knize přát. Tohle jednoznačně hodnotím všemi hvězdami co mám a musím okamžitě doporučit. :)

8 07.05.2020

Hned na úvod musím přiznat, že knihu jsem vzala do rukou za účelem vyplnění času. Anotace nezněla vůbec špatně, takže jsem se svým způsobem i těšila. Jenže jsem si anotaci vyložila trochu jinak a pak dostala do rukou příběh, který jsem nečekala. Který byl dlouho nijaký. Který mě na samém konci dostal.
Trvalo mi než jsem si zvykla na styl. Přeci jenom je to tenká kniha, která obsahuje hromadu let a popis "běžného" života člověka, takže ve výsledku chápu, proč k tomu autorka tak přikročila. Však musím i přiznat, že to bylo svým způsobem opravdu čtivé. Ačkoliv se mluvilo o stereotypu, tak to nebylo nudné. Skvělý kontrast.
Hlavního hrdinu Jamese si člověk oblíbí ve smyslu, že mu nevadí. Nijak zvlášť mi nepřirostl k srdci, takže jsem neměla tendenci mu nějak zvlášť držet palce. Však myšleno v dobrém. Byl to chlap, který žil svůj život - nebyl a byl hezký i šťastný. Bylo to jak na houpačce. Udělal dost hloupých rozhodnutí, udělal pár dobrých rozhodnutí, přesto nebylo to nic světoborného. Já nevím. Prostě průměrný a obyčejný život. Každý z nás takový vlastně má. Honil se za něčím, co si myslel, že je pro něj to nejlepší, jenže vlastně nebylo. Vůbec. Nechci mu křivdit, ale považuju ho za smutného člověka. Za celý život nic nedokázal, nic neměl a když už se něco stalo, tak čirou a nešťastnou náhodou. Může ten chlap být vůbec hrdý sám na sebe? Tedy do jistého okamžiku samozřejmě. Jeho život byl nejspíš o ničem - prostě ho jen z větší části přežil. Nevím, jak jinak bych to vyjádřila, mám z Jamese pocit smutku, prázdnoty. Tak nejspíš proto, by každý svůj život měl nejen chránit, ale hlavně činit tak, aby byl zatraceně šťastný. Vyvarovat se hloupým rozhodnutím, myslet, bavit se, užívat si. Každý by měl mít nárok na obrovské štěstí, skvělý život. Žijeme přeci jenom jednom a čas nejde zastavit.
Další postavou byla Lou, která mi dlouhou dobu nevadila, ale taky jsem k ní pražádný vztah jako čtenář neměla, až do okamžiku, kdy se v jejím životě všechno obrátilo naruby. Byla to blbka, která absolutně nevěděla, co chce. Když něco měla, nebyla spokojená, pořád měla nějaký problém. Věčně. Byla zbabělec, a tak kopala kolem sebe. Něco se pochopit dalo, že ji život naložil a ano, měla nárok se "zlobit", ale něco zase absolutně ne. Přeháněla to.
Rob mi taky nevadil, až do chvíle, kdy jako každá hlavní postava v té knize, udělal velkou botu. Díky tomu se vlastně všechno spustilo. Jenže jsem s ním v průběhu příběhu měla nejmenší starost. Asi díky tomu, že neměl tolika prostoru.
Ke konci se všechny postavy dali zase relativně dohromady, snažili se napravit své chyby a snažili se žít svůj život. Snažili se nakládat s tím, co tak nečekaně dostali, co si sami způsobili. Svým způsobem jsem byla ráda, jak se to zklidnilo, ale pak...
Největší ránu jsem dostala od samotného Jamese. Tohle jsem rozhodně nečekala. To on mě dostal. K té knize jsem nijak nepřistupovala, až do okamžiku, co se mu stalo. Náhle jsem k tomu přistoupila, a to daleko vážněji než bych čekala.
Uvědomila jsem si najednou tolik věcí, padlo to na mě. Život má mnoho podob, a ne všechny se nám zamlouvají. Takže je výstižné citovat samotný název knihy "žij, dokud to jde". Po dočtení to všechno člověk pochopí a mnohé si uvědomí.
Dlouho pro mě kniha byla taková, dejme tomu, monotónní - neslaná a nemastná, ale pak to nabralo jiný směr. Díky tomu se mi to i líbilo, byť to byl nešťastný životní příběh obyčejných lidí, proto díky "finále" přidávám hvězdu. Jinak takový průměr, ale na výplň času nebo zamyšlení to určitě dobré je.

1 05.05.2020

Dočkala jsem se druhého dílu a popadla jsem ho hned, jak se mi dostal do rukou - přeci jenom mě hnala nejen zvědavost. Autorka prostě ukázala už ve své páté knize, že drží svou vysokou úroveň a kvalitu. Četlo se to dobře, dokázalo to pohltit a nepustit. Bylo to natřískané napětím, akcí, nebezpečím, strachem, zlem, vypočítavostí, pomstou a mnoho dalším. Nenásilná a vážně mírná milostná linka byla jen třešničkou na dortu. Byla to skvělá směska ve skvělé knize. Prostě klobouk dolů.
Hlavní hrdinku Kazi, kterou jsem si oblíbila už dávno v prvním díle měla stále moje sympatie, stále mě dokázala překvapovat a šokovat. Neměla jsem proti ní výtku. Tentokrát to měla dalece těžší. Byla okradená, raněná, vězněná, vydíraná. Musela si toho zažít tolik, těžko se někomu dalo věřit. Byla věrná, držela slovo, snažila se bojovat do posledního dechu za lidi, co jí dokázali zradit. Nevěřícně jsem jí sledovala a fandila. Doufala jsem.
Druhý hrdina Jase, kterého jsem si taktéž zamilovala hned při prvním střetnutí v prvním díle, byl stále ten úžasný, statečný a ochranářský chlap. Stejně jako Kazi to od samého začátku neměl vůbec lehké - pěkně mě vyděsil. Jenže jsem nepochybovala, doufala jsem - přeci jenom měli být na začátku a najednou měl být konec?, a jen nevěřícně zírala, co si pro něj a Kazi autorka připravila. Věřila jsem.
Líbilo se mi, jak se postupem děje mění pohledy. Ze začátku víc Kazi, ke konci víc Jase. Bylo to ve výsledku pěkně vyvážené a hlavně je fajn, že z tak pestrého příběhu víme dalece více. Takový styl a druh vyprávění se mi líbí mnohem víc.
Děj příběhu mě pěkně překvapil, šokoval - byl totálně nepředvídatelný. Tohle by mě teda ani ve snu nenapadlo. Líbil se mi nápad s Montegueem, a především to hraní si mezi ním a Kazi. Ano, moje romanticko-kapku bizardní dušička si užívala to jejich vášnivé "fyzično". :D Možná jsem čekala někoho víc šíleného a zvráceného jako Komizara z předchozí série, který byl dost krutý a vypočítavý, ale i tak Montegue nebyl špatný.
Každopádně celek byl převrácen naruby a ještě rozstřílen na kusy. A to všechno museli zase poslepovat. Bylo to drsné, a to více směry. Bylo to těžké, ale ne nereálné. Každou stránkou a každou kapitolou jsem prostě musela držet pěsti a až do samotného konce vlastně nebylo nic jisté. Tolikrát mě to dostalo - mile i nemile. Drželo si mě to u sebe. Šokovalo.
Byl to fantastický závěr duologie. A konec po půl druhém roce - to bylo prostě krásné. Na tváři se mi držel úsměv po celou dobu. Dostali jsme odpovědi, dostali jsme řešení. I některé další páry dostali možnost budoucnosti. Měli naději. To mě potěšilo. Dostali jsme dobrý konec - co víc si přát? Bylo to milé.
Tohle dílo jako celek je vážně skvělé, člověk toho dostane tolik. Různorodé emoce. Velký zážitek. Vážně. Příběh je opravdu na vysoké úrovni, autorka mě přesvědčila, že psát umí, že její fantazie je úžasná, takže pokud něco dalšího stvoří a já pevně doufám, že ano, tak po tom hmátnu ani nemrknu. Tohle se povedlo, jsem spokojená, hrozně se mi to líbilo, nejen hlavní postavy, ale i další - Wren, Synové, celou rodinu Ballengerů i tu vzdálenější jako Paxtona jsem si zamilovala. Příběh je neskutečně originální, čtivý. Škoda, že to skončilo - ale i to dobré jednou skončit musí. Takže tohle jednoznačně doporučuju, stojí to za to a hodnotím vším, co mám. :)

4 04.05.2020

Paráda. Totální paráda - já jsem neuvěřitelně nadšená a nadměrně spokojená. Jako vážně, byla jsem na tuhle knihu zvědavá, anotace zněla dobře a originálně, navíc všude samá chvála, takže bylo mou povinností se k ní dostat a zkusit na vlastní kůži. Bože. Můj! Hned od prvních stran jsem byla vhozena do nepojmenovaného ďáblova stroje a vydala jsem se na pekelnou jízdu, která nemá výtku, která se mnou dělala hotové divy a která prostě skončila, až když jsem zaklapla knihu na samém konci. Jenže zastavila jsem a byla donucena vystoupit nad pomyslnou propastí. Neskutečný.
Hlavní hrdinka Lou byl teda pěknej kvítek - však moje krevní skupina. :D Dlouho jsem se s takovým typem hrdinky nesetkala a dokonale mi sedla, ta pohanka. Dostala se mi pod kůži a mě nezbývalo nic, než si ji totálně oblíbit. Musím vyzdvihnout její sarkasmus, ironii, humor a především její slovník, za který by se nemusel stydět ani ostřílený dlaždič. Ten celek, ze kterého Lou vzešla tomu příběhu dodával vážně náboj a jiskru, sedělo to tam jak - omluvte ten výraz - ale jako prdel na hrnec. Dokonale.
Co se týče hlavního hrdiny Reida - byla jsem na tom stejně jako Lou, čím víc jsem ho poznávala, tím víc jsem se do něj zamilovávala. Ne-li dalece dřív. Jo, získal si mé srdce. Hrozně se mi líbilo, jak z Lou šílel, jak s ní mluvil, jak se jí snažil pochopit, jak se jí přiblížil. Chápala jsem jeho víru, jeho přesvědčení a následně ten neskutečný zmatek, když mu vtrhla do života. Neměla jsem páru, jak to bude s nimi dál, ale přesto jsem oběma držela palce, protože oba se v tom světě začali trochu topit a mohli se jen společně zachránit. Jo, jo.
Ten příběh je vážně úchvatný, skvěle napsaný, nehorázně čtivý, nepředvídatelný, šokující, starý a přesto moderní/nový, hrozně vtipný, dech-beroucí, bolestivý, krásný a silný, má úžasné postavy - takové, které si hned oblíbíte, i ty které už dopředu nebudete mít rádi, takové, které vás zmatou a přesvědčí o opaku. Bylo jich tak moc, které stojí zmínit, ale to bych tu byla ještě týden. Nesu si je už v sobě a ti, kteří je poznají - budou vědět, o kom mluvím. Ale zpět k příběhu a jeho vlastnostem - především, čehož si cením nejvíc, ten příběh je nepopsatelně úžasně originální. Prostě tohle téma tu v tomhle žánru nebylo anebo jsem ho rozhodně nepotkala, a o to je to lepší. Našla jsem v něm mnohé. Dokázal mě rozesmát nahlas, křenila jsem se na ty stránky jak malomocná, rozesmutnit, napnout a připravit o dech, dokázal mi rozbušit srdce a silně ho sevřít - krásně i ošklivě. Silné emoce, které do toho autorka vložila, takové, které může cítit i čtenář sám prostřednictvím těch stránek. Ten um, který je tak vzácný a unikátní.
Každou stránkou, každou kapitolou mě kniha překvapovala, šokovala a zpětně si uvědomuji, že to co se stalo, by mě nenapadlo ani za nic. Ani. Za. Nic! Smekám před autorkou, za nápad a formu, líbily se mi pohledy obou hrdinů. Tahle kniha je důkazem, že si zaslouží moji pozornost. A to, jak má jízda skončila nad pomyslnou propastí značí, že potřebuju další díl. Ohromně se na něj těším, potřebuju se tam vrátit, potřebuju znovu nasednout a nechat se strhnout, dozvědět se víc. Jsem zároveň hrozně ráda, že příběh v první knize pro tu chvíli skončil jakože "řádný" konec, i když o tom se dá dlouze polemizovat... přeci jenom. Protože pokud by to bylo něco neukončeného, ve smyslu chybělo by pár vět do zjištění, zda se stalo to nebo ono a stále ve výsledku nevíme nic - vyskočila bych snad z kůže a tu drahocennou knihu na protest uvázala k podomácku vyrobené hranici a škrtla sirkou se vší frustrací a radostí zároveň. Prostě bych to nepřežila, takže za to významné plus.
Cítím se zvláštně, protože když jsem knihu brala do rukou, hned jak mi přišla, viděla jsem jen tlustou knihu s poměrně malým písmem, věřila jsem, že ji budu mít díky tomu na "dlouho", bez ohlednu na příběh. A kulový. Hrozně to uteklo, jak skvěle se to četlo a teď mi to je zatraceně líto. Bylo to parádní. Dlouho jsem neměla v ruce něco tak skvělého, napsaného takovým stylem a s hrdiny, které člověk musí milovat. Sedlo mi to. Totálně, dokonale. Tohle prostě musím hodnotit plným počtem, něco méně nepřichází v úvahu a rozhodně doporučuji dál. Musíte si ten příběh přečíst. A mě nezbývá nic jiného než čekat na druhou knihu, která je v nedohlednu - vlastně... pěkně blbej nápad ji číst, když nemám pokračování! Ten pocit nesnáším. :D Stojí to za to, takže směle do toho. :)

2 30.04.2020

Jo. Prostě jo. Na tuhle knihu jsem se hrozně těšila, měla jsem trochu takové malé peripetie, než se ke mě dostala, ale nakonec se povedlo. Hned jak jsem ji měla v rukou, všechno šlo stranou a já se do ní pustila. Výborně se četla, velmi rychle se otáčely stránky až mi je zase líto, že už to skončilo. Styl autorky mi vyhovuje, líbí se mi, což se dalo čekat, protože už v předchozích dvou knihách tomu tak bylo. Je prostě úžasná.
Hlavní hrdinka Sawyer v jejím samostatném příběhu se mi hodně líbila, což vlastně dokázala už na první stránce knihy. Byla to relativně pevná nádoba, která má svůj obsah potlučený. Naprosto jsem jí chápala a soucítila s ní, nelíbilo se mi, jak se k ní druzí chovali. Ale to platí bohužel prostě obecně, člověk člověka nezná a už ho soudí, už se k němu chová jako k hadru. Bylo mi jí líto. Její osobní příběh nebyl hezký a užila si své, ale já ji měla ráda a hrozně jí fandila. Na to, jak se prezentovala, tak ji svíral velký strach, který páchal jen další neplechy. Se sestrou, s přáteli, které skutečně měla, jen tomu nevěřila a samozřejmě i s klukem, který se jí objevil v životě. Sawyer měla sebevědomí ve zdravé míře, ale zároveň ho ztrácela, protože si myslela, co nebyla pravda. Podkopávala se. Zbytečně. Ale důvěra je ošemetná.
Druhý hlavní hrdina: Grant. Isaac Grant. A Theodore k tomu si mě získal bez debat taky a poměrně rychle. Byl jiný - přesně jak sám prohlásil. Byl mimořádný v tom, že byl naprosto odlišný od všech těch hlavních hrdinů, se kterými se běžně setkávám. Chlap bez špetky sebevědomí, stydlín, zmatkář a s horou slušňáctví. Byl zajímavý. Měla jsem ho ráda, jinak to vážně nešlo a prostě jen se zatajeným dechem jsem sledovala jeho další kroky. Držela jsem mu palce a upřímně, jsem ráda, kam se dostal, mile mě překvapil. Jeho osobní příběh nebyl tak zlý, jako u Sawyer, ale svým způsobem smutný. A měl skvělou rodinu - sourozence, prarodiče.
Dohromady ti dva hrdinové tvořili něco, co mohlo bít do očí, protože jsou tak odlišní, ale přitom se skvěle doplňovali. Těžko se mi tomu věřilo, zvlášť na začátku, ale po dočtení jsem o tom přesvědčená. Navíc taky mi přišlo, že se role obrátili oproti standardu. Většinou chlap chodí za ženou. Tady to bylo prostě naopak a mě se to s těmi postavami, příběhem a vývojem prostě líbilo. Originálně netradiční a krásné.
Musím taky říct, že ten příběh je hrozně emotivní. Silný, bolestivý, krásný a zlý. To všechno a mnohem víc. Dokázal mě pobavit - úsměv, ale taky rozesmutnit - slzy. Je to tak výborně napsané, že jsem tu bolest, kterou prožívala hlavní hrdinka cítila taky. Bolelo mě nitro kvůli nim. Ten příběh v tak veselé růžové obálce mi sevřel nemilosrdně srdce. Užívala jsem si to. Dostala jsem prostě něco, co by mělo být u příběhů, co je pořád unikát, když to autor skrze ty stránky, slova a věty vloží a ono to je cítit. Toho si moc cením. Jsem velmi spokojená, přímo nadšená. I třetí kniha se prostě Moně povedla, a to zatraceně dost. Momentálně si připadám, jako kdybych nevěděla co s životem. :D Po dočtení bych se nejraději okamžitě zase k těm postavám, do toho městečka Woodshillu vrátila. Ta série mi ukradla srdce. Pošramotila a zahojila. Co víc si přát - velký důkaz, jak skvělé to je.
Samozřejmě se v příběhu objevili i postavy z předchozích dvou dílů. Bylo fajn se s nimi znovu setkat, i když do jejich osobního příběhu už nahlédnout nešlo, ale bylo hezké, že jim stále to osobní štěstí drží.
Hrozně moc se těším na další díl. Jsem vážně zvědavá, o kom to tentokrát bude. Protože většinou to je o postavě, kterou byť okrajově, tak ale kapku známe, ale tentokrát to tak nevypadá? Nechme se překvapit, jen doufám, že setkání bude brzy. Tohle je radost hodnotit plným počtem a zároveň skoro povinnost doporučit dál! :)

4 26.04.2020

Ach jo. Musím se přiznat, že jsem lehce zklamaná. Ani nevím, jak začít. Dobře, někde začít musím, takže... Autorku znám z jejích knih jako je Vicious a Ruckus, kde mě dokázala nejen přesvědčit, že je naprosto skvělá, ale dokázala mě svými příběhy, formou a silou rozstříštit a zase poskládat dohromady. Bohužel jsem si tuhle knihu, protože jsem právě autorkou byla namlsaná, vzala hned po dočtení zmíněného Ruckuse - a to byla nejspíš ta největší chyba. Kdybych tuhle knihu četla jako úplně první věc od autorky vůbec, nejspíš by se mi to líbilo daleko více a snad bych z toho byla nadšená. Jenže tomu tak není. Rozhodně ne. Oproti předešlým knihám je tohle vážně jen slabý čajíček. Čekala jsem totiž podobný nářez, který už znám - především u mužského hrdiny, trochu takového drsného, vášnivého šílence a fanatika, kterého prostě musíte milovat. Omyl. Čajíček a hnusnej odvar.
Hlavní hrdinka Indigo byla normální (až na modrý vlasy - společně s osobností se to k ní vůbec nehodilo), hodná, nezkušená a naivní holka z trochu nešťastný rodiny. Docela jsem ji měla ráda, po většinu knihu, ale někdy se chovala doslova neuvěřitelně. Především, když došlo na sex.
Hlavní hrdina Alex byl klasický arogantní hajzl, co sežral svět a který má problém se závistlostma, kterého ženský milujou. Ale jo, i jeho jsem si oblíbila, i když mi to trochu trvalo. Společně vytvářeli většinou směs, která jen při letmém kontaktu exploduje, ale pak se v určitou hodinu - o půlnoci, zase uklidní. Takové scény byly fajn a někdy vyloženě dobré.
Jenže jsem nejspíš postrádala takovou tu celkovou šťávu, která by měla být na každém kroku. Takový pocit, který by mi díky příběhu a postavám sevřel srdce. Nic takového jsem tam úplně nenašla. Co se týče tématu, kdy je chudá holka a nechutně známá a bohatá osobnost v showbyznysu - už i s tím jsem se párkrát setkala. Trochu mě zamrzelo, že to postrádalo originalitu - vím, že autorka fantazii má velmi dobrou. A paradoxně mě to otrávilo snad víc, než už dalece otřepanější téma šéf a sekretářka. Nevím, čím to. Nejspíš špatná konstalace hvězd... Samozřejmě to téma bylo přikrášleno dalšími problémy, které už do šablony úplně nezapadaly a naopak dokázaly být i originální. Objevila se tam pár tajemství, která překvapila a především jedno, které mě osobně totálně otrávilo. Řeknu jen jediné: Lucas. V tu chvíli jsem opravdu měla náladu pod psa a chuť knihu prohodit oknem. Vážně. Prokrista.
Co mi vadilo a postřehla jsem to bohužel několikrát, a to byly takové, řekněme, přechodové můstky. Mluvilo se o voze a v druhé větě jsme byli v půlce kozy. Zmatečné, nešikovné, mimo. Četlo se to celkem dobře a kniha odsýpala, odlehčený styl, takový, který mi vyhovuje.
Konec příběhu i knihy samotné to trochu zvedl - a začalo to odchodem Indie z plesu v Paříži. Epilog ukázal, že i když je v obleku hrané lehkosti, žertu a drzosti, tak i přesto si neodpustil zavánět klišé.
Na závěr - tohle je první kniha vydaná od autorky u nás, takže pro budoucí čtenáře, prosím, přečtěte si ji jako první vůbec. Neudělejte stejnou chybu, jinak přijdete o možný zážitek. Každopádně jsem donucena hodnotit suma sumárum... jako takový prostě jen průměr. Škoda.

2 22.04.2020

Právě jsem dočetla a jelikož nejsem absolutně, dejme tomu, kovaná v tomto žánru, tak musím prostě rovnou přiznat, že úplně nevím, co si o tom příběhu myslet. Byla to moje první kniha od autorky detektivních příběhů, anotace zněla dobře, a tak jsem si řekla, že bych se do toho pustila. Sice mám nějakou tu detektivku za sebou - a nejspíš se dají spočítat na prstech jedné ruky. Přeci jenom se považuju za velkého nováčka. Čtení, i když šlo relativně rychle, tak pro mě ten styl byl hodně zvláštní a úplně jsem ho neuvítala, ale dalo se na něj zvyknout. I když v něm vidím trochu mínus.
Hlavní hrdinka Maggie, advokátka, byla už od začátku zvláštní - trochu studený a extravagantní čumák. Nepřestávala mě překvapovat svými schopnostmi - intuicí, informacemi a činy. Dost mě překvapovala. Dovolím si říct, že byla i divná, jako vážně a samozřejmě jsem neměla páru, co ta ženská má za problém. Ale i na ni jsem si dokázala zvyknout.
Hamish Wolfe, sériový vrah měl i v těch písmenech knihy své kouzlo, to se musí nechat. Vzhledem k ději jsem prostě pořád nevěděla, zda věřit anebo nevěřit. Ale byla jsem zvědavá. A dokázal mě mnoha směry překvapit.
Byla jsem hrozně moc zvědavá, protože jsem absolutně nedokázala ani na chvilku něco předvídat. Navíc tam bylo dost věcí, které mi přišli až zbytečné, že se na ně někdo soustředí. Nejspíš klamání a slepé odbočení od důležitějších/stěžejních informací. Dlouho jsem si nemohla vytvořit minimální teorii, protože jsem prostě neměla páru. A když už jsem si vytvořila myšlenku, tak byla pro mě tak ujetá a nesmyslná, že jsem ji zase chtěla zapomenout. Jenže to úplně tak nešlo. Ano, pochlubím se - malou kapkou jsem na to kápla. :D Ale jen v jedné informaci, která sice byla hodně podstatná, ale ne na výši. Ze mě by Colombo jistě nebyl.
Kniha má hromadu stran a až do téměř konce nebylo nic jasné. Objevovali se tam ohromně nečekané věci, z ničeho nic. Udržovalo to zvědavost, napětí a touhu po skutečné pravdě, jádru toho příběhu. A musím říct, že mě to dostalo. Tohle jsem fakt a vážně nečekala, krucinál. Prostě cože? A jak? Anebo taky beze slov a bez myšlenky. Mozek mi to nebral.
Můžu prohlásit, že tenhle příběh byl šílený. Nechápu a zároveň obdivuju autorku, že něco tak nemyslitelného vymyslela. Takže, jak jsem zmínila na začátku, v detektivkách se nevyznám, ale byla to celkem dobrá kniha, takže za mě nejspíš ano. :)

2 22.04.2020

Páni. Právě jsem dočetla a připadám si trochu rozstřelená, v tom nejlepším slova smyslu. Na tohle jsem se těšila, a to velmi, protože Vicious mě rozerval vedví a mě se to líbilo, takže bylo jasné, že Deanův příběh bude další pecka, která mě uhrane. Četlo se to naprosto výborně, mělo to spád a hrozně rychle ty stránky mizely, až mi to je zpětně líto, výborný styl.
Deana, hlavního hrdinu jsem si totálně zamilovala a oblíbila už v první plnohodnotné knize, a sama jsem nevěřila, že je to možný ještě víc překonat, ale jeho kniha mi to potvrdila. Úplně jsem ho zbožňovala - se vším všudy, od A až po Z. Dostal mě, ukradl mi srdce, ani jsem nemrkla. Nevím, zda ho za to nenávidět anebo víc milovat. :D Neměla jsem na něj výtku, vážně ne. Byl to parchant, který měl stejnak srdce na správným místě. Dřív nebo později. Nestačila jsem zírat, co si pro něj osud připravil - dost drsné a kruté rány. Bylo mi ho líto, ale držela jsem mu palce, fandila mu, a to v mnoha směrech. Autorka mě dokázala dost překvapit, co si pro něj vymyslela. Nedalo se to vůbec předvídat. Jednu teorii jsem měla s Ninou a s "ním" - a byla jsem totálně vedle jak ta jedle. Mimo jiné, tu ženskou jsem absolutně nesnášela. A každý svého štěstí strůjce, takže zasloužila si, jak skončila, mrcha jedna. Taky, musím vyzdvihnout ten pořád pro mě trochu podivný vztah: Ruckus a Vicious - Baron a Dean. Ty dva jsem si zamilovala, to je jasná věc, ale co jsem si užívala, bylo to něco živočisného, drsného a bojovného co mezi sebou měli. Výzvy, bitky, nátlak, slova, rivalitu, ale i autoritu - to všecno z nich úplně stříkalo.
Jeho polovička a druhá hlavní hrdinka Rosie byla skvělá. Měla jsem ji ráda a bavila mě, dokázala být vtipná, sarkastická. Jako by nestačil jeden nešťastník, i pro Rosie osud nepřipravil cestu růžemi vystlanou. Možná to měla horší, ale jenom proto, že šlo o životně nevyhnutelnou situaci. Každopádně byla to bojovnice na více frontách najednou a já ji prostě musela držet palce. V jednu chvíli jsem vážně nechápala a nesnášela její rodiče a místy i Millie samotnou, jak se k ní chovali. Jenže autorka to všechno tak udělala, abych to tak cítila a pak jim prostě musela odpustit.
Děj potažmo jejich příběh nebyl vůbec pěkný, ale přitom byl dokonalý a nádherný - dává to vůbec smysl? Přispívaly tomu i kapitoly, které zasahovaly do minulosti a mnohé nám odkrývaly - ty se mi vážně hodně líbily. Bylo to tak opravdové, bolestné, kruté a syrové. Krásné. Autorka mě donutila cítit tu jejich bolest, ale taky mi nechala pocítit jejich radost. Vytrpěli si toho sakra dost a stejnak si s ničím nemohli být jistí. Bylo to jak na houpačce. Každopádně jsem moc ráda, a to za oba, jak dopadli.
Vím, že HotHoles je banda vážně moc provázanejch chlapů, takže bez nich to nejde, ale zase o to víc se mi to líbilo a užívala jsem si to. Ty bastardi tam prostě patří. Baví mě sledovat jejich další trable, průšvihy i radosti. Totálně jsem si je oblíbila.
Závěr knihy mě, jak jsem psala na začátku rozstřelil. Vážně mě sebral. Poslední kapitola, posledních pár vět mě zabilo - a já prolila slzu a epilog mě pomalu křísil - rozlil mi na tváři obrovský úsměv. Epilog, se kterým mám občas potíže a trochu jsem se ho obávala, tak mě velmi mile překvapil. Byl to skvost a fakt radost číst. Nevěřila jsem tomu, jak to dopadlo, kam se to dostalo a vlastně stačily pro ně tři roky. Ach, prostě mě to dostalo, dojmulo. Hrozně mě to potěšilo a hrozně jsem jim to přála. Díky epilogu chci vědět víc. Vždyť se podívejte, kam se ta banda dostala. Co všechno získala. Je to až neuvěřitelné, ale je to tak skvělé až dokonalé. :) Nejspíš to částečně dostanu v dalším díle, ale jde o ten moment, kdy se kniha definitivně zavře a vám už nezbylo nic. Jen pocity a emoce, se kterými se musíte poprat. I když s úsměvem na tváři.
Pokračování téhle série se vážně povedlo - všechny výtvory jsou bezkonkurenční. Hrozně se těším na příběh dalšího HotHoles - Trenta, ale nepředbíhejme. Pokud chcete dostat všechno, ve smyslu nechat se roztrhat na kusy a pak se nechat zase dát do kupy, tak prosím - pusťte se do toho. Tohle jednoznačně doporučuji a hodnotím plným počtem. :)

6 17.04.2020

Tohle byla poslední kniha, která mi od autorky zbývala přečíst. Dvakrát mě přesvědčila, že její příběhy jsou originální, čtivé a natřískané emocemi, tak, že svého čtenáře srazí na kolena. Dvakrát mě dostala a překvapila. Proto jsem na tohle dílo byla zvědavá.
Autorka znovu aplikovala dvě linky vyprávění - minulost a přítomnost, což mi přišlo jako skvělý nápad. Když to vezmu kolem a kolem, je to opravdu dojemný, silný až srdcervoucí příběh. Jenže, nejspíš jsem ho nečetla v tom správném období, protože to se mnou pořádně nic neudělalo. Takový příběh vás musí rozbrečet a dostat do takového stavu zoufalství, že nevíte kudy ven, ve většině případů, takže jsem trochu čekala, že mě to potká taky. Ale nestalo se tak. Nevadí.
Je ohromně těžké udělat si názor na hlavní hrdinku. Můžu se domnívat, co takový člověk cítí, proč se chová tak, jak se chová a říká. Určitě Elsie nebyla špatná, jen v ní zahořelo něco, co velmi rychle a nečekaně vyhaslo. Bylo mi ji líto a upřímně si nedovedu představit, jak bych se v takové situaci chovala já sama. Možná stejně. Nevím a upřímně to ani nechci nikdy v životě zjišťovat. Tohle je opravdu neštěstí obrovského kalibru.
Elsie musela ujít dlouhou cestu, co se týče sebe sama. Každopádně jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo. Že se sblížila se Susan. Že pokračovala v životě dál. Protože to byla cesta, protože nemohla stát na místě.
Druhá postava - Ben byl muž, kterého si každá žena musí zamilovat. V lince, kde vystupoval jsem si ho hodně oblíbila, i když neměl zase tolik prostoru. Jen se mi nepozdávalo tak uspěchané chování, činy. Přeci jenom vzali to hodně hopem, oba hrdinové.
Kniha, ačkoliv smutná, byla příběhem hezká - pokud se to tak dá říct vzhledem k ději samotnému. Byl to prostě život. A ten prostě nenosí růžové brýle. Četlo se to taky v pořádku. Každopádně, i když nevím, čí je to vina, tak na mě tentokrát kniha vůbec nijak emocionálně nezapůsobila, což je prostě škoda, takže jsem neměla ani problém knihu zavřít a nechat ji ležet na nočním stolku několik dní. Tím pádem jsme v rámci hodnocení na zlatém středu. :)

1 16.04.2020

Tak jo, třetí díl mám za sebou. Na tenhle díl jsem se těšila a ani jsem nemusela čekat dlouho, než se mi dostal do rukou. Opět se to četlo báječně a rychle. Autorka si drží svůj styl a tempo, což je bezva. Jenže... bohužel tenhle díl byl pro mě z téhle série snad nejslabší. Bohužel. Sama tomu nevěřím, ale stalo se a díky tomu jsem musela na hodnocení ubrat. Ve výsledku mě to mrzí, protože autorka je sázka na jistotu. Tak nevím, co se stalo. Samozřejmě to není žádná katastrofa, jen malý ale otravný kaz.
Začala bych u mužského hlavního hrdiny, kterého už pár knih znám a na kterého jsem se těšila, protože jsem si toho týpka jednoduše hrozně oblíbila. Hunter byl další skvělej chlap, který se řadil do kategorie: Zlato. Další skvělej chlap, kterýho nejde prostě nezávidět. Měla jsem ho ohromně ráda a neskutečně mě bavil. Byla sranda ho sledovat a prostě jsem mu fandila, nemám proti němu slovo.
Za to druhá hlavní hrdinka - Demi, už na tom z mého pohledu je hůř. Úplně to nedokážu vysvětlit, ale něco na ní bylo, co mi nesedělo. Místy byla fajn, snad bych řekla, že jsem si ji oblíbila a nevadila mi. Ale na druhou stranu se chovala zvláštně. Přišla mi jako taková 2v1 holka. Slušná a pilná studentka, hodná dcerunka, nezkušená naivka - a pak - cosi holka, která toho má hodně za sebou, totální sexuální divoška a pokušitelka. K téhle postavě mi to dohromady prostě nešlo. A nejvíc mě mrzí, že se to odrazilo na vztahu s Hunterem. Jasně, Hunter na tom měl nejspíš taky vinu (i když nejvíc samotná autorka). Už od začátku jejich vztahu, i když šlo o kamarádství, které bylo v pořádku, tak mi tam chyběla jiskra. Vždycky a všude je od začátku jiskra, ale tady sakra žádná nebyla! A bohužel ten stav trval poměrně dlouho, tak zhruba do 3/4 knihy? Což je ohromná a nepopsatelná škoda. Obrovská. V tom zbytku to bylo kapku lepší, ale už se stejnak žádný velký oheň nezažehl, sotva by se člověk zahřál. Škoda. Každopádně jako pár byl milý.
Co se týče příběhu kolem, tak ten se mi líbil. Bylo to místy i dost vtipné a taky mě to bavilo, i přesto všechno. Přeci jenom bavíme se tu o Elle, kolikrát potvrdila, že to umí - píše o reálných věcech a problémech, dobře ty témata zpracovává. Bavil mě nápad s Pablem, líbili se mi nové tváře z hokejového týmu a jsem ráda, jak to celé dopadlo. Hollis mě totálně dostal - tohle prostě nikdo nečekal. Vlastně má můj obdiv. Bylo to to nejnepravděpodobnější a mrkejte. Ale ten šílenec s tou jeho magorkou mi vykouzlili úsměv na tváři.
Kdybych to shrnula, jsem malinko zklamaná, protože jsem nedostala to, co obvykle. A absolutně nechápu, jak je to možný. Vím, že to mohlo být lepší, dalece. Ale to, co jsem dostala, zase nebyla žádná hrůza, takže i tak se mi to líbilo a jsem svým způsobem spokojená.
Nemám páru, zda ještě v téhle sérii autorka hodlá pokračovat, ale kdyby ano, nejspíš se zlobit nebudu. Celek však doporučuju. :)

7 12.04.2020

Když jsem u prvního dílu říkala, že mi autorka a její příběhy chyběli, nelhala jsem. Tahle kniha mě v tom ještě víc utvrdila. Četlo se to naprosto skvěle a neskutečně rychle, jen těžko jsem knihu odkládala. Existuje i názor, že tenhle díl byl lepší než ten první. Musím dát za pravdu. Pokud to je ještě možné, byl opravdu ještě lepší než Lov.
Hlavní hrdinka Brenna, kterou jsem si oblíbila už teda v předchozím díle byla skvělá. Vážně jsem ji měla ráda. Byla to vtipná pohodářka i ranařka zároveň. Takovou kámošku chce každá holka. A byla jsem moc ráda, jak to s ní dopadlo - především s jejím tátou.
Co se týče druhého hlavního hrdiny, Jakea Connellyho... totálně si mě získal, ukradl mi srdce, láska na první větu. Byl báječný, bylo to zlato ve slabém kabátě hokejového parchanta. V Lovu jsem tvrdila, že Fitze Summer musí každá závidět - beru zpět, Fitz ať zůstane tam, kde je. Jake - toho každá musí závidět Brenně, a to je kriste pane na papíře! :D Mimo jiné, doufám, že nejsem jediná, které se zná, že hlavní postavy z minulého dílu, a to především Summer se chovala prostě... strašně, jako bychom jí neznali.
Hrozně se mi líbí, jak autorka v takovém pohodovém stylu vyprávění z dnešní doby dokáže zakomponovat i konkrétní problém, který každá hlavní postava má. Není to násilné ani vtíravé. Jen to ukáže, že příběh není povrchní a i druhou stranu/tvář hlavní postavy. Vítám to.
A co se týče ještě Brenny a Jakea, obrovsky se mi líbil ten jejich vztah. Byl skvěle vykreslený, od škádlení po bolestnou chvíli. Užívala jsem si ho.
Autorka tu postavila do dění dva rivaly, krom hlavních hrdinů - hokejový Briar a Harvard a do poslední chvíle nebylo jasné, ke komu se přikloní a já sama byla na vážkách. Briar byl jasný, ale kvůli Jakeovi zas... byla jsem rozpolcená a nemohla si prostě vybrat. Pěkně mě autorka pocvičila.
Musím se vyjádřit i k určitým postavám - Hollis, ten kluk byl vážně divnej, ale člověk se nad ním musí pousmát a ta jeho holka, pane bože... hrůza a děs, prostě ne. Hunter? Toho kluka mám ráda a jsem fakt zvědavá, co bude dál, takže na Hru se hrozně těším, mám tušení, že spáchá loupež mého srdce jako jeho kumpáni. :D Pak tu byla Hazel a tu jsem moc nemusela. Bylo jasný, o co jí jde, a i když věděla, že nemá šanci, tak měla tendenci hrát pořád křivě. A asi jako poslední stojí za zmíňku Bublinovej zadek :D - Brooks, ten byl hodně vtipnej. Ten by si snad zasloužil taky něco vlastního.
Celkově ke knize nemám výtku. Neskutečně mě to bavilo, bylo to hodně vtipné, že jsem se smála nahlas a dlouho, skvělé hlášky. Líbilo se mi to se vším všudy, pro romantické duše, jak vyšité a stejnak ten styl. Jsem nadšená a spokojená. Opět a znovu autorka poukázala, jak vysoko nastavila v tomhle žánru svou laťku. Takže musím "nečekaně" doporučit a do hodnocení střelit pět puků za sebou. :)

9 02.04.2020

Po dlouhé době jsem se dostala, po menším nátlaku :D, opět k této autorce a jejímu dalšímu skvělému příběhu a začátku nové série. Musím se přiznat, chybělo mi to. I když jsem si říkala, že takovéhle typy příběhů jsou už vším profláknuté, stejné pravidla, rysy, postupy, tak i tak to mělo kouzlo. Bavilo mě to, líbilo se mi to, užívala jsem si to. Byť to je něco, co už jsem kolikrát četla, prostě tohle téma neomrzí. Naopak ho zbožňuju. Ta ženská je spisovatelka s velkým S.
Hlavní hrdinka Summer měla vážně hodně tváří - dobrých, a ani jedna mi nijak nevadila, nebyla přehnaná nebo mimo, ve výsledku ta směska se mi líbila a vlastně jsem si ji i oblíbila. Věděla jsem, že jsem se s touhle postavou už setkala v předešlé sérii, ale jak jsem již řekla, byla to dlouhá doba a já si ji prostě vůbec nepamatovala.
Hlavní hrdina Fitz patřil opět k těm postavám, které hlavním hrdinkám čtenářky závidí, přejí si je mít po svém boku a na první zmíňku se do nich zamilovávájí. Nebyla jsem výjimka. Ten popis a charakteristika byla úžasná. Fitz byl skvělý i ve fyzickém popisu, co si budeme nalhávat. :D Je pravdou, že se světy i zájmy se tyhle dva k sobě tak nějak vůbec nehodili, ale zas něco na tom - protiklady se přitahují - nejspíš bude. Největší vývoj v knize prodělal právě Fitz. Dostal se daleko od místa, kde jsme se s ním poznali a já byla za něj ráda.
Za zmíňku stojí další postavy, a to Hunter, Hollis a Brenna. Se všemi se ještě setkám, takže nemám strach, však dobře se u mě zapsali hned zkraje. Huntera mi bylo sakra líto, myslím, že je to dobrej kluk - nezasloužil si to, oba se k tomu měli postavit a říct mu to. Nebyli už děti. Hollis měl málo prostoru, a když ho měl, úplně mě neokouzlil, ale zase - bylo mi ho líto vůči Brenně. Sice nevíme, co se všechno stalo, ale sakra, ten kluk zatraceně doufal a ona těžkej nezájem. A Brenna? Myslím, že jí budu... anebo už možná mám ráda. Moc prostoru taky neměla, ale pokračování téhle série: Risk to napraví. A vážně se těším. Takže nebudu dlouho váhat s tím, abych knihu vzala do ruky. Na to jsem hodně zvědavá a nedočkavá.
Tohle prostředí mi chybělo. Již známé, ať už hodně nebo málo, postavy, jiskření mezi nimi, v dobrém nebo zlém a v neposlední řadě samotný hokej, že.
Příběh byl hrozně fajn - milý, oddechový, vtipný, bolestný, romantický a samozřejmě i ta erotika. Dostala jsem všechno, co mi autorka mohla nabídnout. Nemohla jsem se odrthnout, protože ten styl, pane bože, to je prostě něco na mě. Dokonale mi sedí. Četlo se to neuvěřitelně dobře a rychle. Musím pochválit nejen samotnou autorku, ale samozřejmě i práci překladatelky, bez které by to nešlo. Ty ženské to vážně umí. Prostě záruka. X-tá spokojenost.
Závěrem hodnotím plným počtem hvězd a k tomu patří i pořádné doporučení. :)

6 29.03.2020

Tak konečně. Druhý příběh, druhá série autorky, kterou jsem měla tu čest číst a prostě... páni. Byla jsem na to tak zvědavá, protože Falešný polibek byl tak moc dobrý a tohle je na stejně vysoké laťce. Četlo se to rychle a celkově báječně, bylo těžké knihu odložit. Přiznám se, ten svět, který jsem poznala před dávnou dobou jsem trochu pozapomněla, ale to vůbec nevadí. Autorka to nenásilně připomíná s představením nových postav a jejich osudů, což jsem vážně uvítala.
Hlavní hrdinka Kazi se zdá jako opravdu drsná, nemilosrdná bojovnice/zlodějka, příslušnice Rahtanu, která byla vyslána na misy přes celou zemi, ale někdy zdání klame a ona se projeví i jako obyčejný člověk s city. Tu holku jsem si vážně oblíbila a uměla mě pokaždé totálně překvapit. Nikdy se nedalo odhadnout, jak se zachová. Ale tenhle rys mělo poměrně víc postav příběhu. Především ten druhý hlavní hrdina.
Řeč je o Jaseovi, postava, do které jsem se prostě musela zamilovat. Jeho charakteristika mě okouzlila - ochota, ochranitelství, rodina především. Získal si mě hned, ale naplno se to rozjelo na jejich útěku v řetězech. Asi se nedivím Kazi, že mu podlehla. To, co mezi sebou měli bylo něžné, hezké a zároveň tak impulzivní a špatné. Byla to směska všeho, směska něčeho dokonalého, která pohltila je oba a pohltí i ty, co si jejich příběh přečtou.
Stalo se tam tolik akce, tolik věcí, které se vysvětlili, a i které na odhalení stále čekají. Tím chci říct, že jsem nenašla místo, scénu ani větu, která by byla nudná, která by byla o ničem nebo zbytečná. Autorka to perfektně všechno využila.
Rodinu Ballengerů jsem si přese všechno oblíbila, i když to dlouho díky náznakům nevypadalo a ty dvě čísla, co se motaly s Kazi - Wren a Synové taky. Byla to super parta, zvlášť i dohromady. Neměla jsem proti nim ve výsledku výhrady.
Do poslední chvíle jsem netušila, jak tenhle díl skončí. Do poslední chvíle to nevypadalo vůbec dobře. A přesto jsem tolik doufala. Díky bohu, neskončilo to vůbec blbě a já se díky tomu můžu těšit na druhý díl. Už abych ho mohla popadnout, protože jsem hrozně zvědavá, ještě toho tolik nevím, tolik toho zbývá a co bude s konkrétními postavami? Je toho prostě moc. Taky jsem se setkala s hlavními postavami předchozí série. Bylo to krátké setkání, ale budu upřímná, jak jsem je minule žrala, tak dnes mi byly naproto ukradení. Nic jsem k nim necítila, však bylo to zase na druhou stranu milé. Přeci jenom děj se odehrává jen po pár letech od příběhů Falešného polibku. Dále se přiznám, že poslední kapitola mě dostala. A to obsahovala hrstku slov. Vážně hodně. Překvapila. Vyděsila. A hlavně nevím, kdo jí sděloval, což je snad nejhorší. Kriste pane, už ať ten druhý díl mám a můžu tomu všemu přijít na kloub!
Abych to zkrátila. Byla to jízda. Velká a skvělá. Bavilo mě to, líbil se mi styl vyprávění, nápad a bylo fajn se vrátit do toho originálního světa. Hlavní postavy jsem si zamilovala a držela jim palce. V nebezpečném, drsném a syrovém světě/příběhu panuje milá nenásilná romantická linka, která to skvěle doplňuje. Příběh ve mě dokázal vyvolat dost emocí a nebyl ani větou předvídatelný. Naopak překvapoval, šokoval. Jsem vážně hodně spokojená a natěšená na pokračování. Jednoznačně doporučuji a dávám plný počet v hodnocení, tady vážně není co řešit. :)

28.03.2020

Kniha mě chytla hned od první stránky, skvěle a rychle se četla. Od autorky jsem četla už jednu knihu - Jediné pravé lásky, která se mi velmi líbila, a tak jsem se těšila na další její výtvory, přesto jsem to dokázala stále odkládat. Zpětně nevím proč. Překvapil mě způsob "vyjádření/vyobrazení" příběhu/ů, ale po dočtení chápu, že tomu tak bylo. Napadlo mě, zda nečíst jeden a pak druhý, ale ve výsledku je to hloupost. Čtěte to prostě tak, jak jdou stránky. :) Forma, respektive ten nápad je naprosto originální. S takovým jsem se v knize a v běžném příběhu ze života ještě nesetkala. Když se to tak vezme, je to přece stará věc, všichni o ni víme, ale přestože má člověk vždy na výběr, vždy jsou nějaké dvě cesty/alternativy, tak nikdy nad tou druhou, kterou si nezvolil, nepřemýšlí. Až na výjimky. Proto, když už na to "téma" přijde, je to pro něj vlastně novinka. Myslím si, že je to skvělé. Bravurní. Myšlenka i zpracování. Představuju si to jako značku pro nekonečno. Vždycky se dvě "situace/věci/osoby" v nějakém bodě potkají a pak jdou svojí cestou, a pak po nějaké době třeba znovu. Přesto je každá jiná a nelze je spojovat, a to o sobě neví. Ale dost teoriím. :)
Hlavní hrdinku Hannah jsem si oblíbila. Nepřikláním se, kterou její verzi jsem měla radši, protože obě její vyprávění mě chytli za srdce, v každé byla víc než dobrá a obávám se, že to ani nejde. Bylo to drsné, bolestivé, překvapující, nadějné a jako bonus sladká tečka. Tedy šťastný konec. Dostala jsem dva různé příběhy se stejnými postavami, navzájem propletené. Nemám ani páru, který ten příběh je lepší, respektive, který "druhý" svět/vesmír vyhrává, který život si Hannah zasloužila. V obou se stalo mnohé, mnohé důležité, mnohé zlé a i dobré. Nemůžu si vybrat. A s tím souvisí vlastně i druhý, mužský hlavní hrdina. Získali si mě oba. Ethan i Henry.
U takovéhle knihy se člověk musí pozastavit a popřemýšlet. Nejen o tom, co zažila hrdinka, ale především o té teorii - realitě. Prostě to tak je. Člověk si najednou začne pokládat otázky typu "a co by se stalo, kdyby...". Stalo by se toho tolika jiného, co nikdy nezjistíme.
Však zpět ke knize, mám tendenci pořád odbočovat. :D Jsem vážně spokojená s tím, co jsem dostala do rukou. Nečekala jsem to, a o to je lepší pocit. Chtěla jsem vědet, co bude dál, těžko jsem odkládala knihu a na momentální poměry jsem ji zdolala rychle. Autorka mě podruhé přesvědčila, že její knihy stojí za čas, takže se rozhodně pustím i do její třetí a tohle prostě doporučím. :)

4 24.03.2020

Jak krásný ten příběh v první knize byl, tak druhý je naopak otřesný. Vážně. Těsila jsem se, protože jsem si první díl užila a líbilo se mi to a pak tohle. Zklamání a otrava. Studená sprcha. Četla jsem to dlouho, neměla jsem vůbec chuť a většinou mě to ani moc nebavilo.
Začala bych hlavní hrdinkou Ellou, která se oproti prvnímu dílu dost změnila. K horšímu. Byla jiná, cizí a ve výsledku protivná postava, která uměla jen pár věcí, které se u ní pravidelně opakovali. Brečela, rudla, hrála si na chudinku a v okamžiku zase sežrala moudroust světa a všechnu suverenitu - všude, vždycky, nesmyslně. Nedokázala si stát za svým, každou další stránkou jela jiným směrem. Hrála si na stydlivku a vzápětí z ní byla sakra odvážná holka - prostě potlesk. Byla drzá jak lázeňská veverka. Co ona si dovolila, by si jen tak nikdo nedovolil, zvlášť s nízkým sebevědomím a postižením jakéhokoliv typu. Její chování ve většině případů nebylo na místě, přemrštěné, nelogické. Člověk jí nerozumí a nevěří. Ne. Ne. Ne. Prostě v tomhle pokračování hlavní hrdinka, protiva protivná, kterou jsem prostě neměla ráda, nesoucítila jsem s ní a hlavně, už jsem se ji chtěla zbavit co nejdřív. Postižená, nepostižená, mít lať, tak ji přetáhnu. Nejednou, ať se sakra vzpamatuje.
Druhý hlavní hrdina Brian - drahoušek z první knihy, který to dle mého nyní totálně přeháněl. Jeho projevy lásky, náklonosti a vyznání, které bylo imrvére na každé stránce, jak je Ella "nádherná žena" mi už pilo krev. Ano, jsem romantická duše, ale tohle bylo šílený. Moc. A ten jeho žár, co v něm vůči ní stále plápolal? Ten mi pálil nervy taky. Ta chudinka musela už mít tak dost velké sebevědomí tím vším, že tyhle kecy fakt nepotřebovala, což prokazovala svým chováním, co všechno zařídila a udělala. Ó, slečna báječná. Totálně mě iritovalo, jak všechno vyřešilo objetí té dvojice, různé dotyky a promáčení Brianovy košile Chudinčinýma slzama. Zázrak. Bože. Stačilo lusknout prsty a všechno bylo zařízené pro princeznu. Tahle se prostě nechová holka, ke které nebyl osud milosrdný, která si hraje na nevinnou a skromnou. Ona překročila a zbořila všechny hranice. A zároveň tahle se nechová chlap, který je "zdravě a normálně" zamilovaný. Bylo to přes čáru a přitažené za vlasy.
Co se týče příběhu - tak se absolutně nic nestalo. Nikam se to neposunulo, takže mě sakra zajímá, proč vlastně tento druhý díl spatřil světlo světa? Vážně k ničemu a škoda papíru. Kdybych to měla shrnout, tak příběh byl o tom, že si Ella našla vlastní byt, ve kterým nebydlela dostatečně dlouho, protože se sestěhovala k Brianovi, což navrhoval už na samém začátku. Potkala pár lidí, kteří si z ní samozřejmě sedli na zadek a začali pomalu líbat nohy, aby jí začali plnit náhle zrozené sny. Udělala ze sebe pomalu nejznámější osobnost v celém Hollywoodu, a to doslova přes noc, která je totálně na roztrhání a pro kterou je vše dopředu splněno. Psychicky je na tom ještě hůř než na horský dráze, ale i tak je vše zalitý sluncem. Skoro to hraničí se schizofrenií, ale v pohodě. Je to v pořádku. Cajk. Končí to pro mě totální drzostí ze strany tý holky a klasicko-netradičním klišé. Bože. Ještě jednou.
Jsem zpětně naštvaná a zklamaná. Dovolím si říct, že první díl byl skvělý a netradiční, milý, za to tohle je totální propadák a literární katastrofa. Hrůza. Upřímně jsem na sebe hrdá, že jsem tu knihu po třech nedělích konečně zdolala a neskonala u toho. Poslední slova závěrem? Cinder a Ella neměli mít nikdy pokračování. Všechno by zvládla první kniha. Za mě ne a bohužel ani nijakého doporučení se to nedočká. Hodnotím hodně slabými a s odřenými hranami - 3 hvězdami, není-li to na to škoda.

4 21.03.2020

Kniha se naprosto výborně a rychle četla. Ten styl mi skvěle sedl a stránky mi pod rukou opravdu mizely, nechtěla jsem ji pustit. Dlouho jsem ji oddalovala a vlastně ani nevím proč, pohádky mám ráda a tohle je hodně povedená, oddechová, milá a moderní pohádka. A abych pravdu řekla, když jsem se k ní už dostala, malinko jsem se začala obávat. Ale kdeže - vše bylo vzápětí zažehnáno.
Hlavní hrdinku Ellu jsem měla ráda. Neprotivila se mi a neměla ani jiné mouchy, i kdyby chvilkové. Naopak jsem nad jejím osudem a příběhem posmutněla. Bylo mi jí nehorázně líto - jak se k ní zachoval vlastní táta alias nová rodina, jak spolužáci, celá zatracená společnost. Byl to hnus a jen těžko se tomu věří. Bohužel ale je to tak - tohle se děje. Nakonec jsem moc ráda, že se ty lidi kolem ní vzpamatovali, že se jí dostal úzký kruh přátel, kterým mohla věřit, kteří jí pomáhali a nebáli se postavit proti druhým, aby ji ochránili. Užila si dost a tohle si zasloužila. Cokoliv, co pronesla v rámci "výčitek" druhým, tak jsem s ní souhlasila, ale byla pravda, občas když mi byl nastíněný i pohled z té protistrany... byla jsem na vážkách. Snad i oni měli pravdu.
Druhý hlavní hrdina Cinder anebo Brian, můžeme si vybrat byl takové milé zlatíčko, kterého snad ani nejde mít nerado. Jsem vážně ráda, že ho autorka nevykreslila jako nějakého parchanta, který se zklidní až na konci s nalezenou láskou, protože do tohohle příběhu by se to nehodilo. Chápala jsem, jak se choval v anonymitě, v brandži i naživo s Ellou. Takový lidé to taky nemají jednoduché a prostě se můžou cítit např. osaměle, i když kolem mají milion dalších lidí. Fandila jsem mu. Fandila jsem oběma.
Co se týče příběhu, tak za mě je originální - téma internetového kamaráda, který ve výsledku nebude jen internetový je vážně... růžové/sladké. Nejspíš to je fajn, když to prostě výjde. Ne, nebylo to žádné přehnané klišé anebo přiblble červená knihovna. Mělo to své kouzlo - ta romantika, ta chemie. Zbytek děje, respektive, jak to bylo všechno nakombinované a zpracované - prolínání toho nejhoršího s tím lepším byla skvělá směska.
Příběh ve mě dokázal probudit emoce. Především vztek, nevěřícnost, slzy, ale i radost, úsměv, smích a sevřené srdce. A trochu nostalgie. No vážně.
Je to pohádkový příběh, takže je jasné, že to skončí dobře a já za to byla moc ráda, jelikož si to oba zasloužili. Oceňuju kapitoly z obou pohledů postav. Čtenář se toho dozví tolik - pocity, myšlenky, skutky. A co se týče scény z pohledu Briana, na konci knihy, kterou si autorka nedokázala odpustit? Byla... fajn, ale upřímně? Nemusela tam být. Není to tak, že by to knihu kazilo, to ne, ale jen zbytečné stránky navíc.
Mé první setkání s autorkou a paráda, těším se na další její výtvory - už na mě čekají. Hodnotím plným počtem, ve své kategorii příběhů/knih si to zaslouží a samozřejmě přidávám i doporučení. :)

3 03.03.2020

Na Sherwood po knize Na lovu jsem se těšila. Anotace zněla skvěle a téma samotné je hrozně zajímavé. Takový nápad na převyprávění Robina Hooda mi přišel víc než originální. Proto jsem se do toho s vervou pustila. A pak přišla menší studená sprcha. Bohužel. Kniha se místy táhla a ty překlepy, které se objevují opravdu často byly otravné. Moje nadšení klesalo. Přesto jsem pokračoval dál.
Hlavní hrdinka Marian jako by se dělila na někoho, kdo byl místy protivný, až moc chytrý a hloupý zároveň, někoho koho si neoblíbíte a je vám chvílemi protivný, ale i přesto sledujete, co s ní bude dál, protože vám to nedá. A pak na holku, které jsem vlastně fandila, držela palce a obdivovala ji. Zvláštní.
Dělo se to cca od poloviny knihy. Ta hrdinka, která vás nezajímá a má hromadu chyb, která se chová a dělá co nemá, kterou nechápavě sledujete s otázkou, proč to sakra..? a příběh se táhne, nedělá vám problém knihu prostě odložit a jít spát. A pak zase obrat. Děj se rozjel, hrdinka sršila sympatií a já byla zvědavá. Nechápu to. A je to škoda. Kdyby totiž ta kniha byla už od začátku taková jako aspoň od poloviny, tak je příběh na vysoké úrovni. Jak říkám - škoda.
Dejme tomu, že dalším hlavním hrdinou je Sir Guy, Gisborne. Ten chlap byl nastíněný jako záporák a neprávem už od samého začátku. Nesouhlasila jsem, do jakého pytle ho hodili. Opět to byl tragický hrdina, kterého jsem si prostě musela zamilovat. Měl tam okamžiky, které mi sevřely srdce. Stalo se až to, že jsem čekala, až se objeví na scéně a fandila mu a doufala. Jak jsem již zmínila, od druhé poloviny to bylo jen a jen lepší. Musím přiznat, že zrovna u téhle postavy jsem nemohla vůbec předvídat, proto jsem celá nervózní čekala co bude dál. A to, co bylo vykresleno mi udělalo radost. Jsem za Gisborna fakt ráda.
Samozřejmě nemůžu zapomenout na partičku nejbližších, kteří pomáhali Robinovi Hoodovi - směska postav, které si člověk musí oblíbit a fandit jim. Byli hrozně fajn.
Marian celou dobu příběhu jede na tom, že miluje Robina, že dělá jen to, co by dělal Robin, ale Robin je tu jen jako duch, přízrak čehosi, co vlastně ani není. Nikdo neví, zda by to Robin vážně udělal, sama hrdinka neví, co k Robinovi cítila. Možná si tuhle "legendu" jen sama vymyslela, která jí dokáže mluvit v hlavě. Omyl. Jede sama na sebe, vymýšlí kraviny a pouští se do nebezpečných věcí. Myslí si, že činí jako někdo, ale není tomu tak. Ta holka byla zvláštní, ale nakonec ji berete.
Až na počáteční zklamání, které toho bohužel obsahovalo hodně, se mi příběh, jako myšlenka/nápad, líbil. Napsané to bylo celkem slušně a po polovině mě to bavilo, což se stupňovalo. Hrdinka taková... všemi směry, za to hrdina - ach. :D Vážně. Jen je škoda, že to není na stejné úrovni jako "Na lovu", což mě mrzí, a i tak to ve mě vyvolává pocit rozporuplnosti. Hodnocení - střed to není určitě, protože konec to hodně vytáhnul, přidávám i něco malinko za povedenou obálku: 4*. Doporučení však i tak dám a radu navrh, když se do toho pustíte, tak vytrvejte, prosím, protože pak je to jen a jen lepší! :)

1 29.02.2020

Přiznám se, že ve svém věku bych knihu do ruky nejspíš nevzala, až na to, že jsem ji měla roky netknutou. Vzala jsem ji především proto, abych vyplnila čas. Tenhle příběh je psaný pro takové ty děti, které pomalu vstupují do puberty a je to znát na stylu psaní, který mi už teď úplně neseděl. Byl pro mě až moc takový jednoduchý. Bohužel se mi nelíbilo i členění knihy, chyběly mi tam standardní kapitoly.
Musím vyzdvihnout, že i když kniha je pro mnohem, mnohem mladší čtenáře, téma je zatraceně silné - i pro dospělého.
Hlavní hrdinka mi nikterak nevadila, naopak jsem jí musela fandit a obdivovat. Já bych se asi mimo jiné zbláznila strachem. Člověk prostě neví, i když neví nikdy ani za stavu zcela zdravého člověka, v tomhle případě je to o mnoho horší.
Když jsem si zvykla na styl, četlo se to rychle. Dokázalo to ve mě probudit emoce a ve výsledku se mi to líbilo. Myslím, že by si to cílová skupina měla přečíst - krátký příběh, místy naivní a místy i nečekaně syrový?, který chytne - za srdce. Dále samozřejmě šlo o i první zamilování a sbližování s opačným pohlavím, které bylo hrozně milé a úsměvné. Bylo to hezky nevinné. Takové, co v dnešní příšerné době už ani mezi těmi dětmi není, bohužel. Víc než střed 3,5*.

27.02.2020

Kniha se velmi dobře četla a je napsaná stylem, který mi dokonale sedí, a díky tomu se to čtě i hodně rychle. Autorka ve spolupráci s jinými psát umí a není tomu jinak, i když píše sólo. Anotace zní velmi dobře a těšila jsem se, proto není ani překvapení, že po dočtení jsem spokojená, ne-li nadšená.
Nejspíš bych měla začít hlavním hrdinou Lekou, díky kterému příběh začíná. Před tím klukem potažmo dospělým mužem smekám. Byl neskutečně silným a odvážným. Dokázal se za ty roky vypracovat. Přežít. Samozřejmě nedělal něco, na co by mohl být hrdý, ale přežití si žádá své. Oblíbila jsem si ho a držela mu palce. Zamilovala jsem si ho. Ukradl mi srdce. Bez debat. Jediné, co mi možná vadilo nebo spíše nesedělo, byl začátek vyprávění - ve dvanácti se rozhodně nevyjadřoval na svůj věk, naopak, nevědět, kolik mu je, mám ho za dospělého chlápka s několika nehezkými přívlastky. V tom se autorka dost netrefila, ale v celku to není nic, co by kazilo zážitek, protože Leka roste.
Hlavní hrdinka Bitsy byla holčička, která náhodou vyrostla pod dohledem a výchovou Leky a neměla jsem s ní jediný problém. Naopak, stejně jako Leka měla příšerný začátek života, proto jsem jí prostě fandila. Naprosto chápu, že k Lekovi vzhlížela a taky, že se do něj zamilovala, že dělala, co dělala.
Jejich příběh je jedním slovem drsný. Hodně drsný a temný. Sledovala jsem to dění a neměla páru, co se bude dít. Nedalo se předvídat. Bylo to silné a chytilo mě to. I když se postupem času, dejme tomu, zlepšoval vývoj - z temnoty na světlo - pokaždé se něco stalo, co tím vývojem otřáslo. Nikdy nebyla žádná jistota. Leka byl ovládaný organizací a Bitsy Lekou. Oba mohli dělat jen málo. Určitá závistlost ve více směrech. Ten svět byl hnus a oni dokázali prorazit. Podvolit se. Jeden druhému. Stálo je to hodně, ale urdželi se - navzájem. Ten vztah, co mezi sebou celou tu dobu měli byl krásný - ochrana, žárlivost, láska, strach.
Rozhodně tohle není tradiční romantický příběh s klišé prvky - ani náhodou. Pro mě to byl právě unikát mezi "klasikou". Do poslední chvíle to totiž nebylo "šťastně až do smrti". Ta brutalita na konci mě děsila, neměla jsem páru, jak to sakra teď jako dopadne. Autorka to napsala skvěle, dokázala napínat a překvapovat. Co mě těší a jsem za to ráda, že to vydrželo až do epilogu. Mám zkušenost, že právě epilogy mě, ačkoliv jsem velká romantická duše, dokážou svým způsobem znechutit a neustále nad nimi protáčím oči a říkam si sakra proč. Člověka to po dobrém příběhu prostě zklame. Tenhle epilog byl ale výtečný. Jsou tam nové postavy - Zach, Becky a Kincaid a já po přečtení toužím pokračovat a znát jejich příběh. Stačilo pár stran, pár řádků a oblíbila jsem si je, především kluky, kteří dostali větší prostor. Každopádně jsem moc ráda, jak to s ústřední dvojicí - Lekou a Bitsy - dopadlo. Zasloužili si to. Po tom všem, co mají za sebou... jednoznačně a bez debat.
Jsem nad míru spokojená, byla to úžasná kniha, kterou bylo radost číst. Dokázala ve mě probudit dost emocí a neskonale jsem si ji užila. Víc takových, víc děl od autorky. Osvědčila se. Nejde jinak než ohodnotit plným počtem a přidat velké doporučení. :)

7 19.02.2020